Kavkaz
Kavkaz (rusky Кавказ) je mohutná horská hradba v extrémní části jihozápadní Asii mezi Černým a Kaspickým mořem, která měří na délku 1 200 km.[1] Dělí se na Velký a Malý Kavkaz. Někteří geografové[kdo?] považují severní úpatí Velkého Kavkazu, nebo jeho hlavní hřeben, za hranici mezi Evropou a Asií. Rozšířená a na českých školách vyučovaná[2][3] koncepce nicméně vede tuto hranici o něco severněji Kumomanyčskou sníženinou, podél řek Kuma a Manyč, až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře.[4]
| Kavkaz Кавказ, Qafqaz, Kafkaz კავკასიონი, Կովկաս | |
|---|---|
 Dvojitý vrchol Elbrusu na pohlednici z 19. století | |
| Nejvyšší bod | 5 642 m n. m. (Elbrus) |
| Nadřazená jednotka | Krymsko-kavkazská oblast |
| Sousední jednotky | Krymské hory, Předkavkazí, Kaspické moře, Alborz, Pontské hory, Černé moře |
| Podřazené jednotky | Velký Kavkaz, Malý Kavkaz |
| Světadíl | Asie / Evropa |
| Stát |  Abcházie Arcach Arménie Ázerbájdžán Gruzie Jižní Osetie Rusko Turecko |
 Pohled z vesmíru na zasněžený Velký Kavkaz, Malý Kavkaz a Arménskou vysočinu | |
 | |
| Horniny | rula, žula |
| Povodí | Inguri, Rioni, Kura, Kuma, Těrek, Kubáň, Sulak |
| Souřadnice | 42°30′ s. š., 45° v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
O Kavkazu jsou zmínky již v řeckých pověstech; dle řecké mytologie byl na této hoře přikován Diem Prométheus, kterého později osvobodil Héraklés. Po celá staletí bylo pohoří přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem, přesto však většina obyvatel vyznává islám. Za dob SSSR byl Kavkaz turisticky oblíbený, ale po rozpadu Sovětského svazu se stal nestabilní zónou, hlavně vinou národnostních a náboženských konfliktů v Čečensku, Abcházii, Jižní Osetii a Náhorním Karabachu.
Podle Kavkazu je pojmenováno pohoří Montes Caucasus na přivrácené straně Měsíce.[5]
GeologieEditovat
Na území současného severního Kavkazu žili v období jury dinosauři, jak ukázaly objevy jejich fosilních otisků stop.[6] Samotné pásmo Velkého Kavkazu vzniklo před zhruba 25 miliony let vzájemným tlakem eurasijské a arabské tektonické desky v průběho Alpínského vrásnění. Jeho jádro je tvořeno starými metamorfovanými horninami, na ně pak nasedají mladší usazené horniny, například druhohorní vápence. Svůj vliv zde měla i vulkanická činnost; i samotný Elbrus je vyhaslou sopkou. Malý Kavkaz je původu převážně vulkanického.[7] Celou oblast dodnes sužují častá zemětřesení; nejničivější z těch nedávných v roce 1988 zcela zničilo arménské město Spitak a zahynulo při něm na 25 000 lidí.
ČleněníEditovat
Kavkaz se obvykle dělí na Velký Kavkaz, který leží na severu, táhne se podél rusko-gruzínsko-ázerbájdžánských hranic a zahrnuje všechny vrcholy přes 4 100 m n. m., a Malý Kavkaz o něco jižněji, mezi Tureckem, Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem.
Jiné členění Kavkazu jako oblasti je na Předkavkazsko (oblast od hlavního kavkazského hřebene na sever) a Zakavkazsko (oblast od hlavního kavkazského hřebene na jih).
