Paleocenní dinosauři

Paleocénní dinosauři jsou dlouho diskutovaným tématem v dinosauří paleontologii. Jedná se o hypotetické představitele přeživších taxonů neptačích dinosaurů, kteří přečkali kritickou hranici masového vymírání na konci druhohorní periody křídy, před zhruba 66,0 miliony let.[1] Tito dinosauři by tedy žili ještě v období paleocénu – nejstarší periody třetihorní éry (či kenozoika). Dnes téměř veškeré doklady nasvědčují tomu, že neptačí dinosauři zcela vymřeli právě na tomto rozhraní (mezi křídou a paleogénem) a velká většina paleontologů je v otázce možnosti jejich přežití silně skeptická. Je nicméně pravděpodobné, že pokud by nenastala katastrofa na konci křídy, velcí dinosauři by patrně přežívali dál bez větších problémů.[2]

Tyrannosaurus rex podle některých vědců (jako byl J. K. Rigby) přežil desítky tisíc let do paleocénu.

Historie výzkumuEditovat

 
Dalším z údajných přeživších do paleocénu měl být obří sauropod druhu Alamosaurus sanjuanensis.

Několik vědců nicméně nezávisle na sobě přineslo jisté kontroverzní důkazy pro tuto domněnku. Nejméně ze tří míst světa dnes přichází doklady o možném přežití dinosaurů do třetihor – dvě z USA (souvrství Hell Creek v Montaně a Ojo Alamo Sandstone v Novém Mexiku), a z Číny. Podle některých objevů se zdá být pravděpodobné, že malé populace dinosaurů přežívaly ještě v době před zhruba 64,8 – 64,4 milionu let, tedy o víc než 1 milion let po hranici K-Pg. Většinou jsou však tyto fosílie pokládány za druhotně uložené. To znamená, že byly erozivními silami uvolněny ze svého původního místa a posléze uloženy s třetihorními sedimenty (a tedy ne tak mladé, jak na první pohled vypadají). Artikulovaná kostra, která jediná by rozptýlila pochybnosti o pravosti stáří nálezu, dosud v paleocenních vrstvách objevena nebyla.

Fosilie ve vrstvě K-PgEditovat

V roce 2016 bylo oznámeno, že na nově objevené paleontologické lokalitě Tanis v Severní Dakotě byly objeveny fosilie ryb a otisky stop dinosaurů přímo s tsunamity, tedy pozůstatky impaktní tsunami, vyvolané dopadem asteroidu Chicxulub.[3][4] Dinosauři z této lokality jsou tak vlastně skutečnými paleocenními dinosaury, protože žili ještě minimálně v prvních minutách až hodinách po dopadu planetky z konce křídy.[5]

Nejstarší prokazatelné fosilie dinosaurů jsou však starší a hranice K-Pg přímo nedosahují (například u rodu Tyrannosaurus rex je nejbližší exemplář vzdálen od této vrstvy zhruba 10,5 metru).[6][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Renne, Paul R.; et al. (2013). "Time scales of critical events around the Cretaceous-Paleogene boundary". Science. 339 (6120): 684–688. doi: 10.1126/science.1230492
  2. SOCHA, Vladimír. Co kdyby dinosauři nevyhynuli?. OSEL.cz [online]. 2. října 2020. Dostupné online.  (česky)
  3. https://news.berkeley.edu/2019/03/29/66-million-year-old-deathbed-linked-to-dinosaur-killing-meteor/
  4. https://www.nationalgeographic.com/science/2019/03/fossils-found-from-day-dinosaurs-died-chicxulub-tanis-cretaceous-extinction/
  5. SOCHA, Vladimír. Dinosauři skutečně žili i v paleocénu. OSEL.cz [online]. 12. prosince 2019. Dostupné online.  (česky)
  6. SOCHA, Vladimír. Ten úplně poslední tyranosaurus. OSEL.cz [online]. 22. ledna 2018. Dostupné online.  (česky)
  7. Currie, P. J. (1993). Black Beauty. Dino Frontline. 4: 22-36.

LiteraturaEditovat

  • Sloan, R. E., Rigby, K,. Van Valen, L. M., Gabriel, Diane (1986). Gradual dinosaur extinction and simultaneous ungulate radiation in the Hell Creek formation. Science. 232 (4750): 629–633. doi: 10.1126/science.232.4750.629.
  • Fassett, J. E., Lucas, S. G., Zielinski, R. A., and Budahn, J. R. (2001). Compelling new evidence for Paleocene dinosaurs in the Ojo Alamo Sandstone, San Juan Basin, New Mexico and Colorado, USA. Catastrophic events and mass extinctions, Lunar and Planetary Contribution. 1053: 45–46.
  • Sullivan, R. M. (2003). No Paleocene dinosaurs in the San Juan Basin, New Mexico. Geological Society of America Abstracts with Programs. 35 (5): 15.
  • SOCHA, Vladimír (2017). Velké vymírání na konci křídy. Červený Kostelec: Pavel Mervart, str. 225-231. ISBN 978-80-7465-259-2

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat