Wikipedie

Vláda České republiky

vrcholný orgán výkonné moci v České republice

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Vláda České republiky
znak vlády České republiky
znak vlády České republiky
Strakova akademie – sídlo české vlády
Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadí patnáctá (od r. 1993)
Předseda Andrej Babiš
1. místopředseda Jan Hamáček
Místopředsedové Alena Schillerová
Karel Havlíček
Politické subjekty ANO (10), ČSSD (5)
Sněmovna
93/200
Jmenována Milošem Zemanem
Datum jmenování 27. června 2018
Vyslovení důvěry 12. července 2018
A 105, N 91, Z 0 / 196
Podpora KSČM (15 mandátů)
Opozice ODS, Piráti, SPD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN
Webová stránka www.vlada.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zakotvení v ÚstavěEditovat

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vládyEditovat

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády. Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády jmenuje prezident nového člena vlády vždy, když mu to předseda vlády navrhne.[1] Prezident dále na návrh předsedy vlády pověřuje členy vlády řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Vyslovování důvěry a nedůvěry vláděEditovat

 
Zasedací a jednací místnost vlády České republiky ve Strakově akademii

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členůEditovat

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][2]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky; činí tak prostřednictvím předsedy vlády.[zdroj?] Je na úvaze prezidenta, zda tuto demisi přijme či nepřijme.

Prezident je povinen jmenovat a odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1] Lhůta pro tyto úkony prezidenta není v ústavě výslovně stanovena; ustálený právní výklad je však ten, že prezident je povinen konat "bez zbytečného odkladu".

Postavení předsedy vládyEditovat

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Vztah k ParlamentuEditovat

Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]

Jednání a kompetence vládyEditovat

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1] Jednání schůze vlády řídí předseda vlády a v době jeho nepřítomnosti 1. místopředseda vlády nebo předsedou vlády pověřený jiný člen vlády. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci rozhoduje na základě zákonů a v jejich mezích o zásadních otázkách celostátního významu, pokud rozhodování o nich nepřísluší ministerstvům, jiným ústředním orgánům státní správy, nebo jimi řízeným orgánům.[3]

Legislativní pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zákonodárný proces v Česku.

Zákonodárnou iniciativou podle Ústavy disponuje poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (hl. m. Prahy nebo kraje). Nejčastěji ale návrhy zákonů podává vláda, zejména pokud jde o zákonnou úpravu značného rozsahu (jako například občanský zákoník). Dále má právo se ke všem ostatním návrhům zákonů vyjadřovat. K provádění zákonů vláda vydává nařízení.[1] Poradním a pracovním orgánem pro tuto oblast je Legislativní rada vlády.

Fiskální pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon o rozpočtových pravidlech.

Vláda je ústředním orgánem fiskální politiky a financování činností, které zajišťují funkce státu. Vytváří a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu, kontroluje a řídí jeho plnění, zejména v oblasti dotací, a po skončení rozpočtového roku předkládá státní závěrečný účet.[1][4][5][6]

Řízení státní správyEditovat

Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, její usnesení jsou pro tyto orgány závazná.[7] Stejně tak jsou usnesení vlády závazná pro orgány krajů a obcí v případě, že vykonávají přenesenou působnost.[8][9] Za účelem řízení těchto orgánů jsou vydávány strategické dokumenty (strategie, koncepce, strategické rámce atd...), v kterých vláda zkoumá společenskou problematiku v dané oblasti, analyzuje výsledky a vypracovává koncepce řešení, a implementační dokumenty (akční plány, implementační plány atd…) ve kterých jsou zahrnuta konkrétní opatření.[10]

Pravomoci v mezinárodních vztazíchEditovat

Podle Ústavy přísluší sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv prezidentu republiky, přičemž tuto pravomoc může přenést na vládu nebo její jednotlivé členy. Rozhodnutím prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. tak bylo na vládu přeneseno sjednávání a schvalování smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí.[1][11] V případě smluv, které souhlas parlamentu vyžadují (čl. 49 Ústavy) je praxe taková, že vláda smlouvu schválí, předloží ji ke schválení Parlamentu a doporučí prezidentu republiky zmocnit příslušného funkcionáře k podpisu smlouvy s výhradou ratifikace a následně smlouvu ratifikovat.[12]

Přestože pravomoc zastupování státu navenek svěřuje Ústava prezidentu republiky s kontrasignací předsedy vlády, vláda v praxi běžně rozhoduje o věcech, které do této oblasti spadají, například vysílá delegace na mezinárodní konference a určuje zásady pro jejich postup[13] nebo schvaluje navázání diplomatických styků.[14]

Krizové pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Mimořádná opatření pro krizové stavy.

Značné pravomoci má vláda v krizových situacích, kdy může přijímat různá mimořádná opatření.[15][16][17]

Další pravomociEditovat

Mezi další pravomoci, které vládě svěřují zákony, patří například vyhlašování státního smutku.[18] jmenování zástupců státu do akciových společností[19] nebo zadávání úkolů zpravodajským službám.[20]

Vláda Andreje BabišeEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá vláda Andreje Babiše.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval druhou vládu Andreje Babiše menšinového charakteru 27. června 2018. Podílí se na ní politické hnutí ANO 2011 a Česká strana sociálně demokratická. Předseda ANO Andrej Babiš byl jmenován předsedou vlády již 6. června 2018. Další členové nastupujícího kabinetu složili 27. června 2018 slavnostní slib a ujali se funkcí v patnácté vládě samostatné České republiky. Kabinet získal důvěru sněmovny 12. července 2018, když pro návrh hlasovalo 105 poslanců z klubů ANO, ČSSD a KSČM a proti návrhu se vyslovilo 91 poslanců z šesti opozičních subjektů. Nikdo se nezdržel.[21]

Členové vládyEditovat

Úřad Člen vlády Subjekt Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vládyBabiš, AndrejAndrej BabišANO20180606a6. června 2018úřadující
1. místopředseda vlády
Ministr vnitra		Hamáček, JanJan HamáčekČSSD20180627a27. června 2018úřadující
Místopředseda vládyBrabec, RichardRichard BrabecANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[22]
Místopředsedkyně vlády pro ekonomiku a financeSchillerová, AlenaAlena Schillerovánestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[22]úřadující
Místopředseda vlády pro hospodářstvíHavlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[22]úřadující
Ministr životního prostředíBrabec, RichardRichard BrabecANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zahraničních věcíHamáček, JanJan Hamáček
(pověřen řízením)[p. 1]		ČSSD20180627a27. června 201820181015a15. října 2018[26]
Petříček, TomášTomáš PetříčekČSSD20181016a16. října 2018[27]úřadující
Ministryně financíSchillerová, AlenaAlena Schillerovánestr. za ANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr obranyMetnar, LubomírLubomír Metnarnestr. za ANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zdravotnictvíVojtěch, AdamAdam Vojtěchnestr. za ANO20180627a27. června 201820200921a21. září 2020[28]
Prymula, RomanRoman Prymulanestr. za ANO20200921a21. září 2020[29]úřadující
Ministr/-yně práce a sociálních věcíKrčál, PetrPetr KrčálČSSD20180627a27. června 201820180718a18. července 2018[30]
Maláčová, JanaJana MaláčováČSSD20180730a30. července 2018[31]úřadující
Ministr/-yně průmyslu a obchoduNováková, MartaMarta Novákovánestr. za ANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[22]
Havlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[22]úřadující
Ministr/-yně spravedlnosti
Předseda Legislativní rady vlády		Malá, TaťánaTaťána MaláANO20180627a27. června 201820180710a10. července 2018[32]
Kněžínek, JanJan Kněžíneknestr. za ANO20180710a10. července 2018[33]20190430a30. dubna 2019[22]
Benešová, MarieMarie Benešovánestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[22]úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovyPlaga, RobertRobert PlagaANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr dopravyŤok, DanDan Ťoknestr. za ANO20180627a27. června 201820190430a30. dubna 2019[22]
Kremlík, VladimírVladimír Kremlíknestr. za ANO20190430a30. dubna 2019[22]20200123a23. ledna 2020[34]
Havlíček, KarelKarel Havlíčeknestr. za ANO20200124a24. ledna 2020[34]úřadující
Ministryně pro místní rozvojDostálová, KláraKlára Dostálovánestr. za ANO20180627a27. června 2018úřadující
Ministr zemědělstvíToman, MiroslavMiroslav TomanČSSD20180627a27. června 2018úřadující
Ministr kulturyStaněk, AntonínAntonín StaněkČSSD20180627a27. června 201820190731a31. července 2019[35]
Zaorálek, LubomírLubomír ZaorálekČSSD20190827a27. srpna 2019[36]úřadující

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. ↑ Pověřeni řízením ministerstva byli všichni členové vlády stojící v čele nějakého ministerstva, přičemž Jan Hamáček byl pověřen řízením jak ministerstva vnitra, tak zahraničních věcí.[23] Zmínka o pověření řízením zde nesouvisí s vlastním pověřením, ale jde o vyjádření záměru předsedy vlády, že Hamáček bude vykonávat funkci ministra zahraničních věcí pouze do vyřešení sporu o obsazení této funkce, kdy nebyl prezidentem jmenován sociální demokracií vybraný a premiérem navržený kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche[24] (premiér prezidentovi navrhl dva kandidáty, pro případ nejmenování Pocheho pověření Hamáčka[25]).

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Ústava ČR [online]. 1993. Dostupné online. (čeština) 
  2. ↑ BAHÝĽOVÁ, Lenka; FILIP, Jan; MOLEK, Pavel, PODHRÁZKÝ, Milan; SUCHÁNEK, Radovan; ŠIMÍČEK, Vojtěch, VYHNÁLEK, Ladislav. Ústava České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, 2010. 1533 s. ISBN 978-80-7201-814-7. S. 862–864. [dále jen Šimíček (2010)]. 
  3. ↑ Jednací řád vlády [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (kompetenční zákon) - §21 a §28 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) - §30 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - §61 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Databáze strategií [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 700, o návrhu na sjednání Dohody mezi Českou republikou a Keňskou republikou o leteckých službách [online]. Úřad vlády ČR, 2019-09-30 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103, o obeslání 13. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů [online]. Úřad vlády ČR, 2020-02-03 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 635, k návrhu na uznání Republiky Kosovo a o navázání diplomatických styků s Republikou Kosovo [online]. Úřad vlády ČR, 2008-05-21 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) - §6 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky - §5 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů - §7 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích - §28 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky - §8 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ Po celodenním maratonu má Babišova druhá vláda důvěru [online]. Česká televize, 2018-07-12 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c d e f g h i Doprava, spravedlnost a průmysl mají nové ministry, vláda nové vicepremiéry. ČT24 [online]. 2019-04-30 [cit. 2019-04-30]. Dostupné online. 
  23. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. Praha: Kancelář prezidenta republiky, 2018-06-27 [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ ZELENKA, Jakub. Babiš odmítl, že by Zemanovi dodal seznam bez Pocheho. Byl jsem jmenován podle ústavy, tvrdí Hamáček. Aktuálně.cz [online]. 2018-06-28 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  25. ↑ Babiš dal Zemanovi možnost výběru, podle expertů je to novinka. Novinky.cz [online]. 2018-06-29 [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ ČTK. Prezident Zeman zrušil Hamáčkovo pověření řídit diplomacii. 16. října jmenuje do funkce Petříčka. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-10-09 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  27. ↑ jh. Česko se dočkalo ministra zahraničí. Prezident Zeman jmenoval Tomáše Petříčka. ČT24 [online]. 2018-10-16 [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. 
  28. ↑ Prezident republiky odvolal ministra zdravotnictví a jmenoval nového ministra [online]. Hrad.cz, 2020-09-21 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  29. ↑ GURYČOVÁ, Kristýna; KUBIŠTOVÁ, Dominika; ČTK. Ministrem zdravotnictví se stal epidemiolog Prymula. ‚Potřebujeme krizového manažera,‘ řekl Babiš [online]. Irozhlas.cz, 2020-09-21 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. 
  30. ↑ Zeman přijal Krčálovu demisi, Maláčovou chce jmenovat příští týden. Novinky.cz [online]. 2018-07-18 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 
  31. ↑ Prezident Zeman jmenoval v Lánech Maláčovou novou ministryní práce. iDNES.cz [online]. 2018-07-30 [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. 
  32. ↑ KOPECKÝ, Josef. Nastupující šéfka justice Taťána Malá podle expertů opisovala v diplomové práci. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-06-10 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  33. ↑ jh. Prezident jmenoval ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, zatím je pověřený řízením resortu. ČT24 [online]. 2018-07-10 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Prezident republiky odvolal ministra dopravy [online]. Hrad.cz, 2020-01-22 [cit. 2020-01-22]. Dostupné online. 
  35. ↑ ČTK. Prezident Zeman po dvou měsících odvolal ministra kultury Staňka. Nástupce je stále nejasný. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-07-29 [cit. 2019-8-23]. Dostupné online. 
  36. ↑ mld. Kultura má opět ministra, prezident jmenoval Lubomíra Zaorálka. ČT24 [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: ISNI: 0000 0000 8897 7940 | VIAF: 129497456
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_České_republiky&oldid=18771847“