Kavkaz

pohoří na hranici Evropy a Asie
Tento článek je o pohoří. Další významy jsou uvedeny na stránce Kavkaz (rozcestník).

Kavkaz (rusky Кавказ) je mohutná horská hradba v extrémní části jihozápadní Asii mezi Černým a Kaspickým mořem, která měří na délku 1 200 km.[1] Dělí se na Velký a Malý Kavkaz. Někteří geografové[kdo?] považují severní úpatí Velkého Kavkazu, nebo jeho hlavní hřeben, za hranici mezi Evropou a Asií. Rozšířená a na českých školách vyučovaná[2][3] koncepce nicméně vede tuto hranici o něco severněji Kumomanyčskou sníženinou, podél řek Kuma a Manyč, až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře.[4]

Kavkaz
Кавказ, Qafqaz, Kafkaz
კავკასიონი, Կովկաս
Dvojitý vrchol Elbrusu na pohlednici z 19. století
Dvojitý vrchol Elbrusu na pohlednici z 19. století

Nejvyšší bod5 642 m n. m. (Elbrus)

Nadřazená jednotkaKrymsko-kavkazská oblast
Sousední
jednotky
Krymské hory, Předkavkazí, Kaspické moře, Alborz, Pontské hory, Černé moře
Podřazené
jednotky
Velký Kavkaz, Malý Kavkaz

SvětadílAsie / Evropa
StátAbcházieAbcházie Abcházie
ArcachArcach Arcach
ArménieArménie Arménie
ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán
GruzieGruzie Gruzie
Jižní OsetieJižní Osetie Jižní Osetie
RuskoRusko Rusko
TureckoTurecko Turecko
Pohled z vesmíru na zasněžený Velký Kavkaz, Malý Kavkaz a Arménskou vysočinu
Pohled z vesmíru na zasněžený Velký Kavkaz, Malý Kavkaz a Arménskou vysočinu
Horninyrula, žula
PovodíInguri, Rioni, Kura, Kuma, Těrek, Kubáň, Sulak
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

O Kavkazu jsou zmínky již v řeckých pověstech; dle řecké mytologie byl na této hoře přikován Diem Prométheus, kterého později osvobodil Héraklés. Po celá staletí bylo pohoří přirozenou hranicí mezi Osmanskou říší a Ruskem, přesto však většina obyvatel vyznává islám. Za dob SSSR byl Kavkaz turisticky oblíbený, ale po rozpadu Sovětského svazu se stal nestabilní zónou, hlavně vinou národnostních a náboženských konfliktů v Čečensku, Abcházii, Jižní Osetii a Náhorním Karabachu.

Podle Kavkazu je pojmenováno pohoří Montes Caucasus na přivrácené straně Měsíce.[5]

GeologieEditovat

Na území současného severního Kavkazu žili v období jury dinosauři, jak ukázaly objevy jejich fosilních otisků stop.[6] Samotné pásmo Velkého Kavkazu vzniklo před zhruba 25 miliony let vzájemným tlakem eurasijské a arabské tektonické desky v průběho Alpínského vrásnění. Jeho jádro je tvořeno starými metamorfovanými horninami, na ně pak nasedají mladší usazené horniny, například druhohorní vápence. Svůj vliv zde měla i vulkanická činnost; i samotný Elbrus je vyhaslou sopkou. Malý Kavkaz je původu převážně vulkanického.[7] Celou oblast dodnes sužují častá zemětřesení; nejničivější z těch nedávných v roce 1988 zcela zničilo arménské město Spitak a zahynulo při něm na 25 000 lidí.

ČleněníEditovat

Související informace naleznete také v článku Kavkaz (region).

Kavkaz se obvykle dělí na Velký Kavkaz, který leží na severu, táhne se podél rusko-gruzínsko-ázerbájdžánských hranic a zahrnuje všechny vrcholy přes 4 100 m n. m., a Malý Kavkaz o něco jižněji, mezi Tureckem, Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem.

Jiné členění Kavkazu jako oblasti je na Předkavkazsko (oblast od hlavního kavkazského hřebene na sever) a Zakavkazsko (oblast od hlavního kavkazského hřebene na jih).

Přírodní poměryEditovat

Rozložení srážek na Velkém Kavkaze klesá od západu k východu; nejvlhčím místem je Kolchidská kotlina a návětrné západní svahy pohoří orientované k Černému moři. Severní podhůří, Malý Kavkaz a strana ke Kaspickému moři jsou velmi suché, se silně kontinentálním klimatem. Tomu odpovídá i rozložení vegetačních stupňů v obou pohořích. Na Velkém Kavkazu se zhruba do nadmořské výšky 900 m rozkládají lesostepi se suchými trávníky a porosty dubů či habru východního (Carpinus orientalis). Na ně v horských polohách navazují listnaté lesy: jsou to jednak dubohabřiny, jednak bučiny s dominantním bukem východním (Fagus orientalis), ve vlhkých oblastech s bohatým podrostem stálezelených keřů, jako jsou rododendrony, cesmíny nebo bobkovišně, směrem na východ přecházející v javorové doubravy. Na nejsušších východních svazích bučiny zcela chybí. Ve výškách zhruba 1500–2300 m jsou na návětrné straně pohoří jehličnaté lesy tvořené jedlí kavkazskou (Abies nordmanniana) a smrkem východním (Picea orientalis), na suchých východních svazích převládá borovice lesní (Pinus sylvestris). V subalpínských polohách najdeme vegetaci roztroušených dubů (Quercus macranthera), bříz, keřovitých jalovců (Juniperus sabina) a pěnišníků, v alpínském stupni (zhruba do 3000 m n. m.) jsou druhově bohaté vysokohorské trávníky nebo odolná keříčkovitá vegetace (některé pěnišníky, zakrslé jalovce, dryádky). Subnivální stupeň zasahuje cca do 3800 m a vyznačuje se pouze sporadickou vegetací s řadou lokálních endemitů; výš už je pouze mrazivá pustina velehor.

Na Malém Kavkaze sahají do značných nadmořských výšek pelyňkové polopouště a stepi, následované pásmem dubohabřin. Bučiny rostou vzácně na severních svazích, jehličnaté lesy chybějí. Vyšší vegetační stupně jsou pak podobné jako na Velkém Kavkaze.[8][9]

HoryEditovat

Uvedené tabulky obsahují nejvyšší vrcholy Kavkazu a také některé důležité vrcholy nižší nadmořské výšky. S výjimkou Šchary byly údaje o nadmořské výšce převzaty ze sovětských map 1:50000. Bezejmenné vrcholy, byť mnohdy vyšší a důležitější, uvedeny nejsou.

Nejvyšší hory Velkého KavkazuEditovat

 
Pohled na Elbrus z jihu.
 
Hora Komito v Čečensku
Vrchol Nadmořská výška (m) Území státu / země
Elbrus 5 642 Rusko
Dychtau 5 205 Rusko (Kabardsko-Balkarsko)
Šchara 5 201 Gruzie / Rusko
Koštan-Tau 5 152 Rusko
Džangi-Tau, (Džanga) 5 059 Gruzie / Rusko
Kazbek 5 047 Gruzie / Rusko
Puškinův štít 5 033 Gruzie / Rusko
Katyn-Tau 4 979 Gruzie / Rusko
Pik Šota Rustaveli 4 960 Gruzie / Rusko
Gistola 4 860 Gruzie / Rusko
Tetnuld 4 858 Gruzie
Džimara, (Mount Dzhimara, Jimara) 4 780 Gruzie / Rusko
Ušba (dvojvchol) 4 737, 4 698 Gruzie
Ailama 4 547 Gruzie / Rusko (Kabardsko-Balkarsko)
Tebulosmta 4 499 Gruzie / Rusko (Čečensko)
Šoani 4 491 Gruzie / Rusko (Ingušsko)
Bazardüzü 4 466 Ázerbájdžán / Rusko (Dagestán)
Čatyntau 4 412 Gruzie / Rusko (Kabardsko-Balkarsko)
Lalver 4 350 Gruzie / Rusko
Diklosmta 4 285 Gruzie / Rusko, (Čečensko / Dagestán / Gruzie)
Bžeduch 4 270 Gruzie / Rusko, (Svanetie / Kabardsko-Balkarsko)
Curungol 4 250 Gruzie / Rusko, (Svanetie / Kabardsko-Balkarsko)
Bašiltau 4 248 Gruzie / Rusko, (Svanetie / Kabardsko-Balkarsko)
Šahdag 4 243 Ázerbájdžán
Tufan 4 191 Ázerbájdžán
Danosmta 4 186 Gruzie / Rusko, (Čečensko)
Dombaj Ulgen 4 046 Gruzie / Rusko (Abcházie / Karačajevsko-Čerkesko)
Majstismta 4 081 Gruzie / Rusko (Čečensko)
Lacga 4 019 Gruzie / Rusko, (Svanetie / Kabardsko-Balkarsko)
Lahili 4 008 Gruzie

Pro srovnání: Mont Blanc má nadmořskou výšku 4810 m (měřeno v září 2009).

Nejvyšší hory Malého KavkazuEditovat

Vrchol Nadmořská výška (m) Území státu / země
Aragac [p 1] 4 090 Arménie
Gjamyš 3 724 Ázerbájdžán, (Ázerbájdžán / Náhorní Karabach)
Didi Abuli 3 301 Gruzie

KomunikaceEditovat

Přes hlavní hřeben Velkého Kavkazu prochází několik důležitých komunikací mezi Ruskem a Gruzií. Gruzínská vojenská cesta přes Křížový průsmyk (2 384 m) vede z Vladikavkazu do Tbilisi. Transkavkazská magistrála mezi Severní a Jižní Osetií ve výšce 1 200 m prochází 3,6 km dlouhým Rokským tunelem v blízkosti Rokského průsmyku. Osetská vojenská silnice prochází přes Mamisonský průsmyk (2 829 m) a spojuje AlagirKutaisi v západní Gruzii. Kluchorský průsmyk (2 781 m) umožňuje přechod do strategicky důležitého Kodorského údolí ve východní Abcházii a Kodorský průsmyk (2 365 m) je spojnicí mezi Dagestánem a východní Gruzií.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Zařazení Aragacu pod Kavkaz je stejně nejednoznačné, jako jsou nejednoznačné fyzickogeografické hranice Kavkazu. Arménská vysočina, které je Aragac nejvyšší horou, bývá pod Kavkaz řazena jen v některých zdrojích, jindy jako samostatná jednotka.

ReferenceEditovat

  1. Mt. Elbrus, Caucasus Range. earthobservatory.nasa.gov [online]. 2002-11-10 [cit. 2018-07-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
  3. Pavel Šára, Josef Herink: Poznáváme svět v číslech. Příručka pro žáky a učitele všech typů škol. Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., Praha, 2003. ISBN 80-86034-55-0 Str. 6.
  4. Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 31.
  5. Montes Caucasus, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  6. Gavrilov, Y. O. (2020). Dinosaur Footprints in Terrigenous Sediments on the Early Jurassic Shelf of the Central North Caucasus: Sedimentological and Paleoecological Settings. Lithology and Mineral Resources, 55: 345-354. doi: https://doi.org/10.1134/S002449022005003X
  7. Holarctis – Cirkumboreální oblast – Kavkazská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  8. Holarctis – Cirkumboreální oblast – Kavkazská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 
  9. CHYTRÝ, Milan. Krymské hory a Kavkaz [online]. [cit. 2021-05-09]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat