Otevřít hlavní menu
Na tento článek je přesměrováno heslo Žížala. Tento článek je o živočišném podřádu. Další významy jsou uvedeny na stránce Žížala (rozcestník).

Žížaly jsou největší máloštětinatci a jsou, společně s pijavicemi, nejznámějšími kroužkovci. Klasické systémy je umístily do řádu Opisthopora, podle kladistického přístupu jsou řazeny do podřádu Lumbricina (řád Haplotaxida).

Jak číst taxoboxŽížaly
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen kroužkovci (Annelida)
Podkmen opaskovci (Clitellata)
Třída máloštětinatci (Oligochaeta)
Řád Haplotaxida
Podřád žížaly (Lumbricina)
čeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Je známo přes 5500 druhů žížal. Jsou rozšířené na celém světě s výjimkou polárníchpouštních oblastí. Nejmenší druhy jsou velké jeden až dva centimetry, největší dosahuje délky i přes tři metry. Zajímavostí je, že žížala svítivá jako jediná vylučuje sliz, který na vzduchu světélkuje.[1]

mírných zeměpisných šířkách jsou nejhojnější druhy z čeledi žížalovití (Lumbricinae); v Česku je hojná žížala obecnážížala hnojní.

Při prudkém nebo dlouho trvajícím dešti žížaly vylézají na povrch půdy, aby se neudusily ve vodě zatékající do chodeb v půdě (dýchají celým povrchem těla).[2]

VýznamEditovat

Žížaly mají značný význam pro ekosystém. Svojí činností vytvářejí v půdě malé kanálky, které provzdušňují půdu. Žížaly vstřebají za 24 hodin tolik potravy, kolik samy váží. Ve střevu žížal žije obrovské množství mikroorganismů, takže jejich výměšky mají daleko větší mikrobiální aktivitu než polykaná zemina. Tak vzniká humus vázaný na jíl – tedy právě to, co tvoří strukturní úrodnou půdu. Výzkumu významu žížal při tvorbě humusu se dlouhodobě věnoval Charles Darwin. Dospěl k překvapivě vysokému číslu 2,5 kg metamorfovaného humusu na m² ročně.

Často se také využívají v rybářství jako nástraha či návnada při rybolovu.

Dlouhé žížalyEditovat

Českým nejdelším druhem je hlubinná žížala Allolobophora hrabei dorůstající až půl metru. Tento středoevropský druh žije ve sprašových půdách teplých oblastí, např. na Pálavě.[3]

Z jiných kontinentů jsou známy delší druhy. Australská žížala Megascolides australis dorůstá běžně metrové délky, dokáže se však při lezení roztáhnout na délku přes 3 m. Pravděpodobně nejdelší doloženou je africká žížala Microchaetus rappi. Běžně dorůstá délky necelých 1,5 m; v 30. letech 20. století byl však v Transvaalu nalezen jedinec dlouhý 6,7 m s hmotností přes 1,5 kg.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s. r. o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 15 a 57. 
  2. karmik karmik. Žížala obecná – nejznámější hermafrodit. In: Chovatelka [online]. 14. 8. 2006 [cit. 2008-4-11]. Dostupné z: http://www.chovatelka.cz/chovatelka/clanek/318--zizala-obecna---nejznamejsi-hermafrodit.html
  3. PIŽL, Václav. Žížaly České republiky = Earthworms of the Czech Republic. 1. vyd. Uherské Hradiště: Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. ISBN 80-86485-04-8. S. 10, 41. 
  4. Largest Earthworms in the World. graphs.net [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-31. 

LiteraturaEditovat

  • PIŽL, Václav. Žížaly a jejich role v půdě. Veronica: časopis pro ochranu přírody a krajiny. 2018, č. 1, s. 22–24. Dostupné také z: http://www.casopisveronica.cz/clanek.php?id=2117
  • PIŽL, Václav. Žížaly České republiky = Earthworms of the Czech Republic. Uherské Hradiště: Přírodovědný klub v Uherském Hradišti, 2002. 154 s. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti, suppl. 9. ISBN 80-86485-04-8.
  • PIŽL, Václav. Žížaly Vysočiny. [Jihlava]: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině, 2017. 1 složený list (6 nečíslovaných stran).

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat