Vlaštovka obecná

druh ptáka

Vlaštovka obecná (Hirundo rustica Linné, 1758) je známý tažný pták z čeledi vlaštovkovitých. Podobně vypadající ptáci, kteří jsou někdy za ni považováni, jsou příbuzní jiřička obecná a břehule říční a nepříbuzný, ale podobný rorýs obecný.

Jak číst taxoboxVlaštovka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Vlaštovka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď vlaštovkovití (Hirundinidae)
Rod vlaštovka (Hirundo)
Binomické jméno
Hirundo rustica
Linné, 1758
Rozšíření vlaštovky obecné: žlutá – hnízdiště zelená – celoročně modrá – zimoviště
Rozšíření vlaštovky obecné:
žlutá – hnízdiště
zelená – celoročně
modrá – zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

  • Délka těla: 19 cm
  • Rozpětí křídel: 32–35 cm
  • Hmotnost: 20 g

Vlaštovka obecná má dlouhý vidlicovitý ocas a dlouhá špičatá křídla. Čelo, brada a hrdlo je rezavě hnědé, svrchní strana těla jednolitě modročerně lesklá, spodní bílá (hruď, břicho a spodní krovky ocasní). Ocasní pera mají zespodu řadu bílých skvrn před koncem ocasu. Samec se od samice liší delšími ocasními pery. Mláďata mají matně zbarvené hrdlo i svrchní stranu těla a méně vykrojený ocas.

HlasEditovat

Vlaštovka obecná je zpěvný pták. Zpěv je hlasité typické štěbetání v různých tóninách přerušované cvrlikáním. Vábení je „vittvitt“.

Vlaštovka obecná

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Vlaštovka obecná

Nahrávka se zpěvem

Problémy s přehráváním? Nápověda.

RozšířeníEditovat

Rozšířena je v Evropě, velké části Asie, Severní Americe a severní Africe. Evropské vlaštovky zimují v jižní Africe, kam odlétají na přelomu září a října, zpátky se vracejí v dubnu.

Způsob životaEditovat

 
Krmení mláďat

Vlaštovka je silně synantropní, žije v obydlených kulturních krajinách, většinou hnízdí uvnitř budov, zvláště v objektech s chovy hospodářských zvířat (např. chlévykravíny, vepříny) v koloniích i jednotlivě. Vzhledem k tomu, že těchto objektů ubývá, stavy vlaštovek se v poslední době snižují.

HnízděníEditovat

 
Vejce vlaštovky obecné

Hnízdí v květnu až srpnu, dvakrát až třikrát ročně. Stavba hnízda vlaštovkám trvá 2 týdny. Hnízdo je miskovité z hliněných, slinami slepených hrudek, nahoře otevřené, vystlané stébly a peřím.

Samice snáší 3–7 bílých, červenohnědě skvrnitých vajec, na kterých sedí sama po dobu 14–17 dní. Při jednom příletu rodič nabídne potravu jednomu mláděti. Mláďata opouštějí hnízdo po 19–23 dnech, ale ještě dalších 14–16 dní je oba rodiče krmí. První týden se ještě na noc vracejí do hnízda, ale potom jsou již matkou, která se chystá k dalšímu zahnízdění, odháněna.

PotravaEditovat

Vlaštovky se živí létajícím hmyzem, který chytají v letu nebo sbírají z vodní hladiny. Takto za letu dokonce i pijí. V době dlouhotrvajících dešťů trpí hlady, protože hmyz nelétá a ony si jinak než v letu potravu obstarat neumějí.

OchranaEditovat

 
Vlaštovka_obecná
in Nederlandsche Vogelen
(en:Dutch Birds), Vol. 1 (1770)

Protože vlaštovka je v ČR ohrožená, je shazování jejich hnízd pokutováno. Nesmějí se shazovat ani použitá hnízda, protože vlaštovky se do nich mohou příští rok zase vrátit.

Predátoři a ohroženíEditovat

Vlaštovky loví převážně ostříž lesní, ostříž jižní a sokol stěhovavý. V Africe je loví zase marabu africký. Na zimovištích je loví lidé jako zdroj obživy. V jižní Evropě je lidé loví nelegálně, neboť lov volně žijících ptáků, kteří nejsou lovnou zvěří, je v EU zakázán. Nejvíce jsou ohrožené špatným počasím. V roce 1974 byl chladný a deštivý podzim, kdy uhynuly hlady tisíce ptáků.

Slovanská mytologieEditovat

Slované vlaštovky považovali za posly jara a zároveň za posmrtné zosobnění lidské duše. Na posvátné soše boha Rujevíta ve městě Korenica, (dnešním Garzu) na Rujáně, měly hnízdo pod ústy sochy zpodobněného božstva. Byly považovány za nedotknutelné, jejich hnízda i trus byly tabu.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-18]

LiteraturaEditovat

  • JÜRGEN, Nikolai; SINGER, Detlef. Ptáci: praktická příručka k určování evropských a našich ptáků. Praha: Slovart, 2005. ISBN 80-7209-685-0. S. 170. 
  • Šťastný, K.; Drchal, K. Naši pěvci. Praha: SZN, 1984. 174 s.

Externí odkazyEditovat