Drongo černý
Drongo černý (Dicrurus macrocercus) je malý pěvec z čeledi drongovitých (Dicruridae). Celoročně obývá oblast od Indie a severní Srí Lanky až po Čínu. Během září a října migruje pouze severní populace, a to převážně v nízkých nadmořských výškách jižnějších zeměpisných šířek. Při návratu se pak může zatoulat až k Rusku nebo do Japonska a Koreje.[2] Drongo černý se navíc rozšířil i po některých tichomořských ostrovech, kde prospíval a množil se do té míry, že ohrožoval místní endemické druhy, například u kruhoočka sabenského (Zosterops rotensis), ale bylo prokázáno, že přičinění drongů černých na jejich vymizení je minimální.
Drongo černý | |
---|---|
Drongo černý v severní Indii | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | pěvci (Passeriformes) |
Čeleď | drongovití (Dicruridae) |
Rod | Dicrurus |
Binomické jméno | |
Dicrurus macrocercus Vieillot, 1817 | |
Rozšíření drongů černých
Celoroční rozsah
Zimní rozsah
Letní rozsah | |
Poddruhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tělo dospělého jedince měří přibližně 28 cm na délku. Peří je leskle černé, zobák a nohy šedé. Pro dronga černého je typický i dlouhý vykrojený ocas. Živí se hmyzem a je běžně k vidění v zemědělských oblastech a řídkých lesích. Také sedá na drátech elektrického vedení, které pro něj představují výhodné stanoviště při hledání potravy.[3]
Drongo černý je známý pro své agresivní chování vůči větším druhům ptáků, kteří by pro něj ve standardní situaci mohli představovat nebezpečí. K agresi se uchylují hlavně v době hnízdění, kdy chrání svá hnízda před predátory.
V minulosti byl tento druh klasifikován dohromady s drongem africkým (Dicrurus adsimilis), od roku 2007 se ale africká a asijská forma rozlišují jako dva různé druhy, tedy drongo černý a drongo africký.
Nomenklatura
editovatEtymologie
editovatPůvodní rodové jméno Buchanga bylo odvozeno z hindského slova bhujanga. Je pravděpodobné, že označení drongo pochází z Madagaskaru, kde místního dronga chocholatého (Dicrurus forficatus) nazývali domorodci právě takto.[4] Původně bylo tedy slovo drongo používáno pouze jako označení pro ptáky,[5] později se ale rozšířilo jako hanlivé přízvisko díky nechvalně známému australskému závodnímu koni jménem Drongo (1920–1925), který byl známý především kvůli svým neúspěchům.[5] V australském vojenském slangu drongo znamená rekrut nebo pták.[6] I Austrálie má totiž svého zástupce v čeledi drongovitých: dronga vločkoprsého (Dicrurus bracteatus).
V hindštině se drongům černým říká i kotwal, což znamená policista. Krom toho ale existuje mnoho dalších pojmenování: finga v bengálštině; phenshu v ásamštině; cheiroi v manipurštině; kosita nebo kalo koshi v gudžarátštině; ghosia v maráthštině; kajalapati v urijština a další.[7]
Taxonomie
editovatDrongo černý byl v minulosti považován za poddruh dronga afrického,[8][9] roku 2007 byly ale druhy rozděleny.[8] Navíc, tyto dva druhy obývají zcela odlišné části světa: zatímco drongo africký obývá oblast jižně od severoafrické Sahary, drongo černý se vyskytuje od Pákistánu směrem na východ.[8] Drongo černý se běžně dělí na sedm poddruhů:[10]
- Dicrurus macrocercus macrocercus Vieillot, 1817
- D. m. albirictus (Hodgson, 1836)
- D. m. minor Blyth, 1850
- D. m. cathoecus Swinhoe, 1871
- D. m. thai Kloss, 1921
- D. m. javanus Kloss, 1921, též drongo černý jávský[11]
- D. m. harterti Baker, 1918
Jednotlivé poddruhy se liší, krom výskytu, především velikostí. Například zástupci subspecie albirictus ze severní Indie jsou větší, než jedinci poddruhu minor.[12] Mezníkem mezi těmito dvěma poddruhy je nominátní poddruh, který je menší než severoindický poddruh a také větší než srílanský poddruh minor.[12]
Popis
editovatDrongové černí jsou malí ptáci s typickým dlouhým ocasem vidlicovitého tvaru. Mohou mít i modré znaky na prsou a zádech.[2] Peří na celém těle je leskle černé. Tělo dospělých měří na délku okolo 28 cm, rozpětí křídel dosahuje délky 27 až 30 cm.[2] Dospělí jedinci navíc mívají bílé skvrnky v koutcích zobáku.[2] Duhovka je tmavě hnědá, nohy tmavě šedé a krátké.[13] Samotný zobák je černý, s rozměry mezi 23,7 a 26,8 mm.[2] Rozeznat samce od samice je prakticky nemožné: u drongů černých neexistuje pohlavní dimorfismus.[14][13] Mláďata jsou spíše hnědé až tmavě hnědé barvy s bílými skvrnkami na hrudi a břiše, je snadné je zaměnit s dospělými drongy šedobřichými (Dicrurus caerulescens). Roční jedinci mají stále ještě bílá pera na břiše, zatímco dvouletí ptáci už mají peří na břiše tmavší, pouze se světlejšími špičkami.[15] U mladých jedinců je též méně vykrojený ocas.[2] Od června do října u nich probíhá přepeřování.[zdroj?]
Dronga černého lze zaměnit především s dalšími druhy z čeledi drongovitých. Jedná se například o dronga chocholatého (Dicrurus forficatus) – dospělci obou druhů jsou téměř totožní, s tím rozdílem, že drongo chocholatý má na hlavě chocholku. Drongo sundský (Dicrurus densus) je též podobný, dokonce obývá Indonésii,[16] může se tedy s drongem černým skutečně setkat (na rozdíl od dronga afrického, který je s drongem černým totožný, ale obývá pouze Afriku).
Výskyt
editovatDrongy černé je možné pozorovat hlavně v otevřené krajině, kde sedí na větvi nebo drátech elektrického vedení a hledají vhodnou kořist, většinou se jedná o létavý hmyz. Krom toho ale hmyz loví i na zemi. Obývají savany, pole, ale i městské oblasti. Oblíbené stanoviště je údolí řeky Indus. Celoročně sídlí hlavně v Indii, Bangladéši a na Srí Lance. Mimo to ale jejich areál výskytu zahrnuje i Rusko, Japonsko a Korejský poloostrov, kam se mohou zatoulat.[2] U některých populací lze pozorovat sezónní pohyb.[17] Obývají nadmořské výšky do 2000 m.[14]
Zástupci subspecie D. m. cathoecus se vyskytují v Thajsku, Hongkongu a Číně.[18] Obzvláště v létě se pohybují napříč Čínou až k provinciím Ťi-lin a Chej-lung-ťiang.[2] Tito ptáci se odlišují především nazelenalým leskem křídel.[19] Jižní Thajsko obývá D. m. thai, avšak jeho oblast výskytu se překrývá s areálem výskytu subspecie D. m. cathoecus. Poddruh javanus obývá Jávu a Bali, harterti zase obývá Tchaj-wan a zajímavostí je, že tento druh má kratší ocas než křídla.[19][20]
Těsně před druhou světovou válkou byli drongové černí z Tchaj-wanu[21] zavlečeni na ostrov Rota, kde měli pomáhat s regulací populace hmyzu.[21] Odtud se v 50. nebo 60. letech 20. století rozptýlili i na severní Guam. Do roku 1970 pak osídlili celý ostrov. Předpokládalo se, že masové rozšíření drongů černých na severních Marianách mohlo způsobit i úpadek rotského endemita kruhoočka sabenského,[p 1] ale jejich role v snížení populace tohoto druhu byla nejspíše okrajová.[21] V 80. letech 20. století pak nastal na Guamu prudký úpadek populace drongů, především pak na severní části ostrova.[22] Pozdější stavy populace nejsou přesně známy, ale drongové černí zde v každém případě stále žijí.[23]
Drongo černý má dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) „extrémně velký“ areál výskytu[24] a navíc se nezdá, že by celková populace klesala, proto přísluší druhu drongo černý status málo dotčený (LC).[24]
Chování
editovatDrongové černí jsou poměrně malí ptáci, přesto dokáží být velice agresivní, převážně v případech, kdy chrání svá hnízda. Jejich útok většinou zahrnuje klování do těla nepřítele.[25] Častými oběťmi agresivity drongů se stávají orli jávští (Nisaetus bartelsi), přestože jsou relativně neškodní, a orli indomalajští (Ictinaetus malaiensis).[26]
Mohou vydávat širokou škálu zvuků, běžně se ale projevují krátkým tee-hee. Drongové černí umí též napodobovat volání krahujce šikra.[27] Podobnou vlastnost mají i drongové afričtí, kteří se též naučili napodobovat volání některých dravců. I asijské kukačky rodu Surniculus se naučily toto chování napodobovat.[28]
Stravovací návyky
editovatDrongové černí jsou aktivní lovci a jejich kořistí je převážně hmyz. V letech 2010 až 2013 byla provedena rozsáhlá studie stravovacích návyků drongů černých v Ándhrapradéši v Indii.[3] Výsledky byly následující: 59 % kořisti získávají z rostlin, keřů a stromů, 27 % potravy uloví ze vzduchu a 14 % ze země. Používají při tom tři metody. Buď kořist přímo chytají za letu (52 %), nebo uplatňují paběrkování, kdy stojí či skáčou a při tom lapají nehybný hmyz usazený na větvičkách či trávě (27 %), případně sbírají hmyz ze země (21 %).[3] Jídelníček drongů tvoří kobylky, cikády, termiti, vosy, včely, můry a vážky.[10] Velké členovce, jako jsou stonožky a štíři, loví spíše výjimečně.[29] Chytají též motýly z podčeledí danausovitých.[30] Výjimečně požírají malé druhy ptáků.[31][32] Na ostrově Rota byly zaznamenány případy, kdy drongové černí požírali menší druhy pěvců: vrabce polní (Passer montanus), pávíky australasijské (Rhipidura rufifrons) a salangany vanikorské (Aerodramus vanikorensis).[21] Naopak se vyhýbají mouchám.[33] Jsou známy i případy, kdy lovili ryby.[34] Zarděnice (Erythrina) a bombaxy (Bombax) zase navštěvují kvůli nektaru a vodě[35] a lze je vidět živit se i obilninami.[36]
Drongové černí jsou nejčastěji lovecky aktivní za úsvitu. Při hledání kořisti se pohybují ve výšce od 1 do 9 m.[3] Často loví tak, že létají blízko větví a snaží se vyplašit potenciální kořist. Díky tomu, že mrštně létají, jsou schopni chytat hmyz i za letu.[37] Hejna těchto ptáků se též shromažďují v zoraných polích, kde vybírají larvy různých druhů brouků. Často pak vytvářejí skupiny s majnami obecnými (Acridotheres tristis), které mají podobný životní styl i jídelníček.[38] Douglas Dewar v roce 1905 napsal: Mohu bezpečně říct, že v Čennaí jsou majny krmící se za nepřítomnosti drongů černých spíše výjimkou, než pravidlem.[38] Podle Dewara se drongové drží v blízkosti majn, protože čekají, až rozruch v podobě majn způsobí, že ze svých úkrytů vyleze hmyz, který si budou moci chytit.[38] Taková souhra má výhody pro oba druhy. Drongové se též naučili, že umělé osvětlení láká hmyz a proto jej lapají u pouličních lamp.[39]
Hnízdění
editovatRozmnožování drongů černých probíhá především v jižní Asii (jihozápadní Írán, Srí Lanka, Indie a Indonésie),[40] a to v únoru a březnu. V jiných zemích pak hnízdění probíhá do konce srpna. V tomto období zpívají samičky i samečci.[41] Samotné námluvy zahrnují „hru“, kdy se spolu páry za letu honí a mohou se do sebe zaklesnout i zobáky. Někdy též k těmto hrám může docházet na zemi.[41] Následně samička se samečkem během šesti až devíti dní[40] postaví na větvi hnízdo pohárovitého tvaru. To je tvořeno větvičkami, stébly trávy a různými suchými vlákny.[40] Oblíbeným umístěním hnízda jsou například větve chlebovníků různolistých (Artocarpus heterophyllus) nebo telefonní sloupy.[42] V období dešťů, tedy přibližně na začátku dubna, samička do hnízda naklade vajíčka.[15] Snůška běžně čítá tři, zřídka i čtyři vajíčka. Ta jsou světle krémová s červenými tečkami, s délkou průměrně 24,5 mm a šířkou 19 mm.[43] Následně jsou střídavě inkubována oběma rodiči, holá ptáčata se líhnou po čtrnácti až patnácti dnech. Čtyřdenní ptáčata již mají vytvořené folikuly a ve věku jednoho týdne již mají stvoly per. V 8 dnech poprvé otevírají oči a 16 až 20 dnů od vylíhnutí opouštějí hnízdo. I nadále je však rodiče krmí a chrání až do jednoho měsíce. Po této době už rodiče mladé vyhánějí. Ve věku tří týdnů je u nich již zřetelný i vykrojený ocas.
V případě, že je první snůška zničena (například hnízdo se propadne nebo je napadeno dravcem), může samička snést druhou snůšku.[17] Při krmení mladých často pomáhají i mladí jedinci z předchozí snůšky.[44] Byl dokonce zaznamenán případ, kdy mladé drongy černé krmil bulbul šupinkový (Pycnonotus cafer).[45] I přesto je ale pravděpodobnost, že se ptáčata dožijí dospělosti asi 44 %. Hlavním důvodem takové úmrtnosti je nedostatek potravy, nicméně záleží na tom, zda je období dešťů nebo naopak sucho.[15] Právě počasí mívá na množství kořisti pro drongy velký vliv.[15]
Drongové černí jsou pohlavně dospělí ve věku okolo dvou let.[15]
Migrace
editovatU některých populací drongů černých lze pozorovat sezónní migrace, především během září.[46] Na konci října pak migrace vrcholí.[46] Severní populace migrují, ptáci přezimují v nižších polohách a jižnějších zeměpisných šířkách až na úroveň centrální Indie na západě a Malajsie a Sumatry na východě.[46] Hejna, která drongové tvoří, mohou být o více než čtyřech stech jedincích.
Roku 2003 bylo v Beidaihe v Číně viděno 825 ptáků během jedné hodiny.[46] V jižním Thajsku v oblasti šíje Kra, bylo zase mezi 27. zářím a 9. říjnem 2003 napočítáno 11 290 migrujících drongů černých, průměrně tedy 30 jedinců za hodinu.[46]
Parazité
editovatDrongové černí se často stávají hostiteli vší, ale také tasemnic a hlístic.[47][48] Samotná onemocnění nebo predátoři ale nejsou příliš významnými faktory, co se úmrtnosti dospělých drongů týče.[15] U mladých jedinců je totiž hlavní důvodem úmrtí nedostatek potravy.[15]
Hnízda drongů černých bývají terčem hnízdního parazitizmu, především pak ze strany kukaček koel (Eudynamys scolopaceus).[49][50]
Vztah k lidem
editovatVčely medonosné (Apis mellifera) jsou častou součástí jídelníčku drongů,[51] což netěší včelaře. Zemědělci proto vytvářejí umělá bidýlka v polích a tím ptáky místo lovu včel navádějí k lovu škůdců.[3][52]
Obyvatelé některých částí Paňdžábu věří, že drongo černý byl pták, který přinesl vodu Husajnovi ibn Alímu, vnukovi Mohameda, a zachránil ho před smrtí.[53]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Black drongo na anglické Wikipedii.
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f g h BRAZIL, Mark. Birds of East Asia: China, Taiwan, Korea, Japan, and Russia. London: A&C Black, 2009. 531 s. Dostupné online. ISBN 9780691139265. S. 300. (anglicky)
- ↑ a b c d e LAXMI NARAYANA, B; VASUDEVA RAO, V.; V., Venkateswara Reddy. Foraging Behavior of Black Drongo (Dicrurus macrocercus)in Nalgonda District of Andhra Pradesh, India [online]. ResearchGate, 2014-01 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FORSHAW, Joseph Michael. Encyclopedia of Animals: Birds. London: Merehurst, 1991. 240 s. Dostupné online. ISBN 1-85391-186-0. (anglicky)
- ↑ a b WANNAN, Bill. Australian Folklore. 2. vyd. Melbourne: Lansdowne Press, 1979. 582 s. ISBN 0-7018-1309-1. S. 200. (anglicky)
- ↑ DALZELL, Tom; VICTOR, Terry. The Concise New Partridge Dictionary of Slang and Unconventional English. New York: Routledge, 2015. 881 s. Dostupné online. ISBN 9781317625124. S. 120. (anglicky)
- ↑ Vernacular names of birds of the Indian subcontinent [online]. 1998 [cit. 2016-12-25]. S. 85. Dostupné online.
- ↑ a b c PASQUET, Eric; PONS, Jean-Marc; FUCHS, Jérôme. Evolutionary history and biogeography of the drongos (Dicruridae), a tropical Old World clade of corvoid passerines. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2007-10-01, roč. 45, čís. 1, s. 158–167. Dostupné online [cit. 2016-12-10]. DOI 10.1016/j.ympev.2007.03.010.
- ↑ DEIGNAN, H. G. The Birds of Northern Thailand (Classic Reprint). Washington: Fb &C Limited 638 s. Dostupné online. ISBN 9781331686903. S. 287–296. (anglicky)
- ↑ a b Black Drongo (Dicrurusmacrocercus) [online]. Handbook of the Birds of the World [cit. 2016-12-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOVÁK, Jiří. Drongo černý [online]. BioLib, 2004-09-13, rev. 2006-05-02 [cit. 2017-01-06]. Dostupné online.
- ↑ a b RASMUSSEN, Pamela C.; ANDERTON, John C. Birds of South Asia: The Ripley Guide. 2. vyd. Washington: Buteo Books, 2012. 1072 s. Dostupné online. ISBN 9788496553859. S. 590. (anglicky)
- ↑ a b WELLS, David R. The Birds of the Thai-Malay Peninsula. London: Bloomsbury Publishing, 2010. 856 s. Dostupné online. ISBN 9781408133132. S. 145–146. (anglicky)
- ↑ a b BOUGLOUAN, Nicole. Black Drongo [online]. Oiseaux Birds [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SHUKKUR, E.; JOSEPH, K. J. Breeding biology of the Black Drongo. Bombay Natural History Society’s Mammal Survey of India. Roč. 75, čís. 4.
- ↑ Wallacean Drongo [online]. Handbook of the Birds of the World [cit. 2017-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b WHISTLER, Hugh; KINNEAR, Norman B. Popular Handbook of Indian Birds. 4. vyd. London: Oliver & Boyd, 1949. 560 s. Dostupné online. S. 155–157. (anglicky)
- ↑ STUART BAKER, Edward Charles. Handlist of the birds of the Indian empire. S. 46–47. Journal of the Bombay National Historical Society [online]. [cit. 2017-01-02]. S. 46–47. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b VAURIE, Charles. A revision of the bird family Dicruridae. Bulletin of the AMNH ; v. 93, article 4. Bulletin of the American Museum of Natural History [online]. 1949 [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WANG, Jin-yuan. The complete guide to birds in Taiwan. 1. vyd. Taipei County: Government Information Office, 2000. 68 s. (Beautiful Taiwan). Dostupné online. ISBN 9789570261196. S. 48. (anglicky)
- ↑ a b c d AMIDON, Frederick A. Habitat relationships and life history of the Rota bridled white-eye (Zosterops rotensis). Blacksburg: Virginia Polytechnic Institute, 2000. 121 s. Dostupné online. S. ii. (anglicky)
- ↑ FRITTS, Thomas H.; RODDA, Gordon H. THE ROLE OF INTRODUCED SPECIES IN THE DEGRADATION OF ISLAND ECOSYSTEMS: A Case History of Guam. Annual Review of Ecology and Systematics. 2003-11-28, roč. 29, čís. 1, s. 25. Dostupné online [cit. 2017-02-06]. DOI 10.1146/annurev.ecolsys.29.1.113. (anglicky) Archivováno 3. 12. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ Micronesia [online]. BirdQuest [cit. 2017-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-07.
- ↑ a b IUCN. Dicrurus macrocercus: BirdLife International. IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online [cit. 2017-01-02]. DOI 10.2305/iucn.uk.2016-3.rlts.t22706961a94099367.en.
- ↑ MELVILLE, D. S. Intense mobbing by a Black Drongo Dicrurus macrocercus. Journal of the Bombay National Historical Society. Čís. 88, s. 285.
- ↑ NIJMAN, Vincent. Seasonal variation in naturally occurring mobbing behaviour of drongos (Dicruridae) towards two avian predators. Ethology Ecology & Evolution. 2004-01-01, roč. 16, čís. 1, s. 25–32. Dostupné online [cit. 2017-01-07]. ISSN 0394-9370. DOI 10.1080/08927014.2004.9522651.
- ↑ MOSS KING, R. C. H. The resident birds of the Saugor and Damoh Districts, Central Provinces. Journal of the Bombay National Historical Society [online]. 1911 [cit. 2016-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAVIES, N. B.; WELBERGEN, J. A. Cuckoo-hawk mimicry? An experimental test. Proceedings. Biological Sciences. 2008-08-07, roč. 275, čís. 1644, s. 1817–1822. PMID: 18467298 PMCID: PMC2587796. Dostupné online [cit. 2016-12-25]. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2008.0331. PMID 18467298.
- ↑ SHARMA, I. K. Grey Shrike and Black Drongo hunting scorpion and the centipede. Newsletter for Birdwatchers. 1980, roč. 20, čís. 5, s. 6.
- ↑ ALI, Sálim; RIPLEY, S. Dillon; ROBERTS, T. J. Handbook of the Birds of India and Pakistan: Volume 10: Together with Those of Bangladesh, Nepal, Bhutan, and Sri Lanka. 2. vyd. [s.l.]: Oxford University Press, 1999. 294 s. Dostupné online. ISBN 9780195637083. S. 114–118. (anglicky)
- ↑ OSMASTON, Bertram Beresford. Predaceous habit of the Common King Crow. Journal of the Bombay National Historical Society [online]. [cit. 2016-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAYSON, E. A.; RAMACHANDRAN, K. K. Indian Black Drongo Dicrurus adsimilis (Bechstein) feeding on a small bird. Journal of the Bombay Natural History Society. 1994, roč. 91, čís. 2, s. 320.
- ↑ MASON, C.W.; MAXWELL-LEFROY, H. Food of birds in India. [s.l.]: Department of Agriculture in India, 1911. 380 s. (Entomological series). S. 69–73. (anglicky)
- ↑ SERRAO, J. S. Black Drongo (Dicrurus adsimilis) fishing. Newsletter for Birdwatchers [online]. [cit. 2016-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RAJU, Aluri J. S.; RAO, Srungavarapu P. Passerine bird pollination and fruiting behaviour in a dry season blooming tree species, Erythrina suberosa Roxb. (Fabaceae) in the Eastern Ghats forests, India. Ornithological Science. 2004-01-01, roč. 3, čís. 2, s. 139–144. Dostupné online [cit. 2016-12-22]. DOI 10.2326/osj.3.139. (anglicky)
- ↑ DODIA, J. F.; PARASHARYA, B. M.; YADAV, D. N. Black Drongo feeding on Sorghum grains. Pavo. 1989, roč. 27, čís. 1 a 2, s. 75–76.
- ↑ CHARI, N.; JANAKI RAMA RAO, N.; RAMESH, R. Comparative studies on flight characteristics, moment of inertia and flight behaviour of two fly-catchers, Dicrurus adsimilis and Merops orientalis. Journal of the Bombay National Historical Society. 1982, čís. 20, s. 894–896.
- ↑ a b c DEWAR, Douglas. King-Crows and Mynas as mess-mates. S. 364–366. Journal of the Bombay National Historical Society [online]. 1905 [cit. 2016-12-20]. S. 364–366. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAMDAR, Nitin. Midnight feeding by black drongo (Dicrurus adsimilis). Journal of the Bombay National Historical Society. 1983, čís. 1, s. 218.
- ↑ a b c ASOKAN, S.; MANIKANNAN, R.; SAMSOOR, A. M. Nest-site characteristics and breeding biology of the Black Drongo Dicrurus macrocercus in Cauvery Delta, Southern India. World Applied Sciences J. [online]. 2010 [cit. 2017-01-10]. Roč. 9, čís. 11. Dostupné online. ISSN 1818-4952. (anglicky)
- ↑ a b NEELAKANTAN, K. K. Courtship and mating of the black drongo. S. 9. Newsletter for Birdwatchers [online]. 1962 [cit. 2017-01-13]. S. 9. Dostupné online.
- ↑ RAJU, K. S. R.; RAJU, U. V. Black Drongo Dicrurus adsimilis nesting on electric pole. Journal of the Bombay National Historical Society. 1989, roč. 86, čís. 3, s. 449–450. Dostupné online.
- ↑ AWAIS, Muhammad; BIBI, Komal. Clutch Size, Egg Dimensions,Weight and Breeding Success of Black Drongo (Dicrurus macrocercus) at Tehsil Mansehra, Pakistan [online]. ResearchGate, 2014-01 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online.
- ↑ THANGAMANI, A.; PARAMANANDHAM, K.; JOHNSINGH, A. J. T. Helpers' among the black drongo (Dicrurus adsimilis). Journal of the Bombay National Historical Society. 1981, roč. 78, čís. 3, s. 602–603.
- ↑ VAN GRUISEN, Joanna. Red-vented Bulbul Pycnonotus cafer feeding Black Drongo Dicrurus macrocercus chicks. Journal of the Bombay Natural History Society [online]. 2004 [cit. 2016-12-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e DECANDIDO, Robert; NUALSRI, Chukiat; ALLEN, Deborah. Migration of Black Drongo Dicrurus macrocercus in southern Thailand in autumn 2003. Orinetal Bird Club [online]. 2004 [cit. 2016-12-30]. Dostupné online.
- ↑ PALMA, Ricardo L.; PRICE, Roger D. A note on Philopterus kalkalichi Ansari, 1955 (Phthiraptera: Ischnocera: Philopteridae). New Zealand Journal of Zoology. 2006-01-01, roč. 33, čís. 1, s. 7–8. Dostupné online [cit. 2016-12-25]. ISSN 0301-4223. DOI 10.1080/03014223.2006.9518425.
- ↑ NANDI, Anadi P. Data on the morphology of Viguiera dicrurusi Gupta, 1960 (Nematoda: Habronematidae) with notes on related forms. Folia Parasitologica. 2005-09-01, roč. 52, čís. 3, s. 261–266. PMID: 16270807. Dostupné online [cit. 2016-12-25]. ISSN 0015-5683. PMID 16270807.
- ↑ SMITH, T. E. H. Black Drongos fostering a Koel. Journal of the Bombay National Historical Society. 1950, roč. 49, čís. 2, s. 304–305. Dostupné online.
- ↑ BEGUM, Sajeda; MOKSNES, Arne; RØSKAFT, Eivin. Interactions between the Asian koel (Eudynamys scolopacea) and its hosts. Behaviour. 2011-03-01, roč. 148, čís. 3, s. 325–340. Dostupné online [cit. 2017-01-08]. ISSN 1568-539X. DOI 10.1163/000579511X558400.
- ↑ MUNDKUR, Taej. Bee hunting by the Black Drongo. Journal of the Bombay National Historical Society. 1985, roč. 82, čís. 2, s. 411.
- ↑ PARASHARYA, B. M.; DODIA, J. F.; MATHEW, K. L. Natural regulation of white grub (Holotrichia sp: Scarabidae) by birds in agroecosystem. Journal of Biosciences. Roč. 19, čís. 4, s. 381–389. Dostupné online [cit. 2016-12-29]. ISSN 0250-5991. DOI 10.1007/BF02703175. (anglicky)
- ↑ ROSE, H. A. Panjab Folklore Notes. Folklore. 1910-06-30, roč. 21, čís. 2, s. 216–217. Dostupné online [cit. 2016-12-29]. ISSN 0015-587X. DOI 10.1080/0015587X.1910.9719930.
Literatura
editovat- BRAZIL, Mark. Birds of East Asia: China, Taiwan, Korea, Japan, and Russia. London: A&C Black, 2009. 531 s. ISBN 9780691139265. S. 300. (anglicky)
- ANDERTON, John C.; RASMUSSEN, Pamela C. Birds of South Asia: The Ripley Guide. 2. vyd. Washington: Buteo Books, 2012. 1072 s. ISBN 9788496553859. S. 590. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu drongo černý na Wikimedia Commons
- Taxon Dicrurus macrocercus ve Wikidruzích