|
e
Vítejte na portálu Rostliny
Rostliny nás obklopují na každém kroku a jejich význam pro život na Zemi, a tedy i pro člověka, je naprosto nenahraditelný. Díky fotosyntéze dokážou přeměňovat sluneční energii na energii chemickou, využitelnou pro ostatní organismy. Stojí tak jako primární producenti v samotném základu koloběhu energie a potravních řetězců celé planety. Bez rostlin by život v podobě, jaké ho známe, nebyl možný. Na Zemi se v současnosti vyskytuje více než 330 000 druhů rostlin a jejich stáří se odhaduje takřka na dvě miliardy let.
Z existence rostlin odjakživa profituje i člověk. Jako základní potravinu odedávna zemědělsky pěstuje obiloviny a další plodiny, s oblibou konzumuje ovoce, zeleninu nebo různá koření. Využívá sílu léčivých bylin včetně některých halucinogenních či jedovatých, mnohé okrasné rostliny pěstuje pro potěchu oka a duše. Energetické plodiny jsou vhodné k ekologickému získávání energie, technické plodiny zase využitelné v průmyslu.
Vědeckým zkoumáním rostlin se zabývá botanika a mnoho jejích dílčích disciplínː vnitřní stavbu rostlinných těl studuje anatomie rostlin, procesy v buňkách molekulární biologie, růst a vývoj fyziologie rostlin, jejich rozšíření na Zemi fytogeografie a fytocenologie, jejich úlohu ve světových ekosystémech ekologie. Botanická systematika třídí rostliny do taxonomických skupin na základě fylogenetické příbuznosti.
Na české wikipedii je v současné době již více než 5000 článků o rostlinných druzích, rodech, čeledích a dalších taxonech. Jsou mezi nimi články o našich domácích rostlinách, stromech a keřích, i o rostlinách velmi exotických, a také o jejich přírodních společenstvech – fytocenózách. Díky práci zdejších editorů toto číslo stále stoupá. Máte-li i vy chuť se k tomuto úsilí připojit, jste na správném místě. Základní informace k tvorbě biologických článků poskytuje Nápověda:Biologické články. Potřebujete-li poradit, obraťte se s důvěrou přímo na diskuzní stránku u portálu Rostliny.
|
|
|
Z naší přírody
|
V období vegetačního klidu upoutávají naši pozornost koruny stálezelených jehličnatých dřevin. Jedním z našich nejvzácnějších jehličnanů je tis červený (Taxus baccata). Je zástupcem prastarého rodu, jehož kořeny sahají až do období časné jury ve druhohorách; na evropském území je druh třetihorním reliktem. Většina jeho populací byla během středověku zdecimována nadměrným využíváním tisu, hlavně pro jeho velmi kvalitní tvrdé dřevo, z něhož se vyráběly mimo jiné luky a šípy. Dnes se vyskytuje jen velmi vzácně v některých rezervacích a je zákonem přísně chráněn.
V mnoha evropských kulturách (např. u Řeků, Germánů či Keltů) byl tis červený považován za magickou dřevinu s mimořádným spirituálním významem. Možná pro svou značnou jedovatost, dlouhověkost a schopnost regenerace byl spojován se smrtí a znovuzrozením, proto byl často vysazován na pohřebištích a kultovních místech. Oblíbenou parkovou a hřbitovní dřevinou zůstává ostatně dosud.
Více...
|
|
Z exotiky
|
Kadidlovník pravý (Boswellia sacra) je poloopadavá, suchomilná dřevina rostoucí na jihu Arabského poloostrova a v horách na tzv. Africkém rohu. Nařezáním jeho kůry se získává pryskyřice, která po výtoku na vzduchu tuhne do podoby drobných hrudek, známých jako pravé kadidlo. To se používalo jako obětina bohům již ve starověkém Egyptě i v antickém Římě. Pálením kadidla na rozžhaveném dřevěném uhlí vzniká vonný dým, který v chrámech a na posvátných místech navozuje slavnostní atmosféru. Tento rituál používaný ve starověku východními náboženstvími převzala později i západní náboženství a v křesťanských chrámech slouží kadidlo k vykuřování dodnes. Používá se také v aromaterapii, uklidňuje nervy, pomáhá při stavech úzkosti a při nervozitě, podporuje hojení ran, preventivně působí proti stárnutí pokožky atd. Jeden strom vyprodukuje 2 až 3 kg pryskyřice ročně, nejvíce se jí vyváží ze Somálska.
Více...
|
|
Systematika
|
Podle moderní systematické klasifikace rostlin hledící především na fylogenetickou příbuznost, prokazovanou molekulárně biologickými analýzami, patří do říše rostlin (Archaeplastida) kromě tzv. vyšších, suchozemských rostlin také zelené řasy (ovšem bez sinicǃ), ruduchy a glaukofyty. Druhé dvě, stojící na samotném základu vývojového stromu rostlin, se někdy zařazují do společné, ale parafyletické skupiny Biliphyta, zatímco všechny ostatní rostliny počínaje řasami jsou považovány za zelené rostliny (Viridiplantae).
Mezi rostlinami, které se dokázaly přizpůsobit životu na souši, jsou nejprimitivnější skupinou mechorosty, dnes vnímané spíše jako tři nezávislé větve na vývojovém stromuː játrovky, mechy a hlevíky. Nemají ještě pravé orgány (kořeny, listy, stonky) ani cévní svazky. Na počátku rostlin cévnatých stojí plavuně, přesličky a kapradiny. Všechny tyto rostliny se rozmnožují pomocí výtrusů.
Vývojově jednodušší skupinou semenných rostlin jsou rostliny nahosemenné. Svůj zlatý věk prožívaly na konci prvohor a ve druhohorách a mnohé již vyhynuly, některé dnes patří mezi "živoucí fosílie". Najdeme mezi nimi však i stále progresivní skupiny, například jehličnany. Evolučně nejpokročilejší a v současnosti zdaleka nejpočetnější skupinou jsou rostliny krytosemenné, s dokonalými květy a semeny ukrytými v důmyslných plodech. Dále se dělí na skupinu bazálních větví, pro zjednodušení souhrnně označovanou jako "nižší dvouděložné", a dále na dvě velké monofyletické třídyː jednoděložné a pravé dvouděložné.
Více...
|
|
Zajímavý Článek
|
Zástupci rodu ořešák (Juglans) patří k významným a často pěstovaným kulturním dřevinám. Rod zahrnuje 21 druhů většinou mohutných stromů, výjimečně i keřů, s aromatickými, opadavými listy. Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je ořešák královský, pěstovaný v mírných oblastech celého světa pro vlašské ořechy. Vyhledávány jsou také aromatické ořechy severoamerického ořešáku černého a některých dalších druhů. Využívají se v potravinářství, k výrobě likérů, například známé ořechovky, některé jsou zdrojem oleje. Výluh z nezralých slupek se používá k barvení. Význam mají i v medicíně díky obsahu antibakteriálně působící toxické látky juglonu. Ta se z kořenů a listů ořešáků uvolňuje do půdy a potlačuje rozvoj vegetace v okolí stromu (tzv. alelopatie), otravu může přivodit i zvířatům. Vysoce ceněno je také nádherně zbarvené dřevo některých ořešáků, využívané na ozdobné dýhy, nábytek, interiéry aut nebo pažby pušek.
Více...
|
|
|
Obrázek měsíce
|
Rozvíjející se listy netíku znoženého
|
|
Zajímavosti
|
Víte, že ...
 Zrychlený záznam pohybu listů maranty... lilek brambor (Solanum tuberosum) byl původně okrasná rostlina?
... bolehlavem plamatým (Conium maculatum) se lze otrávit už při intenzivním vonění ke květu?
... největší leknín je viktorie královská (Victoria amazonica), jejíž kruhovité listy měří až tři metry v průměru?
... některé rostliny, například citlivky nebo neptunie, dokáží díky ztlustlině na řapíku zvané pulvinus pohybovat listy? |
|
Kapka poezie
|
Jak ledová je zima v hloubce hor
odedávna, nejen v tomto roce
zubaté štíty, věčné sněhy
temný les vydechuje chuchvalce mlhy
tráva tu vyroste až po žních
listy opadají dřív, než přijde podzim
poutník zde — zbloudilý
vyhlíží, vyhlíží, však slunce nezahlédne.
(Chan Šan)
|
| |
|
|
Informace
|
|
e
Nové články
(P) - pahýl, (R) - komplexní rozšíření již založeného článku
|
e
Kvalitní články
|
|
e
S čím můžete pomoci?
- Chybějící články o důležitých rostlinách, které by bylo vhodné založitː Oman (rod), Ovsík vyvýšený, Šalvěj přeslenitá, Lopuch - rod; Fíkovník banyán, Fíkovník posvátný, Bazalka indická (Ocimum tenuiflorum), Perila; mnoho další inspirace lze nalézt zdeː Wikipedie:WikiProjekt_Chráněná_území/Neexistující_odkazované_články a zdeː Wikipedie:Požadované_články/Přírodní_vědy#Botanika
- Pahýly a témata pro rozšíření: Hruštička a její druhy, jednotlivé strdivky, ořešák popelavý, jeřáb ptačí
- Chybějící články z morfologie: Thyrsus, Květní terč, Poltivý plod, Číška, Žlázka
- Chybějící články o biotopech: Páramo, Vegetace křovin a další z Katalogu biotopů České republiky
- Neplatná taxonomie: Kapraďorosty, Alstremerkovité (nejsou zapracovány Luzuriagaceae), Chřestovité (pouze staré úzké pojetí), Saccoloma (rod asi rozdělen, podle World Ferns 13 druhů pouze z trop. Ameriky), Saman (S. saman dnes jako Albizia saman), Erodium telavivense (dnes syn. E. gruinum, druh rozšířený ve Středomoří a Asii)
|
- Z článků týkajících se obsahu portálu prosíme odkazujte na tento portál šablonou
{{Portály|Rostliny}} umístěnou na konci článku těsně nad kategoriemi, resp. {{DEFAULTSORT:}}. V případě, že již článek odkazuje na jiný portál, přidejte odkaz abecedně do již vložené šablony {{Portály}}, viz návod.
- Pokud založíte nový článek týkající se rostlin, neváhejte ho přidat do nových článků.
- Spolupracovali či spolupracují: OJJ (zajímavosti), Zákupák, DAV456, I.Sáček, Pelát, Ramon de L, Vojtěch Zavadil, Borzywoy a další
- Průběžná aktualizace a údržbaː Borzywoy
|
|
