Borka

vnější vrstva stonku rostlin
Další významy jsou uvedeny na stránce Borka (rozcestník).

Borka je odumřelá, povrchová vrstva hustého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně[zdroj?][1] označovaná jako kůra. Má ochrannou funkci.

Poškozená borka na třešni - zatřena barvou, ale strom byl schopen ji obnovit.

Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se či hladkou borku bez rýh (buk).

Borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.

VznikEditovat

Kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská. K její obnově slouží dělivé pletivo felogén. Ten se nachází mezi lýkem (floémem) a borkou. Směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu) a ty proto odumírají.

ReferenceEditovat

  1. KINCL, Lubomír; KINCL, Miroslav; JARKLOVÁ, Jana. Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2008. 304 s. ISBN 80-7168-947-5. S. 39. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat