Otevřít hlavní menu

Rákosnička mramorovaná

druh obojživelníka

Rákosnička mramorovaná[3] (Hyperolius marmoratus), známá také jako hyperolius mramorovaný, je žábačeledi rákosničkovití (Hyperoliidae) a rodu Hyperolius. Tvoří část superdruhu Hyperolius viridiflavus, jehož jedinci se navzájem podobají a jejichž taxonomie je nejasná. Druh obývá savany v blízkosti vody v subsaharské Africe.

Jak číst taxoboxRákosnička mramorovaná
alternativní popis obrázku chybí
Rákosnička mramorovaná
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída obojživelníci (Amphibia)
Řád žáby (Anura)
Čeleď rákosničkovití (Hyperoliidae)
Rod rákosnička (Hyperolius)
Binomické jméno
Hyperolius marmoratus
Rapp, 1824[2][3]
Rozšíření rákosničky mramorované v Africe (červeně)
Rozšíření rákosničky mramorované v Africe (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jedná se o středně velký druh měřící až 4,3 cm, obě pohlaví jsou si podobná. Jeho zbarvení je variabilní a bylo popsáno více než čtrnáct barevných morfotypů. Samcům se vyvinul velký rezonanční měchýřek, kterým mohou zesilovat kvákání. Kvákají převážně přes noc, když sedí na vegetaci. Voláním odstrašují ostatní samce a lákají samice. Rozmnožování probíhá hlavně mezi říjnem a únorem, ale samci mohou kvákat po celý rok. Samice naklade mezi 150 a 650 vajíčky ve shlucích po dvaceti. Z vajíček se za necelý týden vylíhnou pulci. Žáby se z nich stanou do dvou měsíců. Období sucha pak žába tráví skryta pod kameny nebo ve vybaveních domů. Teplému prostředí se druh přizpůsobil několika adaptacemi − dovede například schraňovat vodu v močovém měchýři, která se následně převede do kůže a vypaří se, nebo odrážet sluneční svit pomocí purinů v pokožce.

Podle Mezinárodního svazu ochrany přírody patří rákosnička mramorovaná mezi málo dotčené druhy.

TaxonomieEditovat

Rákosnička mramorovaná patří do čeledi rákosničkovití (Hyperoliidae) a rodu Hyperolius.[2] V něm tvoří část superdruhu (superspecies) Hyperolius viridiflavus, jehož členové se vyvíjeli alopatrickou speciací, to znamená z jednoho druhu, u kterého byly populace odděleny přírodní bariérou.[4] Přestože se žáby rodu Hyperolius vyskytují pouze v savanách, jejich původ lze vystopovat v tropických deštných lesích.[5] Taxonomické uspořádání druhů tvořících superdruh je nejasné.[4] Tyto žáby totiž mohou mít řadu různých barevných odstínů, naopak stavba těla i chování, jako například kladení velkého množství vajíček či vysoká hustota populace,[6] jsou u všech žab tvořících superdruh totožné.[4] K rozlišení superdruhu bude třeba další výzkum chování jednotlivých žab a také analýzy DNA.[7] Z roku 2001 (Wieczorek et al.) sice pochází výzkum mitochondriální DNA, ale do něj nebyly zařazeny všechny variace žab, proto bylo určeno nakonec deset druhů a postavení zbývajících sedmnácti forem zůstalo neznámé. Dánský herpetolog Arne Schiøtz navrhl jejich neujasněné zařazení vyřešit sloučením všech forem superdruhu do jednoho druhu.[4] Někteří autoři považují Hyperolius marmoratus za samostatný druh složený z několika poddruhů (uváděno je 13) nebo druhový komplex.[8]

Rákosnička mramorovaná byla určena jako samostatný druh mezi lety 2000−2001,[4] Odborným jménem je nazývána Hyperolius marmoratus, pod tímto názvem žábu vědecky popsal Ludwig Wilhelm Rapp v roce 1842. Českým synonymem je hyperolius mramorovaný.[2][3]

VýskytEditovat

Rákosnička mramorovaná je obojživelníkem afrotropické oblasti (známé také jako etiopská oblast), jenž ve velkých počtech obývá subsaharskou Afriku.[9] Areál výskytu se táhne od severní části Mosambiku přes zbytek Mosambiku a východ států Malawi a Zimbabwe až do Svazijska a Jihoafrické republiky.[4] Zde rákosnička obývá jižní pobřeží provincií Západní (jedná se zde o nepůvodní druh[4]) a Východní Kapsko a části provincií KwaZulu-Natal, Limpopo a Mpumalanga.[10] V Jihoafrické republice je kvůli rychlému šíření považována za invazní druh a patří do 3. kategorie seznamu invazních druhů NEMBA.[10] Areál výskytu rákosničky mramorované může být zaměněn s územími rozsahu jiných rákosniček.[4]

Druh obývá savany v okolí vodních zdrojů, například jezer nebo řek. Navykl si i lidské přítomnosti a lze jej najít například v zahradách.[4][9] Hojně obývá nížinné oblasti (nacházejí se například v Jihoafrické republice či Svazijsku), ale i ve vyšších nadmořských výškách lze nalézt velké populace.[8] Žije v oblastech až do 1 600 metrů nad mořem.[4]

PopisEditovat

 
Rákosnička mramorovaná z Jihoafrické republiky

Rákosnička mramorovaná patří mezi středně velké rákosničky.[7] Na konci prstů má přísavky pro lepší úchop, který využívá pro pohyb v travnatém porostu. Samci mohou dosahovat velikosti až 4,3 cm, přičemž u druhu není vyvinut výrazný pohlavní dimorfismus, obě pohlaví si jsou tedy navzájem podobná. Hlava, zabírající asi třetinu těla, je opatřena čenichem zakřiveného tvaru.[9] Ten dosahuje u rákosniček z celého superdruhu Hyperolius viridiflavus krátké velikosti. Samci všech žab ze superdruhu jsou pak opatření velkým rezonančním měchýřkem. Zornice rákosničky mramorované jsou orientovány horizontálně,[7] jedná se o další typický znak pro superdruh.[6] Kůže na nohou je tenká a díky tomu může žába v teple získávat vodurosy. Další taktikou proti ztrátě vody je její zadržování v močovém měchýři, která se následně převede do kůže a vypaří se, s výsledným ochlazením organismu. Žába rovněž může zbělat a následné bílé zbarvení pokožky odráží sluneční světlo.[11] Tuto vlastnost způsobují purinové pláty v pigmentových buňkách kůže, když puriny žába získává z potravy.[9]

U druhu je vyvinuto mnoho barevných variací,[7] podle nichž se rákosničky mramorované někdy řadí do jednotlivých poddruhů.[9] Celkem je známo minimálně čtrnáct barevných variant.[11] Žáby, jejichž tělo se může ve zbarvení pohybovat od černé až po žlutou,[7] jsou zdobeny různými barevnými pruhy nebo skvrnami (například světlá rákosnička se skvrnami hnědého zbarvení).[9] Velmi četně se vyskytuje morfa zbarvená světle, s pruhy oranžového a černého zabarvení.[11] Stehna rákosniček mají z vnitřní strany červenou barvu.[9] I přes tyto různé barevné odchylky se mezi sebou všechny morfotypy rozmnožují, přičemž výsledné potomstvo je normálně plodné.[11] Mladí samci mají v době prvního rozmnožování barvu hnědou.[7]

ChováníEditovat

 
Samec rákosničky mramorované s nafouknutým rezonančním měchýřkem

Rákosnička mramorovaná je samotářský živočich, velikost území jednotlivých žab není známa. Mimo období páření nevyužívá k životu vodní prostředí. Aktivní je hlavně v noci a den tráví na vegetaci[9] či ve stromoví. Samci se ozývají od soumraku do půlnoci kvákáním, teplota však tehdy musí v nížinách přesahovat 16 °C, ve vyšších oblastech však rákosničky snášejí teplotu chladnější, pod 10 °C. Ke svým voláním většinou využívají místa u vodního toku (bahnička Eleocharis limosa, keře, plovoucí rostlinstvo) a pravidelně se na něj vrací.[7] Jednotliví samci jsou od sebe při kvákání vzdáleni asi 50 centimetrů; jakmile jeden z nich překročí tuto hranici, mohou nastat tři možnosti: stáhne se buď vetřelec, původní samec nebo dojde k boji. Při střetech, jež mohou trvat až 20 minut, se samci navzájem zaklesnou předníma nohama, přičemž zadníma kopou protivníka a nastane souboj, při němž vítězí ten samec, jenž dokáže přetlačit druhého.[12] Samotné kvákání o frekvenci 2,8 až 3,1 kHz, kterým se samci ozývají, trvá jednu desetinu sekundy.[9] Je umocňováno pomocí rezonančního měchýřku[9] a samci jej několikrát opakují. Vytvářejí dvě různá kvákání: jedním lákají samice a jiným odstrašují protivníky. Odstrašující volání samice zajímá méně než volání první.[13] Žáby pak spolu navzájem mohou komunikovat také pomocí pachů nebo doteků.[7][9]

 
Rákosnička mramorovaná v Krugerově národním parku

Páření probíhá převážně během října až února v období dešťů, samci se však mohou ozývat celoročně.[7] O rozmnožování rákosničky mramorované bylo zjištěno největší množství informací mezi všemi žábami obývajícími Afriku.[7] Samičky si většinou vyberou své partnery za několik hodin,[7] přičemž dovedou lokalizovat zdroj zvuku i pokud kváká více samců současně.[14] Snaží se tak učinit rychle, neboť zde hrozí nebezpečí ze strany predátorů (hadi);[15] preferují hlavně nejhlasitější samce, zároveň volí samce izolované od ostatních. Následný amplexus (pozice při rozmnožování žab, kdy samec vyleze na samici a uchopí ji předníma nohama, samice pak začne klást vajíčka, která samec obyčejně v pozici oplodňuje během kladení) je vyžádán dotekem[9] a probíhá několik hodin.[7] Samička naklade mezi 150 a 650[7] světležlutými vajíčky s hnědým koncem.[9] Čím větší samice, tím více vajíček naklade.[16] Každé z nich měří 1,3 až 1,5 mm a samice je klade v malých skupinkách po dvaceti na rostlinstvo ve vodě. Další rozmnožování může nastat za dva nebo tři týdny;[9][11] intervaly mezi pářeními závisí na příchodu dešťů.[16] Pulci se vylíhnou za necelý týden a metamorfózy dosáhnou ve dvou měsících. Rodiče se o ně nestarají. V zajetí se jeden exemplář rákosničky mramorované dožil 4 let a devíti měsíců.[9]

Během období sucha se rákosnička mramorovaná ukrývá převážně pod kameny, využívá i vybavení domů. V tuto dobu nepřijímá potravu a je odkázána na své energetické zásoby.[7][9]

V potravním řetězciEditovat

Rákosnička mramorovaná je insektivorní živočich – živící se hmyzem. Žába je jedním z likvidátorů škůdce Diaphorina citri řadícího se mezi polokřídlé, který způsobuje takzvané zelenání citrusů, díky čemuž je prospěšná pro člověka. Sama se pak stává kořistí řady jiných zvířat, například nykterys velkých (Nycteris grandis), patřících mezi netopýry, hadích druhů Philothamnus angolensis, Crotaphopeltis hotamboeia a Lycodonomorphus rufulus, ptáků, pavouků, ale i jiných druhů rákosniček náležejících do rodu Leptopelis. Před predátory prchá dlouhými a obratnými skoky, při nichž ukazuje svůj červený spodek těla, jenž predátory odrazuje.[9]

OhroženíEditovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený. Rákosnička mramorovaná obývá ve velké populaci rozsáhlý areál rozšíření včetně velkého množství chráněných oblastí, navíc je schopná se přizpůsobit mnoha nepřirozeným prostředím. Přesto může být ohrožena odchyty pro obchod se zvířaty[4] nebo ztrátou přirozeného prostředí. Mokřady jsou odvodňovány, na některých místech vysazovány lesy včetně blahovičníkových, kvůli kterým v některých oblastech poklesla vodní hladina. I přesto však tento druh nevyžaduje významnou péči ochránců přírody.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c ITIS Standard Report Page: Hyperolius marmoratus. www.itis.gov [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  3. a b c rákosnička mramorovaná [online]. Biolib.cz [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h i j k Hyperolius marmoratus (Marbled Reed Frog, Painted Reed Frog). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  5. WIECZOREK, Ania M.; DREWES, Robert C.; CHANNING, Alan. Biogeography and evolutionary history of Hyperolius species: application of molecular phylogeny. Journal of Biogeography. 2000-09-01, roč. 27, čís. 5, s. 1231–1243. Dostupné online [cit. 2017-06-08]. ISSN 1365-2699. DOI:10.1046/j.1365-2699.2000.00491.x. (anglicky) 
  6. a b SCHIØTZ, Arne. AmphibiaWeb - Hyperolius viridiflavus. amphibiaweb.org [online]. University of California, Berkeley, CA, USA, 2013 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h i j k l m n o BISHOP, Phil. AmphibiaWeb - Hyperolius marmoratus. amphibiaweb.org [online]. University of California, Berkeley, CA, USA, 2013 [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  8. a b Hyperolius marmoratus Rapp, 1842 [online]. The Atlas of African Frogs [cit. 2017-06-08]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q HIGH, Jessica. Hyperolius marmoratus [online]. Animal Diversity Web, 2003 [cit. 2017-06-10]. Dostupné online. 
  10. a b Painted reed frog Hyperolius marmoratus [online]. Invasive Species South Africa [cit. 2017-06-10]. Dostupné online. 
  11. a b c d e MATTISON, Chris. Nature Guide: Snakes and Other Reptiles and Amphibians. New York: DK Publishing, 2014. 352 s. ISBN 978-1-4654-2103-6. S. 319. (anglicky) 
  12. TELFORD, S. R. Mechanisms and evolution of inter-male spacing in the painted reedfrog (Hyperolius marmoratus). Animal Behaviour. November 1985, roč. 33, čís. 4, s. 1353–1361. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. DOI:10.1016/S0003-3472(85)80198-6. 
  13. GRAFE, T. Ulmar. Graded Aggressive Calls in the African Painted Reed Frog Hyperolius marmoratus (Hyperoliidae). Ethology. 1995-01-12, roč. 101, čís. 1, s. 67–81. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 1439-0310. DOI:10.1111/j.1439-0310.1995.tb00346.x. (anglicky) 
  14. PASSMORE, N. I.; TELFORD, S. R. The effect of chorus organization on mate localization in the Painted Reed frog (Hyperolius marmoratus). Behavioral Ecology and Sociobiology. 1981-12-01, roč. 9, čís. 4, s. 291–293. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. ISSN 0340-5443. DOI:10.1007/BF00299885. (anglicky) 
  15. GRAFE, T. ULMAR. Costs and benefits of mate choice in the lek-breeding reed frog,Hyperolius marmoratus. Animal Behaviour. May 1997, roč. 53, čís. 5, s. 1103–1117. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. DOI:10.1006/anbe.1996.0427. 
  16. a b TELFORD, Steven R.; DYSON, Miranda L. The Effect of Rainfall on Interclutch Interval in Painted Reed Frogs (Hyperolius marmoratus). Copeia. 1990, roč. 1990, čís. 3, s. 644–648. Dostupné online [cit. 2017-06-12]. DOI:10.2307/1446429. 

LiteraturaEditovat

  • MATTISON, Chris. Nature Guide: Snakes and Other Reptiles and Amphibians. New York: DK Publishing, 2014. 352 s. ISBN 978-1-4654-2103-6. S. 319. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat