Pelyněk

rod rostlin

Pelyněk (Artemisia) je rozsáhlý rod rostlin z čeledi hvězdnicovitých, čítající v různých taxonomických pojetích 360–550 druhů. Jeho zástupci se vyskytují hlavně v mírnémsubtropickém pásu na severní polokouli, rostou hlavně ve stepníchpolopouštních oblastech Eurasie, Afriky a Ameriky. V přírodě České republiky se vyskytuje 17 druhů.[1][2] Patří ke starým léčivým a magickým rostlinám, některé aromatické druhy jsou využívány jako koření a k výrobě alkoholických nápojů. Pyl pelyňků může být nepříjemným alergenem. Vědecký název Artemisia je odvozen od řecké bohyně Artemis, případně od královny Artemísie z Holokarnasu, ovládající léčitelstké umění.

Jak číst taxoboxPelyněk
alternativní popis obrázku chybí
Pelyněk šedý (Artemisia cana)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď hvězdnicové (Asteroideae)
Rod pelyněk (Artemisia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Rostliny rodu pelyněk jsou jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, polokeře i keře. Bývají nejčastěji aromatické, jsou jemně chlupaté nebo lysé a mohou dorůst do výšky až přes 300 cm. Lodyhy nebo větve porůstají střídavými listy, které jsou častěji členěné než celistvé. Přízemní a spodní listy mívají řapíky, horní jsou obvykle přisedlé, čepele mívají nitkovité, lineární, kopinaté, vejčité nebo podlouhlé a obvykle jsou zpeřené nebo laločnaté.

 
Detail květních úborů pelyňku pravého

Drobné květní úbory bývají početné, vyrůstají v klasech nebo hroznech a společně vytvářejí mnohočetná latovitá květenství. Vejcovité nebo kulovité úbory jsou vztyčené nebo převislé. Obsahují květy s pěticípou korunou žluté nebo načervenalé barvy. Květy ve středu terče mají trubkovitou nebo nálevkovitou korunu a jsou oboupohlavné nebo funkčně jen samčí. Po obvodu jsou květy s úzkou, niťovitě trubkovitou korunou a bývají jen samičí. Dvou- až pětiřadé zvonkovité, kulovité nebo vejčité zákrovy mají střechovitě uspořádané vejčité až kopinaté listeny, které často bývají po okrajích suchomázdřité. Květy jsou opylovány větrem, popřípadě i hmyzem.[3]

Plody jsou válcovité nebo obvejčité nažky posazené v bezplevném lůžku. Nejčastěji jsou hladké, jemně rýhované nebo mají dvě vystouplá žebra. Rozšiřují se větrem, nemají však chmýr.[1][4][5]

Obsahované látkyEditovat

Rostliny rodu pelyněk jsou většinou bohaté na hořčiny, hlavně artemisin, artemisinin, artabsin a dimerní absinthin. V olejových žlázkách listů, lodyh i květů bývají monoterpenické nebo seskviterpenické silice jako thujon, thujylalkohol, kafr a 1,8-cineol, dále jsou přítomny třísloviny, organické kyseliny, flavonoidy luteolin a apigenin, kumariny a cholin. Jejich obsah je u jednotlivých druhů pelyňku rozdílný a závisí také na půdě, ve které rostou, i na ročním období sběru.

 
Artemisia herba-alba je řazena do rodu Seriphidium

TaxonomieEditovat

V rámci čeledi hvězdnicovitých rod přísluší do podčeledi Asteroideae, tribu Anthemideae a subtribu Artemisiinae, kde jsou jeho blízkými příbuznými například rody chryzantéma (Chrysanthemum), kopretinec (Dendranthema) nebo luhovnice (Leucanthemella).[6] Typovým druhem je pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).[7] Vnitrodruhové uspořádání rodu je složité a dosud ne zcela vyjasněné; existují přístupy preferující široký rod Artemisia sensu lato s několika podrody, nebo naopak jeho dělení do vícera menších rodů, z nichž nejvíce zástupců by měl rod Seriphidium, obsahující dřevnaté keříky rostoucí ve Starém světě.[8][9]

Ekologie a rozšířeníEditovat

 
Západoamerická step se stříbřitým keřovitým pelyňkem Artemisia tridentata

Těžištěm rozšíření rodu jsou stepnípolopouštní oblasti Evropy a Asie; jen ve stepích Střední Asie vyrůstá více než 100 druhů a tvoří zde dominantu suchých, případně zasolených plání a druhově chudých pelyňkových stepí.[10] Ve vyprahlých oblastech Středomoří a severní Afriky hojně roste Artemisia herba-alba, keřovitý pelyněk Artemisia tridentata je významnou porostotvornou rostlinou suchých oblastí západu Severní Ameriky od Britské Kolumbie až po Sonorskou poušť v Mexiku.[11] Obývají též západ Jižní Ameriky (celou oblast And od severu až na jih), v Africe se vyskytují mimo její tropickou rovníkovou část. Cirkumpolárním druhem rostoucím mimo stepi též v arktické a vysokohorské tundře je Artemisia frigida.[12] Pouze introdukovaně vyrůstají pelyňky v Brazílii, v Austrálii a na Novém Zélandu.[13]

Pelyňky vyhledávají převážně stanoviště s plným osluněním, na lehčích, spíše vysychavých půdách s obsahem vápníku, rostou též na rumištích, navážkách a dalších ruderalizovaných místech, podél cest, na železničních náspech a nádražích, jako polní plevele apod. Vzhledem k vysokému obsahu silic a hořčin uvolňovaných z rostlin a absorbovaných do půdy mohou některé druhy působit alelopaticky na okolní vegetaci.[3]

VýznamEditovat

 
Vzrostlý exemplář pelyňku stromkovitého (Artemisia arborescens)

Některé druhy (v evropských podmínách hlavně pelyněk černobýl a pelyněk pravý) se pro své hořčiny dosud používají v lidovém léčitelství, hlavně při nemocech trávicího ústrojí, jako digestivum při nechutenství, nadýmání, gastritidách, dyspepsiích a žaludečních křečích, též proti střevním parazitům. V poslední době byl prokázán antimalarický účinek hořčiny artemisininu, pelyněk roční je pěstován pro své působení proti rakovinným buňkám.[8] Aromatické druhy pelyňku mají význam jako koření, především k tučným masitým pokrmům, jejich hořkých výtažků se též používá k dochucení vínlikérů (vermut, absint). V současnosti je používání těchto dráždivých látek v potravinářství omezeno; při neuváženém dlouhoddobém užívání mohou poškodit nerovou soustavu a nesmí se užívat v těhotenství.[14]

Vybrané druhy tohoto bohatého rodu se používají pro stabilizaci dun na okrajích pouštních oblastí nebo slouží jako krmivo pro domácí zvířata. Pelyněk bílý, pelyněk Ludvíkův, pelyněk pontický, pelyněk protnicovitý nebo pelyněk mléčný (Artemisia lactiflora), pelyněk stromovitý (Artemisia arborescens) i pelyněk stříbřitý (Artemisia stelleriana) se používají v okrasném zahradnictví. Naopak pelyněk černobýl je mnohde považován za nepříjemný plevel. Pyl některých druhů pelyňku také způsobuje silnou pylovou alergii.[1]

Ve starých kulturách měly některé pelyňky význam též jako rostliny magické, mimo jiné pro své psychoaktivní účinky, zvláště v kombinaci a alkoholem. Byly užívány jako talismany chránící před zlem, při okultních praktikách věštění a páleny jako vykuřovadlo. Několikrát je pelyněk zmiňován v Bibli, převážně jako symbol hořkosti a nepříjemností, v Apokalypse jeho jméno nese jeden z andělů zkázy.[15][16]

Vybrané druhyEditovat

 
Pelyněk pontický

V České republice vyrůstá 5–7 původních nebo zdomácnělých archeofytů, dalších cca 10 jsou neofyty rozšířené lidským přičiněním a přechodně nebo trvale zde zplaňují. Řada dalších se pěstuje v kultuře.

Původní druhy a archeofyty české flóryEditovat

 
Horský pelyněk Artemisia glacialis ve švýcarských Alpách

OstatníEditovat

OhroženíEditovat

Z výše uvedených druhů jsou v ČR za kriticky ohrožené považovány:

  • pelyněk Pančičův – podle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. (§1) a podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012 (C1r)
  • pelyněk metlatý – podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012 (C1t)

a za zranitelný:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c KRAVÁKOVÁ, Jolana. Analýza éterických olejů vybraných druhů rodu Artemisia. Brno, 2012 [cit. 15.01.2014]. Diplomová práce. Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně. Vedoucí práce Emil Švajdlenka. Dostupné online.
  2. STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 13: Asteraceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.09.2013 [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Grulich V. (2004): Artemisia L. – pelyněk. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 163–185, Academia, Praha.
  4. Flora of North America: Artemisia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. LIN, Yourun; HUMPHRIES, Christopher J.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Artemisia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  7. Tropicos | Name - !Artemisia L.. tropicos.org [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  8. a b WATSON, Linda E; BATES, Paul L; EVANS, Timothy M. Molecular phylogeny of Subtribe Artemisiinae (Asteraceae), including Artemisia and its allied and segregate genera. BMC Evolutionary Biology. 2002-09-26, roč. 2, s. 17. PMID: 12350234 PMCID: PMC130036. Dostupné online [cit. 2020-01-11]. ISSN 1471-2148. DOI:10.1186/1471-2148-2-17. PMID 12350234. 
  9. Seriphidium (Besser ex Less.) Fourr. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  10. Holarctis – Íránsko-turanská oblast – Turanská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  11. ARTEMISIA TRIDENTATA Nutt. – pelyněk / palina | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  12. ARTEMISIA FRIGIDA Willd. – pelyněk / palina | BOTANY.cz [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  13. Artemisia L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. 
  14. KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství. Praha: Avicenum, 1981. S. 114, 324. 
  15. Pennacchio, Marcelo. Uses and Abuses of Plant-Derived Smoke: Its Ethnobotany As Hallucinogen, Perfume, Incense, and Medicine. [s.l.]: Oxford University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9780195370010. S. 48. (anglicky) 
  16. Magical plants [online]. [cit. 2020-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.01.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  18. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 15.01.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  19. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-01-15]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat