Vnější Západní Karpaty

geomorfologická subprovincie Západních Karpat

Vnější Západní Karpaty jsou geomorfologickou subprovincií Západních Karpat, která se prostírá od Rakouska přes Česko na Slovensko a do Polska. Nejvyšším vrcholem této subprovincie je Babia hora (polsky Babia góra) o výšce 1 725 m n. m.

Vnější Západní Karpaty
Vonkajšie Západné Karpaty
Zewnętrzne Karpaty Zachodnie
Äußere Westkarpaten
Északnyugati-Kárpátok külső vonulata
Babia hora
Babia hora

Nejvyšší bod 1 725 m n. m. (Babia hora)

Nadřazená jednotka Západní Karpaty
Sousední
jednotky
Vněkarpatské sníženiny, Vnější Východní Karpaty, Vnitřní Západní Karpaty
Podřazené
jednotky
Jihomoravské Karpaty, Středomoravské Karpaty, Slovensko-moravské Karpaty, Západobeskydské podhůří, Západní Beskydy, Stredné Beskydy, Východné Beskydy, Podhôľno-magurská oblasť

Světadíl Evropa
Stát Rakousko Rakousko
Česko Česko
Polsko Polsko
Slovensko Slovensko
Maďarsko Maďarsko
Povodí Dunaj, Odra, Visla
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Členění Vnějších Západních Karpat

Podle geomorfologického členění Česka (a Slovenska) se člení na geomorfologické oblasti:

Vnější Západní Karpaty jsou tvořeny svrchnokřídovýmioligocenními mořskými uloženinami pískovců a jílovců, v menší míře i slepenců, často s výrazným, mnohonásobně se střídajícím zvrstvením – tedy uloženinami typického flyše. V oblasti Slovenska a Polska se podél jižní hranice jednotky (tj. mezi Vnějšími a Vnitřními Západními Karpatami) táhne takzvané bradlové pásmo, tvořené šupinami jurských a křídových vápenců v mladším slínitém a flyšovém obalu. Bradla jurských vápenců vystupují místy i v Jihomoravských Karpatech (Pavlovské vrchy) nebo Západobeskydském podhůří (u Štramberka).

Na českém území je jednotka nesouvislá, Jihomoravské Karpaty jsou Věstonickou branou odděleny od Středomoravských a ty pak Napajedelskou branou od zbytku.

PoznámkyEditovat

  1. a b c d V geomorfologickém členění Polska jsou tyto čtyři jednotky vedené jako jeden makroregion Beskidy Zachodnie („Západní Beskydy“)

LiteraturaEditovat

  • Geografický místopisný slovník, Academia, Praha, 1993. ISBN 80-200-0445-9
  • Babuška,V. – Mužík,M.: Mineralogie, petrografie a geologie. SNTL, Praha, 1981.

Externí odkazyEditovat