Chřástal wakeský

vyhynulý druh ptáka

Chřástal wakeský (Hypotaenidia wakensis, zastarale Gallirallus wakensis) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka z rodu Hypotaenidia. Jednalo se o monotypický taxon. Žil na atolu Wake.

Jak číst taxoboxChřástal wakeský
alternativní popis obrázku chybí
Chřástal wakeský
Stupeň ohrožení podle IUCN
vyhynulý
vyhynulý[1]
(jako Hypotaenidia wakensis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďchřástalovití (Rallidae)
Rodchřástal (Hypotaenidia)
Binomické jméno
Hypotaenidia wakensis
Rothschild, 1903
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Chřástal wakeský dosahoval velikosti mezi 22 až 25 centimetry, jednalo se o malý druh. Křídla, přičemž jedno dosahovalo velikosti 8,5 až 10 cm, atrofovala. Tělo tohoto ptáka bylo zabarveno olivově hnědě, hlava potom dosahovala tmavšího odstínu.[2] Hrdlo bylo zbarveno bíle, krk byl šedavý a níže zbarvení přecházelo do popelavě hnědé. Přes spodní stranu těla se také táhlo několik bělavých pruhů. Zobák byl zbarvený hnědě, stejného odstínu potom dosahovaly končetiny. Duhovka měla červenou barvu. Juvenilní jedinci byli tmavě černohnědí, na spodní straně těla dosahovalo zbarvení světlejších odstínů.[3] Tomuto druhu se podobal jiný chřástal – chřástal páskovaný (Gallirallus philippensis).

BiologieEditovat

Chřástal wakeský žil na atolu Wake, jednalo se o tamní endemit. Obýval tu křovinaté oblasti.[4] Usadil se v oblastech tvořených pandány (Pandanus), které pokrývají velkou část ostrova, a také rostlinami náležících do rodu Sesuvium (tlustobýl). Žil zde všežravě: ze živočišné potravy se živil například ještěrkami či bezobratlými (například hmyz, měkkýši), rostlinnou složku potom tvořila kupříkladu semena. Ptáci potravu získávali jejím vyhrabáváním ze sypké půdy.[3] Jeden americký voják popsal, jak tento druh ulovil korýše: rychle se k němu připlížil a bleskově mu uštědřil několik ran zobákem.[5] Byl to plachý druh, který se při vyrušení okamžitě ukryl.[3]

Rozmnožování připadalo na období mezi červencem (námluvy a samotný akt páření) a srpnem;[3] jestliže však byly podmínky příznivé, pářit se mohli i dvakrát za rok. Vyvinul se u nich společný systém chovu. Mladí ptáci bránili hnízdící skupiny dospělých ptáků proti predátorům (nepřáteli vajec a mláďat byli krabi náležící do rodu Coenobita či potkani).[4][6]

VyhynutíEditovat

Během prvních desetiletí dvacátého století vnikly na ostrov americké vojenské jednotky, to však pro ptáky nepředstavovalo problém. Pravděpodobně jim nevadila ani introdukce krys: druh totiž koexistoval s krysou ostrovní (Rattus exulans). Ještě před druhou světovou válkou se jednalo o hojného ptáka. Během druhé světové války byl však ostrov Wake násilně obsazen japonským vojskem. V následujících letech 1942 až 1945 sloužili tito ptáci japonským vojákům jako potrava. Chřástalové navíc nemuseli považovat lidi za nebezpečné, nehledě k tomu, že pokud se k jejich lovu připojilo vojáků více, chřástal neměl ani šanci utéct. Občasné zaplavení ostrova během bouří také vedlo k vysokému počtu úmrtí. Během války nakonec došlo k intenzivnímu bombardování ostrova, a na konci války v roce 1945, už z atolu chřástalové vymizeli. Mezinárodní svaz ochrany přírody prohlásil druh chřástal wakeský za vyhynulý.[4][5] Exempláře vlastní muzea v Tringu, Washingtonu a New Yorku.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-11]
  2. TAYLOR, Barry. Rails: A Guide to Rails, Crakes, Gallinules and Coots of the World. [s.l.]: A. C. Black, 2010. 600 s. ISBN 140813537X, ISBN 9781408135372. S. 260–261. (anglicky) 
  3. a b c d e HUME, J. P.; WALTERS, M. Extinct Birds. London: T. & A.D. Poyser, 2012. 
  4. a b c Hypotaenidia wakensis [online]. IUCN Red List of Threatened Species, rev. leden 2017 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b FULLER, Errol. Lost Animals: Extinction and the Photographic Record. Londýn: Bloomsbury Publishing Plc, 2013. ISBN 978-1-4081-7215-5. Kapitola Wake Island Rail. 
  6. OLSON, Storrs L.; RAUZON, Mark J. The Extinct Wake Island Rail Gallirallus wakensis: A Comprehensive Species Account Based on Museum Specimens and Archival Records. The Wilson Journal of Ornithology. 2011-12-01, roč. 123, čís. 4, s. 663–689. Dostupné online [cit. 2017-07-20]. ISSN 1559-4491. DOI 10.1676/11-029.1. 

Externí odkazyEditovat