Autor

tvůrce originálního díla

Autor či autorka (z latinského autor, auctor = původce, tvůrce) je původce díla. Původně slovo znamenalo „rozmnožovatel“ (z latinského augere, respektive jeho trpného příčestí auctus = zvětšovat, množit).[1]

Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované v autorském zákoně. Podle autorského zákona je autorem každá fyzická osoba, která vyjádří dílo v objektivně vnímatelné podobě. [2] Autorem tedy může být například spisovatel, hudební skladatel, malíř, sochař či architekt. Téma autorství se objevuje v různých vědních oblastech, např. v literární teorii, filmové teorii, filozofii, estetice, právu, sociologii nebo knihovědě.

Portrét spisovatele Jevgenije Nikolajeviče Čirikova od Ivana Kulikova (1904)

Literární teorie a pojem autorství

editovat

V literární teorii se kritici setkávají s komplikacemi v pojmu autor, které přesahují rámec toho, co je autorství v právním prostředí. V návaznosti na postmoderní literaturu zkoumali kritici jako Roland Barthes a Michel Foucault roli a význam autorství pro význam či interpretaci literárního textu.

Barthes zpochybňuje myšlenku, že text lze připsat jedinému autorovi. Ve svém eseji Smrt autora (1968) píše, že „je to jazyk, který promlouvá, nikoli autor.“[3]Tedy že slova a jazyk textu sami o sobě určují význam, nikoli ten, kdo je zodpovědný za proces jejich vzniku. Text je pouhým odrazem kultury, ze které nevyhnutelně čerpá. I když se jedná o názory tvůrce, poznáme tyto myšlenky, i když se na autora nebudeme odkazovat.

Michel Foucault ve svém eseji „Co je autor?“ (1969) tvrdí, že všichni autoři jsou spisovatelé, ale ne všichni spisovatelé jsou autoři. Tvrdí, že „soukromý dopis může mít signatáře - nemá autora.“

Alexander Nehamas, který Foucaultův postoj rozšiřuje, píše, že Foucault navrhuje, aby „autorem byl ten, kdo může být chápán jako ten, kdo vytvořil určitý text, jak jej interpretujeme“, nikoli nutně ten, kdo text napsal.[2] Právě tento rozdíl mezi tvorbou písemného díla a tvorbou interpretace či významu v písemném díle zajímá Barthese i Foucaulta.

Literární kritici Barthes a Foucault doporučují, aby se čtenáři při interpretaci psaného díla nespoléhali na význam jednoho zastřešujícího hlasu a nehledali v něm žádný, a to kvůli komplikacím, které jsou s titulem „autor“ spisovatele spojeny. Upozorňují na nebezpečí, jimiž by mohly trpět interpretace, pokud by se subjekt inherentně významných slov a jazyka spojoval s osobností jednoho autorského hlasu. Místo toho by čtenáři měli připustit, aby byl text interpretován z hlediska jazyka jako „autor“.

Autorské právo

editovat

Autorstvím a oprávněními autora k dílu se zabývá právní odvětví zvané autorské právo, v České republice kodifikované hlavně v autorském zákoně. Jeho předmětem je autorské dílo literární, umělecké a vědecké. Dílo a práva s ním spojená vznikají okamžikem kdy je objektivně vnímatelně vyjádřeno. Zabývá se ale i samotným autorem, jako fyzickou osobou. Vztah mezi autorem a autorským právem je zásadní pro ochranu duševního vlastnictví. Autorské právo poskytuje autorům díla, jako jsou spisovatelé, hudebníci, filmaři a další tvůrci, soubor práv, která jim umožňují kontrolovat a profitovat z jejich tvůrčí práce.

Autor může některá svá práva přenášet i na jinou osobu nebo osoby. Například právo dílo užít může delegovat podle Občanského zákoníku pomocí tzv. licencí.

Další právní úpravou autorských práv je Bernská úmluva, která zajišťuje jejich dodržování a význam na mezinárodní úrovni.

Autorský zákon zahrnuje dvě odvětví práv:

Osobnostní práva

editovat

Osobnostní práva jsou nepřevoditelná a autor se jich nemůže vzdát. Zanikají až smrtí autora. Po smrti autora si ale nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu. Autor také může určit jak má být jeho autorství uvedeno při zveřejnění a dalším užití jeho díla. Autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. Mezi tato práva mimo jiné patří i kontrola autora nad změnami a zásahy do díla.[4]

Majetková práva

editovat

Výlučná práva majetková jsou vyjádřena v oddílu 3 § 12 a dále. Na rozdíl od osobnostních mohou být přenesena i na jinou osobu nebo osoby.[4]

Vztahy autora v nakladatelství

editovat

Vztah s nakladatelem

editovat

Vztah nakladatele a autora je v zásadě založen na nakladatelské smlouvě. V té se obě strany právně zavazují. Autor udílí nakladatelství svolení vydat dílo slovesné, hudebně dramatické nebo hudební, dílo výtvarných umění anebo dílo fotografické, a nakladatelství se zavazuje na svůj účet dílo vydat, učinit opatření k jeho šíření a vyplatit autorovi odměnu.[5] Nakladatel může ovlivnit výběr překladatele/překladatelky u překladové literatury, výši honorářů a podmínky smlouvy, termín vydání, výběr spolupracovníků (externistů), název, vizuální podobu, technické specifikace (typ vazby a papíru, barevnost, layout sazby), tiskový náklad, prodejní cenu a výběr tiskárny. To vše po domluvě s autorem.[6]

Vztah s editorem

editovat

Vztah editora s autorem je klíčový pro publikaci díla. Editor je odpovědný za přípravu autorova díla k publikaci. Jeho práce zahrnuje revizi, úpravy a formátování textu aby byl připraven pro čtenáře. Autor editorovi komunikuje svou vizi a editor by ji měl respektovat při své práci. Zároveň si ale musí editor udržet autoritu, aby nebylo ohroženo konečné dílo.[7]Autor může být ovlivněn i tím, že si editor autorův text musí chtít vybrat k editaci.[8]Což podle studie Jamese Currana vede k situaci, kdy autor píše spíše pro editora, než pro čtenáře.[9]

Kompenzace autorovi

editovat

Je to odměna pro autora. Obvykle obnáší 5-10% z ceny knihy a vyplácí se po prodeji 500 a více kusů.[10]Výše odměny ale není nikde přesně kodifikována a záleží na mnoha jiných faktorech. Mezi ně patří renomé autora, kvalita díla a povaha subjektu zadavatele. Dalším faktorem je výběr licence.[11]

Související pojmy

editovat
  • autorské čtení – kulturní pořad, kde spisovatel čte nebo recituje své vlastní literární dílo; často spojeno s autogramiádou

Reference

editovat
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Vydání první. vyd. Voznice: [s.n.] 752 s. Dostupné online. ISBN 80-85927-85-3, ISBN 978-80-85927-85-6. OCLC 48757562 
  2. a b NEHAMAS, Alexander; JOURNAL OF PHILOSOPHY INC. What an Author Is:. Journal of Philosophy. 1986, roč. 83, čís. 11, s. 685–691. Dostupné online [cit. 2024-05-27]. ISSN 0022-362X. DOI 10.5840/jphil1986831118. 
  3. BARTHES, Roland; HEATH, Stephen. "The Death of the Author", Image, music, text: essays. 13. [Dr.]. vyd. London: Fontana 220 s. ISBN 978-0-00-686135-5. 
  4. a b INFO@AION.CZ, AION CS-. 121/2000 Sb. Autorský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2024-05-18]. Dostupné online. 
  5. Nakladatelská smlouva. EPRAVO.CZ [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. 
  6. Jak to chodí v nakladatelství: otázky a odpovědi. www.knihazlin.cz [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. 
  7. MALURA, Jan; SMOLKA, Zdeněk. Kolik možností má editor. Česká literatura. 2019, roč. 67, čís. 3, s. 428–434. Dostupné online [cit. 2024-05-27]. ISSN 0009-0468. 
  8. MALURA, Jan; SMOLKA, Zdeněk. Kolik možností má editor. Česká literatura. 2019, roč. 67, čís. 3, s. 428–434. Dostupné online [cit. 2024-05-27]. ISSN 0009-0468. 
  9. CURRAN, James. Literary Editors: Social Networks and Cultural Tradition. Media Organizations in Society. James Curran, ed. London: Arnold, 2000. 230
  10. Odměna autora za vydání knihy. bookla.cz [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. 
  11. MÍŠEK, Karel; POKORNÁ, Tereza. Výše autorské odměny « Altán Klamovka. www.aug.cz [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • BÍLÝ, Radek. Zdaňování autorských honorářů. [s.l.]: [s.n.], 2021. Dostupné online. 
  • ČERMÁK, Jiří. Internet a autorské právo. Praha: Linde, 2003. ISBN 80-7201-423-4. 
  • DEZMAN, Chux (28 February 2021). How Much Money Do Authors Make?. Byliner. Retrieved 3 November 2021.
  • DRAGOUN, Michael. Knižní kultura českého středověku. Dolní Břežany: Scriptorium, 2020. ISBN 978-80-7649-012-3. 
  • MALURA, Jan; SMOLKA, Zdeněk. Kolik možností má editor. [s.l.]: [s.n.], 2019. Dostupné online. 
  • NESBITT, Molly. What Was an Author?. [s.l.]: [s.n.], 1987. 29 s. DOI 10.2307/2930205. S. 229-257. 
  • PIORECKÝ, Karel; WORLD LITERATURE STUDIES. Česká počítačově generovaná literatura a otázka autorství literárního textu. [s.l.]: [s.n.], 2017. Dostupné online. S. 66-78. 
  • SÝKOROVÁ, Pavla. Autorské právo v architektuře. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, 103 s.
  • SVATOŠ, Martin. O autorství Klíčů a Indexu českých zakázaných knih. Listy filologické/Folia philologica, 2002, 125.3/4: 321-325.
  • VAŠÁK, Pavel. Autor, text a společnost. Praha: Academia, 1986. 
  • ŽEMBEROVÁ, Viera. Autor v literárnohistorických súvislostiach. Slavica litteraria. 2017, roč. 20, čís. 1, s. 61-71. ISSN 2336-4491. DOI 10.5817/SL2017-1-5. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat