Migrace zvířat mohou být pravidelné (cyklicky se opakující) nebo nepravidelné (náhodné) a mohou mít různé příčiny.

Pravidelné migrace jsou většinou dané některými fázemi životního cyklu organismů. Mohou opakovat v periodě:

  • denní (cirkadiánní) – příkladem je fytoplankton migrující za denního světla k hladině, aby zde mohl provádět fotosyntézu, naopak v noci se stahuje do větších hloubek, aby unikl případným predátorům
  • měsíční (lunární) – poměrně řídký případ, souvisí zpravidla s rozmnožováním spojeným s konkrétní lunární fází
  • roční – nejčastější případ, patří sem jak migrace ptačí (tah do „teplých krajin“), tak migrace velkých kopytníků na savanách řízené střídáním období sucha a dešťů (popřípadě tah sobů v severské tundře). Známé jsou i roční tahy lososovitých ryb koryty řek či tah lumíků. Velmi zajímavé jsou i tahy některých druhů hmyzu, kupř. severoamerického druhu motýla monarchy stěhovavého.

Nepravidelné migrace mohou mít za příčinu lokální přemnožení, zhoršení životních podmínek (např. znečištění, úbytek potravy či jiných zdrojů, nárůst počtu predátorů nebo kompetitorů). Do nepravidelných migrací lze zařadit i šíření organismů - např. invazní nebo expanzivní druhy.

Délka migrace může být velice odlišná, od několika metrů až po tisíce kilometrů. Patrně nejdelší migraci vykonává rybák dlouhoocasý, Sterna paradisaea, který dvakrát za rok překoná téměř polovinu planety, neboť léto tráví v Arktidě a zimu v Antarktidě. Jeho migrační vzdálenost tak přesahuje 17 000 km. Zajímavý je případ migrace některých druhů hmyzu přes Atlantský oceán (4500 km), např. saranče Schistocerca gregaria.

Migrace jsou motorem genového toku - procesu obměny genofondu geny z jiných populací.

Související článkyEditovat