Wikipedie

Vláda České republiky

vrcholný orgán výkonné moci v České republice

Vláda České republiky je vrcholný orgán výkonné moci v České republice. Její postavení vymezuje Ústava České republiky. Úřad vlády České republiky sídlí v budově Strakovy akademie v Praze na Malé Straně.

Vláda České republiky
znak vlády České republiky
znak vlády České republiky
Strakova akademie – sídlo české vlády
Strakova akademie – sídlo české vlády
Pořadíšestnáctá (od r. 1993)
PředsedaPetr Fiala
1. místopředsedaVít Rakušan
MístopředsedovéMarian Jurečka
Ivan Bartoš
Vlastimil Válek
Počet členů18
Politické subjektySPOLU: ODS (6), KDU-ČSL (3), TOP 09 (2)
Piráti a Starostové: STAN (4), Piráti (3)
Sněmovna
108/200
JmenovánaMilošem Zemanem
Datum jmenování17. prosince 2021
Vyslovení důvěry13. ledna 2022
A 106, N 87, Z 0 / 193
OpoziceANO, SPD
Webová stránkawww.vlada.cz
Programové prohlášení
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zakotvení v ÚstavěEditovat

O vládě pojednává třetí hlava Ústavy v článcích 67 až 80. Vláda se skládá z předsedy vlády (premiéra), místopředsedů vlády (vicepremiérů) a ministrů. Je odpovědna Poslanecké sněmovně.[1]

Jmenování vládyEditovat

Vláda je jmenována vždy po demisi nebo odvolání vlády předchozí.[1] Nejprve prezident republiky jmenuje premiéra a na jeho návrh pak zbytek členů vlády (předchozí případné pověření určité osoby jednáním o sestavení vlády je pouze neformální ústavní zvyklostí[2][3]). Jmenovaná vláda pak musí do třiceti dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry.[1] Pokud Poslanecká sněmovna důvěru vládě nevysloví, jmenuje prezident nového premiéra a na jeho návrh nové členy vlády.[1] Jestliže ani tato nově jmenovaná vláda nedostane důvěru Poslanecké sněmovny, je prezident nucen jmenovat dalšího premiéra na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.[1] Stalo-li by se, že by vládě takto jmenovaného premiéra nebyla vyslovena důvěra, prezident může Poslaneckou sněmovnu rozpustit.[1]

V průběhu funkčního období vlády na návrh předsedy vlády jmenuje prezident nového člena vlády.[1] Prezident dále na návrh předsedy vlády pověřuje členy vlády řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Vyslovování důvěry a nedůvěry vláděEditovat

 
Zasedací a jednací místnost vlády České republiky ve Strakově akademii
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky.

Hlasování o vyslovení důvěry vládě probíhá vždy, když o to vláda požádá. Vláda o vyslovení důvěry Poslaneckou sněmovnu musí požádat, je-li vláda nově jmenována.[1] Sněmovna důvěru vysloví, hlasuje-li pro nadpoloviční většina přítomných poslanců.[1] Hlasování o důvěře vládě lze spojit s hlasováním o přijetí vládního návrhu zákona.[1]

Hlasování o vyslovení nedůvěry vládě probíhá, když to navrhne nejméně 50 poslanců.[1] Nedůvěra je vyslovena, hlasuje-li pro nadpoloviční většina všech poslanců.[1]

Pokud je vládě vyslovena nedůvěra nebo pokud jí není vyslovena důvěra, musí podat demisi.[1]

Demise a odvolávání vlády a jejích členůEditovat

Vláda může kdykoliv podat demisi. Po volbách do Poslanecké sněmovny nebo poté, co jí Sněmovna vyslovila nedůvěru nebo jí nevyslovila důvěru, vláda demisi podat musí.[1] Pokud vláda demisi nepodala, i když ji byla povinna podat, prezident republiky je povinen takovou vládu odvolat.[1][4]

Každý člen vlády může podat demisi do rukou prezidenta republiky; činí tak prostřednictvím předsedy vlády.[1] Je na úvaze prezidenta, zda tuto demisi přijme či nepřijme. [zdroj?!]

Prezident je povinen odvolat člena vlády, jestliže mu to navrhne premiér.[1] Lhůta pro tyto úkony prezidenta není v ústavě výslovně stanovena; ustálený právní výklad je však ten, že prezident je povinen konat "bez zbytečného odkladu".

Postavení předsedy vládyEditovat

 
Brífink Nečasovy vlády po jednání kabinetu v lednu 2013
Podrobnější informace naleznete v článku Předseda vlády České republiky.

Předseda vlády organizuje činnost vlády a vystupuje jejím jménem.[1] Bez jeho spolupodpisu nejsou platná prezidentova rozhodnutí podle čl. 63 Ústavy.[1] Většina prezidentových pravomocí uvedených v čl. 63 na premiéra také přechází, není-li prezidenta nebo není-li je prezident schopen vykonávat.[1] Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády, případně jiný pověřený člen vlády.[1]

Vztah k ParlamentuEditovat

Ačkoli je vláda jmenována prezidentem republiky, odpovídá Poslanecké sněmovně. Po svém jmenování musí získat její důvěru, o kterou může kdykoli v průběhu volebního období sněmovny přijít. Poslanci mohou členy vlády interpelovat a členové vlády jsou povinni jim odpovědět do třiceti dní.[1]

Každý člen vlády se může účastnit schůzí Poslanecké sněmovny, Senátu, jejich výborů a komisí. Slovo se mu udělí vždy, když o to požádá. Na základě usnesení Poslanecké sněmovny je člen povinen zúčastnit se její schůze; to platí i o schůzi sněmovního výboru, komise či vyšetřovací komise – zde se však může nechat zastoupit.[1]

Jednání a kompetence vládyEditovat

Vláda rozhoduje ve sboru, k přijetí usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny jejích členů.[1] Jednání schůze vlády řídí předseda vlády a v době jeho nepřítomnosti 1. místopředseda vlády nebo předsedou vlády pověřený jiný člen vlády. Vláda jako vrcholný orgán výkonné moci rozhoduje na základě zákonů a v jejich mezích o zásadních otázkách celostátního významu, pokud rozhodování o nich nepřísluší ministerstvům, jiným ústředním orgánům státní správy, nebo jimi řízeným orgánům.[5]

Legislativní pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zákonodárný proces v Česku.

Zákonodárnou iniciativou podle Ústavy disponuje poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (hl. m. Prahy nebo kraje). Nejčastěji ale návrhy zákonů podává vláda, zejména pokud jde o zákonnou úpravu značného rozsahu (jako například občanský zákoník). Dále má právo se ke všem ostatním návrhům zákonů vyjadřovat. K provádění zákonů vláda vydává nařízení, která jakožto podzákonné právní předpisy dále rozvádějí ustanovení zákonů.[1] Poradním a pracovním orgánem pro tuto oblast je Legislativní rada vlády.

Příklady problematiky regulované nařízeními vlády:

Fiskální pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zákon o rozpočtových pravidlech.

Vláda je ústředním orgánem fiskální politiky a financování činností, které zajišťují funkce státu. Vytváří a předkládá Poslanecké sněmovně návrh státního rozpočtu, kontroluje a řídí jeho plnění, zejména v oblasti dotací, a po skončení rozpočtového roku předkládá státní závěrečný účet. Vláda může povolit tzv. rozpočtové opatření, tedy úpravy jednotlivých ukazatelů státního rozpočtu (přesuny prostředků, povolení překročení limitů, snížení/zvýšení příjmů/výdajů) do výše 10% ročního objemu, pro větší objem prostředků potřebuje souhlas rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.[24][25][26]

Řízení státní správyEditovat

 
Hlavní vchod do Strakovy akademie, sídla Úřadu vlády, na nábřeží Edvarda Beneše

Vláda řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy, její usnesení jsou pro tyto orgány závazná.[27] Stejně tak jsou usnesení vlády závazná pro orgány krajů a obcí v případě, že vykonávají přenesenou působnost.[28][29] V rámci řízení správních orgánů může vláda uplatňovat diskreční pravomoc, tedy usměrňovat správní řízení v rámci zákonných limitů. Za tímto účelem jsou vydávány strategické dokumenty (strategie, koncepce, strategické rámce atd.), v kterých vláda zkoumá společenskou problematiku v dané oblasti, analyzuje výsledky a vypracovává koncepce řešení, a implementační dokumenty (akční plány, implementační plány atd.) ve kterých jsou zahrnuta konkrétní opatření.[30] Příkladem přímé vládní intervence do správního řízení mohou být územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách, které byly zavedeny formou usnesení vlády, které ukládá příslušným orgánům (ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj, Českému báňskému úřadu a okresním úřadům) respektovat při správním rozhodování o funkčním využití území, o umístění staveb a zařízení a o povolení hornické činnosti územní omezení, vyznačená v mapové příloze.[31]

Majetkové pravomociEditovat

Členové vlády z pozice vedoucích příslušných organizačních složek státu zastupují stát v právních vztazích (mají postavení statutárního orgánu právnické osoby) a řídí hospodaření se státním majetkem. Vláda si může v případě převodu hmotné věci, která má strategickou povahu nebo značnou peněžitou anebo jinou hodnotu, vyhradit schválení; to se vztahuje i na státní majetek ve správě složky, která není vládě přímo podřízena. Souhlas vlády je dále pak nutný pro nákup akcií, jmenování zástupců státu do akciových společností a založení ústavu, nadace nebo nadačního fondu.[32] Další významnou pravomocí je možnost stanovit závazné podmínky účasti v zadávacím řízení na veřejné zakázky.[33]

Pravomoci v mezinárodních vztazíchEditovat

Podle Ústavy přísluší sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv prezidentu republiky, přičemž tuto pravomoc může přenést na vládu nebo její jednotlivé členy. Rozhodnutím prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. tak bylo na vládu přeneseno sjednávání a schvalování smluv, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí.[1][34] V případě smluv, které souhlas parlamentu vyžadují (čl. 49 Ústavy) je praxe taková, že vláda smlouvu schválí, předloží ji ke schválení Parlamentu a doporučí prezidentu republiky zmocnit příslušného funkcionáře k podpisu smlouvy s výhradou ratifikace a následně smlouvu ratifikovat.[35]

Přestože pravomoc zastupování státu navenek svěřuje Ústava prezidentu republiky s kontrasignací předsedy vlády, vláda v praxi běžně rozhoduje o věcech, které do této oblasti spadají, například vysílá delegace na mezinárodní konference a určuje zásady pro jejich postup[36] nebo schvaluje navázání diplomatických styků[37][38].

Předseda a členové vlády také z titulů svých funkcí zastávají pozice v orgánech Evropská unie – Evropské radě a Radě ministrů EU.

Personální pravomociEditovat

Vláda může ovlivňovat personální obsazení veřejných funkcí buď přímo, kdy daného funkcionáře jmenuje a odvolává, zpravidla na návrh příslušného ministra; nebo nepřímo, kdy jde o funkcionáře jmenované prezidentem republiky s kontrasignací předsedy vlády, který tak má právo veta. Do první oblasti spadají například:

Do druhé oblasti patří například:

Krizové pravomociEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Mimořádná opatření pro krizové stavy.

Značné pravomoci má vláda v krizových situacích, kdy může přijímat různá mimořádná opatření.[47][48][49] V souladu s článkem 25 tzv. Schengenského hraničního kodexu může vláda aktivovat znovuzavedení ochrany vnitřních hranic.[50][51]

Další pravomociEditovat

Mezi další pravomoci, které vládě svěřují zákonné přepisy, patří například vyhlašování dnů smutku a dnů státního smutku,[52] taktéž rozhoduje o uspořádání státního pohřbu, případně pohřbu se státními poctami.[53] Vláda je také oprávněna k zadávání úkolů zpravodajským službám a je adresátem jejich zpráv;[54] přísluší ji schvalování konceptů účasti ČR na světových výstavách EXPO[55] či rozhodnutí o použití personálu a strojů Armády ČR k zabezpečení letecké dopravy a přepravy[56]. Vláda má taktéž v rukou rozdělení klíčů od korunní komory uchovávající české korunovační klenoty.[57][58]

Vláda Petra FialyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Vláda Petra Fialy.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval vládu Petra Fialy vzešlou z říjnových voleb 17. prosince 2021. Podílí se na ní volební koalice SPOLU složená z ODS, KDU-ČSL a TOP 09 a koalice Piráti a Starostové, sestávající z Pirátů a STANu. Kabinet tvoří 18 členů, z toho 6 za ODS, 4 STAN, 3 KDU-ČSL, 3 Piráti a 2 za TOP 09. Poslanecká sněmovna, v níž na počátku volebního období kabinet disponoval většinou 108 mandátů, vyslovila 13. ledna 2022 vládě důvěru poměrem hlasů 106 : 87.[59]

Členové vládyEditovat

Úřad Člen vlády[60] Subjekt Koalice Nástup do úřadu Odchod z úřadu
Předseda vlády Petr Fiala
 
 ODS SPOLU 20211128a28. listopadu 2021 úřadující
1. místopředseda vlády
Ministr vnitra 		Vít Rakušan
 
 STAN Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Místopředseda vlády
Ministr práce a sociálních věcí 		Marian Jurečka
 
 KDU-ČSL SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Místopředseda vlády pro digitalizaci
Ministr pro místní rozvoj 		Ivan Bartoš
 
 Piráti Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Místopředseda vlády
Ministr zdravotnictví 		Vlastimil Válek
 
 TOP 09 SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Předseda Legislativní rady vlády
Ministr pro legislativu 		Michal Šalomoun
 
 nestr. za Piráty Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr financí Zbyněk Stanjura
 
 ODS SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský
 
 Piráti Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek
 
 ODS SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr kultury Martin Baxa
 
 ODS SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela
 
 nestr. za STAN Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr zemědělství Marian Jurečka
(pověřen řízením)
 
 KDU-ČSL SPOLU 20211217a17. prosince 2021 20220103a3. ledna 2022
Zdeněk Nekula
 
 KDU-ČSL SPOLU 20220103a3. ledna 2022 úřadující
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Gazdík
 
 STAN Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministryně obrany Jana Černochová
 
 ODS SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr dopravy Martin Kupka
 
 ODS SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková
 
 nestr. za KDU-ČSL SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová
 
 TOP 09 SPOLU 20211217a17. prosince 2021 úřadující
Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek
 
 STAN Piráti a Starostové 20211217a17. prosince 2021 úřadující

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. [cit. 2021-11-09]. Dostupné online.
  2. ↑ Prezident pověřil Babiše jednáním o sestavení vlády. Důvěru sněmovny nepožaduje. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-10-31 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ Hrad: Prezident Miloš Zeman pověřil předsedu ODS Fialu jednáním o sestavení nové vlády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-11-09 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ BAHÝĽOVÁ, Lenka; FILIP, Jan; MOLEK, Pavel, PODHRÁZKÝ, Milan; SUCHÁNEK, Radovan; ŠIMÍČEK, Vojtěch, VYHNÁLEK, Ladislav. Ústava České republiky. 1. vyd. Praha: Linde, 2010. 1533 s. ISBN 978-80-7201-814-7. S. 862–864. [dále jen Šimíček (2010)]. 
  5. ↑ Jednací řád vlády [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zákon č. 54/1946 Sb [online]. 1946-03-26 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ Nařízení vlády č. 567/2006 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2006-12-22 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Nařízení vlády č. 341/2017 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2017-10-19 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nařízení vlády č. 59/2015 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2015-04-02 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ Nařízení vlády č. 336/2019 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2019-12-17 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zákon č. 22/1997 Sb. [online]. 1997-02-27 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  12. ↑ Nařízení vlády č. 211/2010 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2010-06-30 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nařízení vlády č. 275/2016 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2016-08-31 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Nařízení vlády č. 307/2012 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2012-09-24 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nařízení vlády č. 308/2015 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2015-11-27 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  16. ↑ Nařízení vlády č. 215/2017 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2017-07-18 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  17. ↑ Nařízení vlády č. 83/2019 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2019-03-27 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ Nařízení vlády č. 85/2021 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2021-02-25 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  19. ↑ Nařízení vlády č. 479/2020 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2020-11-27 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  20. ↑ Nařízení vlády č. 41/2014 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2014-03-18 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Nařízení vlády č. 467/2009 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2009-12-28 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Nařízení vlády č. 455/2009 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2009-12-22 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ Nařízení vlády č. 453/2009 Sb. [online]. Úřad vlády České republiky, 2009-12-22 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  25. ↑ Zásady vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu České republiky nestátním neziskovým organizacím ústředními orgány státní správy [online]. Úřad vlády ČR [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ Nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o podmínkách poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (kompetenční zákon) - §21 a §28 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  28. ↑ Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) - §30 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  29. ↑ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - §61 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  30. ↑ Databáze strategií [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  31. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 30. října 1991 č. 444 ke zprávě o územních ekologických limitech těžby hnědého uhlí a energetiky v Severočeské hnědouhelné pánvi [online]. Úřad vlády České republiky, 1991-10-30 [cit. 2021-12-21]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  33. ↑ Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek - §37 [online]. [cit. 2021-05-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ Rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb., o sjednávání mezinárodních smluv [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  35. ↑ Směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 2004-02-11 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  36. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 103, o obeslání 13. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů [online]. Úřad vlády ČR, 2020-02-03 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  37. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 635, k návrhu na uznání Republiky Kosovo a o navázání diplomatických styků s Republikou Kosovo [online]. Úřad vlády ČR, 2008-05-21 [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  38. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 29. června 2011 č. 509 o uznání Jihosúdánské republiky ode dne jejího vzniku a navázání diplomatických styků (dostupné online)
  39. ↑ Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  40. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  41. ↑ Zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  42. ↑ Zákon č. 77/1997 Sb, o státním podniku [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  43. ↑ Zákon č. 234/2014 Sb., státní službě - § 52 [online]. 2014-11-06 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  44. ↑ Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (dostupné online)
  45. ↑ Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu (dostupné online)
  46. ↑ Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. 
  47. ↑ Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) - §6 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  48. ↑ Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky - §5 [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  49. ↑ Zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  50. ↑ Zákon č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic ČR (dostupné online)
  51. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 25. května 2020 č. 570 o opatření vlády o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic České republiky (dostupné online)
  52. ↑ Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů - §7 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  53. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 8. října 2019 č. 726 o návrhu na uspořádání pohřbu se státními poctami (dostupné online)
  54. ↑ Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky - §8 [online]. [cit. 2020-05-09]. Dostupné online. 
  55. ↑ USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY ze dne 8. února 2017 č. 106 k účasti České republiky na Všeobecné světové výstavě EXPO 2020 v Dubaji (dostupné online)
  56. ↑ Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky - §24b [online]. 1999-10-12 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  57. ↑ Usnesení vlády České republiky o novém rozdělení klíčů k českým korunovačním klenotům [online]. Praha: Úřad vlády ČR, 1993-01-13 [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  58. ↑ VALENTA, Petr. Historie klíčů od korunovačních klenotů. [s.l.]: Kancelář Poslanecké sněmovny, 2010. Dostupné online. 
  59. ↑ Fialova vláda získala důvěru. Po 23 hodinách. Seznam Zprávy [online]. 2022-01-13 [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  60. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Prezident republiky jmenoval členy nové vlády [online]. Pražský hrad, 2021-12-17 [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_České_republiky&oldid=21358243“