Valéry Giscard d'Estaing

francouzský politik

Valéry Giscard d'Estaing [valéri žiskár destén, valeˈʀi ʒiskaʀdɛsˈtɛ̃], celým jménem Valéry René Marie Georges Giscard d'Estaing, někdy krátce Giscard nebo VGE (2. února 1926 Koblenz2. prosince 2020 Authon, Loir-et-Cher)[1] byl francouzský politik, úřadující jako dvacátý prezident Francouzské republiky mezi lety 19741981.

Valéry Giscard d'Estaing
Valéry Giscard d'Estaing (1975)
Valéry Giscard d'Estaing (1975)
20. prezident Francouzské republiky
Ve funkci:
27. května 1974 – 21. května 1981
PředchůdceGeorges Pompidou
NástupceFrançois Mitterrand
Stranická příslušnost
ČlenstvíUnie pro francouzskou demokracii
Independent Republicans

Narození2. února 1926
Koblenz
Úmrtí2. prosince 2020 (ve věku 94 let)
Authon
Místo pohřbeníAuthon (47°38′45″ s. š., 0°53′37″ v. d.)
ChoťAnne-Aymone Giscard d'Estaing (od 1952)
RodičeEdmond Giscard d'Estaing a May Bardouxová
DětiLouis Giscard d'Estaing
Valerie-Anne Giscard d'Estaing
Henri Giscard d'Estaing
Jacinte Giscard d'Estaing
PříbuzníOlivier Giscard d'Estaing a Sylvie Giscard d'Estaing (sourozenci)
Alma materÉcole Nationale d'Administration (1949–1951)
École polytechnique
Lyceum Ludvíka Velkého
Lycée Janson de Sailly
Profesestátník, úředník a politik
Náboženstvíkatolická církev
Oceněnívelkokříž Řádu svatého Olafa (1962)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (1963)
velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1973)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1975)
… více na Wikidatech
PodpisValéry Giscard d'Estaing, podpis
CommonsValéry Giscard d'Estaing
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v rodině vysokého finančního úředníka a významného ekonoma, který tehdy byl s francouzskou okupační armádou v Německu. V 17 letech vstoupil do odbojového hnutí, po maturitě a přípravném roce na Lyceum Ludvíka Velikého (Lycée Louis-le-Grand) v Paříži vystudoval inženýrskou Polytechniku École polytechnique a pak École nationale d'administration. Roku 1952 se oženil s Anne-Aymon Sauvage de Brantes, s níž pak měl čtyři děti.

Zemřel 2. prosince 2020 na následky nemoci covid-19.[2]

Politická kariéraEditovat

V letech 1952–1956 pracoval ve finanční inspekci, od roku 1956 byl poslancem francouzského parlamentu, roku 1962 se stal státním tajemníkem v ministerstvu financí a krátce nato ministrem. Roku 1966 byl z této funkce odvolán, zůstal však stále poslancem. Zasazoval se o evropskou integraci a podporoval vstup Velké Británie do EU. Když byl roku 1969 Georges Pompidou zvolen prezidentem, stal se Giscard opět ministrem financí a roku 1974 byl těsnou většinou zvolen prezidentem.

PrezidentEditovat

Jako prezident musel čelit dvěma ropným krizím (1973–1974 a 1979–1980), během nichž prudké zvýšení cen nafty zvýšilo inflaci a oslabilo francouzské hospodářství. Francie na to zahájila program výstavby jaderných elektráren. Giscard prosadil řadu liberalizačních opatření, zjednodušil prezidentský ceremoniál a výrazně podpořil evropskou integraci.

Zavedl pravidelné schůzky hlav evropských států, z nichž pak vznikla Evropská rada, posílil pravomoci Evropského parlamentu, který byl roku 1979 poprvé volen v přímé volbě. V úzké spolupráci s německým kancléřem Helmutem Schmidtem prosadil vytvoření evropské převodní měny ECU, která se stala předchůdcem eura a snížila rizika kurzových změn uvnitř EU. Od roku 1979 zavedl neformální schůzky hlav států G8. V závěru období Giscarda poškodil skandál s dary od afrického diktátora Bokassy a ve volbě roku 1981 těsně prohrál s François Mitterrandem.

Další působeníEditovat

Po porážce se věnoval regionální politice v kraji Auvergne, snažil se o sjednocení středopravicových stran a v letech 1989–1993 byl poslancem evropského parlamentu. Roku 2001 se stal předsedou Evropského konventu, který roku 2003 předložil návrh Evropské ústavní listiny. Téhož roku byl Giscard oceněn cenou Karla Velikého a zvolen členem Francouzské akademie. Po neúspěchu ústavní listiny ve francouzském a holandském referendu roku 2005 se z politiky stáhl, důležité otázky však často komentoval v novinách. Roku 2006 byl zvolen čestným občanem rodného města Koblence.

 
Giulio Andreotti, Takeo Fukuda, Jimmy Carter, Helmut Schmidt a Valéry Giscard d'Estaing. Schůzka G7, Bonn 1978
Evropa bez Řecka by byla jako dítě bez rodného listu.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2010
Euro je velký úspěch, což mnohé zlobí.
— Valéry Giscard d'Estaing, 2011

VyznamenáníEditovat

Francouzská vyznamenáníEditovat

Zahraniční vyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

 
Valéry Giscard d'Estaing (2015)

ReferenceEditovat

  1. Zemřel prezident Giscard d'Estaing, nedoceněný francouzský Kennedy. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-12-02 [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. 
  2. Valéry Giscard d'Estaing est mort "des suites du Covid" [1] 2. prosince 2020.
  3. a b c Valéry GISCARD d’ESTAING | Académie française. www.academie-francaise.fr [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  4. Decreto 1038/1963, de 18 de abril, por el que se concede la Gran Cruz de la Orden de Isabel la Católica al señor Valery Giscard d'Estaing. [online]. Dostupné online. 
  5. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  6. a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 
  7. Real Decreto 1679/1978, de 28 de junio, por el que se concede el Collar de la Real y Muy Distinguida Orden de Carlos III al excelentísimo señor Valéry Giscard D'Estaing, Presidente de la República Francesa. [online]. Dostupné online. 
  8. https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10198496&p…. archive.is [online]. 2012-12-17 [cit. 2019-06-27]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

16. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Léopold Sédar Senghor
2003
Valéry Giscard d'Estaing
Nástupce: