Otevřít hlavní menu

Skepticismus (z řeckého slova skeptomai –„pochybuji“) je blízký agnosticismu a nihilismu. Skepticismus navazuje na učení sofistů. První skeptikové ukazovali na relativnost lidského poznání, na jeho formální nedokazatelnost a závislost na různých podmínkách. Běžně se užívá označení skeptik pro osoby, které:

  1. mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech,
  2. tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné,
  3. všechno soustavně kriticky posuzují.

Filosofický skepticismusEditovat

Související informace naleznete také v článku Filosofický skepticismus.

Rozsah filosofického skepticismu je od pochybnosti o možnosti filosofického řešení až po agnosticismus a nihilismus. Všichni antičtí filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. V klasické filosofii odkazuje skepticismus na osobnostní rysy školy „Skeptikoi“ – filosofů, o kterých se říkalo že „nic netvrdili, ale že se jenom domnívali“.[1] V tomto smyslu zastává filosofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy. Jediný systematický zdroj z této doby je od Sexta Empirica, protože většina antických skeptiků nezanechala žádné písemnosti, nebo se jejich spisy nezachovaly.

Vědecký skepticismusEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vědecký skepticismus.

V moderní době se ve vědeckých kruzích používá pojem skepticismus (též vědecký nebo racionální skepticismus) pro kritické zkoumání jakýchkoliv teorií, kterými se věda zabývá, a vlastně odmítání jejich apriorního přijímání. Základní myšlenkou racionálního skepticismu je, že pokud se neprokáže opak, nelze u jakýchkoliv tvrzení nebo teorií předpokládat pravdivost. Dále racionální skepticismus požaduje, aby byla každá teorie skutečně vědecká, tj. aby měla některé důležité atributy (např. falzifikovatelnost, vnitřní konzistence, shoda s pozorováním). Na veřejnosti je racionální skepticismus prezentován zejména při zkoumání pseudovědeckých a nevědeckých teorií. Celosvětově je toto hnutí reprezentováno např. organizací CSI a v České republice pak klubem Sisyfos.

Náboženský skepticismusEditovat

Náboženský skepticismus se zaměřuje na pochybnosti týkající se víry, například existence božských stvoření nebo zázraků. Náboženští skeptici nemusí být nutně ateisti nebo agnostici.

PseudoskepticismusEditovat

Termín pseudoskepticismus popisuje myšlení, které se zdá být skeptické, ale skeptické není. Tento termín zpopularizoval Marcello Truzzi a definoval pseudoskeptiky jako osoby, jejichž názory jsou spíše negativní, než agnostické, a přesto se považují za skeptiky.[1][2] Rektor arizonské univerzity Rochus Boerner popisuje pseudoskeptiky spíše jako "bez víry", než "nevěřící",[3] a fyzik princetonské univerzity Gregory N. Derry popisuje myšlení pseudoskeptiků jako ".. směřující k myšlenkám, které souvisí s jejich předjímaným závěrem.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. University of Washington electrical research engineer William J. Beaty describes pseudo-skepticism as "a variety of pseudoscience: the behavior of highly biased 'sneering scoffers' who try to legitimize their prejudice by donning the mantle of science and proper skepticism. They claim to support reason/logic while in fact filling their arguments with plenty of ad-hominems, straw-man, poisoning-the-well, and numerous other emotion-enflaming fallacies and debating tactics."
  2. Steven B. Krivit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, ISBN 978-0-9760545-8-0, Pacific Oaks Press (October 1, 2004) p.143
  3. Krevit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, s odkazem na: Rochus Boerner: Some notes on Skepticism Archivováno 26. 10. 2008 na Wayback Machine
  4. Gregory N. Derry, What Science Is and How It Works, ISBN 978-0-691-09550-9, Princeton University Press (March 4, 2002) p.171

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat