Otevřít hlavní menu

Vidličnaté (dichotomické, hemiblastické)Editovat

Je považováno za původní. Vrcholové dělivé pletivo (meristém) stonku se rozdělí na dvě víceméně shodné části, přičemž žádná z nich není dominantní, přestože to tak někdy může vypadat (viz plavuň, u které však jedna z větví převezme dominantní funkci až druhotně, jedná se tedy stále o větvení dichotomické, kterému říkáme pseudomonopodiální). Větve nevyrůstají z paždí listů, v místě rozvětvení se může nacházet pouze tzv. angulární list, jehož osa směřuje do středu úhlu větvení.

Boční větvení (holoblastické, axiální)Editovat

Boční větve vznikají z dělivých pletiv (meristémů) od vrcholu více či méně vzdálených a mají nějaký vztah k listu (obvykle vyrůstají z jeho paždí). Podle toho, která větev dominuje, můžeme rozlišit:

Monopodiální (hroznovité) větveníEditovat

Boční větve nepřerůstají hlavní stonek, neboť jsou v růstu silně omezovány vrcholovým pupenem (apikální dominance), bývají proto tenčí a méně vyvinuté. Dřeviny vytvářejí dlouhý, průběžný kmen. Jedná se o vývojově původnější typ větvení, typický pro většinu jehličnanů (smrk, jedle, modřín).

Na stejném principu jsou založena hroznovitá květenstvíː hrozen, lata atd.

Sympodiální (vrcholičnaté) větveníEditovat

Boční větve postupně přerůstají a zatlačují hlavní stonek, který buď zcela ukončuje růst, nebo je zatlačen do postranního postavení (réva, stromy s krátkým kmenem a větvenou korunou).

Na stejném principu jsou založena vrcholičnatá květenstvíːvrcholík, kružel ad.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Kincl, Lubomír a kol.ː Biologie rostlin. Prahaː Fortuna 2000

Související stránkyEditovat