Wikipedie

Hydnora

rod rostlin

Hydnora, ve starší české literatuře též pýchora,[1][2] je rod krytosemenných rostlin z čeledi podražcovité (Aristolochiaceae).[3] Jsou to rostliny velice nezvyklého vzhledu, neboť jde o podzemní nezelené parazity kořenů pryšců a dřevin z čeledí bobovité a březulovité. Pod zemí se rozrůstají rozsáhlým systémem hrbolatých orgánů připomínajících kořeny, patrně jde ale spíše o silně modifikované oddenky.[4] Do pletiv svých hostitelů pronikají haustorii. Jejich květy a případně plody jsou jedinou alespoň zčásti nadzemní částí rostliny. Okvětní lístky jsou velmi masité a produkují nepříjemně zapáchající látky lákající některé brouky nebo dvoukřídlé.[5] Plody vyplněné drobnými semínky jsou asi 10 cm velké bobule s chutnou a sladkou dužninou. K šíření semen přispívají savci živící se plody.[6]

Jak číst taxoboxHydnora
alternativní popis obrázku chybí
Kvetoucí Hydnora visseri v jihozápadní Namibii
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídanižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řádpepřotvaré (Piperales)
Čeleďpodražcovité (Aristolochiaceae)
RodHydnora
Thunb., 1775
Druhy
  • Hydnora esculenta Jum. & H. Perrier
  • Hydnora abyssinica A. Braun
  • Hydnora arabica Bolin & Musselman
  • Hydnora sinandevu Beentje & Luke
  • Hydnora triceps Drège & Meyer
  • Hydnora africana Thunb.
  • Hydnora longicollis Welw.
  • Hydnora visseri Bolin, E. Maass, & Musselman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do rodu Hydnora patří asi 8 druhů vyskytujících se v suchých oblastech Afriky, na Madagaskaru a na jihu Arabského poloostrova.[5][7]

Popis editovat

 
Podzemní orgány druhu Hydnora triceps.
 
Vyobrazení Hydnora africana v díle Julia Sachse z r. 1887

Rod Hydnora zahrnuje morfologicky silně modifikované a redukované nezelené holoparazitické vytrvalé byliny. Zcela jim chybí listy či orgány od nich odvozené, což je u krytosemenných rostlin velice vzácné.[8] Protože nepotřebují fotosyntetizovat (jsou heterotrofní) a parazitují na kořenech svých hostitelů, jsou hydnory čistě podzemní rostliny, jen jejich květy a plody jsou zčásti nadzemní.[9] Druh Hydnora triceps však pod zemí i kvete.[4]

Vegetativní orgány editovat

Pod zemí se hydnory rozrůstají rozsáhlým větveným systémem víceméně horizontálních kořenovitých orgánů nejasné povahy – někdy považovaných spíše za oddenky,[4][9] jindy spíše za kořeny[5]. Tyto orgány jsou dužnaté, několik cm až 1 dm silné, nápadně hranaté (na řezu čtyř- až šestiúhlé) nebo oblé, někdy zploštělé.[5][10] Na povrchu jsou výrazně bradavčité, u druhů s hranatými podzemními orgány jsou tyto hrbolky uspořádány v řadách právě na hranách, jinak jsou po povrchu rozesety náhodně.[9] Hrbolky sice obsahují i meristematické buňky, ale jsou většinou dormantní a dále nerostou. Některé se ale vyvíjejí v nové větve a v mladších částech rostliny také v květní poupata. V kontaktu s kořenem hostitelské rostliny se na hrbolcích vyvíjejí haustoria pronikající do pletiv hostitele. Haustoria jsou tvořena protaženými parenchymatickými buňkami a cévními svazky. Cévy haustorií se mohou napojovat přímo na cévy hostitele.[4]

Homologie mezi podzemními orgány hydnor a vegetativními orgány ostatních rostlin je jejich parazitickým způsobem života značně zastřená. Na rozdíl od typických oddenků postrádají podzemní orgány hydnor zřetelné článkování i jakékoli orgány listového původu (např. šupiny, které nacházíme na oddencích či nadzemních stoncích řady dalších holoparazitů).[5] Stejně tak jim chybí jakékoli trichomy, průduchy či lenticely. Na vrcholcích mají naopak útvar připomínající kořenovou čepičku, strukturu typickou pro kořenový vzrostný vrchol. U hydnor však povaha tohoto pletiva není zcela zřejmá, může se jednat i o derivát stonkového peridermu produkovaný meristémem vzrostného vrcholu. Na druhou stranu chybí podzemním orgánům hydnor i mnohé rysy kořene (nemají kořenové vlášení ani endodermis) a uspořádání cévních svazků odpovídá stonku: kolaterální cévní svazky jsou v kruhu a obklopují centrální dřeň.[4]

Cévní svazky jsou uloženy v červenavém parenchymatickém pletivu. V buňkách parenchymu jsou ve velké koncentraci obsaženy třísloviny,[4] které dávají rostlině hořkou a svíravou chuť. Na řezu roní rostliny lepkavou tekutinu.[5] Povrch vegetativních orgánů včetně vzrostného vrcholu je kryt korkovou vrstvou suberinizovaných buněk. Sekundární tloustnutí je zajištěno jak felogénem, tak kambiem, které ale netvoří na průřezu kompletní kruh – je omezeno jen na cévní svazky, v nichž produkuje další složky xylému a floému. Ve starších částech rostliny byly pozorovány i parenchymem oddělené cévní svazky obsahující výhradně xylém resp. floém.[4]

 
Květ Hydnora esculenta s patrnými osmofory na špičkách okvětních lístků (zejména vpravo nahoře) a tyčinkami kolem centra květu. V pravé části obrázku je vidět i pachem přilákaný lesklý temný brouk
 
Stavba květu Hydnora africana v knize Johna Lindleyho z r. 1846

Květ, plod editovat

 
Řez plodem Hydnora triceps

Hydnory často rozkvétají s nástupem dešťů.[9] Kvetení na dané lokalitě může probíhat i jednou za několik let.[11] Řada poupat však může zasychat a dlouhodobě zůstávat na podzemních částech.[12] Krátce stopkaté květy o délce 5–25 cm jsou souměrné, troj- či čtyřčetné, vzácně až pětičetné.[5] Okvětí tvoří jediný kruh okvětních listů, které jsou masité, zvenku okoralé, zevnitř bělavé, tmavé nebo výrazně oranžové či červenavé.[10] Někdy se při rozkvětu jen rozestoupí a zůstávají vzpřímené, na špičce mohou dokonce zůstat srostlé, u jiných druhů zplihnou a jsou položené na zemi.[9] Na vnitřním okraji okvětních lístků mohou být vytvořeny brvité výrůstky, jimž je někdy omylem přikládána role v lákání hmyzích opylovačů zápachem.[13] Opylovači jsou lákáni zápachem produkovaným bělavým pletivem umístěným zevnitř na špičce či ploše okvětních listů (tzv. osmofory). Zápach připomínající hnijící maso nebo výkaly láká především brouky, např. potemníky[14], vrubounovité[15] a kožojedy či dvoukřídlý hmyz, např. bzučivky.[5] Ostatní části květu jsou uloženy pod úrovní terénu. Semeník je spodní, jednopouzdrý s četnými vajíčky na členitých placentách. Tyčinky, jichž je stejný počet jako okvětních plátků, mají mohutné prašníky a tvoří jakýsi prstenec několik cm nad širokým zbrázděným povrchem blizny; pyl je lepkavý.[5] Květy fungují podobně jako u příbuzných podražců jako pasti na opylovače:[8][14] brouci a další opylovači většinou uvíznou ve spodní části, pohybují se po povrchu blizny, kterou mohou opylit. V úniku jim brání hladký povrch výše umístěných nezralých tyčinek. Teprve později (až o několik dní), když začne dozrávat pyl, prašníky tyčinek zdrsní, což umožní broukům uniknout. Když opylovač květ opouští, pyl se na něj nalepí a může být přenesen na další květ.[14] Květy druhu Hydnora triceps jen zřídka rozkvetou nad zemí, hmyzu jsou přístupné puklinami v zemi, které se vytvoří, když květ pod zemí roste. Květy tohoto druhu se otevírají jen štěrbinami mezi okvětními plátky, na vrcholku zůstávají uzavřené, čímž zabraňují sesypání zeminy do květu.[5]

Kulovité plody jsou asi do 10–15 cm veliké, v horní části často rozpraskané bobule.[12] Jsou vyplněny velkým množstvím tvrdých drobných, málo přes 1 mm velkých semen, kterých může být v jednom plodu až 20 000.[11] Oplodí tvoří vně tuhou, kožovitou, často tenkými šupinami zkorkovatělého pletiva krytou hořkou slupku,[12] uvnitř je ale masité, světlé a sladké stejně jako zdužnatělé placenty.[5] Plody mohou dozrávat pod zemí, někdy jsou (alespoň částečně) nadzemní.[9] Plody jsou pojídány různými savci, semena jsou endozoochorická. Semena obsahují drobné kulovité nediferencované embryo obklopené vrstvičkou endospermu.[6]

Plastidy editovat

Rod Hydnora sice zahrnuje nefotosyntetické rostliny, v jejich buňkách jsou však stále přítomny plastidy. Ve světelném mikroskopu se jeví jako amyloplasty, tedy plastidy specializované na tvorbu a ukládání škrobu. U druhu H. visseri byl charakterizován i plastidový genom. Je kruhový, silně redukovaný, kóduje pouze 24 evolučně značně pozměněných genů (z drtivé většiny jde o geny ribosomálních proteinů, rRNA a tRNA, jen tři další geny kódují proteiny s odlišnou funkcí) a je jen přes 27 000 bp dlouhý (to je asi šestina velikosti plastidového genomu příbuzného pepřovníku Piper cenocladum, jehož plastidový genom je také k dispozici).[10] Jde o jeden z nejmenších plastidových genomů vůbec, menší plastidový genom mají jen některé další holoparazitické rostliny.[16][17]

Výskyt a diverzita editovat

 
Obnažené (ze země vyhrabané) květy Hydnora triceps
 
Kvetoucí Hydnora africana

Studium rozšíření i druhové diverzity hydnor je znesnadněno jednak jejich skrytým způsobem života (typicky jsou nalézány jen náhodou v době kvetení), a jednak malou trvanlivostí herbářových položek, což vede k obtížnému ověřování historických záznamů a komplikacím při taxonomických revizích. Rozšíření jednotlivých druhů je proto známo jen nedokonale.[4] Hydnory se vyskytují především v polopouštních oblastech Afriky zhruba od Namibie a Jihoafrické republiky až po Etiopii a Súdán, jeden druh se vyskytuje na Madagaskaru, dva druhy se vyskytují i na jihu Arabského poloostrova.[4][5][9][18] V současnosti je rozlišováno následujících 8 druhů:[7]

Hydnory parazitující na pryšcích (poslední čtyři druhy seznamu) tvoří v rámci rodu jednotnou evoluční linii. Spojuje je nejen změna hostitele, ale i výrazná barva vnitřního povrchu okvětí nebo posun osmoforů z vrcholků okvětních lístků k jejich středu. Vyskytují se v jižní části Afriky.[13]

 
Hydnora africana pod hostitelem Euphorbia mauritanica

Interakce s hostiteli editovat

Jednotlivé druhy hydnor jsou poměrně úzce hostitelsky specializované. Některé parazitují na pryšcích (Euphorbia), jiné zejména na akáciích (Acacia resp. Vachellia) a některých dalších bobovitých rostlinách jako je albízie (Albizia), pitecelóbium (Pithecellobium) nebo tamarind (Tamarindus), případně na březulovitých (Burseraceae).[5][7] Kořeny hostitelské rostliny mohou být distálně od místa průniku haustorií odumřelé.[4] V případě H. triceps studované v Jihoafrické Republice bylo zjištěno, že je striktně vázána na pryšec Euphorbia dregeana, ačkoli se na lokalitách vyskytovaly i další druhy pryšců. Kvetoucí H. triceps zde parazitovala na více než 20 % hostitelských rostlin (nekvetoucí hydnory však nebyly hledány a celková míra parazitace je proto podceněna).[4] Semena H. triceps v experimentu klíčila pouze v přítomnosti extraktu z kořenů E. dregeana.[6]

Taxonomie, historie editovat

Společně s podobným jihoamerickým rodem Prosopanche je rod Hydnora řazen do podčeledi Hydnoroideae v rámci čeledi podražcovité.[3][20] Po dlouhou dobu však byly oba rody řazeny do vlastní společné čeledi Hydnoraceae[21] a i dnes je v některých pracích preferováno jejich oddělování do samostatné čeledi. To by si ale vyžádalo i oddělení podčeledí Lactoridoideae a kopytníkové (Asaroideae) od čeledi podražcovitých.[22]

V minulém i předminulém století byli zástupci podčeledi Hydnoroideae (typicky uváděné na úrovni čeledi, tedy Hydnoraceae) často spojovány s čeledí rafléziovitých,[21][23] jimž se ovšem podobají jen na základě konvergence, neboť v obou případech jde o silně modifikované nezelené kořenové holoparazity s masitými páchnoucími květy, v případě rafleziovitých však zcela odlišného evolučního původu.[3][20] Spolu s rafleziovitými pak byly Hydnoraceae zařazeny do evoluční blízkosti čeledi podražcovitých.[21][24] Jak ukázaly pozdější molekulárně-fylogenetické studie,[25] v případě Hydnoraceae byla hypotéza o příbuznosti s podražcovitými oprávněná, v případě rafleziovitých nikoli. Myšlenka o vztazích mezi hydnorou, raflesií a podražcovitými (uváděnými dříve jako „Asarinae“), mezi které ale byl jako jakýsi „mezičlánek“ počítán i nepříbuzný parazitický rod Cytinus, je přitom velmi stará, byla publikována již před publikací Darwinovy evoluční teorie.[26][27]

Autor popisu typového druhu rodu Hydnora (H. africana) a autor tohoto rodového jména, Carl Thunberg, se o této rostlině vyjadřuje jako o podivuhodné houbě.[19][28][29] Jméno Hydnora je řeckého původu a je odvozeno od výrazu υδνος či υδνον pro lanýž či obecněji hlízu.[28][30] Odkazuje též na houbový rod Hydnum (tehdy široce pojatý, v dnešním užším pojetí lišák), který Thunberg považoval za blízký hydnoře.[19]

Význam editovat

 
Vyhlodaný plod Hydnora triceps

Pro účely tradiční medicíny jsou na některých afrických tržištích (Jihoafrické republika, Malawi) prodávány mnohdy v nemalém množství části podzemních orgánů hydnor (druhy Hydnora africana a H. abyssinica).[9] Vzhledem k vysokému obsahu tříslovin mohou účinkovat proti některým typům průjmových onemocnění, při léčbě akné a jiných obtíží.[5][28] V tradiční medicíně jsou při žaludečních potížích využívány i v Jemenu.[31] Obsahu tříslovin se v různých oblastech Afriky využívalo i při vydělávání kůží nebo při údržbě rybářských sítí.[28] Sušené úlomky hydnor lze použít i jako palivo.[5] Plody hydnor jsou jedlé, vonné a chutné bobule.[12] Lze je jíst syrové i pečené nebo jinak upravované.[11] Obsahují velké množství vody, jež může být v oblastech jejich výskytu vzácným zdrojem. Kromě lidí jsou vyhledávány také dalšími savci od hlodavců a dalších malých savců (např. bércounů),[6][13] kteří mohou plody vyhlodávat,[12] přes opice až po nosorožce či slony.[5] Na jihu Arabského poloostrova se hydnorami živí i kozy.[7] Semena jsou schopna procházet trávicím traktem savců bez poškození a jsou tak jimi šířena na nové lokality. Největší význam pro úspěšné šíření semínek mohou mít právě malí savci, jejichž nory jsou často ukryty v porostech hostitelských pryšců.[6]

Ze země rašící květy hydnor mohou způsobovat vyboulení a praskání asfaltu, dlažby, zdiva a podobně.[5][32]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ POLEŠOVSKÝ, Albín. Cizopasnictví a jemu podobné zjevy v rostlinstvu. 1.. vyd. Olomouc: R. Promberger, 1915. 
  2. ↑ POLÍVKA, František. Rostliny cizích zemí. 1. vyd. Olomouc: R. Promberger, 1908. S. 600. 
  3. ↑ a b c THE ANGIOSPERM PHYLOGENY GROUP. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016-05, roč. 181, čís. 1, s. 1–20. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. DOI 10.1111/boj.12385. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l TENNAKOON, K. U.; BOLIN, J. F.; MUSSELMAN, L. J. Structural attributes of the hypogeous holoparasite Hydnora triceps Drege & Meyer (Hydnoraceae). American Journal of Botany. 2007-09-01, roč. 94, čís. 9, s. 1439–1449. Dostupné online [cit. 2021-11-14]. ISSN 0002-9122. DOI 10.3732/ajb.94.9.1439. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q MUSSELMAN, Lytton; VISSER, Johann. Taxonomy and Natural History of Hydnora (Hydnoraceae). Aliso. 1989, roč. 12, čís. 2, s. 317–326. Dostupné online [cit. 2021-11-13]. DOI 10.5642/aliso.19891202.09. 
  6. ↑ a b c d e BOLIN, Jay F.; MAASS, Erika; TENNAKOON, Kushan U. Host-specific germination of the root holoparasite Hydnora triceps (Hydnoraceae). Botany. 2009-12, roč. 87, čís. 12, s. 1250–1254. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. ISSN 1916-2790. DOI 10.1139/B09-078. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g BOLIN, Jay F.; LUPTON, Darach; MUSSELMAN, Lytton John. Hydnora ­arabica (Aristolochiaceae), a new species from the Arabian Peninsula and a key to Hydnora. Phytotaxa. 2018-02-09, roč. 338, čís. 1, s. 99. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. ISSN 1179-3163. DOI 10.11646/phytotaxa.338.1.8. 
  8. ↑ a b THOROGOOD, Chris. Hydnora : The strangest plant in the world?. PLANTS, PEOPLE, PLANET. 2019-01, roč. 1, čís. 1, s. 5–7. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 2572-2611. DOI 10.1002/ppp3.9. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g h WILLIAMS, V.L.; WOJTASIK, E.M.; WITKOWSKI, E.T.F. Ethno-ecological evidence for Hydnora abyssinica occurring in Johannesburg and Durban traditional medicine markets. South African Journal of Botany. 2011-04, roč. 77, čís. 2, s. 268–279. Dostupné online [cit. 2021-11-14]. DOI 10.1016/j.sajb.2010.08.005. (anglicky) 
  10. ↑ a b c NAUMANN, Julia; DER, Joshua P.; WAFULA, Eric K. Detecting and Characterizing the Highly Divergent Plastid Genome of the Nonphotosynthetic Parasitic Plant Hydnora visseri (Hydnoraceae). Genome Biology and Evolution. 2016-02, roč. 8, čís. 2, s. 345–363. Dostupné online [cit. 2021-11-14]. ISSN 1759-6653. DOI 10.1093/gbe/evv256. PMID 26739167. (anglicky) 
  11. ↑ a b c VOIGT, Werner. Hydnora africana. PlantZAfrica [online]. pza.sanbi.org, 2008 [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e MAASS, Erika; MUSSELMAN, Lytton John. Hydnora triceps (Hydnoraceae) - First record in Namibia and first description of fruits. Dinteria. 2004, čís. 29, s. 1–10. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e BOLIN, Jay Francis. Ecology and Molecular Phylogenetics of Hydnora (Hydnoraceae) in Southern Africa (PhD thesis). [s.l.]: Old Dominion University, 2009. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c BOLIN, Jay F.; MAASS, Erika; MUSSELMAN, Lytton J. Pollination Biology of Hydnora africana Thunb. (Hydnoraceae) in Namibia: Brood‐Site Mimicry with Insect Imprisonment. International Journal of Plant Sciences. 2009-02, roč. 170, čís. 2, s. 157–163. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1058-5893. DOI 10.1086/593047. (anglicky) 
  15. ↑ a b BOLIN, Jay F.; MUSSELMAN, Lytton J. Epitypification and ecological notes for the Malagasy holoparasite Hydnora esculenta (Hydnoraceae). Nordic Journal of Botany. 2013-06, roč. 31, čís. 3, s. 286–290. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. DOI 10.1111/j.1756-1051.2012.00731.x. (anglicky) 
  16. ↑ PETERSEN, Gitte; ZERVAS, Athanasios; PEDERSEN, Henrik Æ. Genome Reports: Contracted Genes and Dwarfed Plastome in Mycoheterotrophic Sciaphila thaidanica (Triuridaceae, Pandanales). Genome Biology and Evolution. 2018-03-01, roč. 10, čís. 3, s. 976–981. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1759-6653. DOI 10.1093/gbe/evy064. PMID 29608731. (anglicky) 
  17. ↑ ARIAS-AGUDELO, Laura Marcela; GONZÁLEZ, Favio; ISAZA, Juan Pablo. Plastome reduction and gene content in New World Pilostyles (Apodanthaceae) unveils high similarities to African and Australian congeners. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019-06, roč. 135, s. 193–202. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. DOI 10.1016/j.ympev.2019.03.014. (anglicky) 
  18. ↑ a b Hydnora Thunb. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b c d e BOLIN, Jay F.; MAASS, Erika; MUSSELMAN, Lytton J. A New Species of Hydnora (Hydnoraceae) from Southern Africa. Systematic Botany. 2011-06-01, roč. 36, čís. 2, s. 255–260. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. ISSN 0363-6445. DOI 10.1600/036364411X569453. (anglicky) 
  20. ↑ a b STEVENS, Peter. Angiosperm Phylogeny Website: Piperales. www.mobot.org [online]. 2001 (onwards) [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ a b c NOVÁK, František. Vyšší rostliny I. 2. vyd. Praha: Academia, 1972. S. 334. 
  22. ↑ JOST, Matthias; SAMAIN, Marie-Stéphanie; MARQUES, Isabel. Discordant Phylogenomic Placement of Hydnoraceae and Lactoridaceae Within Piperales Using Data From All Three Genomes. Frontiers in Plant Science. 2021-04-12, roč. 12, s. 642598. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 1664-462X. DOI 10.3389/fpls.2021.642598. PMID 33912209. 
  23. ↑ CRONQUIST, Arthur. An Integrated System of Classification of Flowering Plants. New York: Columbia University Press, 1981. Dostupné online. Kapitola Rafflesiales, s. 696–704. 
  24. ↑ TAKHTAJAN, Armen. Diversity and Classification of Flowering Plants. New York: Columbia University Press, 1997. S. 66. 
  25. ↑ NICKRENT, D. L.; BLARER, A.; QIU, Y.-L. Molecular data place Hydnoraceae with Aristolochiaceae. American Journal of Botany. 2002-11-01, roč. 89, čís. 11, s. 1809–1817. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 0002-9122. DOI 10.3732/ajb.89.11.1809. (anglicky) 
  26. ↑ MEYER, Ernesto. De Hydnora. Nova Acta Physico-medica Academiae Caesareae Leopoldino Carolinae Naturae Curiosorum. 1833, roč. 16, s. 771–788. Dostupné online. 
  27. ↑ BROWN, Robert. XXIII. Description of the Female Flower and Fruit of Rafflesia Arnoldi, with Remarks on its Affinities; and an Illustration of the Structure of Hydnora Africana.. Transactions of the Linnean Society of London. 1844, roč. 19, čís. 3, s. 221–247. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. DOI 10.1111/j.1096-3642.1842.tb00365.x. (anglicky) 
  28. ↑ a b c d DOLD, Tony; COCKS, Michelle; SIZANE, Nomtunzi. Fine fare, rare remedy. Veld & Flora. 2003, čís. March. Dostupné online. 
  29. ↑ THUNBERG, Carl. Beskrifning på en ganska besynnerlig och obekant svamp, Hydnora africana. Kongalia Vetenskaps Akademiens Handlingar. 1775, roč. 36, s. 69–75. Dostupné online. 
  30. ↑ GLEDHILL, David. The Names of Plants. 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2008. ISBN 978-0-521-86645-3. 
  31. ↑ AL-FATIMI, M.; ALI, N. A. A.; KILIAN, N. Ethnobotany, chemical constituents and biological activities of the flowers of Hydnora abyssinica A.Br. (Hydnoraceae). doi.org. 2016-04, čís. 4, s. 222–226. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 0031-7144. DOI 10.1691/ph.2016.5808. 
  32. ↑ MAASS, Erika E.; MUSSELMAN, Lytton John. Parasitic plants pummel pavement—Hydnora abyssinica (Hydnoraceae). Economic Botany. 2001-01, roč. 55, čís. 1, s. 7–8. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 0013-0001. DOI 10.1007/BF02864541. (anglicky) 

Literatura (anglicky) editovat

  • THOROGOOD, Chris. Hydnora : The strangest plant in the world?. PLANTS, PEOPLE, PLANET. 2019-01, roč. 1, čís. 1, s. 5–7. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. ISSN 2572-2611. DOI 10.1002/ppp3.9. (anglicky) 
  • WILLIAMS, V.L.; WOJTASIK, E.M.; WITKOWSKI, E.T.F. Ethno-ecological evidence for Hydnora abyssinica occurring in Johannesburg and Durban traditional medicine markets. South African Journal of Botany. 2011-04, roč. 77, čís. 2, s. 268–279. Dostupné online [cit. 2021-11-17]. DOI 10.1016/j.sajb.2010.08.005. (anglicky) 
  • DOLD, Tony; COCKS, Michelle; SIZANE, Nomtunzi. Fine fare, rare remedy. Veld & Flora. 2003, čís. March. Dostupné online. 
  • TENNAKOON, K. U.; BOLIN, J. F.; MUSSELMAN, L. J. Structural attributes of the hypogeous holoparasite Hydnora triceps Drege & Meyer (Hydnoraceae). American Journal of Botany. 2007-09-01, roč. 94, čís. 9, s. 1439–1449. Dostupné online [cit. 2021-11-14]. ISSN 0002-9122. DOI 10.3732/ajb.94.9.1439. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hydnora&oldid=22860122“