Otevřít hlavní menu

Vydra říční

Vodní šelma

Vydra říční (Lutra lutra), nebo také vydra evropská, je jediným druhem vydry vyskytujícím se na území České republiky.[2] Jedná se o lasicovitou šelmu náležící do rodu Lutra (vydra). Bylo popsáno několik poddruhů, ale o existenci některých z nich se vedou spory. Vydra říční je široce rozšířena v Evropě, na většině územích Asie a v některých oblastech severní Afriky. Obývá oblasti do nadmořské výšky 2000 metrů (vzácněji i vyšší). K životu potřebuje rozlehlé a čisté vodní toky, které jsou bohaté na potravu a hustě zarostlé okolní vegetací.

Jak číst taxoboxVydra říční
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád šelmy (Carnivora)
Čeleď lasicovití (Mustelidae)
Podčeleď vydry (Lutrinae)
Rod vydra (Lutra)
Binomické jméno
Lutra lutra
(Linné, 1758)
Rozšíření vydry říční (hnědě).
Rozšíření vydry říční (hnědě).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vydra říční má tělo dlouhé přibližně 90 až 135 cm (bez ocasu 55 až 90 cm). Dlouhé a štíhlé tělo je vybaveno krátkými končetinami a zploštělým ocasem, pomocí kterého může kormidlovat při plavání. Má krátkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou. Druh může žít samotářsky nebo v rodinných skupinách. Živí se hlavně rybami, pokud však nejsou k dispozici, nepohrdne ani jinou potravou. Reprodukce probíhá sezónně, často nezávisle na období. Samici se rodí obvykle dvě mláďata, která jsou odstavena po jednom roce. Od dvou let již mohou sama zplodit potomstvo.

Červený seznam IUCN od poslední studie z roku 2015 uvádí, že se z globálního hlediska jedná o téměř ohrožený druh a populace je hodnocena jako ubývající.[3] V minulosti (ve 20. století) docházelo k výrazným ztrátám, vinou člověka. V České Republice je podle vyhlášky MŽP zvláště chráněna jako silně ohrožený druh. Od posledního sčítaní z roku 2017 se v Česku vyskytuje jen okolo 4000 vyder.

Výskyt a početnostEditovat

Všeobecně je rozšířená v Evropě (rovněž v Česku a Slovensku), v Asii (až v Japonsku a na Sundských ostrovech) a směrem na jih zasahuje až do severní Afriky. Můžeme ji spatřit poblíž stojatých i tekoucích vod (což zahrnuje řeky, průplavy, rybníky, jezera, potoky, močály nebo rýžová pole) do nadmořské výšky 2000 metrů, ale také v horských oblastech, například v Tibetu, v nadmořské výšce až 4120 metrů.[4][5] K životu potřebuje rozlehlé a čisté vodní prostředí se zarostlými břehy, které je rovněž bohaté na potravní zdroje. Vydru říční lze nalézt i v mořích, kde obývá pobřežní oblasti, vždy má však pravidelný přístup k sladké vodě, tedy k ústím řek. Na západní polokouli je zastoupena vydrou severoamerickou (kanadskou), které se v mnoha ohledech podobá.

Přestože jsou vydry stále velmi početné (z globálního hlediska), v Evropě, ale i v Asii došlo k jejich značnému úbytku (viz Ohrožení a ochrana). Již stabilní nebo obnovující se populace můžeme nalézt v Británii, Dánsku, Francii, Německu, na severozápadě Řecka, v Itálii, Portugalsku, Španělsku, Slovensku (zdá se, že již také v Česku) a Švédsku. Množí se též v některých kritických oblastech Nizozemska a Švýcarska, kam byla znovu vysazena. Populace naopak stále klesá v Izraeli nebo Gruzii, přičemž některé další oblasti nejsou prozkoumány.[5][6]

Výskyt v České republiceEditovat

Můžeme ji pravděpodobně zastihnout kdekoliv na vhodných tocích, ale nejhojněji se vyskytuje na Plzeňsku, Šumavě, jihočeské pánvi na Českomoravské vrchovině, vzácněji pak na Ohři, v severozápadních Čechách nebo na Dyji. V poslední době byl potvrzen rovněž výskyt v Českém Švýcarsku.[7] Další výskyt byl údajně potvrzen na dolním toku Vltavy, v Dole u Libčic.[zdroj?] Výskyt vydry byl též potvrzen na řece Dřevnici a jejích přítocích.[8] K roku 2010 žilo v České republice odhadem více než 2000 vyder a počet stoupal.[9] Od roku 2017 se na našem území vyskytuje již více než 4000 vyder[10][11][12], ale detailní pozorování z let 2011 až 2016 ukazuje na lokální pokles – ve východních Čechách, pravděpodobně způsobený obdobím sucha.[13]

PoddruhyEditovat

Poddruhů se dle různých pramenů rozeznává 7 až 28 (Larivière a Jennings, 2009), 12 (Romanowski, 2010) nebo 10 (Davis, 1978), a to na základě toho, kde které vydry žijí.[5] Taxonomie je však stále neujasněná a existence některých z nich bývá zpochybněna.[5]

Fyzické vlastnostiEditovat

  • Délka těla včetně ocasu: 90–135 cm, vyjímečně až 150 cm[4][14][15]
  • Délka těla (od čenichu po kořen ocasu): 55–90 cm[4][5][14][15]
  • Délka ocasu: 27–55 cm[4][14][15]
  • Hmotnost: 3–15 kg (případně až 20 kg)[4][14][15]
  • Dožití: 12–18 let (vzácněji 20 i více let), vyššího stáří se dožije spíše v zajetí[4][14][15][16]
  • Zubní vzorec: I 3/3, C 1/1, P 4/3, M 1/2, celkem 36 ostrých zubů[5]

Vydra říční je velká lasicovitá šelma s protáhlým, štíhlým tělem a malou zploštělou hlavou. Kondylobazální část lebky (mezičelist až týlní výběžky) dospělého samce je průměrně dlouhá 117,4 mm, u dospělé samice 109,6 mm.[17][5] Krk je nevýrazný. Krátké pětiprsté končetiny má opatřeny tuhou plovací blánou, jež je patrná i na stopách otisknutých v blátě. Malé, ale poměrné silné nohy jsou vhodné k plavání a obratnému potápění, měří asi 11–13,5 cm.[5] Ocas je svalnatý, relativně pružný a ke konci zúžený. Nozdry a poměrné malé ušní boltce jsou vybaveny kožními záhyby, které vydře umožňují je při ponoru zcela uzavřít. Ze všech kunovitých (lasicovitých) šelem je vydra nejlépe přizpůsobená k životu ve vodě.[16][18] Ačkoli v ní tráví většinu času, není jako jeden z mála živočichů vybavena tukovou vrstvou. Ve srovnávní s jinými savci má vydra říční poměně vysoký metabolický výdej; na souši má klidovou metabolickou rychlost 4,1 w/kg (o 38–48 % vyšší než podobně velci suchozemští savci), ve vodě pak 6,1 w/kg.[5]

Má krátkou a hladkou světle až tmavě hnědou srst s bílou spodinou, která nepropouští vodu. Na jednom centimetru čtverečním kůže jí roste až 50 000 chlupů (možná dokonce až 70 000[5]). Celé tělo je tak pokryto asi 150–200 miliony chlupů, a právě kvůli svému „bohatému“ kožichu je vyhledávaným cílem v oboru kožešnictví. Díky této kožešině dokáže žít i v chladnější vodách, v zimě ji nevadí ani téměř nulové teploty.[5] Navzdory sezónním změnám je složení srsti neustále stejné. Udržuje si průměrnou tělesnou teplotu 38,1 °C, v rozmezí od 35,9 °C do 40,4 °C. Vstoupí-li do studené vody, za celou hodinu se její tělo ochladí o pouhých 2,3 °C.[5]

Pohlaví se od sebe zbarvením neliší a pohlavní dimorfismus je zpravidla nevýrazný, samci jsou pouze o něco málo robustnější (větší a těžší)[4][14][15][19], avšak někteří mohou být až o 50 % větší nežli samice.[5]

Chování a životní prostředíEditovat

 
Vydří nora
 
Vydra při krmení
 
Vydra v trávě

Vydra říční žije po většinu roku samotářským způsobem života, obzvláště samec. Aktivně se shledávají pouze v období námluv. Rodinné skupinky tvoří jedině samice s mláďaty o které se stará sama. Sociální skupiny se zpravidla netvoří, výjimečně snad z nedostatku potravy, kdy se na jenom místě může shromáždit a společně kooperovat vícero jedinců.[4][5][14][15][16][20][21][22]

Samec je vysoce teritoriální a žije na území mnohdy větším jak 30 km², jehož hranici si značí trusem (protáhlého tvaru se zbytky rybích šupin nebo kůstek). Pomocí výkalů mezi sebou také komunikují, trus slouží jako jakási vizitka – signalizuje přítomnost (nárokuje si území), pohlaví nebo třeba pohlavní zralost. Mimo toho se dorozumívají taktéž močí, výměšky análních žláz nebo zvuky (obvykle pískáním, vrčením či kňučením). Velikost teritoria je značně proměnlivá a závisí na množství potravy a kvalitě vod. Své teritorium si však střeží proti jedincům stejného pohlaví, což nám často umožňuje zaznamenat, že se dvě rozdílná teritoria jedinců různého pohlaví překrývají. Samice je mírnější a její teritorium bývá znatelně menší. Mladí samci většinou žádné revíry nemají a putují mezi cizími. Vyhýbají se ale těm, kde žijí samice s mláďaty. Během jedné noci urazí vydra i více než 10 km.[4][14][15][16][23]

Vyhrabává si poměrně dlouhou noru (jedno teritorium obsahuje asi 15–20 nor) s doupětem v hlinitých březích nebo pod kořeny stromů, přičemž do ni bývá často vchod pod vodní hladinou, čímž se stává nepřístupnějším pro mnoho potenciálních predátorů. Jindy zabere cizí noru, třeba králičí. V nepříznivých podmínkách (např. je-li větší mráz) z nory vyleze jen zřídka. Nejvyšší aktivitou srší asi na jaře, nebo na podzim, kdy se toulá po širokém okolí. Nejčilejší je za soumraku a v noci.[4][14][15][16][23]

Vydra říční je skvělý plavec a potápěč. Pod vodou vydrží déle než 5 minut (pravděpodobně až 7 nebo 8 minut), ale obvykle se vynoří během jedné minuty. Uplavat zvládne až 400 metrů bez jediného nadechnutí a při výpadu se pohybuje rychlosti 7 až 15 km/h. Rychlost podtrhuje hadovitými pohyby těla. Ponořit se dokáže do hloubky 9–10 metrů (případně až 15 metrů), ale obvykle ji lze spatřit v hloubce 0–3 metry. Loví-li potravu, pohybuje se leckdy poměrně daleko od břehu, obvykle však do 50 metrů. Protože má vydra plochou hlavu, jsou nozdry, uši a oči umístěny v jedné linii a při plavání tak využívá všech smyslů současně. I díky tomu jí stačí vystrčit jen malý kousek hlavy, aby zjistila, co se děje nad hladinou. Vybavena je navíc citlivými hmatovými vousky (tzv. vibrisy), a to nejen okolo čenichu, ale též nad očima a na krku. Problém jí tak nedělá zorientovat se v kalné vodě, nebo při prolézání nor.[4][14][15][16][23]

PotravaEditovat

Živí se především vodními živočichy, zvláště pak rybami (až z 80 %) např. z čeledi treskovití, vrankovití, mečítkovití, lososovití, úhořovití, kaprovití nebo slimulovití (mořské druhy), obvykle ve velikosti 10–15 cm, nebo 20–30 cm (Reichholf a kol., 1996). Dokáže se však zmocnit i větších kusů, např. v jižních Čechách lovila kapry o velikosti 30–68 cm (Pacovská, 2007). Dále se živí také korýši (kraby, raky), měkkýši (škeblemi), obojživelníky (žábami), drobnými savci (králíky, hraboši, ondatrami), mladými vodními ptáky a jejich vejci, červi, větším hmyzem a případně i vegetací. Tento širší výběr potravy se z velké části překrývá s tou, jakou se živí třeba norci, přesto mezi nimi větší konkurence nevzniká. Struktura jídelníčku se může lišit v závislosti na tom, o jakou vydří populaci se jedná. Mění se i tehdy, trpí-li na sezónní změny prostředí.[4][5][14][15][16][20][21][22]

Na lov se ve většině lokalit vydává až v pozdní části odpoledne, kdy není sluneční záření tak silné. Mívá velký lovný revír. Zdá se, že se při výběru potravy soustředí na hojnost dané kořisti. Přednost dává také té, která se pomaleji pohybuje. Často se vydra živí i nemocnými jedinci, čímž je užitečná. Za jeden den zkonzumuje vydra říční až jeden kilogram potravy (odpovídá přibližně 15 % hmotnosti těla), za týden tedy asi 4–7 kg ryb; pro dobrou tělesnou kondici by měla denně ulovit nejméně 0,4 kg potravy, ideálně 0,9 kg a v zimním období až 1,5 kg potravy. Menší kořist spořádá ihned ve vodě, zatímco s větším úlovkem se odebere na souš.[4][5][14][15][16][20][21][22]

Rozmnožování, věkEditovat

Období rozmnožování nastává asi nejčastěji od února do července, vyskytuje se ale kdykoli během roku. Mláďata se rodí nejčastěji mezi srpnem a listopadem, nebo mezi květnem a srpnem, příhodně v době nejvyšší hojnosti potravy. Samci se sdružují se samicemi a společně i loví. K páření obvykle dochází ve vodě a k aktu opakovaně po dobu 2–3 dnů. Délka březosti je značně proměnlivá, ale trvá přibližně 60 dní (+/- 3 dny), nebo 63–74 dní. Občas dochází i k utajené březosti a v takovém případě by se jednalo o 9–12 měsíců (Bouchner, 1982). V jednom vrhu bývá jedno až pět mláďat (většinou dvě až tři, nebo maximálně dvě), s věkem matky roste i počet potomků. Rodí se v noře a jsou slepá, bezzubá, osrstěná jen jemnou šedavou srstí a váží 99–122 gramů. Měří asi 15 cm a poznat je lze podle typického skučení. První dny jsou velmi zranitelná a matka je udržuje v teple. Oči se jim otevírají po 31–34 dnech života, kojena jsou asi 10 týdnů a poté se už odváží do vody, kde se postupně učí plavat a lovit. Přibližně jeden rok (9–12 měsíců) se drží u matky, zůstávají s ní celý podzim a zimu, a s příchodem jara se osamostatní. Pohlavní dospělosti dosahují ve druhém, třetím, nebo až čtvrtém roce života.[4][5][14][15][16][24]

Dožít se může i více než 20 let (vyššího věku hlavně v zajetí). V přírodě asi 12–16 let.[5] Někteří autoři uvádí, že se v divočině dožívá jen velmi skrovného věku, průměrně asi kolem 5 let, avšak nalézt nebo odchytit se podaří hlavně mladé, ještě nezkušené jedince, čímž je průměrný věk zkreslený. Také je třeba počítat s tím, že se druh vykazuje poměrně vysokou úmrtností; asi 42 % mláďat přežije první rok života, 33 % druhý rok života a jen 25 % vyder žije déle než dva roky.[4][5][14][15][16][25][26]

Přirození predátořiEditovat

Dospělé vydry nemají, minimálně v Evropě, prakticky žádného přirozeného nepřítele. Většinou se nacházejí na vrcholku potravního řetězce. Jedinou hrozbou se zdá být člověk, který do jejich života zasahuje jednak úmyslně (lovem pro kožešinu či honem kvůli případné škodě na hospodářství), ale i neúmyslně (znečišťováním vod, fragmentací stanovišť, nebo náhodnými odchyty do rybářských sítí).[4][5][14][15][16][27][28]

Ohrožení a ochranaEditovat

Během 20. století byl v některých lokalitách jejího areálu rozšíření zaznamenán až drastický pokles volně žijících vyder kvůli jejich náchylnosti na vodu znečištěnou jedovatými látkami, ale svůj podíl na tom jistě má i ilegální lov pro vysoce ceněnou kožešinu a ztráta přirozeného biomu.[29][30]

Dle Červeného seznamu IUCN z roku 2015 se globálně zatím jedná o téměř ohrožený druh a populace je hodnocena jako ubývající.[3] V mnohých částech Evropy se však díky přísným záchranářským opatřením podařilo stav vydry říční znovu stabilizovat. V mnoha státech také platí přísná ochranářská opatření až dodnes a za jeho porušení se vybírají přísné pokuty.

Ani České republice se nevyhnul vysoký pokles populací. Proto je podle vyhlášky MŽP[31] zvláště chráněna jako silně ohrožený druh a ochrana se vztahuje i na její biotop. Mimo jiné je zakázán i její chov v zajetí a prodej.[32] Jako příčina smrti se v poslední době nejčastěji objevuje zabití dopravními prostředky a pytláctví, neboť druh je v konfliktu se zájmem rybářů.[33] Stát ale rybářům poskytuje náhradu škod na rybách.[34] Ochranou vydry v Česku se zabývá mimo jiné Český nadační fond pro vydru.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eurasian otter na anglické Wikipedii a Wydra europejska na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. ANDĚRA, Miloš; KOŘÍNEK, Milan. vydra říční (Lutra lutra). www.biolib.cz [online]. BioLib: Biological library [cit. 2019-11-09]. Dostupné online. 
  3. a b ROOS, A., a kol. Eurasian Otter (Lutra lutra). IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2015 [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p MAZZA, Giuseppe. Monaco Nature Encyclopedia [online]. 2014-05-02 [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t HUNG, Nancy; LAW, Chris J. Lutra lutra (Carnivora: Mustelidae). Mammalian Species. 2016-12-30, roč. 48, čís. 940, s. 109–122. Dostupné online [cit. 2019-11-08]. ISSN 0076-3519. DOI:10.1093/mspecies/sew011. (anglicky) 
  6. ROMANOWSKI, Jerzy; BRZEZIŃSKI, Marcin; ŻMIHORSKI, Michał. Habitat correlates of the Eurasian otter Lutra lutra recolonizing Central Poland. Acta Theriologica. 2013-4, roč. 58, čís. 2, s. 149–155. PMID: 23538688 PMCID: PMC3606508. Dostupné online [cit. 2019-11-08]. ISSN 0001-7051. DOI:10.1007/s13364-012-0107-8. PMID 23538688. 
  7. Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha
  8. http://zlinsky.denik.cz/zpravy_region/vydry-vyjidaji-potoky-rybari-jsou-zoufali-30160428.html
  9. www.zoobrno.cz Vydra říční v České republice
  10. ČTK. Vydry často hynou na silnicích, na riziková místa ukáže aplikace. www.denik.cz. 2016-05-03. Dostupné online [cit. 2019-10-30]. (česky) 
  11. TELEVIZE, Česká. Nedej se: Srdeční záležitost – Dokument zachycuje aktivity Kateřiny a Lukáše Poledníkových a jejich prostřednictvím ukazuje vydru jako krásného, ale bohužel stále ohroženého živočicha.. Česká televize [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  12. Výsledky posledního celostátního mapování vydry říční. Ekolist.cz [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (česky) 
  13. O.P.S, ALKA Wildlife. Rozšíření vydry říční v ČR. Vydry online [online]. 2019-10-04 [cit. 2019-10-31]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b c d e f g h i j k l m n o www.otterspecialistgroup.org Eurasian Otter (Lutra lutra)
  15. a b c d e f g h i j k l m n o pdfs.semanticscholar.org Comparative analysis of structural and functional hair coat characteristics, including heat loss regulation, in the Lutrinae (Carnivora: Mustelidae)
  16. a b c d e f g h i j k KENNEDY, Susan. Lutra lutra (European otter). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Eurasian otter - female - Skull Base. skullbase.info [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  18. JIŘÍK, Karel. Atlas zvěře. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 184. 
  19. ECO-BUSINESS. A tale of two otters: settling in Singapore, suffering in China. Eco-Business [online]. [cit. 2019-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b c Gaisler, J., Dungel, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Praha, Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2
  21. a b c www.researchgate.net Dietary composition of Eurasian otter (Lutra lutra Linnaeus, 1758) in the Eastern Rhodope Mountains (Bulgaria)
  22. a b c www.researchgate.net Habitat and seasonal variations in diet of otters, Lutra lutra in eastern Poland
  23. a b c http://links.jstor.org/sici?sici=0030-1299%281968%2919%3A1%3C81%3ATOTOLL%3E2.0.CO%3B2-2&size=SMALL&origin=JSTOR-reducePage
  24. KOELEWIJN, H. P.; PÉREZ-HARO, M.; JANSMAN, H. A. H. The reintroduction of the Eurasian otter (Lutra lutra) into the Netherlands: hidden life revealed by noninvasive genetic monitoring. Conservation Genetics. 2010-04-01, roč. 11, čís. 2, s. 601–614. Dostupné online [cit. 2019-11-08]. ISSN 1572-9737. DOI:10.1007/s10592-010-0051-6. (anglicky) 
  25. KRUUK, H.; CONROY, J. W. H. Mortality of Otters (Lutra lutra) in Shetland. Journal of Applied Ecology. 1991, roč. 28, čís. 1, s. 83–94. Dostupné online [cit. 2019-11-08]. ISSN 0021-8901. DOI:10.2307/2404115. 
  26. European otter | The Wildlife Trusts. www.wildlifetrusts.org [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  27. www.eaza.net BEST PRACTICE GUIDELINES FOR EUROPEAN OTTER (Lutra lutra)
  28. IUCN OSG - Lutra lutra. www.otterspecialistgroup.org [online]. [cit. 2019-11-08]. Dostupné online. 
  29. http://www.english-nature.org.uk/lifeinukrivers/species/otter.html
  30. http://www.jncc.gov.uk/ProtectedSites/SACSelection/species.asp?FeatureIntCode=S1355
  31. Vyhláška č. 395/1992 Sb.
  32. Zákon o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. § 50
  33. http://www.casopis.ochranaprirody.cz/vyzkum-a-dokumentace/databaze-udaju-o-uhynulych-jedincich-vydry-ricni-v-cr/
  34. Zákon č. 115/2000 Sb.

Externí odkazyEditovat