Skorec
Skorec (Cinclus) je jediný rod pěvců z čeledi skorcovití. V rámci pěvců se jedná o unikátní skupinu ptáků, jejíž zástupci vynikají svými potápěcími a plavajícími schopnostmi.
 Skorec | |
|---|---|
.JPG) skorec asijský (Cinclus pallasii) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Infrařád | Passerida |
| Nadčeleď | Muscicapoidea |
| Čeleď | skorcovití (Cinclidae) Sundevall, 1836 |
| Rod | skorec (Cinclus) Borkhausen, 1797 |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika
editovatŽijí v Severní a Jižní Americe, severozápadní Africe, Evropě a Asii. Délka těla je 14–19 cm. Obývají horské bystřiny, ve kterých loví různé drobné živočichy. Lov probíhá zvláštním způsobem, skorci totiž běhají pod vodou; vrhají se do proudu a tlakem vody jsou přitlačeni ke dnu, kde sbírají potravu. Jsou na to adaptováni méně pneumatizovanou kostrou, hustým opeřením a zakrytými ušními otvory. Peří v sobě udržuje dostatek vzduchu pro vztlak a vyplutí k hladině. Krátkými křídly mohou pod vodou kormidlovat.[1] Žijí osaměle ve vymezených revírech podél vodních toků, jsou teritoriální během celého roku.[2] V Evropě včetně Česka žije jediný druh, skorec vodní (Cinclus cinclus). V minulosti byli skorci mylně pokládáni za škůdce pstružího plůdku a pronásledováni. Ainuové, původní obyvatelé severu Japonska, pokládají skorce asijského (Cinclus pallasii) za posvátného.
Systematika
editovatPříbuzenské vztahy skorců[3]
| |||||||||||||||||||||||||||||||
Rod Cinclus vytyčil německý přírodovědec Moritz Balthasar Borkhausen v roce 1797, za typový druh byl určen skorec vodní (C. cinclus).[4] Jméno cinclus pochází ze starořeckého kinklos; tímto pojmem byly pojmenováváni ptáci vyskytující se v blízkosti vodních ploch.[5] Rod skorec je jediným rodem čeledi skorcovití (Cinclidae).[6]
Podle analýz DNA spadají skorci do kladu Muscicapoidea společně se špačky (Sturnidae), drozdci (Mimidae), drozdy (Turdidae) a lejsky (Muscicapidae).[7][8] Nejblíže příbuznou skupinou jsou přitom drozdi.[3]
Jak ukázaly studie mitochondriální DNA, skorci se vyvinuli v eurasijské oblasti před asi 4 milióny let (dnes zde žije skorec vodní a skorec asijský). Poté odtud kolonizovali nejprve Severní Ameriku (skorec šedý) a nakonec Jižní Ameriku (skorec bělohlavý a skorec rezavohrdlý). Oba jihoamerické druhy jsou si blízce příbuzné a tvoří spolu se severoamerickým skorcem šedým sesterskou skupinu eurasijských skorců.[3]
Seznam druhů
editovatRozlišuje se 5 druhů skorců s následujícím rozšířením:[6]
- skorec vodní (Cinclus cinclus) – Evropa, Blízký Východ, střední Asie a Indický poloostrov;
- skorec asijský = Pallasův (Cinclus pallasii) – horské oblasti Asie od Indie a Vietnamu po Kamčatku, Japonsko;
- skorec šedý (Cinclus mexicanus) – horské oblasti střední Ameriky a západní Severní Ameriky od Panamy po Aljašku;
- skorec bělohlavý (Cinclus leucocephalus) – Jižní Amerika (Bolívie, Kolumbie, Ekvádor, Peru a Venezuela);
- skorec rezavohrdlý (Cinclus schulzi) – horní toky v argentinských a bolivijských Andách mezi 800 a 2500 m n. m.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 108.
- ↑ VESELOVSKÝ, Zdeněk. Obecná ornitologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2001. 357 s. ISBN 80-200-0857-8. S. 211.
- ↑ a b c VOELKER, Gary. Molecular phylogenetics and the historical biogeography of dippers (Cinclus). Ibis. 2002, roč. 144, čís. 4, s. 577-584. DOI 10.1046/j.1474-919X.2002.00084.x.
- ↑ BORKHAUSEN. Deutsche Fauna, oder, Kurzgefasste Naturgeschichte der Thiere Deutschlands. Erster Theil, Saugthiere und Vögel. Frankfurt am Main: Varrentrapp und Wenner, 1797. Dostupné online. S. 300. (německy)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 107.
- ↑ a b Dippers, leafbirds, flowerpeckers, sunbirds [online]. IOC World Bird List v12.2 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERICSON, Per G. P.; JOHANSSON, Ulf S. Phylogeny of Passerida (Aves: Passeriformes) based on nuclear and mitochondrial sequence data. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003, roč. 29, s. 126-138. Dostupné online. Archivováno 21. 9. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ ZUCCON, D. a kol. Nuclear and mitochondrial sequence data reveal the major lineages of starlings, mynas and related taxa. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2006, roč. 41, s. 333-344. DOI 10.1016/j.ympev.2006.05.007.
Literatura
editovat- BREWER, David. Wrens, dippers and thrashers. London: Christopher Helm, 2001. ISBN 187340395X. (anglicky)
- Hudec, Karel a spol. Fauna ČSSR, Ptáci 3/I. Praha: Academia. 1983. 388 S.
- Šťastný, K., Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN. 1. vyd. 1984. 176 S.