Přírodní poměryEditovat
Rozložení srážek na Velkém Kavkaze klesá od západu k východu; nejvlhčím místem je Kolchidská kotlina a návětrné západní svahy pohoří orientované k Černému moři. Severní podhůří, Malý Kavkaz a strana ke Kaspickému moři jsou velmi suché, se silně kontinentálním klimatem. Tomu odpovídá i rozložení vegetačních stupňů v obou pohořích. Na Velkém Kavkazu se zhruba do nadmořské výšky 900 m rozkládají lesostepi se suchými trávníky a porosty dubů či habru východního (Carpinus orientalis). Na ně v horských polohách navazují listnaté lesy: jsou to jednak dubohabřiny, jednak bučiny s dominantním bukem východním (Fagus orientalis), ve vlhkých oblastech s bohatým podrostem stálezelených keřů, jako jsou rododendrony, cesmíny nebo bobkovišně, směrem na východ přecházející v javorové doubravy. Na nejsušších východních svazích bučiny zcela chybí. Ve výškách zhruba 1500–2300 m jsou na návětrné straně pohoří jehličnaté lesy tvořené jedlí kavkazskou (Abies nordmanniana) a smrkem východním (Picea orientalis), na suchých východních svazích převládá borovice lesní (Pinus sylvestris). V subalpínských polohách najdeme vegetaci roztroušených dubů (Quercus macranthera), bříz, keřovitých jalovců (Juniperus sabina) a pěnišníků, v alpínském stupni (zhruba do 3000 m n. m.) jsou druhově bohaté vysokohorské trávníky nebo odolná keříčkovitá vegetace (některé pěnišníky, zakrslé jalovce, dryádky). Subnivální stupeň zasahuje cca do 3800 m a vyznačuje se pouze sporadickou vegetací s řadou lokálních endemitů; výš už je pouze mrazivá pustina velehor.
Na Malém Kavkaze sahají do značných nadmořských výšek pelyňkové polopouště a stepi, následované pásmem dubohabřin. Bučiny rostou vzácně na severních svazích, jehličnaté lesy chybějí. Vyšší vegetační stupně jsou pak podobné jako na Velkém Kavkaze.[8][9]
HoryEditovat
Uvedené tabulky obsahují nejvyšší vrcholy Kavkazu a také některé důležité vrcholy nižší nadmořské výšky. S výjimkou Šchary byly údaje o nadmořské výšce převzaty ze sovětských map 1:50000. Bezejmenné vrcholy, byť mnohdy vyšší a důležitější, uvedeny nejsou.
Nejvyšší hory Velkého KavkazuEditovat
Pro srovnání: Mont Blanc má nadmořskou výšku 4810 m (měřeno v září 2009).
Nejvyšší hory Malého KavkazuEditovat
| Vrchol | Nadmořská výška (m) | Území státu / země |
|---|---|---|
| Aragac [p 1] | 4 090 | Arménie |
| Gjamyš | 3 724 | Ázerbájdžán, (Ázerbájdžán / Náhorní Karabach) |
| Didi Abuli | 3 301 | Gruzie |
KomunikaceEditovat
Přes hlavní hřeben Velkého Kavkazu prochází několik důležitých komunikací mezi Ruskem a Gruzií. Gruzínská vojenská cesta přes Křížový průsmyk (2 384 m) vede z Vladikavkazu do Tbilisi. Transkavkazská magistrála mezi Severní a Jižní Osetií ve výšce 1 200 m prochází 3,6 km dlouhým Rokským tunelem v blízkosti Rokského průsmyku. Osetská vojenská silnice prochází přes Mamisonský průsmyk (2 829 m) a spojuje Alagir s Kutaisi v západní Gruzii. Kluchorský průsmyk (2 781 m) umožňuje přechod do strategicky důležitého Kodorského údolí ve východní Abcházii a Kodorský průsmyk (2 365 m) je spojnicí mezi Dagestánem a východní Gruzií.
OdkazyEditovat
PoznámkyEditovat
- ↑ Zařazení Aragacu pod Kavkaz je stejně nejednoznačné, jako jsou nejednoznačné fyzickogeografické hranice Kavkazu. Arménská vysočina, které je Aragac nejvyšší horou, bývá pod Kavkaz řazena jen v některých zdrojích, jindy jako samostatná jednotka.
ReferenceEditovat
- ↑ Mt. Elbrus, Caucasus Range. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2002-11-10 [cit. 2018-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
- ↑ Pavel Šára, Josef Herink: Poznáváme svět v číslech. Příručka pro žáky a učitele všech typů škol. Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., Praha, 2003. ISBN 80-86034-55-0 Str. 6.
- ↑ Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 31.
- ↑ Montes Caucasus, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Gavrilov, Y. O. (2020). Dinosaur Footprints in Terrigenous Sediments on the Early Jurassic Shelf of the Central North Caucasus: Sedimentological and Paleoecological Settings. Lithology and Mineral Resources, 55: 345-354. doi: https://doi.org/10.1134/S002449022005003X
- ↑ Holarctis – Cirkumboreální oblast – Kavkazská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
- ↑ Holarctis – Cirkumboreální oblast – Kavkazská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
- ↑ CHYTRÝ, Milan. Krymské hory a Kavkaz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kavkaz na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Kavkaz ve Wikislovníku
Encyklopedické heslo Kavkáz v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Topografická mapa Kavkazu
- rotrekl.cz Popisy turistických tras, mapky, schémata
