Otevřít hlavní menu

Vejcorodí (Prototheria) představují podtřídu savců, jejíž první zástupci se objevili již před 200 miliony let. Vědecký název Prototheria vznikl z řeckého prōtos, první, + thēr, divoké zvíře. Do této skupiny se řadí několik starobylých vývojových linií savců, u nichž není jisté, jestli jsou opravdu příbuzné. Jediný žijící řád jsou ptakořitní, ostatní 3 řády jsou již vymřelé. Vymřelé řády jsou někdy řazeny do samostatné skupiny Nontheria.

Jak číst taxoboxVejcorodí
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias až recent
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Podtřída vejcorodí (Prototheria)
Gill, 1872
Řády
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Vejcorodost, obecný typ tvorby potomstva.

Všichni zástupci této skupiny mají však několik společných znaků. Mají shodnou stavbu lebky (zejména spodní čelisti), lopatkového pásma a končetin. U všech se předpokládá vejcorodost a krmení mláďat mlékem, což u vymřelých forem není možné s jistotou dokázat.

ZnakyEditovat

  1. Plazí
  2. Ptačí
    • podobně jako ptáci mají funkční pouze levý vaječník.
  3. Savčí
    • Na rozdíl od ostatních savců samice nerodí živá mláďata, ale snáší vejce podobně jako u plazů bohatá na žloutek a diskoidálním rýhováním.
    • Vlastní mléčné žlázy, které mají více samostatných vývodů v tzv. žlaznatém políčku (areola) na břišní straně těla. Mláďata tak slízávají mléko z matčiny srsti, protože matkám chybí mléčné bradavky.
    • Mají chlupy i když na rozdíl od živorodých savců jim chybí např. specializované hmatové chlupy.
    • Spodní čelist vejcorodých se, stejně jako u všech ostatních savců, skládá z jediné kosti, která se nazývá dentale. Tato kost je spojena kloubem přímo s kostí na lebce, která se označuje jako squamosum.
    • Sluchový orgán vejcorodých i ostatních savců obsahuje tři speciální kůstky, kladívko, kovadlinku a třmínek.
    • Teplokrevnost, kdy tělesná teplota kolísá v rozmezí 22 – 37 °C a tím pádem je nižší než u ostatních savců (průměrně kolem 31 °C).
    • Mají bránici a úplně rozdělené srdce.

SystematikaEditovat

Názvy vejcorodí (Prototheria), vačnatí (Metatheria) a placentálové (Eutheria) (ve významu „první savci“, „změnění savci“, a „praví savci“) odkazují na tři seskupení savců, která obsahují žijící představitele. Každá z těchto tří skupin může být definována jako předpokládaný klad zahrnující žijící korunovou skupinu (a to Monotremata, Marsupialia a Placentalia) a některé druhy fosílií které jsou více těsně příbuzné dané korunové skupině než jiné druhy zvířat.

Trojnásobné dělení žijících savců do řádu Monotremes, Marsupials a Placentals byl již dobře vžito, když Thomas Huxley navrhl názvy Metatheria a Eutheria ke včlenění jako dvou pozdějších skupin v roce 1880. Zpočátku byly pokládány za podtřídy, Metatheria a Eutheria jsou podle konvence nyní uskupeny jako infratřídy podtřídy Theria, a v novější době byly návrhy přeloženy dále (do kohorty nebo dokonce velkořádu), jako kladistické přehodnocení vztahů mezi žijícími a savčími fosílie bylo navrženo, že Theria samy by měly být sníženy o pozici.

Prototheria, na druhé straně, byla všeobecně rozpoznaná jako podtřída teprve zcela nedávno, na základě hypotézy která definovala skupinu dvěma předpokládanými synapomorfiemi:

  1. formace boční stěny mozkovny z kosti nazvané anterior lamina, kontrastuje s alisphenoidem u živorodých; a
  2. lineární zarovnání vrcholů stoličky, kontrastuje s trojúhelníkovým uspořádáním u živorodých.

Tyto znaky jak se zdá, spojují savce řádu ptakořitných s řadou druhohorních fosilních druhů (Morganucodonta, Triconodonta, Docodonta a Multituberculata) v širším kladu, pro který byl ponechán název Prototheria, a z těchto savců byl řád ptakořitných považován jen za poslední přežívající větev.

Důkazní materiál, který byl shromážděn pro podporu tohoto seskupení, je nyní všeobecně podceňován. V první řadě, zkoumání embryí odhalilo, že vývoj mozkovny je v podstatě identický u živorodých i u vejcorodých: anterior lamina jednoduše splývá s alisphenoidem u živorodých, a tudíž vzhled mozkovny 'vejcorodých' je původní pro všechny savce, zatímco živorodá forma může být z něho odvozena. Navíc, lineární zarovnání vrcholů stoličky je také původní pro všechny savce. Proto tedy, žádný z těchto znaků nemůže poskytnout jedinečně sdílený sekundární znak, který by mohl podporovat zařazení skupiny 'vejcorodých' v protikladu k živorodým.

Při dalším přehodnocování, stoličky embryí a fosílií savců řádu ptakořitných (žijící dospělci řádu ptakořitných jsou bezzubí) jak se zdá, prokazují tvar vrcholu po předcích, které jsou podobné trojúhelníkovému uspořádání pozorovanému u živorodých. Některé charakteristické rysy tohoto chrupu podporují alternativní seskupení savců řádu ptakořitných s jistými nedávno objevenými fosilními formami do navrhovaného nového kladu známého jak Australosphenida, a také naznačují, že trojúhelníková pole vrcholů zubů se možná vyvíjela nezávisle u australosfenidanů a u živorodých.

Australosphenidální hypotéza zůstává kontroverzní, a někteří klasifikátoři (například McKenna & Bell 1997) dávají přednost zachování názvu Prototheria jako vhodný kontrast s další skupinou žijících savců, živorodými. Teoreticky, Prototheria jsou systematicky nadbyteční od té doby, co Monotremata jsou v současné době jediným řádem, který v nich může ještě být obsažen, ale jejich uchování by mohlo být ospravedlněno pokud nové svědectví zkamenělin, nebo opětovný výzkum zkamenělin známých, identifikuje zaniklé příbuzné savce řádu ptakořitných a umístí je uvnitř širší skupiny.

FylogenezeEditovat

Vývojoví předchůdci vejcorodých nebyli dosud jednoznačně identifikováni. Jejich znaky ukazují, že by mělo jít o velmi starou skupinu savců, která se vyvíjela samostatně od živorodých. Ke vzniku vejcorodých zřejmě vedla linie Australosphenida. Např. zatím nejstarší nalezenou fosilií ptakořitného savce je Teinolophos trusleri z doby před 115 miliony let (spodní křída). Podle některých názorů se vejcorodí mohli vyvinout z gondwanských předků, u kterých konvergentně vznikly již ve střední juře tribosfénické zuby (Australosphenida). K oddělení větve vejcorodých od ostatních savců tak mohlo podle některých vědců dojít již před 200 miliony lety a tato větev se vyvíjela samostatně od placentálů a vačnatců. Tento taxon se dále rozdělil na řády Monotremata (ptakořitní) a vymřelé Ausktribosphenida. Monotremata se dále člení v současnosti do dvou vymřelých a dvou dosud žijících čeledí – Kollikodontidae†, Steropodontidae†, Ornithorhynchidae (ptakopyskovití) a Tachyglossidae (ježurovití).

Výše uvedené řešení vývoje vejcorodých je nutné považovat zatím za provizorní a je pravděpodobné, že další nálezy fosilií mohou přinést alternativní vysvětlení. To se ukazuje i na příkladu nové interpretace rozšíření masožravých metatérií na území Jižní Ameriky v období paleocénu (před 66 až 63 miliony let).[1]

ReferenceEditovat

  1. Christian de MUIZON, Sandrine LADEVÈZE, Charlène SELVA, Robin VIGNAUD & Florent GOUSSARD (2018). Allqokirus australis (Sparassodonta, Metatheria) from the early Palaeocene of Tiupampa (Bolivia) and the rise of the metatherian carnivorous radiation in South America. GEODIVERSITAS 40 (16): 363-459.

LiteraturaEditovat

  • Zdeněk Veselovský (1969), Výlet do třetihor – Mladá Fronta (Praha), edice Kolumbus
  • Neil A. Campbell, Jane B. Reece (2006), Biologie – Computer Press (Brno), ISBN 80-251-1178-4
  • Jiří Gaisler, Jan Zima (2007), Zoologie obratlovců – Academia (Praha), ISBN 978-80-200-1484-9

Externí odkazyEditovat