Skorec vodní

druh ptáka rodu Cinclus

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je středně velký zpěvný ptákčeledi skorcovitých (Cinclidae) žijící zpravidla v blízkosti vodních toků.

Jak číst taxoboxSkorec vodní
alternativní popis obrázku chybí
Skorec vodní
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďskorcovití (Cinclidae)
Rodskorec (Cinclus)
Binomické jméno
Cinclus cinclus
Linnaeus, 1758
Mapka s rozšířením skorce vodního
Mapka s rozšířením skorce vodního
      celoroční výskyt
      zimoviště
      vyhynul
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Skorec vodní dorůstá 18 cm, v rozpětí křídel měří 26–30 cm[2] a váží 55–65 g.[3] Má zavalité tělo, krátká křídla a ocas. Zbarvení je převážně tmavohnědé se světlejší hlavou a břichem a nápadnou bílou náprsenkou. Velikostí a zbarvením připomíná kosa černého. Zobák a končetiny má načernalé, oči hnědé. Obě pohlaví jsou si velmi podobná. Mladí ptáci jsou svrchu celí šedí a na spodině těla mají husté šedé pruhování.[2]

HlasEditovat

Zpěv je výrazný, krátký, střídá flétnové tóny s cvrčivými zvuky. Zpívá i v zimě. Při znepokojení se ozývá drsným pronikavým „criit“ a při vábení zase ostrým „zit zit“.[4][5]

RozšířeníEditovat

Vyskytuje se na rozsáhlém území Evropy, v severozápadní Africe a jihozápadní a střední Asii.[3] V závislosti na jednotlivých oblastech je buď stálý nebo tažný, evropská zimoviště se nacházejí převážně na jihu Skandinávského poloostrova. Evropská populace čítá 170 000–330 000 hnízdících párů,[6]České republice, kde se zdržuje celoročně, pak hnízdí v počtu 1000 až 2000 párů a zimuje v počtu 1800–3600 jedinců.[4] Populace je zde stabilizovaná,[7] u jeho populačního trendu byl však v posledních letech zaznamenán mírný pokles.[8]

Žije výhradně u čistých, na kyslík bohatých, rychle proudících vodních toků, a to zejména ve vyšších nadmořských výškách (v ČR hnízdí po 1550 m n. m.), v nížinách je výrazně vzácnější.[4][5][7]

ChováníEditovat

Je celoročně teritoriální. Náleží k několika málo pěvcům, kteří se potápějí a plavou. Pod vodou využívá silných křídel, na jeden ponor zde vydrží průměrně 5-10 sekund,[9] ačkoli jsou známé i ponory 30sekundové.[10] Při potopení má uzavřené nosní nozdry a oči chráněné průhledným třetím očním víčkem, známým jako mžurka.[3] Létá jen nad vodou. Často sedává na balvanech, někdy usedá přímo do vody, často se brodí v mělčinách. Typické je pro něj podřepování, zejména těsně před odletem.[11] Polétává zpravidla po celé délce toku.

PotravaEditovat

Živí se zejména vodními larvami hmyzu a drobnými vodními živočichy, nejčastěji larvami chrostíků, jepic, pošvatek, přísalkovitých a muchniček. Dále se v jeho potravě objevují larvy i dospělci komárů a různí vodomilovití, vzácněji též sladkovodní plži, červi, různonožci a stejnonožci. Občas požírá také malé rybky, především vranky obecné, rybí potěr a pulce. Příležitostně po kořisti pátrá i na souši, kde vyhledává brouky, mravence, stonožky a pavouky.[12]

HnízděníEditovat

 
Skorec s kořistí

Mladí ptáci pohlavně dospívají v prvním roce života. Skorci jsou zpravidla monogamní – páry spolu často setrvávají po celý život – byla však pozorována i polygamie. Samci se při námluvách výrazně ozývají, vystavují bílou hruď, potápějí se a nakonec samicím nabízejí potravu. Hnízdí od března do června, a to jednou nebo dvakrát ročně. Hnízdo staví oba ptáci, umísťují je v dutinách v březích, na mostech, případně ve vhodných budkách, často jen několik centimetrů nad vodní hladinou, takže může být ohroženo vyšším stavem vody. Hnízdo je kulovitou stavbou z mechu se skloněným vstupním otvorem, aby do něho nepršelo. Zpočátku má průměr asi 20 cm, ale protože ho skorci využívají řadu let, opravují ho a dostavují, může dosahovat až průměru 50 cm.[4][10]

V jedné snůšce bývá 4–5 světlých, 25,6 x 18,6 mm velkých[4] vajec, na nichž 16 dní sedí jen samice. Samec se zdržuje poblíž a občas samici nosí potravu; většinou však samice vylétá lovit a nechává hnízdo nehlídané. O mláďata, která hnízdo opouštějí asi po 24 dnech, pečují oba rodiče. Dalších 10–14 dnů je ještě krmí mimo hnízdo.[12]

HrozbyEditovat

Je ohrožován predátory, jakými jsou zejména draví ptáci, kuny či hryzci, ale i ničením a znečišťováním vodních toků, rušením na hnízdištích, povodněmi, které mohou zničit hnízda, a obzvláště krutými zimami, které vedou k nedostatku potravy.[13]

OceněníEditovat

TaxonomieEditovat

Skorec vodní je jedním z 5 druhů čeledi skorcovitých (Cinclidae), z nichž jsou 2 zastoupeny v Eurasii, 1 v Severní Americe a zbylé 2 v Jižní Americe.[14]

Rozeznáváme u něj 12 poddruhů (v ČR se vyskytuje 4. zmiňovaný):[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. a b VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. 
  3. a b c KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. 
  4. a b c d e DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 9788020009272. 
  5. a b BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice: Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. 
  6. Ciculus ciculus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. 
  7. a b PDF verze Brožury Pták roku 200p - skorec vodní [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25. 
  8. Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. 
  9. Gerhard Creutz: Die Wasseramsel. Ziemsen Verlag Wittenberg 1986; ISBN 3-7403-0008-6 (německy)
  10. a b Urs N. Glutz von Blotzheim (1985): Handbuch der Vögel Mitteleuropas. Aula-Verlag, Wiesbaden. ISBN 3-89104-435-6, str. 958–1020 (německy)
  11. BALÁT, František. Klíč k určování našich ptáků v přírodě. Praha: Academia, 1986. Heslo Skorec vodní, s. 263–264. 
  12. a b Jochen Hölzinger: Die Vögel Baden-Württembergs. Singvögel 1. Ulmer, Stuttgart, 1999, ISBN 3-8001-3493-4, s. 244–264. (německy)
  13. Hans-Günther Bauer & Peter Berthold: Die Brutvögel Mitteleuropas. Bestand und Gefährdung. AULA-Verlag, Wiesbaden 1997, ISBN 3-89104-613-8, str. 322–323 (německy)
  14. David Brewer, Barry Kent MacKay: Wrens, Dippers and Thrashers. Yale University Press, New Haven/ London 2001, ISBN 0-300-09059-5, str. 19, 62–63 a 199–202. (anglicky)
  15. White-throated Dipper (Cinclus cinclus) [online]. The Internet Bird Collection (IBC) [cit. 2010-08-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1984. 176 S.

http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8853/pos0,200/

http://www.naturfoto.cz/skorec-vodni-fotografie-4012.html

http://www.nasiptaci.info/?p=289

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=1000

http://www.casopis.ochranaprirody.cz/res/data/007/000935.pdf?seek=[nedostupný zdroj]