Otevřít hlavní menu

František Kubka

český překladatel, romanopisec, spisovatel a spisovatel historických románů
Možná hledáte: František Kupka.

František Kubka (4. března 1894, Praha[1]7. ledna 1969[2][p 1], Praha) byl český novinář, prozaik, básník, germanista a překladatel.[3]

František Kubka
František Kubka
František Kubka
Narození 4. dubna 1894
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. ledna 1969 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel, překladatel, novinář, diplomat a politik
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

František Kubka se narodil na pražském Žižkově v rodině úředníka, c. k. finančního asistenta Františka Kubky a jeho ženy Anny, rozené Fingerové.[1] Na Žižkově také maturoval na gymnáziu. Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, ale po začátku první světové války musel narukovat a v roce 1915 byl na ruské frontě zajat.[4][5] Od prosince 1918 do dubna 1920 byl vojákem československých legií v hodnosti vojín.[5] S legiemi prošel od Irkutska na Dálný východ. V Rusku se též oženil. Do Československa se František Kubka navrátil až v květnu 1921. Na konci téhož roku dokončil studia a získal doktorát na filozofické fakultě.

Po návratu se uchytil jako sekretář v nábožensko-výchovné organizaci YMCA, čímž navázal na své zaměstnání u téže organizace na Dálném východě. V listu Prager Presse, což byl vládní deník tištěný německy, pracoval od roku 1927 v redakci pro zahraniční politiku. V rámci své profese často cestoval po východní i západní Evropě. Od roku 1937 byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí, to však bylo po vzniku Protektorátu zrušeno. Patřil též do skupiny tzv. Pátečníků, kteří se scházeli u Karla Čapka. V době insigniády (1934) se postavil na stranu spisovatelů, kteří české nacionalistické studenty kritizovali.[6]

Na přelomu let 1939 a 1940 byl internován v Berlíně. Po dobu války byl pracovníkem ministerstva školství, po obnovení Československa pracoval na ministerstvu informací. V letech 1946–1949 byl činný jako vyslanec v Bulharsku. V březnu 1948 byl v rámci očisty ministerstva zahraničí zařazen jako: "Zahraničí: Na dovolenou s čekatelným, s případným propuštěním ze státních služeb".[7]

Od roku 1949 se František Kubka stal spisovatelem z povolání. V roce 1954 (při příležitosti 60. narozenin) mu byl udělen titul Zasloužilý umělec.[8]

František Kubka zemřel 7. ledna 1969 v Praze.[9][10]

Záměna životopisůEditovat

V některých internetových zdrojích byl ke jménu a dílu Františka Kubky přiřazen životopis moravského autora Čeňka Kramoliše (psal pod pseudonymem Č. Šilomark), včetně dat narození a úmrtí.[11] Tato informace je mylná.

DíloEditovat

Knižní tvorbaEditovat

Kubka byl autorem mnoha literárních studií a životopisů. Kromě toho překládal také z ruského a německého jazyka. Napsal také cestopis z Ruska Barvy východu, který vycházel z jeho zážitků z první světové války a jeho věznění v Rusku. Za druhé světové války publikoval svoje nejvýznamnější díla - historické novely (Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie).

Mezi nejvýznamnější díla Františka Kubky patří (v závorce první rok vydání):

  • Božena Němcová (vydal V. Neubert a synové, 1941), výpravná monografie
  • Skythský jezdec (vydal Fr. Borový, Praha, 1941), povídky
  • Pražské nokturno (vydal Fr. Borový, Praha, 1943), novely
  • Karlštejnské vigilie (vydal Fr. Borový, il. A. Strnadel, Praha, 1944), dílo podobné Dekameronu od Boccaccia, Karel IV. si povídá s přáteli (významnými osobnostmi)
  • Palečkův úsměv a Palečkův pláč (vydaly Svobodné noviny Brno, 1946 a Lidová tiskárna Brno, 1948), Dvoudílný román z prostředí 15. století, vystupuje postava Jiřího z Poděbrad.
  • Sto dvacet dní (1950), Cizí město (1951) a Vítr z hlubin (1952), Československý spisovatel, samostatné části románového cyklu odehrávající se za druhé světové války, popisují proplétající se osudy hrdinů pobývajících v protektorátu a v zahraničí, zejména v Sovětském svazu - prostých občanů, odbojářů i příslušníků vojenských jednotek. Zakomponováni jsou i Němci, například fiktivní návštěva Adolfa Hitlera u umírajícího Reinharda Heydricha nebo různá jednání Karla Hermanna Franka.
  • Mnichov (Československý spisovatel, 1956), historický román z dob poloviny 20. až konce 30. let, ve kterém hlavní hrdina Jan Martinů cestuje se svou sovětskou manželkou Táňou zpět do své rodné země, aby poznal zdejší vyhrocenou atmosféru. V románu lze nalézt autobiografické rysy.
  • Na vlastní oči (vyd. 1959), Hlasy od Východu (vyd. 1960) a Tváře ze západu (vyd. 1961), Československý spisovatel , vzpomínková trilogie, portréty světových osobností

FilmografieEditovat

Na náměty z Karlštejnských vigilií byly natočeny filmy Alena(1947)[12] a Slasti otce vlasti (1969)[13]

Novinářská činnostEditovat

Novinářské příspěvky Františka Kubky se v tisku objevují již ve dvacátých letech, krátce po jeho návratu z Ruska.[14][15] Své postřehy zveřejňoval i v Přítomnosti.[16]

V padesátých letech František Kubka hojně publikoval v Literárních listech; jednalo se o úvodníky i literárně-kritické články.[17] Pravidelně přispíval do Rudého práva.[18] Byl též autorem stanoviska k událostem v Maďarsku v roce 1956 Výpočty nepřátel se nikdy neuskuteční.[19]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Rok úmrtí 1961, který je uveden ve Slovníku české literatury po r. 1945,[1] je chybný. Správně je 1969.

ReferenceEditovat

  1. a b Záznam o narození a křtu, Praha-Žižkov, sv. Roch 1893-1894, snímek 201
  2. Databáze NK ČR, autoritní záznam Kubka, František
  3. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 800-200-0469-6. Kapitola František Kubka, s. 1035-1038. 
  4. Seznam ztrát (Verlustliste) 12.10.1916, s.3[2]
  5. a b Vojenský ústřední archiv - Záznam vojáka[3]
  6. Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8.12.1934, s. 3[4]
  7. Ivana Koucká: Únor 1948 a perzekuce zaměstnanců ministerstva zahraničních věcí (ÚSTR 01/2008, s.43)[5]
  8. Literární noviny 10/1954, s.2[6]
  9. Rudé právo, 9.1.1969, s.5, Jdou dobří lidé po cestách
  10. Pravda (Plzeň), 17.1.1969, s.2 (dostupné online v NK ČR)
  11. Např. Databazeknih.cz: Životopis Františka Kubky a jiné
  12. Filmová databáze FDb.cz, tvůrci filmu Alena[7]
  13. Filmová databáze FDb.cz, tvůrci filmu Slasti otce vlasti[8]
  14. Národní politika, 28.6.1921, s.1[9]
  15. Národní politika, 1.3.1922, s.1[10]
  16. Přítomnost, 16.10.1938, s.685, Váleční zpravodajové v Praze[11]
  17. Databáze Ústavu pro českou literaturu, odkazy na příspěvky Františka Kubky[12]
  18. Např. recenze filmu Akce B (20. 3. 1952, s.3)[13] nebo článek k zavraždění afrického politika Patrice Lumumby Slyšíte bubny hněvu? (16.2.1961, s.5)[14]
  19. Rudé právo 26.10.1956, s.1[15]

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat