Sciurus (česky veverka, toto jméno je však užíváno pro více různých rodů) je rod hlodavců z čeledi veverkovití (Sciuridae), v tradičním pojetí nejdiverzifikovanější rod veverek vůbec.[1] Zahrnuje okolo 30 druhů, které jsou široce rozšířeny zejména v lesích mírného pásma. Vyskytují se v severních částech Eurasie, v Severní Americe, dále ve Střední Americe a severních až centrálních oblastech Jižní Ameriky, přičemž drtivá většina známých druhů žije na americkém kontinentu.[2] Studie z roku 2020 nicméně vyhodnotila původní rod Sciurus jakožto neholofyletický a doporučuje v rámci něj klasifikovat pouze tři eurasijské druhy (S. vulgaris, S. anomalus a S. lis).[3]

Jak číst taxoboxVeverka
alternativní popis obrázku chybí
veverka obecná (Sciurus vulgaris)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďveverkovití (Sciuridae)
Rodveverka (Sciurus)
Linnaeus, 1758
Druhy:
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veverky představují malé hlodavce adaptované stromovému životu. Mezi nejmenší zástupce patří veverka andská (Sciurus pucheranii), jejíž samice dosahují délky asi 16 cm; samci veverky šedé (Sciurus griseus) naopak mohou na délku překračovat 30 cm. Pohlavní dimorfismus v rámci jednotlivých druhů obvykle nebývá příliš výrazný. Ocas svou délkou často přesahuje délku těla, jeho velikost se u konkrétních druhů různí. Odvozená stavba kotníku umožňuje veverkám rotaci chodidel o 180°.[4]

Veverky jsou denní stromová zvířata, jejichž potravu tvoří především tvrdé plody stromů, přiživují se však rovněž houbami, bobulemi, kůrou i masitou potravou. Jedinci z chladných oblastí si mohou potravu zahrabávat pod zem a přikrmovat se jí přes zimu. Zástupci rodu Sciurus se rozmnožují v průměru dvakrát ročně, velikost vrhu činí asi dvě až čtyři mláďata. Vlastní říje trvá u samic jediný den, mezi samci kvůli tomu v období páření panuje vysoká konkurence. Rozmnožování je založeno na polygynii a samci se nezapojují do péče o potomstvo. Dospívající samci se typicky rozptylují ze svého rodiště. Za podmínky přítomnosti stromových porostů veverky tolerují širokou škálu stanovišť, často včetně synantropního prostředí.[4]

K roku 2024 nebyla žádná z veverek považována za obecně ohroženou, veverku Richmondovu (Sciurus richmondi) ze Střední Ameriky nicméně IUCN pokládá za téměř ohrožený druh.[5] Invazní potenciál vykazuje původně severoamerická veverka popelavá (Sciurus carolinensis), jež byla zavlečena do Evropy.[6][7]

Reference

editovat
  1. THORINGTON, R. W.; KOPROWSKI, J. L.; STEELE, M. A.; WHATTON, J. F. Squirrels of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2012. S. 37. (anglicky) 
  2. OSHIDA, Tatsuo; MASUDA, Ryuichi. Phylogeny and Zoogeography of Six Squirrel Species of the Genus Sciurus (Mammalia, Rodentia), Inferred from Cytochrome b Gene Sequences. Zoological Science. 2000-04, roč. 17, čís. 3, s. 405–409. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 0289-0003. DOI 10.2108/jsz.17.405. (anglicky) 
  3. DE ABREU-JR, Edson Fiedler; PAVAN, Silvia E.; TSUCHIYA, Mirian T. N. Museomics of tree squirrels: a dense taxon sampling of mitogenomes reveals hidden diversity, phenotypic convergence, and the need of a taxonomic overhaul. BMC Evolutionary Biology. 2020-06-26, roč. 20, s. 77. PMID: 32590930 PMCID: PMC7320592. Dostupné online [cit. 2024-07-25]. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/s12862-020-01639-y. PMID 32590930. 
  4. a b TROYER, Brennen. Sciurus (tree squirrels). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Sciurus - Genus [online]. IUCN [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Invasive non-native species (UK) – Grey squirrel. Inside Ecology [online]. 2017-10-12 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. KOLEKTIV AUTORŮ. Velký atlas živočichů − jedinečný obraz života na Zemi. Bratislava: Príroda, 2005. 208 s. ISBN 80-07-01395-4. S. 24. 

Externí odkazy

editovat