Veverkovití

Na tento článek je přesměrováno heslo Veverka. Tento článek je o čeledi hlodavců. Další významy jsou uvedeny na stránce Veverka (rozcestník).

Veverkovití (Sciuridae) je čeleď hlodavců z podřádu Sciuromorpha. Zahrnuje 51 recentních rodů s přibližně 270 druhy. Vyskytují se téměř po celém světě. Mezi veverkovité patří např. čikarí, čipmank, poletucha, psoun, ratufa, svišť, sysel nebo veverka.

Jak číst taxoboxVeverkovití
alternativní popis obrázku chybí
Veverka obecná
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďveverkovití (Sciuridae)
Fischer de Waldheim, 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

TaxonomieEditovat

Dělení veverkovitých hlodavců není jednotné. Nowak (1999) přebírá základní rozdělení Simsonovo (1945), který dělí veverkovité na dvě podčeledi:[1]

  • Scurinae (veverky) – zemní a stromové nelétavé veverky,
  • Petauristinea (poletuchy) – létající veverky.

Stejně dělí veverkovité i česká databáze BioLib.[2] Někteří autoři (Corbet a Hill, 1992[3]) považují druhou podčeleď na základě odlišného uspořádání zubů a jejich porovnání s fosilními nálezy za samostatnou čeleď.

Dělení podle Mammal Species of the WorldEditovat

Prestižní databáze savců Mammal Species of the World vychází z modifikovaného uspořádání Pococka (1923)[4] a dělí veverkovité na pět podčeledí.[5] Poletuchy jsou v něm zařazeny jako tribus Pteromyini do podčeledi Sciurinae.

 
Poletuška Hylopetes nigripes

podčeleď Ratufinae

podčeleď Sciurillinae

podčeleď Sciurinae

podčeleď Callosciurinae s rody Callosciurus, Dremomys, Exilisciurus, Funambulus, Glyphotes, Hyosciurus, Lariscus, Menetes, Nannosciurus, Prosciurillus, Rhinosciurus, Rubrisciurus, Sundasciurus a Tamiops

podčeleď Xerinae

Výskyt a biomEditovat

Veverkovití se vyskytují po celém světě, kromě Austrálie, Madagaskaru, polárních a pouštních oblastí, některých částí Jižní Ameriky,[2] a některých suchých oblastí (Egypt, Arabský poloostrov).

Obývají nejrůznější suchozemská stanoviště. Zemní veverky obsazují stepi, lesostepi, savany, polopouště, tundru, hory a skály a také zemědělskou krajinu. Další veverkovití žijí na stromech v jehličnatých lesích, listnatých lesích, v zemědělské krajině, parcích i poblíž lidských sídlišť.

VzhledEditovat

Do čeledi veverkovití patří hlodavci různé velikosti – od trpasličích tropických veverek vážících 10 g po osmikilové sviště. Délka těla se pohybuje od 6 do 60 cm a hmotnost od 10 g po 8 kg. Největším zástupcem čeledi veverkovitých je svišť horský, který měří 42–84 cm (bez ocasu, ten je dlouhý 13–16 cm) a má hmotnost 4–8 kg. Všichni mají ochlupený ocas.[6] Ocas měří 5–46 cm, je vždy ochlupený, někdy hustě. Stromové veverky si jej při odpočinku stáčejí nad tělo.

Zadní nohy jsou až dvakrát delší než přední. Na předních nohách mají čtyři prsty, na zadních nohách pět prstů.[1]

Oči jsou spíše větší. Mají 20–22 zubů: jejich zubní vzorec je[1]

  • 1.0.1-2.3
  • 1.0.1.3

Létající veverky (poletuchy) mají mezi předníma a zadníma nohama kožní lem, který u některých rodů dosahuje až k ocasu, u některých je u zápěstí rozšířen chrupavčitými výběžky.[1] Kožní lem umožňuje poletuchám plachtění. Roztahováním a stahováním kožního lemu mohouřídit směr plachtění; ke kormidlování využívají i ocas.

Způsob životaEditovat

 
Ratufa uzdičková (Ratufa bicolor) z jihovýchodní Asie

Zemní veverkovití si budují hnízda v norách (sysel, psoun, svišť). Další veverkovití včetně létajících si budují hnízda v dutých kmenech nebo v korunách stromů.[1]

Druhy žijící v chladných klimatických podmínkách nebo vysoko v horách upadají do zimního spánku,[6] někdy i na více než půl roku.[1] Tělesná teplota sysla Parryova žijícího na Sibiři a na Aljašce klesá až na –3 °C. Letní spánek je naopak strategií několika druhů žijících v suchých teplých oblastech.[6]

Většina veverkovitých je aktivní ve dne, někteří jsou noční živočichové (poletucha, poletuška). Stromové druhy výborně šplhají.[1] Některé druhy vytvářejí společenstva (sysel, psoun, svišť), jiné druhy jsou spíše samotářské (veverka obecná, čikarí červený).

PotravaEditovat

Většina veverkovitých se živí rostlinnou stravou: konzumují byliny, bobule včetně ovoce, semena včetně jader ořechů a semen jehličnatých stromů, zelené výhonky listnatých stromů, jehličí, kůru, kořeny, houby aj. Někteří se kromě rostlinné stravy živí i hmyzem, také mršinami, příp. vybírají ptačí hnízda. Několik druhů je převážně hmyzožravých.

RozmnožováníEditovat

Doba březosti je známá jen u některých druhů a pohybuje se mezi 25–40 dny.[6] Ve vrhu bylo zjištěno od 1 do 11 mláďat; jejich hmotnost, pokud je známa, se pohybuje od 4 do 30 g. Mláďata jsou kojena dva a půl až šest týdnů. Pohlavně dospívají v šesti měsících až třech letech.

Stupeň ohroženíEditovat

 
Africká veverka sluneční (Heliosciurus gambianus)

Většina veverkovitých hlodavců není ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh. Z celkem 279 druhů uvedených v seznamu v IUCN je 31 zařazeno mezi obecně ohrožené druhy:

Zranitelné druhy:

Ohrožené druhy:

 
Nejohroženější druh psouna, psoun Merriamův (Cynomys mexicanus)

Kriticky ohrožené druhy:

  • poletucha bělobřichá (Biswamoyopterus biswasi) nalezená ve státě Arunáčalpradéš ve východním cípu Indie u hranic s Barmou.[37] Druh je znám z jediného původního exempláře nalezeného v roce 1981. Další jedinci byli pozorováni v roce 2002, ale při pozdějším podrobném průzkumu oblasti nebyly zjištěny žádné důkazy o výskytu poletuchy bělobřiché. Hlavním nebezpečím pro druh je pytláctví, i když jde o oblast Národního parku Namdapha.[38]
  • svišť vancouverský (Marmota vancouverensis) vyskytující se v jižní části ostrova Vancouver na západě Kanady.[39] Velikost populace se sleduje již déle. Nejdříve se zvyšovala a v roce 1986 dosáhla 300–350 jedinců. Od té doby však klesá; v roce 2004 bylo napočítáno pouhých 35 exemplářů. Důvody úbytku nejsou známé. Je uvažováno kácení lesů v oblasti, i když právě vznik nových pasek byl důvodem dřívějšího růstu populace.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Rodentia: Family Sciuridae, s. 1246–1247. (anglicky) 
  2. a b KOŘÍNEK, Milan. Veverkovití Sciuridae Fischer de Waldheim, 1817. BioLib.cz [online]. ©1999–2022 [cit. 2012-08-24]. Dostupné online. 
  3. CORBET, Gordon Barclay & HILL, John Edwards. Mammals of the Indomalayan Region: a systematic review. London: Natural History Museum; Oxford: Oxford University Press, 1992. 488 s. ISBN 9780198546931.
  4. POCOCK, R. I. The Classification of the Scinridae. Proceedings of the Zoological Society of London. 1923, vol. 93, no. 2 (1923 06), s. 209–246. ISSN 0370-2774.
  5. Mammal Species of the World, 3rd edition [online]. Bucknell University [cit. 2012-08-16]. Kapitola Sciuridae. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-03. (anglicky) 
  6. a b c d Grzimeks Enzyklopädie Säugetiere. Příprava vydání Wolf Keienburh, Petra Zell, Siegfried Schmitz. Svazek 3. München: Kindler Verlag, 1988. ISBN 3-463-42101-1. Kapitola Hörnchen und Bieber, s. 26. (německy) 
  7. WHITAKER, Jr., J. O. Ammospermophilus nelsoni [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  8. DUCKWORTH, J. W.; MEIJAARD, E. Callosciurus adamsi [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  9. LUNDE, D. et al. Callosciurus melanogaster [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  10. GOONATILAKE, de, A.; NAMEER, P. O.; MOLUR, S. Funambulus layardi [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  11. RAJAMANI, N.; MOLUR, S.; NAMEER, P. O. Funambulus sublineatus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  12. CHIOZZA, F. Hyosciurus ileile [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  13. TSYTSULINA, K. Marmota menzbieri [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  14. FRANCIS, C.; GUMAL, M. et al. Petinomys genibarbis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  15. FRANCIS, C.; GUMAL, M. et al. Petinomys vordermanni [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). [1] Dostupné online]. (anglicky) 
  16. DUCKWORTH, J. W.; MEIJAARD, E. Rheithrosciurus macrotis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  17. HELGEN, K.; APLIN, K. et al. Rubrisciurus rubriventer [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  18. COROIU, C.; KRYŠTUFEK, B.; VOHRALÍK, V. et al. Spermophilus citellus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  19. HAFNER, D. J. et al. Spermophilus mohavensis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  20. YENSEN,, E. et al. Spermophilus townsendii [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  21. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T. et al. Tamias bulleri [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  22. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T. et al. Cynomys mexicanus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  23. LINZEY, A. V.; ROSMARINO, N. et al. Cynomys parvidens [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  24. ZAHLER, P. Eupetaurus cinereus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  25. RUEDAS, L. et al. Hylopetes sipora [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  26. RUEDAS, L. et al. Iomys sipora [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  27. BATBOLD, J. et al. Marmota sibirica [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  28. KERBIS PETERHANS, J. Paraxerus vincenti [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  29. FRANCIS, C.; GUMAL, M. et al. Petinomys lugens [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  30. APLIN, K.; DUCKWORTH, J. W. Pteromyscus pulverulentus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  31. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T.; CASTRO-ARELLANO, I.; LACHER, T. Spermophilus atricapillus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  32. YENSEN, E. et al. Spermophilus brunneus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  33. ÁLVAREZ-CASTAÑEDA, S. T. et al. Spermophilus perotensis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  34. HELGEN, K.; APLIN, K. Sundasciurus fraterculus [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  35. LOWREY, C.; LINZEY, A. V. et al. Tamias palmeri [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  36. GRAMMONT, de, P. C.; CUARÓN, A. Tamiasciurus mearnsi [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  37. MOLUR, S. Biswamoyopterus biswasi [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 
  38. Quan Li et al. Discovery and description of a mysterious Asian flying squirrel (Rodentia, Sciuridae, Biswamoyopterus) from Mount Gaoligong, southwest China. ZooKeys. 2019, vol. 864, s. 147–160. doi: https://doi.org/10.3897/zookeys.864.33678
  39. NAGORSEN, D. W. et al. Marmota vancouverensis [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-09-14]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat