Tento článek je o arktickém kytovci. O francouzské ponorce pojednává článek Narval (ponorka).

Narval jednorohý (Monodon monoceros) je menší ozubený kytovec, jediný žijící zástupce rodu narval a jeden ze dvou žijících zástupců čeledi narvalovití (druhým je běluha severní). Žije v mořích okolo severního polárního kruhu. Lidově bývá často nazýván „mořský jednorožec“. Tento poetický název je ovšem stejně jako jeho druhové jméno zavádějící – jeho slavný roh je ve skutečnosti zub, protažený levý špičák horní čelisti.[3]

Jak číst taxoboxNarval jednorohý
alternativní popis obrázku chybí
Narval v moři
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Čeleďnarvalovití (Monodontidae)
Rodnarval (Monodon)
Linné, 1758
Binomické jméno
Monodon monoceros
Linné, 1758[2]
Rozšíření: Plnou barvou pravidelné, šrafovaně občasné. Vzhledem ke změně rozsahu zalednění se ovšem v poslední době dost mění.
Rozšíření: Plnou barvou pravidelné, šrafovaně občasné. Vzhledem ke změně rozsahu zalednění se ovšem v poslední době dost mění.
Rozšíření: Plnou barvou pravidelné, šrafovaně občasné. Vzhledem ke změně rozsahu zalednění se ovšem v poslední době dost mění.
Sesterská skupina
Delphinapterinae
(běluha severní + Denebola brachycephala)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

SystematikaEditovat

 
Ilustrace běluhy (nahoře) a narvala, kteří společně tvoří čeleď narvalovití (A. Thorburn, British Mammals, 1920)

Narval byl poprvé vědecky popsán v převratném 10. vydání Systema Naturae švédského přírodovědce Carla Linného.[2] Linné druh pojmenoval Monodon monoceros, což je odvozeno z řeckých slov monos („jeden“), odous („zub“) a ceros („kel“), čili v překladu doslova „jeden zub, jeden kel“.[4] Jméno narval (v angličtině narwhal) pochází ze staroseverského prefixu nár („mrtvola“) a hval („velryba“), v překladu tedy „mrtvola velryby“, což odkazuje k bílé barvě narvalů připomínající mrtvá těla.[5] K dalším českým názvům patří narval jednozubý, narval jednorohý či zoboun jednorožec.[4] Občas je druh označován jako mořský jednorožec.[6]

Narval jednorohý je jediným zástupcem monotypického rodu narval (Monodon). Společně s běluhou severní (Delphinapterus leucas) z rodu běluha (Delphinapterus) představují jediné dva recentní zástupce čeledi narvalovití (Monodontidae). Pro zástupce této čeledi je typická tělesná délka střední velikosti (kolem 4 m), výrazné melouny, tupé rypce a chybějící hřbetní ploutev.[7]

Narvalovití, delfínovití (Delphinidae) a sviňuchovití (Phocoenidae) společně tvoří nadčeleď Delphinoidea, jejíž původ je monofyletický. Narvalovití a sviňuchovití přitom tvoří samostatný klad, který se vydělil z linie Delphinoidea někdy před 11 miliony lety.[8] Podle fosilních nálezů prapředci narvalů obývali tropické oceány. Je možné, že migrace druhu na sever do arktických a subarktických vod se udála následkem změn v oceánském potravním řetězci v pliocénu.[9]

I přes to, že narval a běluha jsou považováni za odlišné rody, oba druhy se výjimečně mohou křížit. V roce 1990 byla v západním Grónsku nalezena lebka živočicha, která byla podrobena detailní morfologické analýze. Z té vyplynulo, že lebka patřila neznámému kytovci; podle morfologických znaků někde napůl mezi běluhou a narvalem vědci přišli s hypotézou, že se jedná o křížence běluhy a narvala.[10] Tuto hypotézu potvrdila studie DNA z roku 2019, podle které lebka patřila kříženci, jehož otec byl samec běluhy a matka byla samice narvala.[11] Z oblasti západního Grónska, kde se areály rozšíření běluh a narvalů v době říje překrývají, dochází k nejčastějším pozorováním domnělých kříženců.[12]

PopisEditovat

 
Skupinka narvalů

Narvalové jsou středně velcí kytovci podobné velikosti jako běluhy severní. Samice narvala měří kolem 4–4,2 m, samci kolem 4,6–4,8 m (délka těla bez klu). Dospělé samice váží kolem 900–1000 kg, samci mohou vážit až 1700 kg, nicméně běžná váha je o něco nižší. Narvalí mláďata mají při narození kolem 1,5–1,6 m a váží 80–150 kg.[13][14]

Narvalové mají poměrně silné tělo s robustní hlavou zakončenou tupým rypcem. Linka zavřené tlamy je rovná a směřuje nahoru. Ploutve jsou krátké a tupé, v dospěli se jim zakrucují konečky.[15] Jako jedni z mála kytovců nemají hřbetní ploutev, nicméně na zadní straně středové části hřbetu se nachází nevelký, 4–5 cm vysoký tupý hřeben. Absence hřbetní ploutve a vyvinutí hřebenu narvalům přináší několik výhod. Jelikož narvalové často plavou břichem nahoru, absence hřbetní ploutve jim umožňuje snazší manévrování, protože hřbetní ploutev by jim byl spíše na obtíž.[16] K dalším výhodám patří omezení teplotních ztrát a možnost plavání těsně pod plujícími ledovými krami. Hřeben může být používán v případě potřeby vytvoření dýchací díry v plovoucím ledu.[17]

Ocasní ploutve jsou u mladých jedinců na konci víceméně zarovnané, nicméně s věkem se na odtokové hraně vypukují a na náběžné hraně jsou čím dál tím více vyduté,[15] až křídla ploutví nakonec mají polokruhový tvar.[18] Křídla ocasních ploutví odděluje silný řez, takže ocasní ploutve dospělců vypadají jakoby byly naruby.[18] To je nejvýraznější u starších samců. Nedospělí narvalové jsou jednotně zbarveni šedě až hnědošedě. S přibývajícím věkem jejich kůže tmavne do černa a po celém těle se začínají objevovat světlé fleky. Břicho začíná světlat do světle šedé, která se postupně rozšiřuje i na hřbet, až nakonec zesvětlá celé tělo. Těla starších jedinců jsou plně bílá s tmavšími skvrnami, a to především v oblasti hřebene, na přední a horní části hlavy a na ploutvích.[15] Výdechová fontána je jen malá a nevýrazná.[18]

V terénu jsou narvalové poměrně snadno identifikovatelní pomocí světlé barvy kůže, jedinečného tvaru ocasních ploutví a výrazného klu. Starší samice bez dostatečného množství hřbetních tmavých skvrn by bylo možné zaměnit s běluhou, nicméně převážná většina narvalích samic má na hřbetu přítomny tmavé skvrny. Šedá mláďata jsou snadno zaměnitelná s mláďaty běluh, nicméně v blízkosti narvalích mláďat se takřka vždy vyskytuje jejich matka.[4]

KelEditovat

 
Skutečná rarita: lebka narvala se dvěma plně vyvinutými kly

Nejvýraznějším rozpoznávacím znakem narvalích samců je dlouhý kel, který je ve skutečnosti extrémně prodloužený levý horní špičák.[19] Tento kel má tvar dlouhého tenkého levotočivého vrutu.[12] Narvalům se v plodové fázi vyvíjí celkem 6 párů zubů v horní čelisti a 2 páry zubů v dolní čelisti. Pouze dva horní špičáky se nakonec prořežou, ostatní zuby zůstávají rudimentární.[20] Kel začíná růst ve věku 2–3 let,[15] kdy se prořeže skrze horní ret a s přibývajícím věkem kontinuálně roste.[12] Běžný samčí kel je dlouhý kolem 2 m, nejdelší fyzicky změřený kel měl 267 cm.[12] Patrně může měřit až 3 m.[12] Běžná délka pravého špičáku u dospělého jedince je kolem 30 cm.[21] Kel váží až 10 kg.[21] Zhruba 1 z 500 samců má dva kly, přičemž ten druhý vyrůstá z pravého horního špičáku.[21] Kolem 15 % samic také vyrůst levý špičák do prodlouženého klu,[22] avšak samičí kel bývá menší (kolem 1,5 m[23]) a je o poznání méně šroubovicově zakorucen.[20] Oproti samčím klům ten samičí nebývá pokryt nánosem řas, takže se jeví bělejší.[20] Bylo zaznamenáno pouze několik případů samic se dvěma kly.[23]

Narvalí kly mívají různou velikost, délku i tvar. Zatímco některé kly jsou dlouhé, silné a rovné, jiné jsou lehce zakřivené, tenké a působí křehce. Je poměrně běžné, že se kel zlomí, což nemá významný vliv na přežití jedince. Narvalové jsou jediní kytovci s takovýmto klem.[12] Vzácně se lze setkat s abnormálními kly, pozorován byl např. kel vyrůstající z pravého špičáku, krátký zatočený sekundární kel, který vyrůstal z dolní čelisti,[23] nebo spirálovitý kel připomínající vývrtku na víno.[24] Narvalí kel je extrémním příkladem dentální asymetrie i dentální pohlavní dvojtvárnosti. Vykazuje řadu unikátních charakteristik jako je horizontální zaklínění v horní čelisti, prořezání skrze horní ret nebo přítomnost cementumu (tvrdá pojivová tkáň pokrývající povrch zubu) po celé vnější délce klu.[19]

 
Kostra narvala s patrným výrazným klem (Přírodopisné muzeum v Göteborgu)

V odborné i populární literatuře se již po staletí spekuluje o tom, jakou funkci tento kel má. Studium chování narvalů při používání klu stěžují extrémní environmentální podmínky, ve kterých se narvalové vyskytují. Pro studium narvalích klů v roce 2000 dokonce vznikla výzkumná skupina Narwhal Tusk Research (Výzkum narvalího klu), která sdružuje desítky vědců z různých zemí spolu s inuitskými stařešiny, kteří poskytují cenné informace o chování narvalů.[25] Relativně podrobné studie klů přinesly hned několik zjištění. Kel má významnou sensorickou funkci – funguje jako velmi citlivé čidlo, pomocí kterého mohou samci vycítit změny v míře slanosti, tlaku nebo teplotě vody a patrně i koncentraci některých látek ve vodním sloupci.[26][27] Zatímco vnější plášť klu je relativně měkký, jeho středem se táhne tvrdá dřeň obsahující velké množství cév a nervových zakončení, které předávají informace o vnějším prostředí do mozku.[26] V konečném důsledku tak samci pomocí svého klu možná mohou vycítit samice nebo nalézt potravu.[28] Pokud je však kel takto důležitým sensorickým orgánem, nabízí se otázka, proč ho nemají také samice.[22] Ani pokročilá sensorická funkce nemůže být životně kritická už proto, že samice se dožívají vyššího věku než samci.[29]

Kel má také funkci druhotného pohlavního znaku. Kel je pravděpodobně používán i při soubojích samců o přízeň samic, což sice nebylo vědci zdokumentováno, nicméně vypovídají o tom nepřímé doklady. K těm patří sečné jizvy na hlavách narvalů, které jsou mnohem častější u samců než u samic. Kel není dostatečně odolný proti narážením zepředu (bodání), nicméně boční tlak snáší velmi dobře, čemuž by odpovídaly i zmíněné jizvy, které jsou hlavně sečné a ne bodné. Dále 40–60 % samců má částečně nebo zcela zlomený kel, což patrně vypovídá o jeho častém používání v soubojích.[30] V roce 2016 bylo na kameru zachyceno, jak narval použil kel při lovu – praštil s ním malou rybku, kterou pak omráčenou snadno pozřel.[31]

Zatímco kel tedy má v životě narvala svou úlohu, ostatní zuby jsou pouze zbytkové, tzn. nemají žádnou funkci. To je zvláštní především z toho důvodu, že narval pojídá hlavně ryby a další větší kořist, kde by mu zuby přišly vhod. Narvalové se však naučili kořist polykat celou. Zbytkové zuby vykazují extrémní variabilitu v umístění v rámci chrupu, v morfologii i histologii (struktuře tkáně). To společně s absencí jejich funkce patrně vypovídá o tom, že tyto zuby jsou evolučně zastaralé, takže postupně dojde k jejich vytracení.[32][19]

Areál rozšířeníEditovat

 
Letecký pohled na stádo narvalů v zátoce Creswell u ostrova Somerset

Narvalové se celoročně vyskytují v oblasti Arktidy, nejčastěji až za polárním kruhem. Zjednodušeně se dá říci, že obývají atlantský sektor Severního ledového oceánu včetně ruské oblasti Arktidy s pouze několika záznamy narvalů z tichomořského sektoru.[13] Těžiště výskytu se nachází mezi kanadskou Arktidou (Peel Sound, úžina Prince Regenta a severní Hudsonův záliv) a západním Grónskem, a částečně i v euroasijské (ruské) části Arktidy.[33][34] Tam nejčastěji obývají vody kolem Špicberků a Země Františka Josefa.[35] Nejseverněji byli narvalové pozorování severně od Země Františka Josefa při 85 ° s. š.[35]

Narvalové jsou pravidelní migranti. Obecně platí, že na podzim se stahují na širé, velmi hluboké moře v jižních oblastech, a na jaře se vrací k pobřežním mělčím vodám jihu.[33] Délka migrace se různí, často přesahuje tisíc kilometrů.[36] V oblastech, kde tráví zimu, je moře často hustě zaledněno pouze s minimálním množstvím trhlin a děr, skrze které mohou dýchat.[35] Doba, kterou narvalové stráví na migrační trase, se pohybuje kolem 2 měsíců.[34] Denní uražená vzdálenost se pohybuje kolem 50–60 km/h.[37]

Zbloudilí jedinci byli pozorováni u Newfoundlandu, Islandu, Britských ostrovů, Německa, Nizozemí a kolem Beringovy úžiny (Aljašský poloostrov, Čukotské moře, Komandorské ostrovy).[34]

PopulaceEditovat

Populace narvalů zahrnuje kolem 12 stád / subpopulací s různou měrou genetické diverzity a geografické izolace (i proto se v souvislosti s narvaly volně zaměňují výrazy stádo a subpopulace).[34] Stáda nesou pojmenování podle lokace, kde tráví léto. 7 se nachází v arktické Kanadě, 2 u západního pobřeží Grónska, 2 u východní Grónska a 1 u Špicberk. Zatímco o některých subpopulacích existují poměrně podrobné informace včetně odhadů celkových počtů, o jiných populacích (zejména z oblastí ruské Arktidy) jsou známy jen útržkovité informace.[38] IUCN odhaduje celkový počet dospělých narvalů na nejméně 123 tisíc, se započítanými nedospělými jedinci kolem 173 tisíc. Největší subpopulace z moří kolem ostrova Somerset dosahuje počtu kolem 35 tisíc narvalů.[34]

Populace narvalů vykazuje nízkou genetickou diverzitu na to, jak je početná. Snížená genetická diverzita je výsledkem poslední doby ledové, kdy zalednění Arktidy zabralo drtivou většinu habitatu narvalů. S tím, jak někdy před 19 tisíci lety začalo arktické zalednění ustupovat, se narvalové mohli opětovně rozšířit do arktických oblastí. Podle studie mitochondriální DNA přežilo poslední dobu ledovou pouze 3000 narvalích samic, ze kterých pochází veškerá současná populace.[39][40]

Biologie a chováníEditovat

Narvalové žijí v malých skupinách (stádech), v nichž je více samců a samic pohromadě. Po 14 až 15měsíční březosti se rodí obvykle 1 mládě, o které pečuje po dlouhou dobu matka. Mládě kojí až do věku 2 let.

PotravaEditovat

Složení jídelníčku narvalů je poměrně dobře známo z analýzy obsahu žaludků narvalů chycených Inuity v arktické Kanadě a Grónsku. Z těchto výzkumů vyplynulo, že narvalové jsou v potravě druhově vysoce specializovaní. Jedinou složku jejich jídelníčku na podzim tvoří krakatice Gonatus fabricii. V zimě tvoří dominantní složku platýs černý (Reinhardtius hippoglossoides) spolu se zmíněnou krakaticí Gonatus fabricii. V letních měsících narvalové požírají hlavně tresky polární (Boreogadus saida), tresky obecné (Gadus morhua), zmíněný druh krakatice a krevety. Výjimečně narvalové jedí i další ryby jako jsou vlkouš obecný (Anarhichas lupus) nebo huňáček severní (Mallotus villosus).[41][35][42][43]

K hlavnímu intenzivnímu vykrmování dochází v zimním období, kdy se narvalové nachází v hlubokých mořích. V letních měsících (cca červenec až září), kdy narvalové obývají mělčí moře, se krmí spíše sporadicky.[41]

PredátořiEditovat

K hlavním predátorům narvalů patří kosatky. Z výpovědí kanadských Inuitů vyplývá, že kosatky mají hned několik strategií, jak narvaly lovit. K těm nejčastějším patří nahnání narvala několika kosatkami do příhodného místa s hlubokou vodou nebo nahánění narvala tak dlouho, dokud se neunaví, a teprve poté na něj kosatky zaútočí. Inuité dále vypověděli, že viděli kosatky utápět narvaly, vytrhávat maso ze střední části narvalího těla, útočit na ně svou ocasní ploutví nebo napadat hrudník a žebra.[44] Kosatky si s narvaly často krutě hrají, než je usmrtí.[45] Mrtvým narvalům vyplaveným na břeh, které Inuité nalezli, někdy chyběly kusy těla, na kůži měli kusance kosatek a hruď narvalů byla viditelně splasklá a žebra polámané.[44] K protipredátorským strategiím narvalů patří přesun do mělkých hloubek, kam je kosatky zpravidla nepronásledují. Zaznamenán byli narvalové na útěku před kosatkami, kteří se přesunuli do tak mělkých vod, že jim hrozilo uvíznutí.[44] K dalším obranným mechanismům narvalů proti kosatkám patří zpomalení pohybů, evidentní snaha o nevydávání žádných zvuků a těsné shlukování do skupin při povrchu moře.[46] Byl zdokumentován a na kamery zaznamenán případ stáda 20 kosatek, které zaútočilo a zcela vybilo menší stádo narvalů.[47]

Narvaly občas mohou lovit i lední medvědi, kteří na narvaly číhají u děr, kam se narvalové přicházejí nadechnout, nebo medvědi nehybně vyčkávají na ledových krách, až se narval přiblíží, a poté jej vytáhnout z vody na kru.[48][49] Medvědi nicméně hodují hlavně na uvízlých narvalech nebo na mršinách narvalů vyvržených na břeh.[50] I tak narvalové tvoří jen velmi malou část jídelníčku ledních medvědů.[48] Je možné, že narvaly loví i žralok malohlavý.[51]

OhroženíEditovat

Narvalové jsou jedni z nejcitlivějších mořských savců Arktidy na změny, které s sebou přinesou klimatická změna.[40] Důvodů je hned několik - narvalové se svým areálem rozšíření omezují na specifické území atlantské sekce Arktidy, vykazují vysokou věrnost svým migračním cestám, mají specializovaný jídelníček (takže budou značně náchylní na změny distribuce potravy, které s sebou oteplování moří přinese) a jsou citliví na rušivé vlivy člověka.[40] S globálním oteplováním bude ustupovat zalednění Arktidy, což už nyní způsobuje, že kosatky zůstávají v některých arktických oblastech čím dál tím déle. Kosatky přitom mohou mít na populaci narvalů radikální vliv; podle modelů z kanadské Arktidy může necelých 200 kosatek spořádat i 1500 narvalů ročně.[52]

PopularitaEditovat

 
Znak Severozápadních teritorií.

Narval se usídlil i v heraldice, je součástí velkých znaků Severozápadních teritorií (v podobě dvou narvalů stojících na ocase na štítě) i Nunavutu (kde je spolu se sobem nosičem štítu).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. a b LINNÆUS, Carl. Systema naturæ per regna tria naturæ, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. 10. vyd. Holmiæ: Laurentius Salvius, 1758. (10). (latinsky) 
  3. NWEEIA, Martin T. Vestigial Tooth Anatomy and Tusk Nomenclature for Monodon Monoceros [online]. Dostupné online. 
  4. a b c Kiefner 2002, s. 157.
  5. What is a narwhal? : Ocean Exploration Factc. Oceanexplorer.noaa.gov [online]. NOAA Office of Ocean Exploration and Research [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CHURAŇOVÁ, Eliška. Proč má narval roh?. ZOO Magazín [online]. 2016-02-04 [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. 
  7. BRODIE, Paul. The Encyclopedia of mammals. Příprava vydání David MacDonald. New York, NY: Facts on File Dostupné online. ISBN 0-87196-871-1, ISBN 978-0-87196-871-5. OCLC 10403800 S. 200-203. 
  8. WADDELL, Victor G.; MILINKOVITCH, Michel C.; BÉRUBÉ, Martine. Molecular Phylogenetic Examination of the Delphinoidea Trichotomy: Congruent Evidence from Three Nuclear Loci Indicates That Porpoises (Phocoenidae) Share a More Recent Common Ancestry with White Whales (Monodontidae) Than They Do with True Dolphins (Delphinidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2000-05-01, roč. 15, čís. 2, s. 314–318. Dostupné online [cit. 2022-09-26]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1006/mpev.1999.0751. (anglicky) 
  9. VÉLEZ-JUARBE, Jorge; PYENSON, Nicholas D. Bohaskaia monodontoides, a new monodontid (Cetacea, Odontoceti, Delphinoidea) from the Pliocene of the western North Atlantic Ocean. Journal of Vertebrate Paleontology. 2012-03-01, roč. 32, čís. 2, s. 476–484. Dostupné online [cit. 2022-09-26]. ISSN 0272-4634. DOI 10.1080/02724634.2012.641705. (anglicky) 
  10. HEIDE-JORGENSEN, Mads P.; REEVES, Randall R. DESCRIPTION OF AN ANOMALOUS MONODONTID SKULL FROM WEST GREENLAND: A POSSIBLE HYBRID?. Marine Mammal Science. 1993-07, roč. 9, čís. 3, s. 258–268. Dostupné online [cit. 2022-09-26]. ISSN 0824-0469. DOI 10.1111/j.1748-7692.1993.tb00454.x. (anglicky) 
  11. SKOVRIND, Mikkel; CASTRUITA, Jose Alfredo Samaniego; HAILE, James. Hybridization between two high Arctic cetaceans confirmed by genomic analysis. Scientific Reports. 2019-06-20, roč. 9, čís. 1, s. 7729. Dostupné online [cit. 2022-09-26]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-019-44038-0. PMID 31221994. (anglicky) 
  12. a b c d e f Heide-Jørgensen 2009, s. 754.
  13. a b Jefferson, Webber a Pitman 2015, s. 174.
  14. Berta 2015, s. 196-197.
  15. a b c d Jefferson, Webber a Pitman 2015, s. 172.
  16. DIETZ, Rune; SHAPIRO, Ari D.; BAKHTIARI, Mehdi. Upside-down swimming behaviour of free-ranging narwhals. BMC Ecology. 2007-11-19, roč. 7, čís. 1, s. 14. Dostupné online [cit. 2022-09-26]. ISSN 1472-6785. DOI 10.1186/1472-6785-7-14. PMID 18021441. (anglicky) 
  17. WEILER, Colleen. Arctic Adaptations [online]. Whale and Dolphin Conservation, 2013-12-01 [cit. 2022-09-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. a b c Kiefner 2002, s. 156.
  19. a b c NWEEIA, Martin T.; EICHMILLER, Frederick C.; HAUSCHKA, Peter V. Vestigial Tooth Anatomy and Tusk Nomenclature for Monodon Monoceros. The Anatomical Record: Advances in Integrative Anatomy and Evolutionary Biology. 2012-06, roč. 295, čís. 6, s. 1006–1016. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. DOI 10.1002/ar.22449. (anglicky) 
  20. a b c About the Tusk. www.narwhal.org [online]. Narwhal Tusk Research [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b c Anatomy and Morphology of the Tusk. www.narwhal.org [online]. Narwhal Tusk Research [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b HALL, Danielle. Why a Tusk? The real-life unicorns of the sea and the tusks that make them famous | Smithsonian Ocean. ocean.si.edu [online]. [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b c GARDE, Eva; HEIDE-JØRGENSEN, Mads Peter. Tusk anomalies in narwhals (Monodon monoceros) from Greenland. Polar Research. 2022-06-03, roč. 41. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. ISSN 1751-8369. DOI 10.33265/polar.v41.8343. (anglicky) 
  24. KINGSLEY, Michael C. S.; RAMSAY, Malcolm A. The Spiral in the Tusk of the Narwhal. ARCTIC. 1988-01-01, roč. 41, čís. 3, s. 236–238. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. ISSN 1923-1245. DOI 10.14430/arctic1723. (anglicky) 
  25. Narwhal Tusk Research -- About Us. www.narwhal.org [online]. [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b NWEEIA, Martin T.; EICHMILLER, Frederick C.; HAUSCHKA, Peter V. Sensory ability in the narwhal tooth organ system: Sensory Ability in the Narwhal Tooth Organ. The Anatomical Record. 2014-04, roč. 297, čís. 4, s. 599–617. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. DOI 10.1002/ar.22886. (anglicky) 
  27. MATHEWSON, Samantha. Narwhals: Their Tusks Act Like Sensors, Not Hunting Spears [online]. Nature World News, 2015-11-02 [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. 
  28. DRAKE, Nadia. The Narwhal's Tusk Is Filled With Nerves. But Why?. Wired. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. ISSN 1059-1028. (anglicky) 
  29. LAIDRE, Kristin. Narwhal FAQ. staff.washington.edu [online]. [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. GRAHAM, Zackary A.; GARDE, Eva; HEIDE-JØRGENSEN, Mads Peter. The longer the better: evidence that narwhal tusks are sexually selected. Biology Letters. 2020-03-25, roč. 16, čís. 3, s. 20190950. Dostupné online [cit. 2022-09-27]. DOI 10.1098/rsbl.2019.0950. PMID 32183636. (anglicky) 
  31. Video Solves Mystery of How Narwhals Use Their Tusks. www.nationalgeographic.com [online]. National Geographic, 2017-05-12 [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. For a dentist, the narwhal’s smile is a mystery of evolution. Smithsonian Institution [online]. 2012-04-18 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b Jefferson, Webber a Pitman 2015, s. 175.
  34. a b c d e Narwhal [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2017: e.T13704A50367651, 2017 [cit. 2022-09-25]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T13704A50367651.en. (anglicky) 
  35. a b c d Heide-Jørgensen 2009, s. 755.
  36. LAIDRE, Kristin L.; STIRLING, Ian; LOWRY, Lloyd F.; WIIG, Øystein; HEIDE-JØRGENSEN, Mads Peter; FERGUSON, Steven H. QUANTIFYING THE SENSITIVITY OF ARCTIC MARINE MAMMALS TO CLIMATE-INDUCED HABITAT CHANGE. S. S97–S125. Ecological Applications [online]. 2008-03 [cit. 2022-09-29]. Roč. 18, čís. sp2, s. S97–S125. DOI https://doi.org/10.1890/06-0546.1. (anglicky) 
  37. HEIDE-JØRGENSEN, M.; DIETZ, R.; LAIDRE, K. Autumn movements, home ranges, and winter density of narwhals (Monodon monoceros) tagged in Tremblay Sound, Baffin Island. Polar Biology. 2002-05-01, roč. 25, čís. 5, s. 331–341. Dostupné online [cit. 2022-09-28]. ISSN 1432-2056. DOI 10.1007/s00300-001-0347-6. (anglicky) 
  38. Global Review of the Conservation Status of Monodontid Stocks | Scientific Publications Office [online]. NOAA Fisheries, 2019 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. FREUND, Cassie. Narwhal DNA captured a survival story the last time the glaciers melted. Massive Science [online]. 2020-07-08 [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b c LOUIS, Marie; SKOVRIND, Mikkel; SAMANIEGO CASTRUITA, Jose Alfredo. Influence of past climate change on phylogeography and demographic history of narwhals, Monodon monoceros. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2020-04-29, roč. 287, čís. 1925, s. 20192964. Dostupné online [cit. 2022-09-28]. DOI 10.1098/rspb.2019.2964. PMID 32315590. (anglicky) 
  41. a b LAIDRE, Kristin; HEIDE-JØRGENSEN, Mads Peter. Tracking Narwhals in Greenland: Biology. oceanexplorer.noaa.gov [online]. NOAA Ocean Explorer [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. LAIDRE, K. L.; HEIDE-JORGENSEN, M. P. WINTER FEEDING INTENSITY OF NARWHALS (MONODON MONOCEROS). Marine Mammal Science. 2005-01, roč. 21, čís. 1, s. 45–57. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. ISSN 0824-0469. DOI 10.1111/j.1748-7692.2005.tb01207.x. (anglicky) 
  43. FINLEY, K. J.; GIBB, E. J. Summer diet of the narwhal ( Monodon monoceros ) in Pond Inlet, northern Baffin Island. Canadian Journal of Zoology. 1982-12-01, roč. 60, čís. 12, s. 3353–3363. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. ISSN 0008-4301. DOI 10.1139/z82-424. (anglicky) 
  44. a b c FERGUSON, Steven H.; HIGDON, Jeff W.; WESTDAL, Kristin H. Prey items and predation behavior of killer whales (Orcinus orca) in Nunavut, Canada based on Inuit hunter interviews. Aquatic Biosystems. 2012-01-30, roč. 8, čís. 1, s. 3. Dostupné online [cit. 2022-09-28]. ISSN 2046-9063. DOI 10.1186/2046-9063-8-3. PMID 22520955. (anglicky) 
  45. MORELL, Virginia. Killer Whale Menu Finally Revealed. www.science.org [online]. 2021-01-30 [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. LAIDRE, Kristin L.; HEIDE-JØRGENSEN, Mads Peter; ORR, Jack R. Reactions of Narwhals, Monodon monoceros, to Killer Whale, Orcinus orca, Attacks in the Eastern Canadian Arctic. The Canadian Field-Naturalist. 2006, roč. 120, čís. 4, s. 457–465. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. ISSN 0008-3550. DOI 10.22621/cfn.v120i4.355. (anglicky) 
  47. Invasion of the Killer Whales. www.pbs.org [online]. Nature | PBS, 2014-11-10 [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. a b LAIDRE, Kristin L; STIRLING, Ian; ESTES, James A. Historical and potential future importance of large whales as food for polar bears. Frontiers in Ecology and the Environment. 2018-11, roč. 16, čís. 9, s. 515–524. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. DOI 10.1002/fee.1963. (anglicky) 
  49. Heide-Jørgensen 2009, s. 756.
  50. GALICIA, Melissa P.; THIEMANN, Gregory W.; DYCK, Markus G. Polar bear diet composition reveals spatiotemporal distribution of Arctic marine mammals across Nunavut, Canada. Ecological Indicators. 2021-12-01, roč. 132, s. 108245. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. ISSN 1470-160X. DOI 10.1016/j.ecolind.2021.108245. (anglicky) 
  51. Narwhal Study: Greenland Shark Tagging [online]. 2016-08-29 [cit. 2022-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. LEFORT, Kyle J.; GARROWAY, Colin J.; FERGUSON, Steven H. Killer whale abundance and predicted narwhal consumption in the Canadian Arctic. Global Change Biology. 2020-08, roč. 26, čís. 8, s. 4276–4283. Dostupné online [cit. 2022-09-29]. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.15152. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky) 
  • HEIDE-JØRGENSEN, M.P., 2009. Ziphius cavirostris. In: PERRIN, William F.; WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier. ISBN 978-0-12-373553-9. S. 754–758. (anglicky)
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat