Otevřít hlavní menu

Vláda České republiky

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Vláda České republiky
znak vlády České republiky
znak vlády České republiky
Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadí patnáctá (od r. 1993)
Předseda Andrej Babiš
1. místopředseda Jan Hamáček
Místopředsedové Richard Brabec
Politické subjekty ANO (10), ČSSD (4)
Sněmovna
93 / 200
Jmenována Milošem Zemanem
Datum jmenování 27. června 2018

Vyslovení důvěry 12. července 2018
A 105N 91Z 0 / 196
Podpora KSČM (15 mandátů)

Opozice ODS, Piráti, SPD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN
Webová stránka www.vlada.cz

Obsah

Zakotvení v ÚstavěEditovat

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vládyEditovat

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády. Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády jmenuje prezident nového člena vždy, když mu to premiér navrhne.[1]

Vyslovování důvěry a nedůvěry vláděEditovat

 
Zasedací a jednací místnost vlády České republiky ve Strakově akademii

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členůEditovat

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][2]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky, činí tak ale prostřednictvím premiéra.[1] Poté, co prezident demisi přijme, může premiér prezidentovi navrhnout za odešlého člena náhradu.

Prezident republiky je povinen odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1]

Postavení předsedy vládyEditovat

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Kompetence a jednání vládyEditovat

Vláda disponuje zákonodárnou iniciativou, tedy může podávat návrhy zákonů a má rovněž právo se ke všem návrhům zákonů vyjadřovat.[1] K provádění zákonů vláda vydává nařízení.[1] Vládě rovněž přísluší mnohé kompetence, jež nejsou v Ústavě přímo uvedeny. Jednotliví ministři pak řídí ministerstva.

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1]

Vztah k ParlamentuEditovat

Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]

Vláda Andreje BabišeEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá vláda Andreje Babiše.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval druhou vládu Andreje Babiše menšinového charakteru 27. června 2018. Podílí se na ní politické hnutí ANO 2011 a Česká strana sociálně demokratická. Předseda ANO Andrej Babiš byl jmenován předsedou vlády již 6. června 2018. Další členové nastupujícího kabinetu složili 27. června 2018 slavnostní slib a ujali se funkcí v patnácté vládě samostatné České republiky. Kabinet získal důvěru sněmovny 12. července 2018, když pro návrh hlasovalo 105 poslanců z klubů ANO, ČSSD a KSČM a proti návrhu se vyslovilo 91 poslanců z šesti opozičních subjektů. Nikdo se nezdržel.[3]

Členové vládyEditovat

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vládyBabiš, AndrejAndrej BabišANO201806066. června 2018úřadující
1. místopředseda vlády
Ministr vnitra
Hamáček, JanJan HamáčekČSSD2018062727. června 2018úřadující
Místopředseda vlády
Ministr životního prostředí
Brabec, RichardRichard Brabec ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr zahraničních věcíHamáček, JanJan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1]
ČSSD2018062727. června 20182018101515. října 2018[7]
Petříček, TomášTomáš PetříčekČSSD2018101616. října 2018[8]úřadující
Ministryně financíSchillerová, AlenaAlena Schillerovánestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr obranyMetnar, LubomírLubomír Metnarnestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr zdravotnictvíVojtěch, AdamAdam Vojtěchnestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr práce a sociálních věcíKrčál, PetrPetr KrčálČSSD2018062727. června 20182018071818. července 2018[9]
Maláčová, JanaJana MaláčováČSSD2018073030. července 2018[10]úřadující
Ministryně průmyslu a obchoduNováková, MartaMarta Novákovánestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr spravedlnosti
Předseda Legislativní rady vlády
Malá, TaťánaTaťána MaláANO2018062727. června 20182018071010. července 2018[11]
Kněžínek, JanJan Kněžíneknestr. za ANO2018071010. července 2018[12]úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovyPlaga, RobertRobert PlagaANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr dopravyŤok, DanDan Ťoknestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministryně pro místní rozvojDostálová, KláraKlára Dostálovánestr. za ANO2018062727. června 2018úřadující
Ministr zemědělstvíToman, MiroslavMiroslav Tomannestr. za ČSSD2018062727. června 2018úřadující
Ministr kulturyStaněk, AntonínAntonín StaněkČSSD2018062727. června 2018úřadující

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Pověřeni řízením ministerstva byli všichni členové vlády stojící v čele nějakého ministerstva, přičemž Jan Hamáček byl pověřen řízením jak ministerstva vnitra, tak zahraničních věcí.[4] Zmínka o pověření řízením zde nesouvisí s vlastním pověřením, ale jde o vyjádření záměru předsedy vlády, že Hamáček bude vykonávat funkci ministra zahraničních věcí pouze do vyřešení sporu o obsazení této funkce, kdy nebyl prezidentem jmenován sociální demokracií vybraný a premiérem navržený kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche[5] (premiér prezidentovi navrhl dva kandidáty, pro případ nejmenování Pocheho pověření Hamáčka[6]).

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Ústava ČR [online]. 1993. Dostupné online. (čeština) 
  2. BAHÝĽOVÁ, Lenka; FILIP, Jan; MOLEK, Pavel, PODHRÁZKÝ, Milan; SUCHÁNEK, Radovan; ŠIMÍČEK, Vojtěch, VYHNÁLEK, Ladislav. Ústava České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, 2010. 1533 s. ISBN 978-80-7201-814-7. S. 862–864. [dále jen Šimíček (2010)]. 
  3. Po celodenním maratonu má Babišova druhá vláda důvěru [online]. Česká televize, 2018-07-12 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  4. OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2018-06-27 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  5. ZELENKA, Jakub. Babiš odmítl, že by Zemanovi dodal seznam bez Pocheho. Byl jsem jmenován podle ústavy, tvrdí Hamáček. Aktuálně.cz [online]. 2018-06-28 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  6. Babiš dal Zemanovi možnost výběru, podle expertů je to novinka. Novinky.cz [online]. 2018-06-29 [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Prezident Zeman zrušil Hamáčkovo pověření řídit diplomacii. 16. října jmenuje do funkce Petříčka. iRozhlas.cz [online]. 2018-10-09 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  8. jh. Česko se dočkalo ministra zahraničí. Prezident Zeman jmenoval Tomáše Petříčka. ČT24 [online]. 2018-10-16 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  9. Zeman přijal Krčálovu demisi, Maláčovou chce jmenovat příští týden. Novinky.cz [online]. 2018-07-18 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  10. Prezident Zeman jmenoval Maláčovou v Lánech novou ministryní práce. iDNES.cz [online]. 2018-07-30 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  11. KOPECKÝ, Josef. Nastupující šéfka justice Taťána Malá podle expertů opisovala v diplomové práci. iDNES.cz [online]. 2018-06-10 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  12. jh. Prezident jmenoval ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, zatím je pověřený řízením resortu. ČT24 [online]. 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat