Fytohormon

Fytohormon je obecné označení pro rostlinné hormony. Vyšší rostliny jsou oproti živočichům vybaveny jen menším počtem hormonů.

Chemický vzorec indol-3-máselné kyseliny (IBA) – jednoho z fytohormonů

Rostlinné hormony se však od všeobecně známých živočišných hormonů odlišují tím, že během evoluce byl způsob jejich účinku značně rozšířen. Jsou tak méně specifické a jsou zapojeny do vývojových regulací s vyšší komplexitou, mohou působit zároveň mnoho odlišných efektů nebo jen jeden jakýkoliv z nich v závislosti na místních podmínkách uvnitř rostliny. Dalším jejich podstatným rysem je jejich kooperativní působení. Výsledný fyziologický dopad jejich působení je závislý na poměru aktivit dvou či i více vzájemně se ovlivňujících fytohormonů a i na citlivosti té které části rostliny vůči tomu kterému hormonu. Tato citlivost se uvnitř rostlinného těla liší a je ontogeneticky regulována. Stejně jako u živočišných hormonů je pro fytohormony charakteristická nízká koncentrace, ve které působí (mikromoly na litr, u brassinosteroidů, až nanomoly na litr), rostlina je na ně tedy velmi citlivá. Fytohormony jsou mezi rostlinami univerzální a jsou to jejich přirozené metabolity.

TransportEditovat

Většina fytohormonů bývá syntetizována ve specifické rostlinné části (ačkoliv většina rostlinných buněk si zachovává schopnost tyto látky za výjimečných okolností produkovat) a následně je rostlinným tělem transportována, fungují tak mezi různými částmi jako koordinační signál. U většiny hormonů je tento transport pouze pasivní, molekuly hormonu jsou uvolněny buď do floému (lýko) a pak jsou unášeny spolu s asimiláty dolu směrem ke kořenům a později skrze ně až ke kořenovým špičkám jiné jsou exkretovány do xylému (dřevo) a stoupají s minerálními látkami naopak nahoru směrem k růstovým vrcholům.

Výjimečný je transport u auxinu. auxin může být pasivně unášen mezi asimiláty, ale v oblastech bez cév je transportován také aktivně a to řízeně z buňky do buňky a v definovaném směru, je proto zván polárním transportem auxinu. Směr transportu předurčí později vznikající cévy v pletivu. Ve vzrůstající míře je ve vědeckých publikacích dokumentováno, že tento transport, předurčující směrovost pletiva, určuje směr růstu rostlin, zprostředkovává všechny růstové reakce a organizuje celý rostlinný vývoj už od embrya a patří tak mezi nejdůležitější procesy v rostlinném vývoji.

PůsobeníEditovat

I u rostlin platí, že každý hormonální signál musí být v každé buňce rozpoznán specifickými receptory. Ty se pro některé fytohormony nachází na povrchu buněk, pro jiné v cytoplazmě či na vnitřních membránách (u auxinu se zvažuje možnost, že má nezávisle i „vnitřní“ i „vnější“ receptory). Signál pak musí být za pomocí specializovaných signálních systémů zprostředkován k výkonným orgánům.

Existují také syntetické analogy fytohormonů, které rostlina sama vyrábět neumí, ale vnímá je jako fytohormony.

Druhy fytohormonůEditovat

Mezi fytohormony řadíme:

stimulátory růstu
inhibitory růstu

Související článkyEditovat