Kukačka obecná

druh ptáka rodu Cuculus

Kukačka obecná (Cuculus canorus; lid. žežulka, nář. zezulka[2]) je středně velký ptákřádu kukaček, známý především svým hnízdním parazitismem.

Jak číst taxoboxKukačka obecná
alternativní popis obrázku chybí
Kukačka obecná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkukačky (Cuculiformes)
Čeleďkukačkovití (Cuculidae)
Rodkukačka (Cuculus)
Binomické jméno
Cuculus canorus
Linnaeus, 1758
Rozšíření kukačky obecné (tmavě fialově – hnízdiště, světle fialově – zimoviště)
Rozšíření kukačky obecné (tmavě fialově – hnízdiště, světle fialově – zimoviště)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Dorůstá 33–34 cm, je štíhlá s dlouhým ocasem a křídly. Vyskytuje se ve dvou formách – šedé svrchu a na hrdle, zespoda bílé s černými proužky (samci i samice) a hnědé shora, bílé zespoda a na obou stranách proužkované (některé samice). Ocas je černý okrouhlý s bílými skvrnami, křídla úzká a špičatá. Zbarvením se podobá krahujci, což může vylekat pěstouny a umožní kukačce snést vejce do jejich hnízda aniž by bylo odhaleno.[3]

HlasEditovat

Sameček se ozývá jasným „kuku“, samička výrazným „bi bi bi“.

VýskytEditovat

Žije zejména v lesích, často poletuje i na otevřeném prostranství. Je to jediný druh kukaček vyskytující se v Česku.[4][5] Kukačka je tažná, do Evropy přilétá koncem dubna, v srpnu až září odlétá opět na jih.

RozmnožováníEditovat

 
Cuculus canorus canorus + Acrocephalus arundinaceus
 
Cuculus canorus bangsi + Phoenicurus moussieri

O kukačce obecné je známo, že nežije s jedním samečkem v trvalejším páru, ale že navazuje během jara jen kratičké známosti s několika samečky. Jednotlivé populace kukaček jsou přizpůsobené jednotlivým druhům hmyzožravých pěvců, například rákosníkovi obecnému, konipasu bílému, pěvušce modré, lindušce luční, července obecné, rehkovi zahradnímu a dokonce i drobnému střízlíkovi obecnému, jimž samice kukačky vkládá do hnízd vždy po jednom vejci. Celkem tak naklade 15 až 20 vajec. Vejce jednotlivých samiček se podobají vejcím toho ptáka, v jehož hnízdě se vylíhla. Je jen o něco větší. Pouze pokud samička nenalezne hnízdo tohoto druhu, snese vejce do jiného hnízda, kde se může výrazně lišit od ostatních vajec. Doba sezení trvá 12 až 13 dní. Vylíhlé mládě pak vyhází vejce nebo mláďata pěstounů z hnízda ven. Pěstouni krmí mládě 21 až 23 dnů a ještě 3 týdny je přikrmují.

PotravaEditovat

Kukačka obecná je hmyzožravá, živí se tak výhradně hmyzem. Požírá také jejich larvy, třeba chlupaté housenky, které jiní ptáci nedokážou pozřít.[6]

ZajímavostiEditovat

Když přijde samičce čas ke snášení vajíček, ozve se zvláštním hlasem, kukání zcela nepodobným. Je to takové bublání, na které okamžitě reagují samci kukaček z nejširšího okolí, sletí se k samici a pak se rozpoutá nesmírně zajímavý děj. Samci kukají o překot, do toho se ozývá zvláštní chechtot samců a pochopitelně i bublání samice.

V období středověku se o kukačkách tradovalo, že jsou nesmírně líné a samy nelétají – nechávají se údajně přenášet luňáky, kterým sedí na hřbetě. Cikády a luční koníci pak měli vznikat z jejich slin. Tyto kuriózní pověry publikoval ve svém díle v průběhu 7. století n. l. například učenec Isidor Sevillský.[7]

OceněníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. LOUCKÁ, Pavla. Až kukačka zakuká aneb Vánoční ornitologie [online]. Přírodovědecký časopis Vesmír, 12. 2008 [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. 
  3. https://academic.oup.com/beheco/article/22/3/574/268552
  4. SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. 
  5. DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 
  6. HERN, Christina; EZ. Cuculus canorus (common cuckoo). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. SOCHA, Vladimír. Středověké omyly o zvířatech: Pětice nepochopených živočichů. 100+1. 12. 11. 2020. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • MIKULICA, Oldřich; GRIM, Tomáš; SCHULZE-HAGEN, Karl; STOKKE, Gunnar Bård. The Cuckoo – The Uninvited Guest. Plymouth: Wild Nature Press, 2017. 160 s. ISBN 978-0995567306. (anglicky) 
  • MIKULICA, Oldřich. Hýčkaný vetřelec. 1. vyd. Praha: Česká společnost ornitologická, 2019. 191 s. ISBN 978-80-270-5839-6. (česky) 

Externí odkazyEditovat