Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destén, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926 Koblenz – 2. prosince 2020 Authon, Loir-et-Cher)[1] byl francouzský politik, úřadující jako dvacátý prezident Francouzské republiky mezi lety 1974 až 1981.
Valéry Giscard d'Estaing | |
---|---|
Valéry Giscard d'Estaing (1975) | |
20. prezident Francie | |
Ve funkci: 27. května 1974 – 21. května 1981 | |
Předchůdce | Georges Pompidou |
Nástupce | François Mitterrand |
Stranická příslušnost | |
Členství | Unie pro francouzskou demokracii Independent Republicans |
Rodné jméno | Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing |
Narození | 2. února 1926 Koblenz |
Úmrtí | 2. prosince 2020 (ve věku 94 let) Authon |
Příčina úmrtí | covid-19 |
Místo pohřbení | Authon (47°38′45″ s. š., 0°53′37″ v. d.) |
Choť | Anne-Aymone Giscard d'Estaing (od 1952) |
Rodiče | Edmond Giscard d'Estaing a May Bardouxová |
Děti | Louis Giscard d'Estaing Valerie-Anne Giscard d'Estaing Henri Giscard d'Estaing Jacinte Giscard d'Estaing |
Příbuzní | Olivier Giscard d'Estaing a Sylvie Giscard d'Estaing (sourozenci) Charles Giscard d'Estaing (synovec) |
Alma mater | École Nationale d'Administration (1949–1951) Polytechnická škola Lyceum Ludvíka Velikého Lyceum Jansona de Sailly |
Profese | státník, úředník, politik a autor |
Náboženství | katolická církev |
Ocenění | velkokříž Řádu svatého Olafa (1962) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1963) záslužný velkokříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1973) velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | Valéry Giscard d'Estaing |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.
Politická kariéra
editovatV letech 1952–1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.
Prezident
editovatJako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973–1974 a 1979–1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.
Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.
Další působení
editovatPo porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989–1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.
„ | Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu. | “ |
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010 |
„ | Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí. | “ |
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011 |
Vyznamenání
editovatFrancouzská vyznamenání
editovat- velkokříž (a bývalý velmistr) Řádu čestné legie[3]
- velkokříž (a bývalý velmistr) Národního Řádu za zásluhy[3]
- Válečný kříž (1939–1945)[3]
Zahraniční vyznamenání
editovat- velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 1962
- velkokříž Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1963[4]
- velký záslužný kříž s hvězdou a šerpouZáslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1965
- velkokříž Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 1. října 1973[5]
- velkokříž Maltézského záslužného řádu – Suverénní řád Maltézských rytířů, 1974
- velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo – Německo, 1975
- velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 1975
- velkokříž Řádu republiky – Tunisko, 1975
- velkokříž s řetězem Řádu svatého Jakuba od meče – Portugalsko, 14. října 1975[6]
- velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 1976
- velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže – Brazílie, 26. dubna 1976
- velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 28. června 1978[7]
- rytíř Řádu slona – Dánsko, 12. října 1978[8]
- velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 21. října 1978[6]
- rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 6. června 1980
- Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska – Bádensko-Württembersko, 8. dubna 2005
- Cena Karla Velikého – Cáchy, 2003
- velkokříž Národního řádu za zásluhy – Guinea
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zemřel prezident Giscard d'Estaing, nedoceněný francouzský Kennedy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online.
- ↑ Valéry Giscard d'Estaing est mort "des suites du Covid" [1] 2. prosince 2020.
- ↑ a b c Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online.
- ↑ Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online.
- ↑ https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-17.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Valéry Giscard d'Estaing na Wikimedia Commons
- Galerie Valéry Giscard d'Estaing na Wikimedia Commons
- Osoba Valéry Giscard d'Estaing ve Wikicitátech
- (francouzsky) Interview s Valéry Giscard d'Estaing November 2008 CVCE Archivováno 28. 7. 2020 na Wayback Machine.
- (francouzsky) Na stránkách Francouzské akademie
- (německy) Dossier Valéry Giscard d’Estaing na Spiegel Online
- (německy) Cena Karla Velikého 2003
16. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Léopold Sédar Senghor |
2003 Valéry Giscard d'Estaing |
Nástupce: — |