Poštolka obecná

druh ptáka

Poštolka obecná (Falco tinnunculus) je malý zástupce z řádu sokolů. Rozpětí křídel se obvykle pohybuje v rozmezí 70–80 cm. Samec má světle šedou hlavu a ocas, červenavě hnědý hřbet a žlutohnědou hruď s černými kapkovitými skvrnami. Samice a mladí jedinci mají hřbet rezavě hnědý. Na obloze má viditelně špičatá křídla. Často žije ve městech či poblíž nich a je to nejpočetnější sokolovitý dravec. Je charakteristická svým třepotavým letem. Živí se především drobnými hlodavci (zvláště hraboši), dále hmyzem a doplňkově ptáky, plazy, měkkýši a některými dalšími živočichy.

Jak číst taxoboxPoštolka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Samec poštolky obecné
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sokoli (Falconiformes)
Čeleď sokolovití (Falconidae)
Rod sokol (Falco)
Binomické jméno
Falco tinnunculus
Linné, 1758
Rozšíření poštolky obecné v Evropě (Žlutá -pouze letní výskyt, Zelená - celoroční výskyt)
Rozšíření poštolky obecné v Evropě (Žlutá -pouze letní výskyt, Zelená - celoroční výskyt)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
Samice poštolky obecné

Poštolka obecná je drobný sokolovitý dravec, o něco větší než hrdlička divoká. Hmotnost samce dosahuje v průměru cca 215 g a samice 230 g.[2] Na délku měří 30 až 40 cm, rozpětí křídel se pohybuje mezi 65–82 cm. Údaje se však podle různých zdrojů mohou velmi lišit, neboť poštolky mají velkou geografickou proměnlivost nejen ve velikosti, ale i v barvě. Jako všichni sokolovití mají poštolky výrazně zašpičatělá křídla a dlouhý ocas.

Výrazným znakem je červenohnědě zbarvený hřbet u samců s tmavými skvrnami, u samic a mláďat s tmavými příčnými pruhy nebo vlnkami. Ruční letky jsou tmavé. Spodina těla je světlejší s podobnými tmavými skvrnami jako na hřbetě u mláďat je výrazné podélné skvrnění. Samci mají temeno a týl hlavy šedé a bělavé hrdlo lemuje výrazný černý vous na líci. Šedý mají i ocas většinou bez pruhů, jen na konci mají širokou tmavou pásku. Samice a mláďata mají ocas hnědý s tmavým příčným pruhováním.

LetEditovat

Nejcharakterističtější je pro poštolky jejich třepotavý let, kdy se udržují ve vzduchu na jednom místě, vyhlížejí kořist a po jejím zahlédnutí útočí střemhlavým letem. Tento způsob lovu ji odlišuje od jinak poměrně podobného krahujce obecného, který však při lovu letí nízko nad terénem a i silueta křídel má u krahujce tupější zakončení. Poštolky za letu poměrně rychle mávají křídly a po několika úderech dělají přestávku. Při kroužení mají široce rozevřený ocas.

HlasEditovat

Poštolky obecné se ozývají poměrně pronikavým voláním „kli kli kli kli kli kli kli“, na hnízdě lze slyšet chvějivé „vrrrrííí“.

RozšířeníEditovat

Poštolka obecná je rozšířena v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie. Populace žijící na severu jsou tažné a zimu tráví nejčastěji ve Středomoří, případně až v Africe. Směrem na jih jsou spíše stálé, nebo částečně tažné. V Evropě je cca 330 000 párů těchto ptáků. Populace v některých oblastech mírně ubývá, ale celkově je poměrně stabilní. Poštolky mají rády otevřenou krajinu a velice dobře se naučily žít v blízkosti člověka.

Výskyt v ČeskuEditovat

V České republice patří poštolka obecná mezi nejrozšířenější dravce. Žije v podstatě na celém území republiky. České populace jsou převážně tažné. Ve městech bývá vyšší hnízdní hustota než ve volné krajině, protože je zde více vhodných hnízdních příležitostí. Podle sčítání ptáků v letech 2001 až 2003 byl stav populace v ČR odhadnut na 9000–13000 párů.[3]

BiologieEditovat

HnízděníEditovat

 
Vejce poštolky
 
Hnízdění

Poštolka obecná se dokáže dobře přizpůsobit prostředí. Nejhojněji hnízdí v otevřené krajině s alejemi nebo skupinami stromů. Hnízdí i na okrajích lesů a v posledních desetiletích se stahují i do měst. Hnízdí od konce dubna do července jednou ročně, při výrazně příznivých podmínkách výjimečně zahnízdí i dvakrát. Venkovské populace hnízdí v průměru o 14 dní později než populace městské. Hnízdí jednotlivě i v koloniích.

Vlastní hnízdo nestaví, využívá hnízda jiných ptáků (zejména krkavcovitýchstrak a vran), větší dutiny, přirozené i budky, méně často skalní stěny. Ve městech hnízdí v kostelních věžích, na půdách, balkonech a v různých výklencích ve zdivu. Samice pro vejce jen vytlačí důlek v původním materiálu, pokud to jde. Později je v hnízdě značné množství zbytků kořisti.

Samice snáší zpravidla 3–7 vajec. Zbarvení vajec je proměnlivé, vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami nebo mramorováním. Na vejcích sedí zpravidla samice 25 až 31 dní, samec jí nosí potravu. Po vylíhnutí shání mláďatům potravu samec, samice se k němu přidává po několika dnech. Na hnízdě krmí rodiče 23–33 dnů, přibližně týden po opuštění hnízda. Z počátku samice mláďatům potravu trhá, asi po dvou týdnech předává potravu vcelku. Protože prodleva mezi prvním a posledním sneseným vejcem je poměrně velká, probíhá líhnutí několik dní (2–3, výjimečně až 6). Později vylíhlá mláďata při nepříznivých podmínkách hynou. Mladí pohlavně dospívají již v následujícím roce.

PotravaEditovat

Hlavní složku potravy poštolek tvoří malí hlodavci, zvláště hraboši, také větší hmyz, ještěrky a další plazi a ptáci zdržující se na zemi.[2] Příležitostným zpestřením potravy mohou být také netopýři a rorýsi.[4] V letech s nízkým stavem hlodavců stoupá zastoupení drobného ptactva, které často chytá ve vzduchu; dokáže ulovit i holuba. Velmi výjimečně je u ní pozorována také mrchožravost.[5]

Způsob lovu je mezi dravci poměrně neobvyklý a nezaměnitelný. Třepotavým letem se zastaví nad kořistí, stáhne křídla k tělu, a střemhlav se řítí k zemi. Těsně před zemí křídla opět roztáhne a dopadne na kořist, kterou uchopí do pařátů.

Poštolka a člověkEditovat

Z pohledu člověka jde o významného hubitele hrabošů a tedy o ptáka hospodářsky prospěšného.[2]

SokolnictvíEditovat

  • Rekreační – Poštolky obecné se využívají velmi hojně v oboru sokolnictví. S ukázkami rekreačního sokolnictví se lze běžně setkat jak na hradech, tak zámcích. Poslední dobou pořádají organizované ukázky sokolnictví i některé české zoologické zahrady.
  • Profesionální – Přínosné jsou zde zejména jako prevence proti přemnoženým infikovaným holubům v městech, či na letištních plochách.

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2019.3. 10. prosince 2019. Dostupné online. [cit. 2020-01-17]
  2. a b c HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel, a kol. Fauna ČR: Ptáci 2/I. 2. vyd. Praha: Academia, 2005. S. 208-220. 
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice. Praha: AVENTINUM s.r.o., 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 102-103. 
  4. Mikula P., Hromada M. & Tryjanowski P. (2013). Bats and Swifts as food of the European Kestrel (Falco tinnunculus) in a small town in Slovakia. Ornis Fennica 90(3): 178–185.
  5. MIKEŠ, Václav a KOUT, Jiří, 2009: Případ mrchožravosti u poštolky obecné (Falco tinnunculus). Sluka 6: s. 103–106.

LiteraturaEditovat

  • HUDEC, K.; ŠŤASTNÝ, K. a kol. (2005). Fauna ČR Ptáci 2/I. Academia Praha, 572 S. (2. přepracované a doplněné vydání)

Externí odkazyEditovat