Ufa

sídlo v Baškortostánské republice v Rusku
Další významy jsou uvedeny na stránce Ufa (rozcestník).

Ufa (rusky Уфа, adjektivum: уфимский (ufimskij); baškirsky Өфө) je město v Ruské federaci, správní středisko autonomní republiky Baškortostán a jedno z nejdůležitějších center chemického průmyslu v Rusku. Nachází se při ústí řeky Ufy (Karaidel) do řeky Bělé (Agidel), 1520 km východně od Moskvy, nedaleko pohoří Ural (Ufa je tedy jedním z nejvýchodnějších měst Evropy). Žije zde přibližně 1,12 milionu[2] obyvatel.

Ufa
Уфа / Өфө
Ufa – znak
znak
Ufa – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška150 m n. m.
Časové pásmoUTC+5[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhPovolžský
RepublikaBaškortostán
Administrativní dělení7 rajónů
Ufa na mapě
Republika Baškortostán na mapě Ruska
Ufa
Ufa
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha707,9 km²
Počet obyvatel1 115 560 (2017)[2]
Hustota zalidnění1 575,8 obyv./km²
Etnické složeníRusové (přes 50 %), Tataři (30 %), Baškirové (16 %), Kazaši, Ukrajinci a další
Náboženské složenípravoslaví a sunnitský islám
Správa
StarostaRatmir Mavlijev
Vznik1586
Oficiální webwww.ufacity.info
Telefonní předvolba+7 347
PSČ450000-450999
Označení vozidel02 a 102
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Nejdříve na tomto místě byla v roce 1574 založena pevnost oddílem ruských střelců. Status města získala Ufa v roce 1586. V 17. století už byla Ufa důležitým obchodním centrem na cestě z evropského Ruska na Sibiř. Od roku 1708 náleželo město ke Kazaňské gubernii, v letech 1728–44 bylo centrem samostatné provincie. V roce 1744 se Ufa stala součástí Orenburské gubernie. V letech 1773-4 přečkala čtyřměsíční obsazení vojsky Jemeljana Pugačova. V roce 1789 zde byla zřízena Muslimská duchovní správa pro celé Rusko v čele s muftím. V roce 1865 se Ufa stala centrem Ufské gubernie.

S výstavbou Samarsko-zlatoustské železnice (1888) a zavedením paroplavby na řece Bělé (splavné od května do října) došlo k rychlému rozvoji průmyslu; ke konci století tu bylo již na 30 průmyslových podniků různé velikosti. Mezi lety 1918 a 1919 během ruské občanské války bylo město ovládáno na čas bělogvardějci. Stalo se jedním z opěrných bodů Československých legií. [3]Od roku 1922 je Ufa hlavním městem Baškortostánu – autonomní republiky Baškirů. V meziválečném období a po Velké vlastenecké válce Ufa zažila prudký rozvoj zejména chemického průmyslu.

Hospodářství a doprava editovat

Místní průmyslové závody vyrábějí strojírenská zařízení pro těžbu, podnik UMPO – součást NPO Saturn – výroba plynových turbín,[4] dále se zde vyrábějí plasty, rafinuje se ropa a zpracovávají se potraviny.

Ve městě se nachází stanice Transsibiřské magistrály. Z letiště v Ufě odlétají spoje do 27 měst Ruska a Společenství nezávislých států. Stavba ufského metra je opakovaně odkládána, páteř MHD tedy tvoří tramvaje, autobusy a trolejbusy.

V noci ze 3. na 4. června 1989 se poblíž Ufy stalo nejhorší železniční neštěstí v dějinách Ruska i SSSR: obrovská exploze zemního plynu, který unikl z plynovodu poblíž železnice, smetla dva osobní vlaky a připravila o život 575 lidí.[5]

Obyvatelstvo editovat

Zhruba polovinu z milionu obyvatel Ufy tvoří Rusové 530 000 (rok 2002), zbytek zejména Tataři (294 400) a Baškirové (155 000), jejichž podíl díky migraci a vyšší porodnosti poměrně rychle stoupá na úkor Rusů. Mezi významnější menšiny patří také Čuvaši, Ukrajinci a Mordvinci.

Kultura editovat

Ufa je sídlem Ufského vědeckého centra Ruské akademie věd a Akademie věd republiky Baškortostán. Na vysokých a středních školách Ufy studuje přes 68 000 studentů. Město má 8 divadel, 27 muzeí, filharmonii a stálý cirkus.

Město je rodištěm spisovatele Sergeje Aksakova a malíře Michajla Něsterova.

Považováno za hlavní město ruského rapu.

Sport editovat

Partnerská města editovat

Osobnosti editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. a b Dostupné online.
  3. PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 12–25, 30–120, 140–148
  4. http://www.interfax-russia.ru/Povoljie/news.asp?id=165284&sec=1679
  5. Soviet Union Hard Lessons and Unhappy Citizens Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine. Time, 19. 6. 1989.
  6. Добро пожаловать, «Уфа»!, rusfootball.info (rusky)

Externí odkazy editovat