Lebka (lat.: cranium) je složitá součást kostry obratlovců, která chrání mozek a smyslové orgány. Je vytvořena z řady lebečních kostí a je navázána pohyblivě na páteř. Většina kostí je v lebce spojena suturami, což jsou pevné vazivové spoje. Aby při porodu nedošlo ke zlomenině, mají novorozeňata mezi lebečními kostmi mezery, které jsou vyplněny vazivovými membránami (fontanely).

Lidská lebka
Kočičí lebka

Spojení na lebce – švy – jsou nepohyblivé. Pohyblivý je jedině kloub spojující mandibulu (dolní čelist) s lebkou.

Části lebkyEditovat

U lebky obvykle rozeznáváme část obličejovou (splanchocranium) a mozkovnu (neurocranium). Obličejová část obsahuje vyústění smyslových orgánů a ústní otvor. Dutá mozková část chrání mozek. Jednotlivé oddíly lebky jsou:

Kostra lebkyEditovat

 
Pohled na lebku člověka ze strany

Kostra lebky (cranium) je tvořena větším počtem kostí, které jsou obvykle s výjimkou dolní čelisti navzájem pevně spojeny.

Lebka člověkaEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Lebka člověka.

Lebka člověka se skládá z 22 kostí. U novorozence jsou kosti relativně volné – prostor mezi nimi tvoří pružné vazivové lupínky (fontanely). Ty v průběhu prvních 2 let života postupně zarůstají (osifikují), ale nikdy nesrostou zcela.

Cranium se občas také dělí na 2 důležité celky, a to na NEUROCRANIUM(NCR) a SPLANCHNOCRANIUM(SPCR).

NCR – důležitý obal okolo mozkové kůry a částí mozku. vrstva, která dává signály k podnětnému vyjadřování mozkových činností. SSPCR – vrstva, již z kostí, která chrání mozek ( lat. cerebrum)

Externí odkazyEditovat