Otevřít hlavní menu

Rozmarýn lékařský nazývaný též rozmarýna lékařská (Rosmarinus officinalis) je stálezelená léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých, keřovitého vzrůstu. Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny („mořská rosa“).

Jak číst taxoboxRozmarýn lékařský
alternativní popis obrázku chybí
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Nepetoideae
Rod rozmarýn (Rosmarinus)
Binomické jméno
Rosmarinus officinalis
L.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květy rozmarýnu

Obsah

PopisEditovat

  • Rozmarýn je stálezelený až 2 m vysoký výrazně vonící keř.
  • Stonky jsou husté, větvené, ve spodní části dřevnatějící, se šedavou kůrou.
  • Listy jsou úzké, vstřícné přisedlé, aromatické, svrchu tmavé a lesklé, vespod šedavé.
  • Kvete v pozdním jaru a raném létě drobnými bílými či nachovými až modrými kvítky.
  • Květenství tvoří liché klasy v úžlabí horních listů, složeny jsou z 5 až 10 květů. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský.
  • Plodem jsou hnědavé tvrdky.

StanovištěEditovat

V původním areálu rozšíření roste v suchých místech v blízkosti mořského pobřeží. Nesnáší těžké půdy.

Oblast rozšířeníEditovat

Původní oblast rozšíření zahrnuje Středomoří. Pěstuje se také v Anglii, USA, Mexiku a téměř po celé střední a východní Evropě, zde ale nezplaňuje, neboť nepřežije tuhé zimy a musí přezimovat ve skleníku. Lze jej pěstovat i doma na slunném místě, v zimě za oknem a v létě na balkoně či terase, nedoroste však do výšky dvou metrů.

Dováží se z bývalých zemí Jugoslávie, z Itálie, Španělska, Francie, Albánie.

 
Rozmarýna - koření

PoužitíEditovat

GastronomieEditovat

Jako koření se užívají listy jehličkovitého vzhledu, sušené i čerstvé, celé i drcené či jemně mleté. Pomáhá lepšímu trávení, vylučování žluči a moči, proti nadýmání, při nízkém krevním tlaku. Je třeba opatrnosti, může ve velkém množství škodit zdraví. Používá se buď samotný, nebo jako součást provensálského koření. Dodává jídlům trpce kořeněnou chuť, vůní se podobá kadidlu. Užívá se při přípravě skopové a jehněčí pečeně, telecího masa, drůbeže, vařených ryb a rajských omáček.

JinéEditovat

V mnoha zemích světa se používá k destilaci silice užívané do šamponů, mýdel či kolínské. Mnohde se vkládá do šatníků jako ochrana proti molům.[1] V lidovém léčitelství je známý jako mořská rosa a byl symbolem lásky a smrti. Používal se i jako ochrana proti černé magii - položen pod lůžko měl chránit spícího před vším zlým[2].

Obsahové látkyEditovat

Obsahuje 1 až 2 % silice (verbenon, borneol, cineol, kafr, limonen aj.), flavonoidy (luteolin, apigenin, diosmetin aj.), diterpenové hořčiny (pikrosalvin, rosmanol, rosmadial aj.), kyselinu ursulovou, oleanovou, kávovou, chlorgenovou a rozmarýnovou, třísloviny (až 8 %) a další látky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Rozmarýna lékařská, s. 184. 
  2. JANČA, Jiří; ZENTRICH, Josef. A. Herbář léčivých rosltin, 4. díl.. Praha: Eminent, 1996. S. 131. 

Externí odkazyEditovat