Wikipedie

Moxování

Moxování (čínsky 灸; „tiü“) patří mezi terapie tradiční čínské medicíny, která spočívá v pálení sušeného pelyňku na určitých bodech na těle. Hraje důležitou roli v tradičních lékařských systémech Číny, Tibetu, Japonska, Koreje, Vietnamu a Mongolska. Dodavatelé obvykle nechávají pelyněk zrát a rozemelou ho na chmýří. Praktikující ho pak pálí nebo dále zpracovávají do doutníkového tvaru. Mohou ho používat nepřímo, pomocí akupunkturních jehel, nebo ji pálit na kůži pacienta.

Série článků na téma
Alternativní medicína

Série článků na téma Alternativní medicína
  • Všeobecné informace
  • Alternativní medicína

Moxování je propagováno jako léčba nejrůznějších onemocnění, ale jeho používání není podloženo důkazy a nese s sebou riziko nežádoucích účinků.[1]

Historie editovat

První evropské poznámky o moxování se objevují v dopisech a zprávách portugalských misionářů v Japonsku v 16. století. Nazývali ji botão de fogo („ohnivý knoflík“), což byl termín původně používaný pro kauter s kulatou hlavou. Hermann Buschoff, který v roce 1674 vydal první západní knihu o této problematice (anglické vydání 1676), používal japonskou výslovnost mogusa. Protože se „u“ nevyslovuje příliš silně, psal ho „moxa“. Pozdější autoři spojili „moxa“ s latinským slovem combustio („hořící“).[2][3]

Korejský folklór připisuje rozvoj moxování legendárnímu císaři Tangunovi.[4]

První moderní vědeckou publikaci o moxování napsal Hara Shimetarō, japonský lékař, který v roce 1927 provedl hloubkový výzkum hematologických účinků moxování.[5] O dva roky později byla jeho doktorská disertační práce na toto téma přijata Lékařskou fakultou císařské univerzity v Kjúšú. Harova nejnovější publikace se objevila v roce 1981.[6]

Teorie a praxe editovat

Hořící moxa se používá k zahřívání oblastí a meridiánových bodů se záměrem stimulovat oběhovou soustavu skrze body a navodit plynulejší tok krve a čchi. Někteří praktici se domnívají, že moxováním se dají léčit stavy spojené s „chladem“ nebo „nedostatkem jang“ v čínské medicíně a může sloužit k otáčení dětí v děloze.[7][8]

Moxování má být obzvláště účinné při léčbě chronických problémů, „deficitních stavů“ (slabosti) a v gerontologii. Pien Chueh (fl. asi 500 př. n. l.), jeden z nejznámějších pololegendárních lékařů čínského starověku a první specialista na moxování, se ve svém klasickém díle Chuang- ťi Nej-ťing zabýval výhodami moxování oproti akupunktuře. Tvrdil, že moxování může dodat tělu novou energii a může léčit jak nadbytek, tak nedostatek.

Praktici mohou v kombinaci s moxou používat akupunkturní jehly vyrobené z různých materiálů v závislosti na směru toku čchi, který chtějí stimulovat.

Existuje několik metod moxování:[9]

  • přímá – Přímým zjizvujícím moxováním se na kůži v akupunkturním bodě přiloží malý kužel moxy a pálí se tak dlouho, dokud na kůži nevzniknou puchýře, které se po zahojení zjizví.
  • přímá nejizvící – moxibucí se hořící moxa odstraní dříve, než se kůže spálí natolik, že se zjizví.
  • nepřímá – Při nepřímém moxování se v blízkosti akupunkturního bodu drží doutník vyrobený z moxy, aby se kůže zahřála, nebo se moxa připevní na akupunkturní jehlu zavedenou do kůže, aby se jehla zahřála.

Účinnost a bezpečnost editovat

Většina výzkumů moxování pochází z Číny a je obecně nekvalitní.[1] Jedná se o nepravděpodobnou léčbu, ale existuje mnoho tvrzení o její účinnosti při nejrůznějších onemocněních, přičemž někteří lékaři ji propagují jako panaceu.[1]

Cochrane Review nalezl omezené důkazy pro použití moxování při korekci polohy dítěte v poloze koncem pánevním a vyzvala k provedení dalších experimentálních studií. Mezi vedlejší účinky patřila nevolnost, podráždění hrdla a bolesti břicha způsobené kontrakcemi.[10] Moxování bylo zkoumáno také při léčbě bolesti,[11] rakoviny,[12] mrtvice,[13] ulcerózní kolitidy,[14] zácpy[15] a hypertenze.[16] Systematické přehledy zjistily, že tyto studie mají nízkou kvalitu a pozitivní výsledky mohou být způsobeny publikační chybou.[17]

Moxování s sebou nese riziko nežádoucích účinků včetně popálenin a infekce.[1]

Při spalování také vznikají jemný prach a odpadní látky, které lze během ošetření vdechovat. Modelové výpočty ukazují, že expozice kouři vznikajícímu při moxování je srovnatelná s pasivním kouřením v restauracích a na diskotékách.[18]

Galerie editovat

  •  
    Moxování v knize Museum Museorum Michaela Bernharda Valentiniho, 1704
  •  
    Hara Shimetarō na počátku 20. století
  •  
    První strana knihy Shimetarōa Hary – Vliv moxy na hemoglobin a počet krevních krvinek
    Iji Shinbun, č. 1219
    10. září 1927
    (Shrnutí v esperantu)
  •  
    Potřeby pro moxování – moxa v různých formách
  •  
    Tradiční sada na moxování z Ibuki (Japonsko), kde se moxa vyrábí odedávna. Silná vonná tyčinka se používá k zapálení kuželů moxy.
  •  
    Vzorky japonské moxy.
    Zleva doprava: * zpracovaná moxa (1. stupeň)
    * zpracovaná moxa (2. stupeň)
    * hrubá moxa pro nepřímé moxování
    * obvyklá kvalita pro nepřímé a přímé moxování
    * vynikající kvalita pro přímé moxování.
  •  
    Moxování dvou bodů. Na kůži jsou partné stopy po baňkování.
  •  
    Moxování hřbetu ruky špalíčky (kužely)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c d ERNST, E. Alternative medicine: a critical assessment of 150 modalities [online]. Cham, Switzerland: Springer, 2019. S. 182–183. ISBN 978-3-030-12600-1. DOI 10.1007/978-3-030-12601-8. (anglicky) 
  2. ↑ MICHEL, Wolfgang. Far Eastern Medicine in Seventeenth and Early Eighteenth Century Germany. S. 67–82. Studies in Languages and Cultures [online]. Faculty of Languages and Cultures, Kyushu University. Roč. 2004, čís. 20, s. 67–82. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ LI, Zhaoguo. Shanghai san lian chu ban she. Shanghai: [s.n.], 2013. 401 s. ISBN 978-7-5426-4084-0, ISBN 7542640844. S. 11. (anglicky) 
  4. ↑ LU, Gwei-Djen; NEEDHAM, Joseph. Celestial lancets: a history and rationale of acupuncture and moxa. London: Routledge, 2002. 427 s. ISBN 0-7007-1458-8. S. 262. (anglicky) 
  5. ↑ HARA, Shimetaro. Sekyū hifu no soshikigakuteki kenkyū. Fukuoka-ika-daigaku-zasshi. 1929, roč. 22, čís. 2, s. 107–133. (japonsky) 
  6. ↑ WATANABE, Shinichiro; HAKATA, Hiroshi; MATSUO, Takashi; HARA, Hiroshi; HARA, Shimetaro. Effects of Electronic Moxibustion on Immune Response I. S. 42–50. Zen Nihon Shinkyu Gakkai zasshi (Journal of the Japan Society of Acupuncture and Moxibustion) [online]. Japan Society of Acupuncture and Moxibustion, 1981. Roč. 31, čís. 1, s. 42–50. DOI 10.3777/jjsam.31.42. (anglicky) 
  7. ↑ Breech baby [online]. Chelsea and Westminster Hospital NHS Foundation Trust [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ NERI, I; AIROLA, G; CONTU, G; ALLAIS, G; FACCHINETTI, F; BENEDETTO, C. Acupuncture plus moxibustion to resolve breech presentation: a randomized controlled study. S. 247–252. The Journal of Maternal-Fetal & Neonatal Medicine [online]. 2004-04-01. Roč. 15, čís. 4, s. 247–252. DOI 10.1080/14767050410001668644. 
  9. ↑ Moxibustion [online]. Acupuncture Today™, 2019-03-16. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ COYLE, Meaghan E; SMITH, Caroline A; PEAT, Brian. Cephalic version by moxibustion for breech presentation. Cochrane Database of Systematic Reviews [online]. 2012-05-16. DOI 10.1002/14651858.CD003928.pub3. PMID 22592693. (anglicky) 
  11. ↑ anglicky; CHOI, Tae-Young; KANG, Jung Won; LEE, Beom-Joon; ERNST, Edzard. Moxibustion for Treating Pain: A Systematic Review. S. 829–838. The American Journal of Chinese Medicine [online]. 2010-01. Roč. 38, čís. 05, s. 829–838. DOI 10.1142/S0192415X10008275. PMID 20821815. 
  12. ↑ LEE, Myeong Soo; CHOI, Tae-Young; PARK, Ji-Eun; LEE, Song-Shil; ERNST, Edzard. Moxibustion for cancer care: a systematic review and meta-analysis. S. 130. BMC Cancer [online]. 2010-12. Roč. 10, čís. 1, s. 130. DOI 10.1186/1471-2407-10-130. PMID 20374659. (anglicky) 
  13. ↑ LEE, Myeong Soo; SHIN, Byung-Cheul; KIM, Jong-In; HAN, Chang-ho; ERNST, Edzard. Moxibustion for Stroke Rehabilitation: Systematic Review. S. 817–820. Stroke [online]. 2010-04. Roč. 41, čís. 4, s. 817–820. DOI 10.1161/STROKEAHA.109.566851. PMID 20150551. (anglicky) 
  14. ↑ LEE, Dong-Hyo; KIM, Jong-In; LEE, Myeong Soo; CHOI, Tae-Young; CHOI, Sun-Mi; ERNST, Edzard. Moxibustion for ulcerative colitis: a systematic review and meta-analysis. S. 36. BMC Gastroenterology [online]. 2010-12. Roč. 10, čís. 1, s. 36. DOI 10.1186/1471-230X-10-36. PMID 20374658. (anglicky) 
  15. ↑ LEE, Myeong Soo; CHOI, Tae-Young; PARK, Ji-Eun; ERNST, Edzard. Effects of moxibustion for constipation treatment: a systematic review of randomized controlled trials. S. 28. Chinese Medicine [online]. 2010. Roč. 5, čís. 1, s. 28. DOI 10.1186/1749-8546-5-28. PMID 20687948. (anglicky) 
  16. ↑ KIM, Jong-In; CHOI, Jun-Yong; LEE, Hyangsook; LEE, Myeong Soo; ERNST, Edzard. Moxibustion for hypertension: a systematic review. S. 33. BMC Cardiovascular Disorders [online]. 2010-12. Roč. 10, čís. 1, s. 33. DOI 10.1186/1471-2261-10-33. PMID 20602794. (anglicky) 
  17. ↑ LEE, Myeong Soo; KANG, Jung Won; ERNST, Edzard. Does moxibustion work? An overview of systematic reviews. S. 284. BMC Research Notes [online]. 2010-12. Roč. 3, čís. 1, s. 284. DOI 10.1186/1756-0500-3-284. PMID 21054851. (anglicky) 
  18. ↑ Gefahrstoffe, Reinhaltung der Luft: air quality control. Institut für Arbeitsschutz der Deutschen Gesetzlichen Unfallversicherung. 1996. Dostupné online. ISSN 0949-8036. (německy) 

Externí odkazy editovat

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Moxování&oldid=20333222“