Slukovití

čeleď bahňáků z řádu dlouhokřídlých

Slukovití (Scolopacidae) je čeleď bahňáků z řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes). Patří sem bekasiny, sluky, vodouši, břehouši, jespáci a další zástupci.

Jak číst taxoboxSlukovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádbahňáci (Charadrii)
Čeleďslukovití (Scolopacidae)
Rafinesque, 1815
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Jsou to ptáci vázání na vodu. Zástupci čeledi mají rozmanité tvary zobáků, třeba koliha má šavlovitě dolů směřující zobák, bekasiny a sluky mají zobáky rovné. Těmto zobákům se říká pícháky,[1] protože „píchají“ do půdy a následně pak vytahují drobné bezobratlé živočichy. Jsou to převážně masožravci a hmyzožravci, pojídají drobné korýše, hmyz, rybky, plže a další živočichy.

Opeření je u mnohých zástupců nenápadně hnědé, ale u některých je pestré a obsahuje také doplňky, třeba u jespáka bojovného, u kterého mají samci límec v době rozmnožování a páření. Nohy jsou dlouhé a tenké a jsou předurčeny k pohybů ve vodě, kamenech a bahně. Co se týče velikosti, tak měří 12–66 cm.[2] Nejmenším evropským bahňákem je jespák malý, největší je koliha velká.

Většina druhů hnízdí na zemi, ale některé hnízdí na stromech, třeba vodouš kropenatý. Vejce slukovitých jsou zbarvena nenápadně, aby splynula před predátory, např. racky nebo chaluhami. Hlasové projevy slukovitých bahňáků jsou známé v době toků a námluv, např. u bekasiny otavní a sluky lesní.

Samice bývají větší než samci, i když najdou se výjimky. Křídla bývají dlouhá a zašpičatělá, krk dlouhá, zobák dlouhý a ostrý, oči malé.[2]

TaxonomieEditovat

Čeleď slukovití byla vytvořena francouzským polyhistorem Constantinem Samuelem Rafinesquem v roce 1815.[3] Čeleď sdružuje různé skupiny ptáků jako jsou bekasiny, břehouši, jespáci, kamenáčci, kolihy, lyskonohy, pisíci, slukovci, sluky či vodouši. Zatímco některé z těchto skupin jsou tvořeny jedním rodem (např. břehouši spadají do jednoho rodu Limosa), jiné skupiny spadají do dvou rodů (např. bekasiny se větví do rodů Coenocorypha a Gallinago).[4]

Mezinárodní ornitologické unie rozeznává 98 druhů slukovitých v 15 rodech. 3 z těchto rodů jsou monotypické, tzn. zahrnují pouze jeden druh. 5 druhů je vyhynulých (v seznamu níže označeno jako †), a 1 druh je patrně vyhynulý.[4] Jedná se o nejpočetnější čeleď dlouhokřídlých.[2]

Časté druhy v ČeskuEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Myslivecká mluva Bekasína otavní (Capella gallinago) [online]. Kdelovit.cz, 2018-05-31 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  2. a b c Higgins & Marchant (eds.) 1996, s. 25.
  3. RAFINESQUE, Constantine Samuel. Analyse de la nature ou, Tableau de l'univers et des corps organisés. Palermo: Samovydání, 1815. Dostupné online. S. 70. (francouzsky) 
  4. a b IOC World Bird List – version 11.1 [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. DOI 10.14344/IOC.ML.11.1. (en2021) 

LiteraturaEditovat

  • HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat