Otevřít hlavní menu

Hlevíky

oddělení rostlin

Hlevíky (Anthocerotopsida) jsou třída mechorostů, jejíž zástupci v sobě spojují primitivní a vývojově pokročilé znaky. Z evolučního hlediska velmi zajímavá skupina. Patří do bezcévných rostlin.

Jak číst taxoboxHlevíky
alternativní popis obrázku chybí
Phaeoceros laevis (L.) Prosk.
Vědecká klasifikace
Doména eukaryota (Eucaryota)
Říše rostliny (Plantae)
Podříše vyšší rostliny (Embryobionta)
Oddělení hlevíky (Anthocerotophyta)
Stotler & Stotl.-Crand
Třída Anthocerotopsida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

CharakteristikaEditovat

Prvoklíček je podobně jako u játrovek značně redukován a nebývá zřetelně odlišen od vlastní rostlinky. Stélka je lupenitá, růžicovitého tvaru, dorzoventrální stavby; rhizoidy jsou jednobuněčné a hladké; ventrální šupiny chybějí. Každá buňka obsahuje jediný chloroplast (jen ojediněle 2 - 3 chloroplasty) s centrálním složeným tělískem bílkovinné povahy - pyrenoidem, siličná tělíska chybějí. Pohlavní orgány jsou ponořeny ve stélce a bývají často chráněny obalnými lístky.

RodozměnaEditovat

 
Životní cyklus hlevíků

V životním cyklu dochází ke střídání 2 fází: fáze pohlavní gametofyt a fáze nepohlavní sporofyt.

GametofytEditovat

Výtrusy (spory) jsou většinou kulovité a jednobuněčné. Během dozrávání bývají dlouhodobě spojeny v tetrády. Jsou relativně velké, což ovlivňuje způsob jejich rozšiřování. Klíčení výtrusů je dvojí: endosporické a exosporické. Apikální buňka je klínovitá a čtyřboká. Stélka je jednoletá nebo vytrvalá. Dosahuje většinou 1 - 3 cm v průměru. Buňky jsou parenchymatické, tenkostěnné, bez rohových ztluštěnin. Ventrální strana stélky obsahuje často primitivní průduchy.

SporofytEditovat

Sporofyt sestává z hlízkovité nohy a dlouhé válcovité tobolky. Tobolka obvykle dosahuje délky 0,5 - 12 cm. V její stěně je asimilační pletivo a v její pokožce pravé průduchy. Při bázi štětu nalezneme vodivé pletivo. Ve střední části je vytvořen jalový sloupek - kolumela. Kolumela je obklopena výtrusorodným pletivem, z něj vznikají jednak tetrády výtrusů, jednak elatery či pseudoelatery (mrštíky), sloužící k vymršťování výtrusů z dozrálé tobolky.

  • Obě fáze rodozměny jsou v přibližné rovnováze.

ZástupciEditovat

Celkem je známo asi 300 druhů hlevíků. Na našem území byly zjištěny pouze 4 druhy, z toho 2 velmi vzácné. Všechny druhy rostou na holé zemi, na okrajích cest, na polích, strništích apod.

  • hlevík tečkovaný - Anthoceros punctatus: stélka na okrajích kadeřavá. Ve stélce je slizová dutin:a často obsahující symbiotickou sinici z rodu jednořadka - Nostoc. Výtrusy má hnědé až černé.
  • hlevíček hladký - Phaeoceros laevis: stélka není na okrajích kadeřavá a slizové dutiny obyčejně chybějí. Výtrusy má žluté nebo žlutohnědé.

ObrázkyEditovat

 

TaxonomieEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • SVRČEK, Mirko, et al. Klíč k určování bezcévných rostlin. 1976. Praha : SPN, 1976. 579 s.
  • MITCHELL, James. Rostliny a bezobratlí. 1989. Praha : Albatros, 1989. 121 s. ISBN 80-00-00029-6.
  • DOSTÁL, Petr. Evoluce a systém stélkatých organismů a cévnatých výtrusných rostlin. 2006. Praha : Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2006. 109 s. ISBN 80-7290-267-9.
  • VÁŇA, Jiří . Obecná bryologie. 2006. Praha : Karolinum, 2006. 187 s. ISBN 80-246-1093-0.

Externí odkazyEditovat