Paleocén

Paleocén (66,0–55,8 Ma před současností) je nejstarším obdobím třetihorní éry (66,0–2,6 Ma před současností) a počátkem „věku savců“. Je datováno do doby před 66 až 56 miliony let a po pliocénu je tedy s délkou zhruba 10 milionů let druhým nejkratším obdobím kenozoika. Je charakterizováno extrémně vysokými teplotami, v průměru 24-25 °C, tedy o celých 10 stupňů Celsia více než dnes. Název paleocén ("starý eocén") stanovil francouzský paleobotanik a geolog Wilhelm Philippe Schimper v roce 1874, když popisoval sedimenty v okolí Paříže.[1]

Rekonstrukce vzezření typické krajiny v období paleocénu (území Patagonie).

CharakteristikaEditovat

Ekosystémy se v období paleocénu vzpamatovávají z vymírání K-Pg, které ukončily druhohorní éru a v prvních milionech let v podstatě neexistují žádní velcí tvorové s hmotností zhruba nad 100 kilogramů. Teprve asi po 700 000 letech od katastrofy na konci křídy se objevují savci o hmotnosti zhruba 50 kg (např. rod Ectoconus), jak ukazují objevy z lokality Corall Bluffs v americkém Coloradu.[2]

 
Barylambda faberi, jeden z prvních větších savců s hmotností přes půl tuny. Tento zástupce skupiny Pantodonta žil asi před 60 až 50 miliony let a vážil až kolem 650 kilogramů.

Paleocén je naopak zakončen asi 200 000 let dlouhým obdobím, které je nazýváno Paleocenní-eocenní teplotní maximum. V tomto období dochází k extrémnímu zvýšení teplot pravděpodobně masivním uvolňováním uhlíku a metanhydrátů do atmosféry Země. Dochází k výraznému vymírání, nikoliv ale tak velkému, jako je to z konce křídy.[3]

BiosféraEditovat

 
Rekonstruovaná kostra obřího nelétavého ptáka rodu Gastornis.

V tomto období nicméně postupně dochází k velkému rozmachu různých savčích vývojových linií, kromě toho však také ptáků a kvetoucích rostlin. Vznikají mnohé "moderní" vývojové linie savců a také vývojově pokročilých ptáků (Neornithes). Je také možné, že alespoň někteří neptačí dinosauři přežili z pozdních druhohor i do nejstaršího paleocénu (stupeň dan).[4]

Výrazně se rozvíjejí různé skupiny savců a ptáků, včetně obřích forusracidů i jiných (např. rodu Gastornis).[5] Forusracidé se objevují na území Jižní Ameriky v období paleocénu a přežívají až do pleistocénu, částečně jako vrcholoví predátoři.[6]

ZajímavostiEditovat

V tomto období (před 60 až 58 miliony let) žil například také největší dosud známý had v dějinách planety (kolumbijský rod Titanoboa o délce asi 13 až 15 metrů a hmotnosti přes 1,1 tuny).[7]

ReferenceEditovat

  1. Schimper, W. P. (1874). Traité de Paléontologie Végétale. 3. Paris J. G. Bailliere. str. 680–689.
  2. http://www.osel.cz/10900-kdyz-savci-prevzali-vladu-nad-zemi.html
  3. Bowen, G. J.; et al. (2015). "Two massive, rapid releases of carbon during the onset of the Palaeocene–Eocene thermal maximum". Nature. 8 (1): 44–47. doi: 10.1038/ngeo2316
  4. SOCHA, Vladimír. Žili v Montaně třetihorní dinosauři?. OSEL.cz [online]. 3. února 2015. Dostupné online. 
  5. Angst D., Lécuyer C., Amiot R., Buffetaut E., Fourel F., Martineau F., Legendre S., Abourachid A., Herrel A. (2014). "Isotopic and anatomical evidence of an herbivorous diet in the Early Tertiary giant bird Gastornis. Implications for the structure of Paleocene terrestrial ecosystems". Naturwissenschaften. 101 (4): 313–322. doi: 10.1007/s00114-014-1158-2
  6. Blanco, R. E.; Jones, W. W. (2005). "Terror birds on the run: a mechanical model to estimate its maximum running speed". Proceedings of the Royal Society B. 272 (1574): 1769–1773. doi: 10.1098/rspb.2005.3133
  7. Head, Jason; Jonathan Bloch; Jorge Moreno Bernal; Aldo Fernando Rincón Burbano, and Jason Bourque (2013). Cranial osteology, body size, systematics, and ecology of the giant Paleocene snake Titanoboa cerrejonensis. 140–141. Society of Vertebrate Paleontology.
Paleogén
Předchůdce:
-
66 Ma–55 Ma
Paleocén
Nástupce:
Eocén