Skorec vodní

druh ptáka

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný ptákčeledi skorcovitých (Cinclidae) žijící zpravidla v blízkosti vodních toků.

Jak číst taxoboxSkorec vodní
alternativní popis obrázku chybí
Skorec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď skorcovití (Cinclidae)
Rod skorec (Cinclus)
Binomické jméno
Cinclus cinclus
Linnaeus, 1758
Mapka s rozšířením
Mapka s rozšířením
     oblasti s celoročním výskytem
     zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Skorec vodní dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm[2] a váží 55–65 g.[3] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Velikostí a zbarvením připomíná kosa černého. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.[2]

HlasEditovat

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.[4][5]

RozšířeníEditovat

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.[3] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nacházejí převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,[6]České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.[4] Populace je zde stabilizovaná,[7] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.[8]

Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.[4][5][7]

ChováníEditovat

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří se potápějí a plavou. Pod vodou využívá silných křídel, na jeden ponor zde vydrží průměrně 5-10 sekund,[9] ačkoli jsou známé i ponory 30sekundové.[10] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.[3] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.[11] Polétává zpravidla po celé délce toku.

PotravaEditovat

Živí se zejména vodními larvami hmyzu a drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, přísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.[12]

HnízděníEditovat

 
Skorec s kořistí

Mladí ptáci pohlavně dospívají v prvním roce života. Skorci jsou zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají po celý život – byla však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, vystavují bílou hruď, potápějí se a nakonec samicím nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví oba ptáci, umísťují je v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, takže může být ohroženo vyšším stavem vody. Hnízdo je kulovitou stavbou z mechu se skloněným vstupním otvorem, aby do něho nepršelo. Zpočátku má průměr asi 20 cm, ale protože ho skorci využívají řadu let, opravují ho a dostavují, může dosahovat až průměru 50 cm.[4][10]

V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých[4] vajec, na nichž 16 dní sedí jen samice. Samec se zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu; většinou však samice vylétá lovit a nechává hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouštějí asi po 24 dnech, pečují oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je ještě krmí mimo hnízdo.[12]

HrozbyEditovat

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda, a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.[13]

OceněníEditovat

TaxonomieEditovat

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeny v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.[14]

Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-18]
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. 
  3. a b c KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. 
  4. a b c d e DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. 
  5. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. 
  6. Ciculus ciculus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. 
  7. a b PDF verze Brožury Pták roku 200p - skorec vodní [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25. 
  8. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. 
  9. Gerhard Creutz: Die Wasseramsel. Ziemsen Verlag Wittenberg 1986; ISBN 3-7403-0008-6 (německy)
  10. a b Urs N. Glutz von Blotzheim (1985): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Aula-Verlag, Wiesbaden. ISBN 3-89104-435-6, str. 958–1020 (německy)
  11. BALÁT, František. Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha: Academia, 1986. Heslo Skorec vodní, s. 263–264. 
  12. a b Jochen Hölzinger: Die Vögel Baden-Württembergs. Singvögel 1. Ulmer, Stuttgart, 1999, ISBN 3-8001-3493-4, s. 244−264. (německy)
  13. Hans-Günther Bauer & Peter Berthold: Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. AULA-Verlag, Wiesbaden 1997, ISBN 3-89104-613-8, str. 322–323 (německy)
  14. David Brewer, Barry Kent MacKay: Wrens, Dippers and Thrashers. Yale University Press, New Haven/ London 2001, ISBN 0-300-09059-5, str. 19, 62–63 a 199−202. (anglicky)
  15. White-throated Dipper (Cinclus cinclus) [online]. The Internet Bird Collection (IBC) [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1984. 176 S.

http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8853/pos0,200/

http://www.naturfoto.cz/skorec-vodni-fotografie-4012.html

http://www.nasiptaci.info/?p=289

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1000

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/007/000935.pdf?seek=[nedostupný zdroj]