Otevřít hlavní menu

Mateřídouška

rod rostlin
Tento článek je o rostlinném rodě. O českém časopise pro děti pojednává článek Mateřídouška (časopis).

Mateřídouška (Thymus) je rod aromatických rostlin z čeledi hluchavkovitých, rozšířený ve většině Evropy a velké části Asie a rovněž v severní Africe, nejvíce druhů pochází ze Středomoří. Patří ke starým a velmi oblíbeným léčivým bylinám. Má antiseptické a uklidňující účinky, navozuje příjemný spánek, pománá proti stresu, depresi a migréně a podporuje imunitní systém organismu. Používá se proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím a také v gastronomii jako koření k masitým pokrmům. Vyrůstá obvykle v suchých trávnících, na skalnatých stráních, v lesních lemech a světlých lesích, někdy i na vysokohorských holích. V české květeně se vyskytuje 7 druhů, z nichž jeden patří ke kriticky ohroženým. Často se pěstují v zahradních kultivarech, patří též k medonosným rostlinám s dobrou produkcí nektaru.

Jak číst taxoboxMateřídouška
Trs rozkvetlých mateřídoušek na skalce
Mateřídouška ozdobná (Thymus pulcherrimus)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Nepetoideae
Rod mateřídouška (Thymus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

EtymologieEditovat

Český název je odvozen z obrazného pojmenování "douška", tj. duše matky, což může být doslovný překlad latinského výrazu matris animula zmiňovaného v díle Origines biskupa Isidora Sevillského. Původně zřejmě odkazoval k rozšířené lidové pověsti o této květině jako duši zemřelé matky, která její vůní vyjadřuje lásku svým dětem, později byla ztotožněna s matkou Boží, jak o tom svědčí např. ruský lidový výraz pro mateřídoušku "bogorodskaja travka".[1][2]

CharakteristikaEditovat

 
Detailní záběr na květy mateřídoušky úzkolisté

Vegetativní orgányEditovat

Mateřídoušky jsou zpravidla silně aromatické nízké keříky, polokeře nebo vytrvalé byliny, často typického polštářovitého habitu. Mají tenké větve, vyrůstající obvykle z krátkého dřevnatého stonku. Stonky jsou plazivé, vystoupavé nebo přímé lodyhy, v uzlech často kořenující. Mohou být sympodiálně nebo monopodiálně větvené, což je důležitý druhově určovací znak. Květonosné větve jsou vystoupavé až přímé, téměř oblé nebo tupě až ostře čtyřhranné. Druhově specifické je jejich ochlupení, které může být rovnoměrné po všech stranách stonku (odění holotrichní), hustší na 2 protilehlých stranách (odění alelotrichní), případně jen na hranách (odění goniotrichní). Hlavní kořen je dřevnatějící, bohatě rozvětvený. Na povrchu listů, kalichů, korun a jiných nadzemních částí se nacházejí přisedlé siličné žlázky.[3]

Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté nebo přisedlé, čárkovité až okrouhle vejčité, celokrajné nebo zoubkaté, chlupaté nebo lysé, na okrajích někdy mírně podvinuté.[3]

Generativní orgányEditovat

Květy jsou drobné, oboupohlavné nebo funkčně samičí (gynodioecie), krátce stopkaté, uspořádané v lichopřeslenech skládajících koncové protáhlé nebo hlávkovitě stažené, na bázi často přetrhované lichoklasy. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, dvojpyský, s 10 až 13 žilkami, horní 3 cípy jsou trojúhelníkovité, dolní 2 cípy užší, šídlovité. Koruna je trubkovitá, mírně až zřetelně dvoupyská, barvy bělavé až sytě růžovofialové. Horní pysk je největší, mělce vykrojený, dolní pysk je trojlaločný. Tyčinky jsou 4, vyčnívající z koruny (u funkčně samičích květů ale často zakrnělé), spodní dvě jsou o něco delší než horní. Gyneceum je se svrchním semeníkem, čnělka pestíku je obvykle delší než tyčinky, blizna je rozeklána do dvou ramen. Květy jsou opylovány hmyzem, plody jsou široce vejcovité až kulovité tvrdky s jemnou zrnitou skulpturou, téměř hladké.[3][4]

Rostliny mohou dosahovat různých stupňů ploidieː 2x (diploidie), 4x (tetraploidie) nebo 8x (oktoploidie). Počet chromozómů může být 2n = 24, 28, 54, 56 nebo 58.[5]

Rozšíření a ekologieEditovat

 
Květy mateřídoušek jsou hojně navštěvovány nejenom včelami, ale i motýly

Mateřídouška se vyskytuje v celé Evropě mimo její nejsevernější části, na většině území temperátní Asie kromě jihovýchodní Číny, v severní Africe a na Etiopské vysočině, též na Azorských ostrovech a Madeiře. Centrum druhového bohatství je ve Středomoří, zvláště na Pyrenejském poloostrově. Synantropně byla rozšířena do Severní Ameriky.[3]

Rostou obvykle na slunných místech, v nižších xerofilních trávnících, na skalnatých svazích, suchých stráních a lesních lemech, též ve světlých lesích nebo na okrajích křovin, někdy i nad horní hranicí lesa. Některé druhy preferují vápencové podloží, jiné spíš málo úživné, kyselejší nebo písčité substráty. Vesměs potřebují dobře propustné půdy, nesnáší zamokření. Středomořské druhy patří k dominantním rostlinám křovinatých makchií, garrigů a tomillarů.[6] Na kořenech mateřídoušky někdy parazituje nezelená rostlina záraza bílá (Orobanche alba subsp. alba).[7]

V květeně České republiky je zastoupeno 7 druhů mateřídoušek. Naším nejběžnějším druhem je mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Je rozšířena od nížin do hor, zřídkavější je na jižní Moravě. V teplých krajích České republiky jsou rozšířeny další druhy: mateřídouška časná (Thymus praecox), mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens) a mateřídouška panonská (Thymus pannonicus). Mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum) je psamofyt vázaný na písčité substráty. Zbývající dva druhy jsou horské: mateřídouška alpinská (Thymus alpestris) se u nás vyskytuje s jistotou pouze v Krkonoších, mateřídouška ozdobná sudetská (Thymus pulcherrimus subsp. sudeticus) v nejvyšších polohách Hrubého Jeseníku. Přechodně zplaňuje pěstovaný tymián obecný (Thymus vulgaris).[3]

Taxonomie a systematikaEditovat

 
Keřík tymiánu pěstovaný jako bonsaj

Rod platně popsal Carl Linné ve svém díle Species Plantarum z roku 1753, kde do něho zařadil osm druhů; pojetí rodu se však v různých jeho dílech proměňovalo a některé druhy byly průběžně přeřazovány do rodů Satureja nebo Acinos. Dávno před Linném byly rostliny s názvem Thymus zmiňovány již v dílech antických učenců Dioskorida nebo Plinia staršího.[8] V rámci čeledi hluchavkovitých je řazen do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, tribu Menthae a subtribu Menthinae.[9][10] Lektotypem rodu je mateřídouška obecná (tymián) (Thymus vulgaris),[11] sesterskou větví ve fylogenetickém stromu pravděpodobně dvojice rodů Origanum a Saccocalyx.[12]

Taxonomie rodu Thymus je neustálená, některé zdroje uvádějí jen 40 až 50 druhů,[3] zatímco jiné více než 200, další dokonce až 400.[13] Rod patří botanicky k velmi komplikovaným skupinám rostlin vinou značné podobnosti jednotlivých druhů, jejich vnitrodruhové proměnlivosti i častého přirozeného křížení.[14] Podle názoru některých taxonomů by mělo být mnoho druhů vedeno jako vnitrodruhové taxony druhu mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum).[4] I v české květeně se občas vyskytují obtížně zařaditelné morfotypy s přechodnými znaky, které je velmi těžké zařadit do druhu. Nejobtížnějším taxonem v tomto smyslu je mateřídouška olysalá (Thymus glabrescens), překrývající se občas ve variabilitě s mateřídouškou panonskou (Thymus pannonicus).[3]

Obsahové látkyEditovat

Mateřídoušky obsahují značné množství účinných látek, především silice, dále hořčiny (serpyllin), flavonoidy, flavony, třísloviny, saponiny a různé organické kyseliny a minerální látky. V silici mateřídoušky jsou přítomny aromatické terpenoidy, např. thymol, linalool, kafr, cymol, borneol, geraniol, alfa- a beta pinen či karvakrol.[6] Silice je soustředěna především v přisedlých siličných žlázkách, pokrývajících většinu nadzemní části rostlin; nejvíce jich je na povrchu listů, kalichů a korun. Bylo zjištěno, že ve složení silic je dosti velká vnitrodruhová variabilita, projevující se i v rozdílné vůni různých rostlin; obsah produkovaných sekundárních metabolitů, zejména flavonoidů, je také důležitým rozlišovacím druhovým znakem. Srovnatelné léčivé účinky však mají všechny druhy.[3][15]

VyužitíEditovat

Léčitelství a gastronomieEditovat

 
Sušená droga

Mateřídoušky patří k velmi starým léčivým rostlinám; udává se, že jsou využívány již více než dva tisíce let.[15] Droga má výrazné antiseptické, dezinfekční a uklidňující účinky; navozuje příjemný spánek, pomáhá proti stresu, depresi a migréně a podporuje imunitní systém organismu. Používá se také proti kašli, zahlenění, zažívacím a žaludečním potížím a nadýmání, též k ošetření nehojících se ran a vředů či gynekologickým výplachům. Jako koření se hodí k masitým pokrmům z drůbeže a ryb, ale i ke sladkým jídlům a koláčů nebo jako bouquet garni. Je možno z ní připravovat bylinkové oleje, octy, másla a marinády. Destilovaný esenciální olej se využívá v aromaterapii a kosmetice, např. k výrobě zubních past a jiných prostředků ústní hygieny, pot-pourri nebo osvěžovačů vzduchu.[6][16][17] Potvrzeny byly jeho antibakteriální, fungicidní, spazmolytické a antioxidační účinky.[15]

Sbírá se celá nať (bez zdřevnatělých stonků) za plného květu, ideálně za slunečného počasí. Užívá se převážně ve formě čajů, sirupů nebo tinktur. Podle některých zdrojů by se neměla užívat během těhotenství vzhledem k obsahu mírně toxického thymolu; dlouhodobé používání a předávkování může vést k narušení funkce ledvin.[17][18]

Okrasné zahradnictvíEditovat

 
Zahradní kultivar 'Porlock'

Různé druhy a kultivary mateřídoušek patří pro svůj půvabný vzhled, příjemnou vůni a léčivé účinky k oblíbeným zahradním rostlinám. Při pěstování vyžadují lehčí, propustnou, dobře drenážovanou půdu a stanoviště na plném slunci. Lze je pěstovat jako skalničky, na suchých zídkách, terasách, jako kvetoucí lemy záhonů a zahradních cestiček, jako pokryvnou rostlinu kamenných chodníčků nebo k porůstání obrubníků. K často pěstovaným druhům patří např. mateřídouška bělokvětá (Thymus drucei) pocházející z jihozápadní Evropy, nebo kříženec Thymus x citriodorus v mnoha barevných kultivarech.[3] Efektivně je lze množit dělením trsů, množí se také výsevem semen nebo řízkováním.[17]

VčelařstvíEditovat

 
Mateřídouškový med (Miel de thyme) na trhu ve francouzském Aix-en-Provence

Mateřídoušky patří k medonosným rostlinám poskytujícím dobrou pastvu včelám. Květy produkují mnoho nektaru v prstenci žlázek okolo základny čnělky. Druhový mateřídouškový med je vyráběn na některých místech ve Středomoří, např. na řeckém ostrově Hyméttu; je velmi aromatický, jantarové barvy a díky vysokému obsahu fruktózy dlouho zůstává v tekutém stavu.[19]

Odraz v kultuřeEditovat

Mateřídouška se objevuje v české poezii například ve stejnojmenné básni Karla Jaromíra Erbena ve sbírce Kytice, nebo v básni Jaroslava Seiferta; vždy je zde ztotožňována se vzpomínkami na mateřskou lásku. Rozkvetlý tymián je jedním ze symbolů Středomoří, objevujícím se např. ve vzpomínkové knize Marcela Pagnola Jak voní tymián. Pověsti o Panně Marii, která v lázni z mateřídoušky ošetřovala Ježíškova roucha a plenky, takže vydávaly líbeznou, ducha povznášející vůni, zmiňuje v Legendách o květinách František Kubka.[20] O její všeobecné oblibě svědčí i množství škol, školek, denních center, spolků a dalších organizací, které nesou její jméno.[21][22]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 80-0423715-0. 
  2. NOVOTNÝ, František. Mateřídouška – Matris Animula. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. Roč. 1964, čís. A12, s. 35-36. 
  3. a b c d e f g h i SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. 
  4. a b Flora of China: Thymus [online]. Dostupné online. 
  5. Thymus – mateřídouška | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  6. a b c THYMUS VULGARIS L. – mateřídouška obecná, tymián / dúška tymianová | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  7. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  8. Ramón Morales: The history, botany and taxonomy of the genus Thymus. In: Elisabeth Stahl-Biskup, Francisco Sáez (Hrsg.): Thyme: The Genus Thymus (= Medicinal and aromatic plants: industrial profiles. 24). Taylor & Francis, London, 2002, ISBN 0-415-28488-0, S. 1–43.
  9. Lamiales. www.mobot.org [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  10. GRIN-Global Web v 1.10.4.0. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  11. Tropicos | Name - Thymus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  12. ZHANG, Dian-Xiang; TAN, Yun-Hong; MA, Zhong-Hui. A large-scale chloroplast phylogeny of the Lamiaceae sheds new light on its subfamilial classification. Scientific Reports. 2016-10-17, roč. 6, s. 34343. Dostupné online [cit. 2019-05-10]. ISSN 2045-2322. DOI:10.1038/srep34343. (anglicky) 
  13. Thymus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  14. THYMUS CAESPITITIUS Brot. – mateřídouška / dúška | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-05-10]. Dostupné online. 
  15. a b c Numerical Taxonomic Studies on Some Species of the Genus Thymus L. (Labiatae) in Turkey. Science Alert [online]. [cit. 2019-05-10]. DOI: 10.3923/ajps.2006.782.788. Dostupné online. 
  16. PODLECH, Dieter. Léčivé rostliny. Praha: Slovart, 2002. ISBN 80-7209-412-2. S. 116. 
  17. a b c MCVICAROVÁ, Jekka. Velká kniha o bylinkách. [s.l.]: Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1218-8. 
  18. ZENTRICH, Josef A. Encyklopedie moderního bylinářství. Olomouc: Fontána, 2008. ISBN 978-80-7336-493-9. S. 689-690,1140-1142. 
  19. HARAGSIM, Oldřich. Včelařské byliny. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 122 s. Dostupné online. ISBN 9788024721576. (česky) Google-Books-ID: fFNKzSOv0g4C. 
  20. KUBKA, František. Legendy o květinách. Praha: Československý spisovatel, 1976. S. 8-13. 
  21. Jan Čeřovský je kmotrem mateřídoušky | BOTANY.cz [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné online. 
  22. KURZY.CZ. Mate%F8%EDdou%9Aka - hledání na kurzy.cz. www.kurzy.cz [online]. [cit. 2019-06-14]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Hejný S. et al. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1.
  • Elisabeth Stahl-Biskup, Francisco Sáez: Thyme: The Genus Thymus (= Medicinal and aromatic plants: industrial profiles. 24). Taylor & Francis, London, 2002, ISBN 0-415-28488-0.

Externí odkazyEditovat