Potkan

druh hlodavce

Potkan (Rattus norvegicus) je velký myšovitý hlodavec rodu Rattus často zaměňovaný s krysou obecnou (Rattus rattus). Jako synantropní druh žije převážně v blízkosti lidských sídel, kde často škodí požíráním potravin, napadáním domácích zvířat[zdroj?] i přenášením chorob a parazitů[2]. Potkani v různých barevných mutacích, někdy i bezsrstí, se změněnou strukturou srsti nebo se zakrněným ocasem, se chovají jako domácí mazlíčci a slouží i k laboratorním účelům. Potkan se v přírodě dožívá 2, v zajetí 2–3 a někdy až 4 let. Slovo potkan se do češtiny dostalo až v 19. století. Bylo přejato prostřednictvím slovenštiny z maďarského slova patkány, což je asi zkomolenina latinského slova ponticana, tj. „pontská“ (myš). V Čechách se potkanovi říká také německá myš či němkyně, na Plzeňsku rocna, ve Slezsku ščur.[3]

Jak číst taxoboxPotkan
alternativní popis obrázku chybí
Potkan
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďmyšovití (Muridae)
RodRattus
Binomické jméno
Rattus norvegicus
(Berkenhout, 1769)
Mapa rozšíření potkana ve světě
Mapa rozšíření potkana ve světě
Mapa rozšíření potkana ve světě
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis editovat

Potkan je větší myšovitý hlodavec. Délka těla bývá v rozmezí 160–270 mm, ocas je kratší než tělo a měří 130–200 mm.[4] Velikost zadních tlapek činí 30–45 mm, uši mají 18–22 mm. Dosahuje hmotnosti 140–500 g, v zajetí až do 900 g. Samci jsou robustnější, samice bývají až o třetinu menší. Roku 2014 byl zaznamenán výskyt abnormálně velkého potkana (přes 39 cm) ve Švédsku.[5]

Odlišení od krysy editovat

Potkan je obvykle mohutnější než krysa. Jeho zbarvení bývá obvykle světlejší, i když se vyskytují i krysy stejně zbarvené jako potkani.[6] Pro odlišení obou druhů lze použít následující konkrétní znaky:

 
Porovnání hlavních rozdílů
  • Ocas: potkan má ocas s šupinatým povrchem, který je u kořene silnější.[4] Shora bývá tmavší než ve spodní části. Je kratší než tělo. Oproti tomu krysa má ocas delší než tělo nebo aspoň stejně tak dlouhý.[6] Je štíhlejší a jednobarevný.
  • Uši: potkan má zřetelně menší uši které přehnuté dopředu nedosahují až k oku; boltce jsou krátce osrstěné.[7]
  • Oči: potkani mají oči menší než krysy.
  • Hlava: potkan má hlavu vpředu zaoblenou, zatímco krysa špičatější. Na lebce lze také najít výraznější rozdíl – mozkovna krysy má hruškovitý tvar, zatímco u potkana jsou obě boční strany mozkovny rovné a rovnoběžné.
  • Mléčné bradavky: samice potkanů mají 6 párů mléčných bradavek oproti 5 párům u krys.[8]

Rozdíl je také v chování obou druhů: potkan vyhledává spíše vlhčí polohy, včetně kanálů a stok, zatímco krysa preferuje sušší prostory, třeba půdy, chlévy a stáje. Potkan lépe plave a potápí se, lehčí a mrštnější krysa naopak lépe šplhá a skáče.[4]

Rozšíření editovat

 
Rozšíření potkana v České republice

Potkan je kosmopolitní a synantropní druh. Rozšířil se s rozvojem námořní dopravy z bažinatých oblastí východní Asie do mnoha končin světa, zejména do Evropy a Severní Ameriky. Přestože se začal rozšiřovat později než krysa obecná, větší přizpůsobivostí a schopností žít ve vlhkém prostředí ji na mnoha místech nahradil (zejména ve vnitrozemí).[4] Ve střední Evropě se jeho hojnější výskyt datuje asi od 18. století.[9]

V Česku se vyskytuje prakticky na celém území ve všech nadmořských výškách: v Krkonoších byl nalezen i v horských chatách na hřebenech ve výšce 1400 m.

Způsob života editovat

Potkani jsou čilí hlavně v noci, nejvíce po setmění a před rozedněním.[6] Dobře plavou a šplhají, na rozdíl od krysy však obvykle neběhají po trámech v podkroví a po střechách.[4] Jsou velmi ostražití a v nebezpečí dokážou být agresivní. Doupě si budují většinou na zemi nebo nad ní, často si však pod podlahou vyhrabávají nory.

Potkani v přírodě žijí v koloniích v počtu kolem několika desítek jedinců s hierarchickým uspořádáním. Alfa zvířata – zpravidla zakladatelé skupiny – ovlivňují celou kolonii. Naproti tomu jsou ve skupině i zvířata velmi podřízená – mohou to být potomci jiného páru skupiny či staří potkani, kteří jsou permanentně terorizováni zbytkem kolonie (potkan podobně jako člověk silně podléhá stresu a toto je způsob „odreagování se“).[zdroj⁠?] Těmto jedincům je také upírána potrava, mají funkci „ochutnavače“. Při objevu neznámé potravy jsou to často oni, kdo ji okusí jako první.[10] Pokud tento „test“ přežijí, zdroj pak ochutná i zbytek skupiny. Právě to je jeden z aspektů, proč potkan často odolává jedům a dalším návnadám „na krysy“. Život této kolonie se trvale odehrává v jedné oblasti o rozloze cca 6 km²,[zdroj⁠?] na které členové kolonie získávají potravu a brání svoje území.

Potkan patří mezi jedny z nejinteligentnějších hlodavců v přírodě. Díky přizpůsobivosti svého organizmu a hierarchii potkaních kolonií je schopen přežít i působení důmyslných hubících prostředků. Proto se stal součástí všech velkých měst a větších lidských obydlí, kde mnohem snadněji najde potravu a vhodné podmínky pro přežití. Potkan je schopen zadržet dech pod vodou až na 3 minuty[11]

Rozmnožování editovat

Samice mívá pářicí období několikrát do měsíce. Březost trvá 21 až 24 dní, v jednom vrhu mívá obvykle 4 až 7 mláďat,[4] (jiné údaje udávají 6–10 mláďat),[6] ale není výjimkou vrh o počtu 20 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá, plně osrstěná bývají do 14 dnů, oči otevírají během 14.–16. dne. Do 3 týdnů jsou kojena. Plně samostatná jsou přibližně po měsíci. Pohlavní dospělost udávají zdroje různě od 1,5 do 4 měsíců. Především u samců je pohlavní dospívání rychlejší.[4][6]

Samice odchovává 3 vrhy do roka, ve výborných podmínkách může mít 5 a více vrhů. Zabřeznout může – podobně jako většina dalších myšovitých – už 24 hodin po porodu.[6]

Samice potkanů mají schopnost v rané fázi březosti ukončit tuto březost během nevhodných podmínek nebo zejména z důvodu, že se setká s vhodnějším samcem s lepším genetickým potenciálem.[zdroj⁠?]

Potrava editovat

Potkan je všežravec, většina jídelníčku se skládá cca z 60–80 % z různých semen trav a obilovin či zeleniny, zbytek tvoří bílkoviny z ptačích vajec (konzumuje vejce domácích i vodních ptáků) nebo masa. Podle jiných údajů však u něj převažuje živočišná potrava.[6] Při nedostatku jiné potravy je schopen napadnout větší zvířata až do velikosti králíka.[4] Denně zkonzumuje potravu v množství asi desetiny své tělesné hmotnosti.

Potkan jako jakýkoli jiný hlodavec potřebuje obrušovat své hlodavé zuby, které obrušuje nejčastěji na tvrdším druhu potravy (chleba, větve), ale je schopen se podobně jako myš prokousat skrz beton nebo slabší druhy pletiva a kabelů (slitiny mědi a hliníku a podobně měkké kovy).

Nepřátelé editovat

Přirozenými nepřáteli potkanů jsou lasicovité šelmy (tchoř a hranostaj) a výr velký.[6] Mláďata potkanů jsou také potravou menších sov – sovy pálené a kalouse ušatého.

Poddruhy editovat

Tradičně jsou rozlišovány dva poddruhy:

  • potkan obecný (Rattus norvegicus norvegicus) – nejvíce rozšířený poddruh ve volné přírodě a ve světě,
  • potkan východní (Rattus norvegicus caraco) – rozšířený v Asii a Rusku.

Z poddruhu potkan východní jsou nově odlišovány poddruhy Rattus norvegicus humiliatus a Rattus norvrgicus soccer.[12]

Laboratorní potkan editovat

Potkan se začal v 50. letech 20. století používat pro laboratorní účely díky vhodným rozměrům, snadnému odchovu a své inteligenci. Pro laboratorní účely se používá bílá varieta, která má sníženou náchylnost k přenášení chorob. Postupem času vznikaly křížením odlišné barevné variety a potkan si získal na popularitě. Na rozdíl od myši je potkan odolnější proti infekci.[zdroj⁠?]

Labortorní potkan je kasifikován jako samostatný druh potkan domácí (Rattus domestica).[13]

Domestikovaná forma vyšlechtěná k pokusným účelům, kde různé linie mají různé predispozice k jistým onemocněním, které je předurčují k použití ve výzkumech.

Je rozšířena v domácnostech jako ochočené domácí zvíře v barevných varietach nebo varietach s jinou stavbou těla nebo druhem srsti.

Variety potkana laboratorního dle typu těla a srsti editovat

 
Varieta s velkýma ušima – dumbo
  • Standard – klasická stavba těla a typ srsti
  • Dumbo – potkani s velkýma ušima umístěnýma po stranách hlavy, která je také plošší
  • Manx (Tailless) – bezocasí potkani
  • Sphynx (Hairless) – bezsrstí potkani
  • Patchwork – potkani, kterým neustále narůstá a vypadává srst drsná jako vousy; místa na kterých vyrůstá, se mění
  • Rex – kratší zvlněná odstávající srst s hrubou texturou
  • Fuzz – jen jemná řídká podsada, vousky jsou kratší a zakroucené
  • Dwarf – trpaslík, též minipotkan
  • Odd-eyed – každé oko má jinou barvu
  • Satin – rovná přiléhavá srst, je jemnější a má saténový lesk
  • Harley – srst je rovná, odstávající a jeví se delší, kvůli množství podsady je „plyšová“ a načechraná
  • Velveteen – jemná zvlněná srst

Variety potkana laboratorního dle barvy srsti editovat

Existují čtyři hlavní barevné linie:

  1. Americká modrá linie
  2. Ruská modrá linie
  3. Šampaň linie
  4. Béžová linie

Při křížení potkanů s barvami z dvou různých linií se barvy potomků ředí či jinak znehodnocují; pak je velmi obtížné jejich barvu pojmenovat.

Tyto linie se dále dělí na jednotlivé barvy, z nichž častější jsou:

 
Potkan albín
  • alba (albín) – není schopen vytvářet pigment, proto má bílou srst a růžové oči
  • aguti – přírodní divoké zbarvení, hnědošedá až hnědo červená barva s tickingem srsti, což jsou černé proužky na každém chlupu; břicho je stříbřité, oči černé
  • blue aguti (modrá agouti) – modrá barva s tickingem, břicho stříbřitě šedé, oči černé
  • amber – světle zlatavě oranžová se stříbrným tickingem, podsada je zbarvena do krémova, oči jsou růžové
  • beige – střední béžová, břicho a nohy jsou stejné barvy, oči od tmavě červené do černé
  • black – černá srst, černé oči
  • black, silvered – prostříbřená černá
  • blue, powder – břidlicově šedá srst, bez dalšího zabarvení, oči černé nebo ruby, tlapky a ocas s modrým pigmentem
  • blue, american (english) – světlejší lesklá modř bez dalšího zabarvení, včetně bříška, černé oči, tlapky, uši a ocas s modrým pigmentem
  • blue, russian – tmavá šedá barva s kovovým leskem, oči jsou černé
  • buff = bůvolí – světlebéžová, ruby oči
  • champagne (šampaňská) – světlebéžová s růžovým leskem, pink oči, tlapky, ocas a uši se světlým pigmentem
  • chocolate – čokoládové hnědá srst, oči černé, ocas, uši a tlapky s tmavým pigmentem
  • cinnamon – skořicová, oči jsou černé nebo rubínové
  • cinnamon pearl (perlová skořicová) – jednotlivé chlupy jsou zbarveny různými barvami, břicho je stříbřitě šedé, oči černé
  • fawn – zlatě oranžová, ruby či dark ruby oči
  • himalayan (himálajské zbarvení) – jako siamský, ale bílý základ srsti; oči červené nebo černé
  • siamese (siamské zbarvení) – základ smetanová až krémová, oči červené nebo černé
  • lila (šeříková) – teplá hnědostříbrná barva, černé nebo dark ruby oči
  • topaz (topas) – zlato-oranžová barva, ruby či dark ruby oči
  • pearl (perlová) – světle stříbrná s modro-stříbrným leskem, oči černé; potkani tohoto zbarvení nebo s genem pro toto zbarvení se mezi sebou nesmí křížit, může to vést ke smrti vrhu nebo jeho části
  • dove – holubí šeď, oči ruby nebo dark ruby
  • mink (norek) – tmavá hnědošedá srst s modrým zabarvením, hnědošedý pigment na tlapkách, ocase a uších, oči černé či dark ruby
  • havana – barva jako mink, ale světlejší, oči černé nebo ruby
  • platinum – platinová (stříbřitá) s nádechem do modra, oči ruby nebo černé

Variety potkana laboratorního dle kresby editovat

  • self, solid – jednobarevný
  • berkshire – jednobarevný s co největším a nejostřeji ohraničeným bílým obdélníkem na bříšku, bílými „ponožkami“ a bílou poslední třetinou ocasu
  • capped – kapucín – hlava až po uši je zbarvena, brada by měla zůstat bílá, zbytek těla je také bílý
  • hooded – japonská kresba – jako kapucín, na kapuci navazuje pruh na zádech, nepřerušovaný, pigment na ocase zasahuje co nejdál
  • husky – záda a boky jsou zbarveny jednou ze základních barev, v oblasti uší se barva rozděluje do dvou pruhů, které zasahují až mezi oči, zbytek těla je bílý; husky potkani se rodí černobílí a s věkem světlají
  • irish – irská kresba – tmavá srst, bílý trojúhelník na hrudi vrcholem směřuje k ocásku zvířete, měl by být co nejzřetelněji ohraničen
  • bareback – hlava, krk a hruď jsou zbarveny, zbytek těla je bílý
  • variegated – strakovaný – základní barva je bílá, hlava a ramena bývají zbarveny jako bareback s bílými skvrnami, na zádech a bocích jsou nejlépe pravidelně rozmístěné skvrny ve stejné nebo i jiné barvě jako je hlava a ramena
  • varieberk – potkan má tmavé tělo a bílé břicho, bílá přechází na bocích do tmavé „strakováním“
  • blazed – lysina – bílá lysina která začíná na čele mezi očima a táhne se až k nosu
  • headspot – bílá skvrna na čele
  • collared – bílý límeček
  • merle – tmavší skvrny v srsti
  • american berkshire – americký berkshire, spodní strana těla je zcela bílá, zasahuje až na vnitřní stranu nohou a spojuje se s bílou barvou na nohou. Nohy jsou po lokte bílé, ocas je bílý od konce do poloviny.
  • downunder – strakování, fleky a barva i na jinak bílém bříšku
  • masked – potkan s tmavou maskou ve tvaru škrabošky na obličeji, zbytek těla je bílý
  • dalmatian – dalmatin, potkan rovnoměrně pokrytý skvrnami, které jsou drobnější než u variegated
  • black eyed white (BEW) – bílý potkan s černýma očima, nejedná se tedy o albína

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Žádné jiné zvíře pro nás není takovým nebezpečím a takovým požehnáním. Ekolist.cz [online]. [cit. 2021-07-09]. Dostupné online. 
  3. Český jazykový atlas. Díl 2. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0574-9. Heslo potkan, krysa, s. 98–100. 
  4. a b c d e f g h ANDĚRA, Miloš; HORÁČEK, Ivan. Poznáváme naše savce. Praha: Sobotales, 2005. Kapitola Hlodavci, s. 149–151. [dále jen ANDĚRA (2005)]. 
  5. vps, Novinky. Rodina měla v domě 40centimetrového potkana, bála se ho i kočka. Novinky.cz [online]. Borgis, 2014-03-28 [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h PELIKÁN, Jaroslav; GAISLER, Jiří; RÖDL, Ivan. Naší savci. Praha: Academia, 1979. Kapitola Hlodavci, s. 127–128. 
  7. GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha: Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Potkan, s. 325. 
  8. ANDĚRA (2005), s. 151
  9. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Potkan, s. 185. 
  10. OTČENÁŠKOVÁ, Martina. Monitor [online]. Český rozhlas Leonardo, 2009-2-09 [cit. 2009-02-11]. Kapitola Hlodavci vzdorují deratizaci. Čas 2:10 od začátku stopáže. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  11. HELEKAL, Petr. Neobyčejný potkan: 12 málo známých faktů o potkanech. www.pasti.cz [online]. Pasti.cz, 15.12.2022 [cit. 2023-12-20]. Dostupné online. 
  12. https://www.researchgate.net/figure/The-distribution-ranges-of-four-Rattus-norvegicus-subspecies-in-China-adapted-from-Wu_fig1_342056918
  13. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat