Divočení vodního toku

Divočení vodního toku je pojmenování situace, při které dochází k větvení, rozdělení vodního toku do více ramen. Tím se zvyšuje průtočný průřez a snižuje se rychlost i unášecí energie vody. Následkem toho se, nejčastěji v zákrutech, usazují hrubozrnné naplaveniny a vytvářejí břehové nebo středové lavice a ostrůvky. Vzniká tam agradace, ukládaní sedimentůkorytě, které zvyšuje polohu dna. Divočící část toku je většinou mělčí a širší než ostatní úseky. Koryta se postupně zanášejí a při dalších povodních břehy tvořené lavicemi z nánosů se pro svou nepevnost přesouvají erozí vody na jiná místa.

Divočící řeka s lavicemi a ostrůvky sedimentů

Unášený substrát může mít charakter štěrku nebo písku. Pro podhorské bystřiny je charakteristickým materiálem štěrk, pro nižší části toků písek různé frakce. Divočící toky vznikaly na území Česka v chladných obdobích pleistocénu, kdy vyšší intenzita přirozeného zvětrávání skalnatého podloží vedla k zanesení údolí mocnými vrstvami sedimentů. V dnešních podmínkách kulturní krajiny jsou takové vodní toky již vzácné.

V současnosti k unášení štěrku dochází převážně jen ve vyšších částech mladých pohoří, nejbližšími jsou Karpaty. Na území České republiky zasahují Karpaty svým vnějším západním cípem, který je nejvyšší právě v Moravskoslezských Beskydách (Lysá hora 1323 m n. m.). Štěrkonosné divočící toky se vyskytují v horních a středních úsecích podbeskydských řek, jako jsou Morávka, Ostravice, Lomná, Olše, Rožnovská Bečva a na jejich přítocích. V přilehlém okolí divočících toků dochází k disturbanci, ke změně ekosystému, která likviduje současnou biotu daného území a zároveň vytváří volné území k rozšíření nové. Divočící vodní toky se všeobecně vyznačují nízkou vlnitostí, častým překládáním koryt a velkou unášecí schopností.

Divočící řeky jsou i v zahraničí.

Externí odkazy editovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Divočení vodního toku na Wikimedia Commons
  • STANOVSKÁ, Eva. DP: Vrba lýkovcová v Moravskoslezských Beskydách ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2011 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  • RUMLOVÁ, Svatava. DP: Podélná variabilita říčního stylu Morávky [online]. Masarykova univerzita, PřF, Geografický ústav, Brno, rev. 13.05.2011 [cit. 2011-12-26]. [is.muni.cz/th/324423/prif_b/text.pdf Dostupné online]. 
  • KREJČÍ, Lukáš. DP: Fluviální tvary v NPR Ramena řeky Moravy [online]. Masarykova univerzita, PřF, Geografický ústav, Brno, rev. 2006 [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. 
  • KŘÍŽEK, Marek. Údolní niva jako geomorfologický fenomén [online]. Univerzita Karlova, PřF, Geografická sekce, Praha [cit. 2011-12-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]