Borka

vnější vrstva stonku rostlin
Další významy jsou uvedeny na stránce Borka (rozcestník).

Borka je odumřelá, povrchová vrstva druhotně ztloustlého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně[zdroj?][1] označovaná jako kůra. Má ochrannou funkci.

Poškozená borka na třešni - zatřena barvou, ale strom byl schopen ji obnovit.

Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se či hladkou borku bez rýh (buk).

Borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.

VznikEditovat

Kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská. K její obnově slouží dělivé pletivo felogén. Ten se nachází mezi lýkem (floémem) a borkou. Směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu) a ty proto odumírají.

ReferenceEditovat

  1. KINCL, Lubomír; KINCL, Miroslav; JARKLOVÁ, Jana. Biologie rostlin pro 1. ročník gymnázií. 4. vyd. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2008. 304 s. ISBN 80-7168-947-5. S. 39. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat