Otevřít hlavní menu
Tento článek je o anatomickém výrazu. Další významy jsou uvedeny na stránce Bránice (rozcestník).

Bránice (lat. Diaphragma [diaˈfragma], řecky φρήν (phrēn) [freːn] nebo φρενός (phrenos) [frɛˈnɔs]) je svalo-šlachová blána oddělující u savců orgány hrudního koše a břicha. Má kupolovitý tvar a je hlavním dýchacím svalem s významným podílem na vzpřímené postuře člověka. Svalová kontrakce bránice vede k nádechu. U lidí je 3 až 5 mm tlustá a odvádí 60–80 % práce, která je potřeba k nádechu. Srovnatelná struktura se (kromě savců) vyskytuje pouze v náznacích u některých plazů,[1] zejména krokodýlů.

Bránice
Lidská bránice
Lidská bránice
latinsky Diaphragma
odstup
úpon šlašitý střed bránice (centrum tendineum)
krvení
inervace brániční nerv (n. phrenicus)
funkce hlavní dýchací sval, inspirátor

Obsah

StavbaEditovat

 
Uložení bránice u ženy

Bránice se skládá z masité a šlachovité části: šlachovitá část tvoří střed bránice (centrum tendineum), masitá část je po obvodu a podle odstupu se dělí na tři úseky:

  • pars lumbalis: odstupuje od hrudních a bederních obratlů. Dále se skládá z pravého a levého bráničního pilíře (crus dextrum et sinistrum), které mezi sebou uzavírají jícnový průchod (hiatus esophageus), kterým bránicí prochází jícen. Levým bráničním pilířem prochází další otvor (hiatus aorticus), kudy prochází do břišní dutiny aorta.
  • pars costalis: odstupuje od žeberních chrupavek
  • pars sternalis: odstupuje od hrudní kosti

Všechny tři svalové části bránice se upínají do šlachovitého středu, který je tvořen pružným vazivem. Ve vazivovém středu je otvor, kterým prochází dolní dutá žíla (foramen venae cavae)

Relaxovaná bránice je kupolovitě vyklenutá do hrudní dutiny.

Dech a posturaEditovat

Při vdechu se kupolovitost bránice napíná doplocha, čímž okraje bránice zvedají hrudní koš vzhůru a střed bránice se opírá o obsah dutiny břišní pod ní. Tím dochází k pístovému pohybu bránice, který napomáhá vdechu do plic podtlakem v dutině hrudní a naopak střevní peristaltice tlakem v dutině břišní. Tento správný stereotyp dechu (břišní dýchání) je důležitý i z hlediska postury.[2] Napřimuje trup člověka dechovou vlnou odspodu, aniž by člověk přetěžoval krční svalstvo zdvihem ramen a zároveň ulevuje bederním obratlům. Pokud tento typ dýchání není přítomen, rezultuje v přetěžování krční páteře, příp. i v bolestech hlavy, tinitu aj.[3]

Bránice je inervována bráničním nervem. Do určité míry se při nádechu uplatňují i zevní mezižeberní svaly (zdvihají žebra) a na krku svaly kloněné (musculi scaleni, zejména při zvýšené intenzitě dýchání). Také zdvihač hlavy (musculus sternocleidomastoideus) zvedá částečně hrudní koš.

Při klidovém dýchání je základním mechanismem výdechu pasivní retrakce plic a hrudníku vlastní tíhou, případně elastickou silou hrudníku a plic. Proto se v klidu neúčastní výdechu žádné svaly. Až při forsírovaném výdechu se uplatňují svaly tzv. břišního lisu, které ze stran stlačují břišní dutinu a vrací bránici kupolovité vyklenutí. Břišní lis tvoří přímý sval břišní, vnější a vnitřní šikmý sval a příčný sval břišní. Dále se při výdechu uplatňují vnitřní mezižeberní svaly, které táhnou žebra dolů.

Původ brániceEditovat

 
Schema embryonálního vývoje

Během embryonálního vývoje se bránice tvoří splynutím vazivových sept (septum transversum, membrana pleuroperitonealis), vazivového závěsu jícnu (mesoesophagus) a svalového materiálu, který pochází z krční oblasti. Bránice je v podstatě krční sval a i v dospělosti její původ prozrazuje inervace - brániční nerv totiž vystupuje z nervových větví 3. až 5. krčního obratle. Po úrazech míchy nad pátým obratlem tak bude nutná ventilace respirátorem, zatímco úrazy míchy v hrudní oblasti povedou sice k ochrnutí, ale dýchání bude stále možné (- závisí i na mezižeberních svalech; ochrnutí těchto neomezuje dýchání natolik, je-li zachována funkce bránice).

ReferenceEditovat

  1. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797. 
  2. VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
  3. LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace, (1990)

Externí odkazyEditovat