Bříza

rod rostlin
Tento článek je o rodu stromů. Další významy jsou uvedeny na stránce Bříza (rozcestník).

Bříza (Betula) je rod listnatých stromů nebo keřů z čeledi břízovité (Betulaceae). Jedná se o rod mírného až subpolárního pásu severní polokoule, rozšířený především v eurasijské oblasti. Obvykle se udává, že do tohoto rodu patří asi 120 druhů.

Jak číst taxoboxBříza
alternativní popis obrázku chybí
Bříza bělokorá
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbukotvaré (Fagales)
Čeleďbřízovité (Betulaceae)
Rodbříza (Betula)
L., 1753
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jsou to stromy či keře různého vzrůstu, od plazivých keřů v subarktické oblasti až po vysoké stromy mírného pásma. Kůra (borka) bývá v mládí hladká, u většiny druhů světlá až bělavá nebo bílá, u některých druhů i tmavá, hnědá až hnědočerná. Květenství jsou oddělené samčí a samičí jehnědy. Plody jsou okřídlené nažky s jedním semenem.

Evoluce

editovat

Břízy se pravděpodobně vyvinuly krátce po hromadném vymírání na konci křídy (před 66 miliony let), kdy z velké části zmizely dosud dominantní lesy s převahou nahosemenných druhů.[1]

Druhy v Česku

editovat

V ČR je rod bříza zastoupen těmito druhy:

Introdukované druhy do ČR

editovat

Eurasijské druhy

editovat

Severoamerické druhy

editovat

Využití

editovat
  • Borka s lýkem břízy jsou všestranně využitelné. V době kamenné se z březové kůry vyráběly boty a nádoby, oblečení z březového lýka. Nádoby takto dodnes dělají severoameričtí indiáni a Sibiřané. V nouzi se vnitřní část kůry jedla. Březová kůra odpuzuje vodu a dobře hoří i za vlhka.
  • Březová voda – v minulosti se na jaře navrtávaly břízy pro sladkou mízu nebo pro pitnou vodu, která je skryta ve vrstvě za sladkou mízou. Březová voda se užívala také jako vlasové tonikum.
  • Březový sirup
  • Listy jsou farmaceutickou a kosmetickou surovinou, využívají se též od dávna v léčitelství.
  • Březové dřevo se využívá jako topivo, pro výrobu kuchyňských potřeb (dá se z něj soustružit) a košťat (na košťata se používá proutí). Méně často se s břízou setkáme u nábytku nebo dřevěných podlah, a to kvůli monotónní kresbě dřeva, střední tuhosti a světlé barvě. Březové dřevo dobře hoří (i za mokra; březová kůra je známa jako nouzový podpalovací prostředek), suché naopak hoří příliš rychle a není moc výhřevné.[2] Při hoření nepraská a díky éterickým olejům voní.[3] Dřevo je středně tvrdé a snadno se ohýbá.[4] Březové dřevo musí být rychle zpracováno, jinak začne trouchnivět.

Lidová kultura

editovat

Bříza je strom spojovaný s čistotou, světlem a novým počátkem. Bývá spojován se severskou Freyou, irskou Brigid a hinduistickou Sarasvatí. Bříza je národním stromem Ruska a New Hampshire.

Spojení s novým počátkem souvisí s břízou jako symbolem jara. V severní Evropě se zapichovaly větvičky břízy na počátku zemědělského roku; při prvním vyhánění se dobytek šlehal březovými větvemi. Tak byly šlehány také mladé ženy. Je zároveň typickým stromem pro stavění májky. Nový počátek souvisí také s narozením, a proto byla v severských zemích obětována placenta bohyni Freye jejím zakopáním pod břízu.[5] Kolébka byla také vyřezávána z březového dřeva. Bříza (Beith) je také názvem pro první měsíc keltského stromového kalendáře.

Košťaty z břízy se jako symboly čistoty zametala posvátná místa. Z prutů břízy bělokoré také sestávaly římské fasces. Březové metly se používaly v parních lázních. Patří také mezi písmena runové abecedy jako berkana.

V lidovém léčitelství bříza vyhání moč a žluč, čistí krev, posiluje ledviny a působí dezinfekčně na močové cesty.

Bříza v místních názvech

editovat

Dodnes existuje několik názvů obcí a městských částí, které mají společný základ od slova bříza. Vysoká frekvence spojení názvu obce se základem slova „bříza“ je například v okrese Svitavy, kde se nachází Březová nad Svitavou, Březinka, Březiny, Březinky i Březina. Další místní názvy odvozené od základu bříza jsou rozptýlené po celé České republice. Místopisné názvy podle rostlin ukazují další stromy, které byly základem pro pojmenování lidských sídel.

Reference

editovat
  1. SOCHA, Vladimír. Vymírání rostlin na konci křídy. OSEL.cz [online]. 9. června 2022. Dostupné online.  (česky)
  2. Archivovaná kopie. www.djbt.cz [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-19. 
  3. Archivovaná kopie. palivovedrevo9.webnode.cz [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08. 
  4. Archivovaná kopie. nabytek-v-kostce.cz [online]. [cit. 2020-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-31. 
  5. Müller-Ebelingová C. a Rätsch Ch. Čarodějná medicína. Praha: Volvox Globator, 2000, s. 16.

Literatura

editovat
  • HEJNÝ, Slavomil, ed.; SLAVÍK, Bohumil, ed. et al. Květena České republiky. 1. 2. vyd., reprint 1. vyd. z r. 1988. Praha: Academia, 1997 (dotisk 2002). 557 s., [32] s. obr. příl. S. 36–46. ISBN 80-200-0643-5.
  • JIRÁSEK, Václav, STARÝ, František a SEVERA, František. Kapesní atlas léčivých rostlin. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 319 s. S. 104–106. Knižnice obrazových publikací.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat