Špičák (latinsky dens caninus dle podobnosti se zuby psa – canis je latinsky pes) je jeden z typů zubu.

Psí špičáky

Lidské špičáky editovat

Tento zub je nejmohutnějším v lidských ústech. V lidských ústech jsou čtyři špičáky, dva dolní a dva horní. Prominují na hranici mezi frontálním úsekem, kde jsou řezáky (dentes incisivi), a distálním[pozn. 1] úsekem tvořeným premoláry (třenové zuby) a moláry (stoličky).

Horní špičák má tvar kosočtverce postaveného na jednom z vrcholů. Žvýkací hrana má kratší meziální[pozn. 2] svah a delší distální svah[pozn. 3]. Zub je celý odchýlen od roviny okluze zhruba 30°. Korunka zubu je vestibulárně vypouklá, může být patrný silný val ve střední třetině korunky, táhnoucí se již od kořene až ke žvýkací hraně. Palatinální ploška[pozn. 4] je dutá s navalitými okraji, někdy je přítomen malý hrbolek, tuberculum. Špičák má velmi dlouhý kořen, okolo 26 mm, patří tak mezi nejpevnější zuby a řadí se do protetické třídy 1. (dle Voldřicha) spolu s moláry. Dřeňová dutina kopíruje tvar korunky zubu, je kosočtverečná a vybíhá většinou v jeden oválný, elipsovitý kořenový kanálek.

Dolní špičák je podobný špičáku hornímu, ale jeho korunka je protáhlejší a užší; meziální svah žvýkací hrany je opět kratší a distální delší. Vestibulárně je korunka vypouklá s valem ve střední třetině, lingválně dutá s nepatrnými navalitými okraji. Špičák dolní čelisti stojí kolmo na rovinu okluze a neodchyluje se od ní. Kořen dolního špičáku je o něco kratší, okolo 23 mm, ovšem řadíme ho také do 1. protetické třídy (dle Voldřicha). Dřeňová dutina opět kopíruje tvar korunky, vybíhá v jeden, někdy dva kruhovité kořenové kanálky.

Mastikační (žvýkací) funkce špičáku spočívá v utržení tuhé stravy. Dále se špičák spolu s ostatními zuby podílí na fonaci, tvorbě řeči. Nedílnou funkcí je estetika – rotovaný, zbarvený či chybějící špičák ve frontálním úseku je při prvním pohledu na usmívající se obličej okamžitě patrný.

Poznámky editovat

  1. vzdálenějším
  2. bližší středu zubního oblouku
  3. ploška zubu je odvrácena od středu zubního oblouku
  4. plocha obrácená směrem k patru

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • DOKLÁDAL, Milan. Anatomie zubů a chrupu. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 121 s. ISBN 80-210-0999-3.

Související články editovat

Externí odkazy editovat