Možná hledáte: Játrovka.

Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, jedny z nejstarších a vývojově nejpůvodnějších suchozemských rostlin. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled lupenitých zástupců. V současné době zahrnují játrovky celosvětově asi 350 rodů a 8000–9000 druhů, z toho v ČR okolo 200 druhů.

Jak číst taxoboxJátrovky
alternativní popis obrázku chybí
Morfologické bohatství játrovek v ilustraci
Vědecká klasifikace
Doménaeukaryota (Eucaryota)
Říšerostliny (Plantae)
Podříševyšší rostliny (Embryobionta)
Odděleníjátrovky (Marchantiophyta)
řády

Haplomitriopsida

Jungermanniopsida[1]

Marchantiopsida[2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morfologie

editovat

Játrovky jsou jednoduché, necévnaté rostliny. V jejich životním cyklu – rodozměně – výrazně převládá gametofyt (pohlavní generace) nad sporofytem, který je značně redukovaný a na gametofytu existenčně zcela závislý. Prvoklíček (protonema) je taktéž redukovaný, málo odlišný od gametofytu, který tvoří dva základní typy stélek. Vývojově původnější je stélka lupenitá (frondózní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově pokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliózní): ta již je diferencována na jednoduchý stonek, resp. lodyžku (kauloid), převážně dvouřadě uspořádané lístky (fyloidy) a příchytné rhizoidy (např. Chiloscyphus). Od vzhledově podobných mechů se liší nepřítomností středního žebra v lístku. Existují též přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).[3][4]

Játrovky nemají redukovatelné průduchy ani vodivá pletiva. Olejová tělíska na povrchu některých játrovek, obsahující éterické oleje, odrazují potenciální spásače játrovek; díky antimikrobiálním účinkům je lze využívat též medicínsky.[3]

Rozmnožování, životní cyklus

editovat
 
Ilustrace životního cyklu játrovek (anglicky)

Játrovky se mohou rozmnožovat jak pohlavně, tak nepohlavně. Pohlavní rozmnožování probíhá pomocí spor produkovaných ve sporofytu – štětu s tobolkou. Ten vzniká oplozením samičí pohlavní buňky (oosféry) na gametofytu (v orgánu zvaném archegonium neboli zárodečník) samčí pohlavní buňkou (obrveným spermatozoidem) uvolněnou ze samčího orgánu – pelatky (antheridia). Na rozdíl od vývojově pokročilejších mechů je štět značně krátkověký, rozměrově často velmi redukovaný, a obsahuje sterilní mrštivé buňky (mrštníky), které jeho obsah velmi rychle vypráší do okolí.

Krom toho mají játrovky na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemami), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování.

Ekologie

editovat
 
Sporofyt játrovky rodu Porella vyrůstající z archegonia

Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V české přírodě se s nimi lze setkat nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), na čerstvě rozrušené půdě, na kamenech koryt potoků a v prameništích (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans) nebo naopak vodní prostředí (trhutka plovoucíRiccia fluitans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi významné stromové epifyty. Porostnice mnohotvárná je obvyklým plevelem v zahradnictvích.[5]

Systematika

editovat

Játrovky se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Sesterskou skupinou recentních játrovek jsou mechy, společně tvoří klad Setaphyta.[6][7]

Játrovky se podle současné (2021) systematiky[8] dělí na tři třídy s celkem 14 řády a 59 čeleděmi (česká jména taxonů dle BioLibu[9]):

  • Třída: Haplomitriopsida
  • Třída: Marchantiopsida
    • Podtřída: Blasiidae
      • Řád: Blasiales
        • Čeleď: Blasiaceae – jamuškovité
    • Podtřída: Marchantiidae
      • Řád: Neohodgsoniales
        • Čeleď: Neohodgsoniaceae
      • Řád: Sphaerocarpales
        • Čeleď: Monocarpaceae
        • Čeleď: Riellaceae
        • Čeleď: Sphaerocarpaceae
      • Řád: Marchantiales
        • Čeleď: Aytoniaceae
        • Čeleď: Cleveaceae
        • Čeleď: Conocephalaceae – mřížkovcovité
        • Čeleď: Corsiniaceae
        • Čeleď: Cyathodiaceae
        • Čeleď: Dumortieraceae
        • Čeleď: Exormothecaceae
        • Čeleď: Lunulariaceae – lunatkovité
        • Čeleď: Marchantiaceae – porostnicovité
        • Čeleď: Monosoleniaceae
        • Čeleď: Oxymitraceae
        • Čeleď: Ricciaceae – trhutkovité
        • Čeleď: Targioniaceae – borečkovité
  • Třída: Jungermanniopsida
    • Podtřída: Pelliidae
      • Řád: Pelliales
        • Čeleď: Pelliaceae – pobřežnicovité
        • Čeleď: Noterocladaceae
      • Řád: Fossombroniales
        • Čeleď: Allisoniaceae
        • Čeleď: Calyculariaceae
        • Čeleď: Fossombroniaceae – hlávkovcovité
        • Čeleď: Makinoaceae
        • Čeleď: Petalophyllaceae
      • Řád: Pallaviciniales
        • Čeleď: Hymenophytaceae
        • Čeleď: Moerckiaceae
        • Čeleď: Pallavicinaceae – netřebkovité
        • Čeleď: Phyllothalliaceae
        • Čeleď: Sandeothallaceae
    • Podtřída: Metzgeriidae
      • Řád: Metzgeriales
        • Čeleď: Aneuraceae – bezžilkovité
        • Čeleď: Metzgeriaceae – kroknicovité
      • Řád: Pleuroziales
        • Čeleď: Pleuroziaceae
    • Podtřída: Jungermanniidae
      • Řád: Jungermanniales
        • Čeleď: Acrobolbaceae
        • Čeleď: Anastrophyllaceae
        • Čeleď: Balantiopsaceae
        • Čeleď: Calypogeiaceae – kryjnicovité
        • Čeleď: Cephaloziaceae – křepenkovité
        • Čeleď: Cephaloziellaceae
        • Čeleď: Geocalycaceae – vřesovkovité
        • Čeleď: Gymnomitriaceae – skulinatkovité
        • Čeleď: Jungermanniaceae – trsenkovité
        • Čeleď: Lepidoziaceae – plevinkovité
        • Čeleď: Lophocoleaceae
        • Čeleď: Lophoziaceae – křižítkovité
        • Čeleď: Plagiochilaceae – kapraďovkovité
        • Čeleď: Scapaniaceae – kýlnatkovité
        • Čeleď: Trichocoleaceae
      • Řád: Porellales
        • Čeleď: Frullaniaceae – kovancovité
        • Čeleď: Jubulaceae
        • Čeleď: Lejeuneaceae – rožeňkovité
        • Čeleď: Lepidolaenaceae
        • Čeleď: Porellaceae – podhořankovité
        • Čeleď: Radulaceae – struhatkovité
      • Řád: Ptilidiales
        • Čeleď: Ptilidiaceae
        • Čeleď: Herzogianthaceae
        • Čeleď: Neotrichocoleaceae

Příbuzenské vztahy taxonů lze zobrazit následujícím kladogramem:[8]

Setaphyta
Játrovky
Haplomitriopsida

Haplomitriales

Treubiales

Marchantiopsida
Blasiidae

Blasiales

Marchantiidae

Neohodgsoniales

Marchantiales

Sphaerocarpales

Jungermanniopsida
Pelliidae

Pelliales

Fossombroniales

Pallaviciniales

Metzgeriidae

Metzgeriales

Pleuroziales

Jungermanniidae

Jungermanniales

Porellales

Ptilidiales

Mechy

Historie

editovat

Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin, jejich vznik se odhaduje minimálně do období ordoviku v prvohorách. Nejstarší dosavadní fosilní nálezy játrovek a jejich spor byly datovány do doby před 472 miliony let.[10]

Galerie

editovat

Reference

editovat
  1. NOVIKOFF, Andrew; BARABASZ-KRASNY, Beata. Modern plant systematics [online]. 2015. DOI 10.13140/RG.2.1.4745.6164. 
  2. XIANG, You‐Liang; JIN, Xin‐Jie; SHEN, Chao; CHENG, Xia‐Fang; SHU, Lei; ZHU, Rui‐Liang. New insights into the phylogeny of the complex thalloid liverworts (Marchantiopsida) based on chloroplast genomes. S. 649–662. Cladistics [online]. 2022-12 [cit. 2022-11-24]. Roč. 38, čís. 6, s. 649–662. Dostupné online. ISSN 1096-0031. DOI 10.1111/cla.12513. (anglicky) 
  3. a b Kubešová, Svatava a kol.: Mechorosty součást naší přírody. Vyd. Český svaz ochránců přírody, Základní organizace HořepníkProstějov 2009
  4. Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1. vydání, 1500 výtisků, str. 9-23
  5. Bruno Kremer, Hermann Muhle: Lišejníky, kapraďorosty, mechorosty. Ikar 1998
  6. PUTTICK, Mark N.; MORRIS, Jennifer L.; WILLIAMS, Tom A.; COX, Cymon J.; EDWARDS, Dianne; KENRICK, Paul; PRESSEL, Silvia. The Interrelationships of Land Plants and the Nature of the Ancestral Embryophyte. S. 733–745.e2. Current Biology [online]. Elsevier Ltd., 2018-03-05 [cit. 2022-11-28]. Svazek 28, čís. 5, s. 733–745.e2. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Dále dostupné na: [2]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2018.01.063. PMID 29456145. (anglicky) 
  7. LEEBENS-MACK, James H.; BARKER, Michael S.; CARPENTER, Eric J., et al (One Thousand Plant Transcriptomes Initiative). One thousand plant transcriptomes and the phylogenomics of green plants. S. 679–685. Nature [online]. Springer Nature Limited, 23. říjen 2019. Svazek 574, čís. 7780, s. 679–685. Dostupné online. Dostupné také na: [3]. Dále dostupné na: [4]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/s41586-019-1693-2. PMID 31645766. (anglicky) 
  8. a b COLE, Theodor C. H.; HILGER, Hartmut H.; GOFFINET, Bernard. Bryophyte Phylogeny Poster (BPP, 2021) [online]. 2021-04 [cit. 2022-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BioLib.cz. Oddělení játrovky – Marchantiophyta Stotler et Crand. Stotl. in A.J. Shaw et B. Goffinet [online]. [cit. 2022-11-28]. Dostupné online. 
  10. Earliest land plants discovered. news.bbc.co.uk. 2010-10-12. Dostupné online [cit. 2020-12-12]. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat