Čikarí červený

druh hlodavce

Čikarí červený (Tamiasciurus hudsonicus) je druh hlodavce, který obývá lesy Severní Ameriky, především jehličnaté. Vzhledem i způsobem života připomíná veverku obecnou. Vytváří 25 zeměpisných poddruhů.

Jak číst taxoboxČikarí červený
alternativní popis obrázku chybí
Čikarí červený
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďveverkovití (Sciuridae)
Rodčikarí (Tamiasciurus)
Binomické jméno
Tamiasciurus hudsonicus
(Erxleben, 1777)
Rozšíření
Rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Patří k nejmenším druhům veverek: dosahuje délky 28–35 cm (z toho 10–15 cm připadá na ocas) a hmotnosti 200–250 gramů. Má rezavou nebo šedohnědou srst s bílou spodní stranou těla a bílými kruhy okolo očí. Letní srst mívá na bocích černý pruh. Hnízdí převážně v korunách stromů. Období rozmnožování nastává koncem zimy. Březost trvá o něco déle než měsíc a ve vrhu bývá 3–7 mláďat. Novorozenci jsou slepí a holí a váží okolo deseti gramů. Čikarí červený dosahuje pohlavní zralosti ve stáří jednoho roku a může se dožít až sedmi let.

Živí se převážně smrkovými a borovicovými semeny, jeho potravu tvoři také různé plody a semena, houby (je imunní i vůči jedu muchomůrky červené), hmyz a ptačí vejce. Predátory jsou rys kanadský, kojot prérijní, sobol americký, liška šedá a výr virginský.

Nejaktivnější je ráno a navečer. Ozývá se hlasitým cvrlikáním. Na většině areálu se vyskytuje hojně a je bez zákonných omezení loven pro kožešinu i pro maso.[2] Je teritoriálním druhem. Bylo pozorováno, že vnitrodruhová konkurence a s ní spojená produkce stresových hormonů urychluje růst mláďat.[3]

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. ŠTORCHOVÁ, Helena; ŠTORCHOVÁ, Zuzana. Zima na Aljašce. Živa [online]. [cit. 2019-12-28]. Roč. 2006, čís. 6. Dostupné online. 
  3. Vystresované mámy mají silnější potomstvo. Alespoň u veverek. Ekolist [online]. 2013-04-24 [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat