Otevřít hlavní menu

Játrovky (Marchantiophyta) jsou stélkaté zelené rostliny, které se tradičně řadí spolu s mechy a hlevíky mezi mechorosty. Latinský název je odvozen podle zástupců rodu Marchantia (česky porostnice, např. porostnice mnohotvárná), patrně nejhojnějších játrovek na Zemi. Z řady dnes již zastaralých názvů, které se v minulosti pro tuto skupinu užívaly, je možno zmínit např. Hepaticae nebo Hepaticophyta. Oba se odvozují od latinského hepar, tj. játra, a poukazují tak na typický vzhled mnoha zástupců.

Jak číst taxoboxJátrovky
alternativní popis obrázku chybí
Stélky játrovky Marchantia
Vědecká klasifikace
(nekategorizováno) mechorosty (Bryophyta)
Říše rostliny (Plantae)
Oddělení játrovky (Marchantiophyta)
řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

MorfologieEditovat

Játrovky tvoří tři základní typy stélek. Vývojově nejpůvodnější je stélka lupenitá (frondosní), která není rozlišená na stonek a listy a tvoří pouze ploše listovité útvary (např. Marchantia), přichycené k substrátu jednobuněčnými příchytnými vlákny (rhizoidy). Stélku vývojově nejpokročilejších játrovek pak nazýváme stélka listnatá (foliosní) a zde se již setkáváme s diferencovaným stonkem (kauloid), lístky (fyloidy) a samozřejmě též s rhizoidy (např. Chiloscyphus). Třetím typem jsou pak přechodné formy mezi oběma předchozími (např. Fossombronia).[1]

EkologieEditovat

Většina druhů játrovek je vázána na stinná či polostinná stanoviště s vyšší a vysokou vzdušnou vlhkostí, nejvyššího druhového bohatství dosahují v tropickém pásmu. V naší přírodě se s nimi setkáváme nejčastěji v lesích na tlejícím dřevě (Chiloscyphus, Lepidozia), na tzv. mokvajících skalách různého geologického složení, dále na kůře listnatých stromů (Radula complanata), nebo na čerstvě rozrušené půdě a kamenech koryt potoků (Conocephalum conicum, Pellia epiphylla). Několik druhů vyhledává i suché xerofytní trávníky (Mannia fragrans). V tropických deštných lesích patří játrovky mezi nejvýznamnější stromové epifyty.

HistorieEditovat

Játrovky jsou jednou z nejstarších skupin suchozemských rostlin. Fosilní nálezy datují jejich vznik již v období svrchního karbonu.

RozmnožováníEditovat

Játrovky mají na svrchní straně stélky pohárky (thalidia) s rozmnožovacími tělísky (gemy), které jim slouží k nepohlavnímu rozmnožování. Rovněž se rozmnožují pohlavně, pomocí spor produkovaných samičími pohlavními orgány po jejich oplození bičíkatými samčími gametami.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b Z. Pilous, J. Duda, Klíč k určování mechorostů ČSR, Nakladatelství československé akademie věd, Praha 1960, 1. vydání, 1500 výtisků, str. 9-23

Externí odkazyEditovat