Ušní svíce

Aplikace ušní svíčky

Používání ušních svíček je metoda alternativní medicíny, která má zlepšit obecné zdraví a pohodu pálením duté svíčky zasunuté do zevního zvukovodu. Byly zveřejněny vědecké studie, které metodu považují za nebezpečnou a neefektivní.

PostupEditovat

Konec válcovité nebo kuželovité svíčky z povoskované látky je zapálen a druhý konec vložen do zvukovodu léčeného. Tato osoba obvykle leží na boku s léčeným uchem vzhůru, svíčka je zasunuta vertikálně a prochází papírovou nebo hliníkovou (alobal) clonou, která brání možnému padání horkého vosku nebo popela. Toto je možné řešit i tím, že subjekt sedí a ušní maz se svíčky odkapává. Některé svíčky mají vnitřní filtr, který odpad zachytává. Velikost plamene musí být regulována a svíčka musí být uhašena ve vzdálenosti zhruba 5–8 cm od ucha osoby tak, aby nedošlo k popálení pokožky.

Zastánci této metody tvrdí, že hoření vyvolává záporný tlak (komínový efekt),[1] přičemž ušní maz a nečistoty jsou ze zvukovodu vytahovány a projeví se jako tmavé zbytky. Sezení trvají od 15 do 45 minut, přičemž se na každé ucho použijí 1-2 svíčky. Při bolesti jednoho ucha (hučení, pískání, tlak) se léčba musí provést i na ucho druhé, vyrovnává se tím tlak v Eustachově trubici.

KritikaEditovat

V říjnu 2007 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zveřejnil výstrahu identifikující ušní svíčky jako „nebezpečné zdraví, protože použití zapálené svíčky v blízkosti lidského obličeje přináší vysoké riziko popálení pokožky/vlasů a poškození středního ucha“.[2]

Jiná studie z roku 1996 která byla zakončena zjištěním, že při používání ušních svíček záporný tlak (komínový efekt) nevzniká a svíčky jsou tak při odstraňování ušního mazu neefektivní. Několik studií také ukázalo, že svíčky produkují stejné zbytky, i když hoří mimo pacientovo ucho, a tyto zbytky jsou jen vosk ze svíčky a saze.[3][4][5]

Prof. Edzard Ernst publikoval kritiku: „Neexistují žádná data, která by potvrdila, že je to efektivní. Navíc, ušní svíčky jsou spojovány s poraněními ucha. Nevyhnutelný závěr je, že ušní svíčky dělají více škody než užitku. Od jejich použití by měli být lidé odrazováni.“[6][7]

Regulace produktůEditovat

V Evropě jsou některé ušní svíčky používány jako medicínské prostředky, testované na bezpečnost a nesoucí značku CE (93/42/EEC). Značku CE ovšem většinou výrobci tisknou sami. Ačkoliv jsou v USA ušní svíčky běžně k dostání, jejich prodej a import s medicínskými tvrzeními jsou ilegální. To znamená, že je nikdo nemůže prodávat jako diagnostické, léčebné nebo preventivní před nemocí.

PůvodEditovat

Ačkoliv výrobci ušních svíček je často označují pojmem Hopi, nemá použití této svíčky s léčebnými metodami kmene Hopi žádnou souvislost. Vanessa Charles, mluvčí kmenové rady Hopi, oznámila, že použití ušních svíček není a nikdy nebylo metodou prováděnou kmenem Hopi. Kmen Hopi opakovaně upozorňoval Biosun, výrobce ušních svíček Hopi, aby přestal používat jméno Hopi. Biosun nevyhověl této žádosti a pokračuje v tvrzení, že tyto svíčky mají původ u lidu kmene Hopi.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ear candling na anglické Wikipedii.

  1. Phylameana lila Desy. Ear Candling:Why Would You Want to Candle Your Ears? [online]. About.com. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Detention Without Physical Examination of Ear Candles [online]. [cit. 2007-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-11-14. (anglicky) 
  3. Kaushall P, Kaushall JN. "On Ear Cones and Candles", Skeptical Inquirer 24.5, Sept/Oct 2000, accessed November 21, 2010.
  4. The Straight Dope: How do "ear candles" work? [online]. 1995 [cit. 2006-03-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Listen up: Beware of the 'ear candle', CBC Marketplace, February 22, 2002 accessed November 21, 2010.
  6. Edzard Ernst. Ear candles: a triumph of ignorance over science. J Laryngol Otol.. 2004, s. 1–2. DOI:10.1258/002221504322731529. PMID 14979962. (anglicky) 
  7. Singh, S. and Ernzt, E. Trick or Treatment: Alternative medicine on trial. [s.l.]: Bantam Press, 2008. (anglicky)