Předseda vlády České republiky

hlava vlády České republiky

Předseda vlády České republiky je hlavou vlády České republiky, z hlediska protokolu čtvrtý nejvyšší ústavní činitel státu.[2] Sídlí v Kramářově vile v Praze. Od prosince 2017 je předsedou vlády Andrej Babiš z hnutí ANO 2011, podruhé jmenovaný v červnu 2018. V listopadu 2021 se designovaným předsedou vlády stal Petr Fiala z Občanské demokratické strany.

Předseda vlády České republiky
Emblem of the Government of the Czech Republic.svg
SídloKramářova vila
Jmenujeprezident České republiky
První ve funkciVáclav Klaus
Plat203 600 Kč (2018)[1]
Webová stránkawww.vlada.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předseda vlády je jmenován prezidentem republiky. Jestliže dvakrát neuspěje při sestavení vlády (vláda nezíská důvěru parlamentu), pro třetí pokus jmenuje prezident předsedu na základě návrhu předsedy Poslanecké sněmovny. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Jeho demise znamená zároveň demisi celé vlády jen podle dosavadní ústavní zvyklosti.

Je držitelem jednoho ze sedmi klíčů od dveří do Korunní komory v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, kde jsou uloženy české korunovační klenoty.

Kompetence

Podle Ústavy České republiky předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze a vystupuje jejím jménem. Vykonává rovněž další činnosti, které mu svěří ústava nebo jiné zákony. Spolupodepisuje zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Na jeho návrh prezident republiky jmenuje a odvolává další členy vlády. Jeho prostřednictvím také podávají další členové vlády demisi do rukou prezidenta.

Kromě toho kontrasignuje rozhodnutí prezidenta republiky podle článku 63 a nese za ně spolu s celou vládou odpovědnost. Kontrasignací může pověřit jiného člena vlády. V případě uvolnění úřadu prezidenta nebo pokud nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší mu výkon některých funkcí dle článku 63. Konkrétně to jsou:

  • zastupování státu navenek
  • sjednávání a ratifikace mezinárodních smluv
  • je vrchním velitelem ozbrojených sil
  • přijímání vedoucích zastupitelských misí
  • pověřování a odvolávání vedoucích zastupitelských misí
  • propůjčování a udělování státních vyznamenání
  • jmenování soudců
  • nařízení, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
  • udělování amnestie
  • výkon pravomocí neuvedených v ústavních zákonech, ale v běžných zákonech

Postavení

Jeho pozice v rámci vlády je poměrně silná. Ačkoli vláda rozhoduje ve sboru, směřování politiky určuje její předseda. Přesto nesmí přímo ovlivňovat činnost jednotlivých ministerstev.[3] Jeho výsadní postavení dokládá zejména to, že na jeho návrh jsou jmenováni a odvoláváni další členové vlády.[4] Na druhou stranu je fakticky v tomto obvykle omezen koaliční smlouvou.[5]

Přestože pro to není opora v ústavě, jeho demise je podle zavedené praxe považována za demisi celé vlády. Tento názor je také obecně přijímán v právní teorii,[6] ovšem někteří právníci jej nesdílejí.[7][8] Např. podle ústavního právníka Jana Filipa má být demise vlády zásadním rozhodnutím celé vlády, nový předseda vlády by navíc podle něj měl mít dostatek možností k provedení potřebných změn. Ačkoli předseda vlády tak může podle výslovného znění ústavy podat demisi a současně dát prezidentovi návrh na odvolání ostatních členů vlády, při vládní krizi v roce 1997 podal premiér Václav Klaus demisi s dovětkem o demisi celé vlády. Později bylo i s demisemi některých dalších premiérů nakládáno jako s demisemi celých vlád, čímž byla vytvořena ústavní zvyklost.[5] Výslovně ji zakotvit do českého právního řádu bylo navrženo v souvislosti s rozsáhlejší novelizací Ústavy v roce 1999, tento návrh ale tehdy neprošel.[9]

Česká ústava umožňuje jmenovat předsedu vlády dříve než ostatní členy vlády. V takové situaci existují dva předsedové vlády. Nový ale pouze sestavuje budoucí vládu a prezidentu republiky navrhuje kandidáty ke jmenování za členy vlády. Bez opory kabinetu se na něj hledí pouze jako na designovaného, jmenovaného do úřadu. Pravomoci předsedy vlády dále plní dosavadní předseda v čele existujícího kabinetu, jehož členové jsou prezidentem pověřeni k výkonu funkcí v demisi až do jmenování nové vlády.[4]

Odkazy

Reference

  1. SOKOL, Petr. Milionář z Hradu. Kolik bere český prezident? [online]. Reflex, 2018-02-18 [cit. 2018-02-21]. Dostupné online. 
  2. Příručka diplomatického protokolu II. Zásady a pravidla protokolární praxe [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, listopad 2018 [cit. 2020-01-15]. S. 12. Dostupné online. 
  3. VODIČKA, Karel; CABADA, Ladislav. Politický systém České republiky. Historie a současnost. 3. vyd. Praha: Portál, 2011. S. 345. 
  4. a b GERLOCH, Aleš; HŘEBEJK, Jiří; ZOUBEK, Vladimír. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. S. 187–188. 
  5. a b FILIP, Jan. Aktuální ústavněprávní otázky výkonné moci v ČR. In: HLOUŠEK, Vít; ŠIMÍČEK, Vojtěch. Výkonná moc v ústavním systému České republiky. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. S. 28–29.
  6. Sládeček, V., Mikule, V., Suchánek, R., Syllová, J. Ústava České republiky. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 709. ISBN 978-80-7400-590-9, str. 711–712.
  7. KOUDELKA, Zdeněk. Prezident a demise Sobotky. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-02 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  8. HASENKOPF, Pavel. Premiér nesmí libovolně shodit celou vládu. Aktuálně.cz [online]. 2017-05-05 [cit. 2017-05-05]. Dostupné online. 
  9. Sněmovní tisk 359. Novela Ústavy ČR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 3. období, 1998–2002 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy