Holotropní dýchání


Holotropní dýchání je metoda, kterou v polovině 70. let 20. století vyvinul český psychiatr a psychoterapeut Stanislav Grof společně se svou ženou Christinou. Stanislav Grof se rozhodl věnovat výzkumu lidského vědomí, a to zejména jeho mimořádným stavům, vyvolaných například požitím psychotropních látek, jako je LSD. Experimentování s těmito látkami bylo v USA koncem 60. let zakázáno, jelikož se s ním pojila spousta rizik.[zdroj?] Grofovi se snažili najít neškodnou a přesto účinnou metodu přinášející holotropní (tj. zcelující) zážitky, jaké někdy přinášelo i užití psychotropních látek.

Série článků na téma
Alternativní medicína

Série článků na téma Alternativní medicína
  • Všeobecné informace
  • Alternativní medicína

Manželé Grofovi takovou metodu nalezli a nazvali ji holotropním dýcháním. Tato terapeutická strategie vzešla z předpokladu možnosti vyvolání jiných stavů vědomí pomocí intenzivního dýchání nebo naopak zadržování dechu. V nejširším slova smyslu je charakteristická pro mnoho různých přístupů, včetně různých šamanských praktik, domorodých léčitelských obřadů, určitých forem hypnózy a jiných psychoterapeutických a duchovních praktik. Experimenty s těmito různými technikami dovedli nakonec manželé Grofovi až k té, dle jejich zkušeností nejúčinnější – prohlubování a zvyšování tempa dechu, jež nazvali holotropním dýcháním.

Holotropní terapieEditovat

Vlastním termínem holotropní terapie označil Stanislav Grof léčebný postup, který je kombinací řízeného dýchání, hudby a různých jiných forem zvukové techniky, a cíleného uvolnění blokované tělesné energie.

Základem holotropní terapie je dýchání. Po letech praxe dospěli manželé Grofovi k názoru, že určitá specifická technika není ani tak důležitá jako sám fakt, že „člověk dýchá rychleji a hlouběji než obvykle, je plně soustředěn a věnuje pozornost procesům probíhajícím v jeho nitru“.

Podpůrným prostředkem k vyvolání mimořádných stavů vědomí je, a od nepaměti byla, hudba. Vhodně vybraná hudba dokáže podpořit dynamiku rituálu a usnadní celý proces. Při holotropní terapii je třeba se jí plně odevzdat – nepřemýšlet nad ní, ale prožívat ji.

Poslední součástí Grofovy holotropní terapie je cílená práce s tělem (body work). Té se využívá na usnadnění celého procesu. Při holotropním dýchání se zesiluje prožívání a emoce, občas dochází k napětí v těle a fyzickým křečím. Práce s tělem pomáhá tyto problémy překonat a vede k fyzickému i psychickému uvolnění. Takto by měly být zpracovány všechny problémy, které zůstanou ke konci dýchání, aby metoda měla svůj léčebný efekt.

Průběh holotropního dýcháníEditovat

Holotropní dýchání bývá dnes provozováno většinou ve skupinách. Vytvoří se dvojice a tito dva lidé se spolu vystřídají tak, že každý z nich jednou dýchá a jednou dohlíží na průběh dýchání svého partnera – pomáhá mu, poslouží v případě potřeby fyzického kontaktu, zajišťuje prostor a klid na prožívání.

Účastníci by měli být oblečeni do pohodlných volných šatů, které netlačí, nebrání dýchání a neomezují krevní oběh.

Všichni účastníci holotropního dýchání jsou ještě před jejím počátkem seznámeni s průběhem dýchání a možnostmi prožitků, jež se mohou vyskytnout. Účastníkům bývá doporučováno setrvat v poloze vleže, mít zavřené oči (popř. zavázané šátkem), soustředit se na vnitřní procesy a nijak je intelektuálně nehodnotit a nesnažit se prožitky ovlivňovat nebo měnit. Samotné holotropní dýchání doporučuje Stanislav Grof zahájit krátkou meditací a relaxací. Poté jsou účastníci žádáni, aby prohloubili svůj dech a zvýšili jeho frekvenci. V této chvíli se již připojuje hudba.

Povaha, průběh a intenzita holotropních sezení se liší u různých osob a také u téže osoby při různých sezeních. Proces je možné prožívat v klidu, také ale lze emoce prožívat a vyjadřovat tělesně – pohybem, mimikou, zvuky i jinak. Pomáhá to prožitku a je dovoleno mnohé, nemělo by ale docházet ke kontaktu s ostatními dýchajícími, rušilo by to jejich proces.

Často se vyskytují problémy – svalové napětí, bolesti hlavy či jiných částí těla, křeče, nevolnost, zvracení. Zvracení se bere jako přirozená součást procesu, která má působit očistně (připraveny by měly být papírové ručníky na utírání a plastové kbelíky nebo sáčky na zvracení), napětí a bolesti hlavy se uvolňují prací s tělem.

Po dýchání se kreslí mandala, jejímž cílem je zpětné zakreslení prožitků. Následuje sdílení zážitků s ostatními účastníky.

Nebezpečí holotropní terapieEditovat

Hrozí odkrytí psychických problémů, které člověk sám nezvládne a které mohou přerůst až v duševní nemoc. V takovém případě se doporučuje vyhledat odbornou pomoc, pokud možno psychologa obeznámeného s fungováním holotropního dýchání.

Průběh holotropního dýchání bývá spojen, jak už bylo zmíněno, s mnoha motorickými projevy. Během holotropního dýchání proto musí pořadatel zajistit, aby všichni dýchající byli pod dobrým dohledem a nehrozilo zranění – je třeba, aby byla místnost dostatečně prostorná a podlaha by měla být měkká (např. pokrytá žíněnkami).

Holotropního dýchání by se neměli účastnit lidé s kardiovaskulárními problémy, epileptici, osoby po operacích popř. dosud nezhojených zranění, lidé s glaukomem a těhotné ženy. Osoby mající vážné psychické problémy se smějí zúčastnit jen se souhlasem svého psychologa nebo psychiatra.

Velkým rizikem současnosti je také nedostatečná kvalifikace provozovatelů holotropní terapie a domácí samoukové. Holotropní dýchání by nikdy nemělo být prováděno bez odborného dohledu.

Další nebezpečí holotropní terapie vidí část lékařské veřejnosti v možnosti škodlivého vlivu na mozkové buňky, během holotropního procesu hyperventilace, při němž dochází k překysličení mozku. Zastánci holotropního dýchání argumentují tím, že hyperventilace jako taková paradoxně změnou kyselosti krve navozuje v určitých částech těla relativní nedokysličení.[zdroj?] Relativní do té míry, že organismus disponuje řadou korekčních mechanismů jemu vlastních, mezi něž patří právě udržet si potřebné množství kyslíku jak v tělních tekutinách, tak i v buňkách.[zdroj?]

K čemu slouží holotropní terapie – její možnosti a cíleEditovat

Holotropní terapie vychází z předpokladu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí – samo tělo má v sobě ukryté prostředky vlastní léčby a ty je třeba aktivovat.

Holotropní terapie slouží k nahlédnutí hluboko do vlastní psychiky a znovuprožitím určitých životních traumatizujících okamžiků ve stavu holotropního dýchání usnadňuje odstraňování různých psychických bloků. Tím umožňuje lepší porozumění sobě samému a také zdokonalení vztahu k jiným lidem. Holotropní dýchání je chápáno jako technika určitého seberozvíjení a sebepoznání.

Chceme-li však touto terapií skutečně léčit některé psychologické problémy je třeba se jí věnovat soustavněji – jedno sezení slouží vesměs pouze k lepšímu sebepoznání, byť v některých případech nastane pokrok i po jedné zkušenosti.[zdroj?]

Tuto techniku lze v psychiatrii využít také jako doplňkovou terapii při léčbě závislostí.[zdroj?] Zdali to však je či není jedna z forem psychoterapie se stále vedou spory.[zdroj?!]

Kritika klubu skeptiků SisyfosEditovat

V roce 2000 ohodnotil práci Stanislava Grofa český klub skeptiků Sisyfos bronzovým Bludným balvanem za „přetavení šamanských praktik hyperventilace do tak zvaného holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky“.[1]

V roce 2008 udělil klub Sisyfos Grofovi Jubilejní diamantový bludný arcibalvan.[2]

Kritiku klubu Sisyfos vyvolalo i udělení ceny Nadace Vize 97 Václava Havla.[3][4]

ReferenceEditovat

  1. Bronzový Bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2000 - MUDr. Stanislav Grof. Bronzový Bludný balvan v kategorii jednotlivců za rok 2000 - MUDr. Stanislav Grof | Sisyfos - Český klub skeptiků [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  2. Jubilejní diamantový Bludný balvan - Prof. MUDr. Stanislav Grof, M.D., Ph.D.. Jubilejní diamantový Bludný balvan - Prof. MUDr. Stanislav Grof, M.D., Ph.D. | Sisyfos - Český klub skeptiků [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  3. Dvojí ocenění Stanislava Grofa. Dvojí ocenění Stanislava Grofa | Sisyfos - Český klub skeptiků [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  4. Lidové noviny: Stanislav Grof ignoruje přírodní vědy. www.lidovky.cz [online]. [cit. 2009-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-05. 

LiteraturaEditovat

Knihy:

  • Grof, S.: Dobrodružství sebeobjevování. Praha, Gemma 1992 a Portál 2022, ISBN 978-80-262-1859-3.
  • Grof, S., Bennet, H. Z.: Holotropní vědomí. Praha 1999.
  • Schirner, M.: Dechové techniky. Praha 2003.

Články:

  • Badoučková, J.: Nebezpečné dýchání. In: Regenerace, 5, 1997.
  • Badoučková, J.: O holotropním dýchání na suchu i ve vodě. In: Regenerace, 2, 2002.
  • Benda, J., Šlechta, P.: Jde o změnu zevnitř. In: Propsy, 5, 1997.
  • Březina, J.: Dýchání o život. In: Reflex, 27, 1997.
  • Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 1, 1995.
  • Dvořák, M.: 8 otázek pro Stanislava Grofa. In: Gemma, 12, 1995.
  • Gregorová, B.: Dýchej a vzpomínej. In: Mladý svět, 39, 2003.
  • Ježková, A.: Holotrans. In: Reflex, 17, 1996.
  • Kmuníčková, Z.: Holotropní terapie a mimořádné stavy vědomí. In: Gemma – mimořádné vydání, 1992.
  • Krušinová, J.: Klíč k třinácté komnatě, aneb 4x o holotropním dýchání. In: Gemma, 1, 1995.
  • Nezbeda, O.: Za hranice mozku. In: Mladý svět, 39, 2003.
  • Skřivánek, P.: Všichni dobří šamani. In: Gemma, 1, 1995.
  • Suchý, A.: Kde končí psychologie. In: Psychologie dnes, 1, 2003.
  • Skřivánek, P.: Šamanismus, jóga a holotropní dýchání. In: Gemma, 6, 1993.

Související článkyEditovat