Otevřít hlavní menu
Možná hledáte: smyslový receptor, tedy v podstatě smyslový orgán.
Trans-membránový receptor: E: vnější mezibuněčný prostor, P: cytoplazmatická membrána, I: vnitrobuněčný prostor

V biochemii je receptor (přijímač, přenašeč) bílkovina umístěná na cytoplazmatické membráně nebo v cytoplazmě či v buněčném jádře, která se váže na specifické molekuly (ligandy), jako jsou neurotransmitery, hormony nebo ostatní látky, a spouští buněčnou odezvu na tyto ligandy. Změny chování receptorových bílkovin, které byly spuštěny ligandy, vyplývají z fyziologických změn, které představují biologickou činnost ligandů.

PřehledEditovat

Existují různé typy receptorů podle jejich ligand a funkcí:

  • Některé bílkovinné receptory jsou periferní membránové bílkoviny.
  • Mnoho hormonálních receptorů, neurotransmiterů a transmembránových bílkovin: transmembránové receptory jsou umístěny v lipidové dvouvrstvě cytoplazmatické membrány.
  • Další hlavní skupinou receptorů jsou steroidní hormonální receptory umístěné uvnitř buňky, které mohou v odpovědi na aktivaci ligandy vstoupit do buněčného jádra a modulovat genovou expresi.
  • Tvar a funkce receptorů je dnes nově zkoumána rentgenovou krystalografií s počítačovým modelováním. To umožňuje lépe poznat funkci drog (farmakodynamiku) na vazebných místech receptorů.
  • Některé receptory se účastní imunitního systému, např. toll-like receptory.

Chápání popisů receptorůEditovat

O receptorech se jednou někde tvrdí, že informace přijímají, pak zase, že je vysílají: A skutečně v tom není rozpor, opravdu dělají obojí. Receptor totiž jinguje jako dvojbran, stejně jako každý mechanismus nebo stroj. V tomto případě náš bio-sensor, receptor, reaguje na nějaký vjem, ať už z vnějšího světa nebo i na vniřní prostředí, a tento překládá na svou vůj výstupní bio-chemický vzruch a po dostředivé dráze ho odesílá ke zpracování; ať už kamkoli. A i z druhé strany, pro efektor platí dojbranové fungování: Např. sval přijme odstředivý vzruch (zevnitř) a přetransformuje ho na změnu fyzického světa, například okolí.

Periferní receptoryEditovat

Transmembránové receptoryEditovat

Metabotropické receptoryEditovat

Receptory spřažené s G proteinemEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku receptor spřažený s G proteinem.

Tyto receptory mívají také označení 7TM, protože mají 7 transmembránových domén. Patří k nim např. (v závorce je zpravidla uveden ligand):

Poznámka: toto je prostý výčet několika receptorů spřažených s G-proteiny. G-proteinové receptory jsou děleny do šesti skupin dle funkční podobnosti a homologií v sekvencích. Ty jsou pak dále děleny na podskupiny.

Tyrosinkinázové receptoryEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Tyrosinkinázový receptor.

Tyto receptory detekují ligandy a předávají signál přes tyrosinkinasu. Tato skupina receptorů obsahuje:

Receptory guanylát cyklázyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Guanylátcykláza.

Ionotropní receptoryEditovat

Intracelulární receptoryEditovat

Úloha v genetických porucháchEditovat

Mnoho genetických poruch znamená dědičné poruchy v genech receptorů. Často je obtížné určit, zdali je nefunkční receptor, nebo je hormon produkován ve sníženém množství. Toto zvyšuje výskyt endokrinologických poruch typu pseudo-hypo-, kde se ukazuje nižší hladina hormonu, zatímco ve skutečnosti jde o receptor nedostatečně odpovídající na hormon.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KAMENÍKOVÁ, Ludmila; KUTINOVÁ CANOVÁ, Nikolina a FARGHALI, Hassan. Nové poznatky o úloze calcium-sensing receptoru při léčbě poruch kostní a minerálové homeostázy. Klinická farmakologie [online]. 2013, roč. 27, č. 3–4, s. 126–129.