Divadlo Járy Cimrmana

divadelní organizace v Česku
O budově Žižkovského divadla Járy Cimrmana pojednává článek Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Divadlo Járy Cimrmana (zkracované jako DJC) je pražský divadelní soubor fungující od konce 60. let. Jeho repertoár tvoří komické hry Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka s tematikou fiktivního českého génia Járy Cimrmana, který je prohlašován za původního autora těchto her. V divadle tradičně hrají pouze muži, a to až na výjimky bez hereckého vzdělání. Jde o jedno z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel a českých poválečných divadel vůbec. Od roku 1992 působí na půdě Žižkovského divadla Járy Cimrmana, p. o., kde vystupuje i Cimrman English Theatre uvádějící hry Divadla Járy Cimrmana v anglickém jazyce.

Divadlo Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Dům ve Štítného ulici na Žižkově, současné působiště Divadla Járy Cimrmana
Základní informace
StátČeskoČesko Česko
Typ divadlaamatérské divadlo
Zaměřeníčinohra
ScényMalostranská beseda, Reduta, divadlo Solidarita, divadlo Braník 41, dnes Žižkovské divadlo Járy Cimrmana
ZkratkaDJC
ZřizovatelDivadelní agentura ECHO, spol. s r.o.
Osobnosti
Umělecký šéfZdeněk Svěrák
Významní herciZdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Pavel Vondruška,Genadij Rumlena, Petr Brukner, Jan Kašpar, Václav Kotek, Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Petr Reidinger, Marek Šimon, Robert Bárta, Zdeněk Škrdlant, Michal Weigel, Václav Verner a další
Pojmenováno poJára Cimrman
Další informace
AdresaPraha, Česko
Oficiální webhttp://www.cimrman.at/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie souboruEditovat

ZačátkyEditovat

Prvotním autorem nápadu založit toto divadlo byl Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svou myšlenkou své kolegy z rozhlasu Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.[1] K projektu byli v jeho rané fázi přizváni ještě Karel Velebný, Jan Trtílek a Oldřich Unger jako účinkující a Helena Philippová, která se ujala režie. Už 23. prosince toho roku pak byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného, pod nímž byl později označován za Svěrákova bratrance) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve (fiktivní) vesnici Liptákov v Pojizeří. Krátce po založení se k souboru připojili Ivan Štědrý, Josef Podaný, Vít Mach a Jiří Stivín, drobných rolí se ujali kulisáci Milan Papírník, Petr Čada, Jindřich Holna a František Malota.

Podle původního plánu měly být při premiéře nového divadla uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabijačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Její místo vyplnil seminář o Cimrmanově životě a díle, přičemž tuto originální formu (seminář + hra) si udržela představení DJC dodnes. Po semináři následovala Svěrákova hra Akt (lehce morbidní rodinná komedie, v podtitulu „hra se zpěvy a tanci“), která měla nejprve zkušební premiéru pro rodiny a známé a teprve poté byla 4. října 1967 v Malostranské besedě představena široké veřejnosti.

Ještě téhož roku mělo premiéru Smoljakovo Vyšetřování ztráty třídní knihy (činohra žánru absurdní komedie) a pak byla konečně uvedena i Šebánkova Domácí zabijačka aneb Nebyl tady Bormann (podtitul „toiletní horor“). V té době už ale sílily osobní i umělecké neshody mezi Šebánkem a Philippovou na jedné straně a Smoljakem na straně druhé, které se postupně staly nepřekonatelnými. Zdeněk Svěrák se přiklonil na Smoljakovu stranu, což roku 1969 vedlo k odchodu Šebánka, Philippové a několika dalších členů, a ke stažení Domácí zabijačky z repertoáru.[2] (Šebánek později založil paralelní cyklus Salón Cimrman, kde s ním z původních členů divadla účinkoval Karel Velebný a jako stálý host Miloň Čepelka.) Režisérem divadla Járy Cimrmana se po Philippové stal právě Ladislav Smoljak.

V 70. a 80. letechEditovat

Působení divadla v období normalizace se neslo ve znamení ustavičných neshod a bojů se státním aparátem, kulturními komisemi a cenzurou (které zachycuje i film Nejistá sezóna), kdy se divadlo muselo několikrát stěhovat, hrát na alternativních scénách v provizorních, často zcela nevyhovujících podmínkách, měnit obsah her (například sexuolog Pepa ze hry Akt byl původně příslušník Veřejné bezpečnosti) a svého času, v roce 1972, mělo dokonce zakázáno účinkovat na území Prahy. Největší problémy s cenzurou měla hra Lijavec (1982), která musela být už následujícího roku stažena a znovu mohla být uváděna až od roku 1986.

Navzdory těmto problémům a překážkám se DJC během této doby stalo velmi populárním, Smoljak se Svěrákem psali (nyní už společně) další hry a tvorba divadla mohla vycházet i oficiálně knižně (scénáře) a na gramodeskách. Etabloval se „klasický“ (ne)herecký ansámbl, obvykle doplňovaný z řad kulisáků nebo přátel stávajících herců. Kromě zakladatelů Svěráka, Smoljaka, Čepelky a Ungera (ten koncem 70. let emigroval) sem patřili Jaroslav Weigel (také výtvarník scén a doprovodných materiálů), Jaroslav Vozáb, Pavel Vondruška (také dirigent případné scénické hudby), Petr Brukner, František Petiška (zemřel roku 1980), později Václav Kotek (ten se posléze stal především manažerem a impresáriem divadla), Jan Hraběta, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Josef Koudelka a Jan Kašpar. Krátce jako herci DJC vystupovali např. také režiséři Andrej Krob a Jiří Menzel či skladatel Jaroslav Uhlíř. Významným členem byl ve své době i skladatel a herec Jan Klusák, autor hudby k představení Cimrman v říši hudby.

V 80. letech realizovali Smoljak se Svěrákem na cimrmanovská témata i několik filmů (jsouce tehdy už zavedenými a úspěšnými autory filmových komedií), konkrétně Jára Cimrman ležící, spící, rekonstruovaná Cimrmanova biografie popisovaná v seminářích, Rozpuštěný a vypuštěný na motivy hry Vražda v salónním coupé, a Nejistá sezóna, autobiograficky ztvárňující skutečný život divadla v té době a obsahující úryvky několika dalších her (zejména Vizionáře). Všechny tyto filmy režíroval Ladislav Smoljak a vystupovali v nich (mezi jinými) i herci DJC.

Roku 1988 postihla soubor DJC dvě neštěstí, když zemřel Jaroslav Vozáb a záhy nato se vážně zranil Jan Kašpar.[pozn. 1] Ten i přes své ochrnutí ale zůstal hercem divadla a autoři mu v dalších hrách psali na tělo „sedavé“ role.

Po roce 1989Editovat

Uvolnění po revoluci v roce 1989 přineslo nejen možnost uvést hru Blaník (o které se nevěřilo, že projde přes schvalovací komisi), ale i rozmach popularity osobnosti Járy Cimrmana. Byly po něm pojmenovány nejen ulice, ale např. i planetka objevená astronomem Zdeňkem Moravcem. V červnu 1995 dostává hra Záskok Cenu Alfréda Radoka jako hra roku 1994.

Postupně docházelo k přirozené generační obměně ansámblu, i když jen velmi zvolna, neboť stávající herci zpravidla účinkovali (nebo ještě účinkují) až do velmi vysokého věku, často doslova až do smrti. Z mladší generace se mezi kmenové herce zařadili Marek Šimon, Petr Reidinger a Robert Bárta, původně kulisáci a technici. Menší role ztvárňují také Michal Weigel a Václav Verner.

Roku 2008 byla uvedena patnáctá hra České nebe, obecně chápaná jako poslední. V ní se poprvé ve větší roli objevil Zdeněk Škrdlant, který nahradil Josefa Koudelku.

Významné personální ztráty postihly divadlo roku 2010, kdy ze zdravotních důvodů musel odejít Pavel Vondruška (jako dirigenta ho nahradil Milan Svoboda) a zejména zemřel Ladislav Smoljak, jedna z vůdčích osobností souboru. Roku 2013 po vleklé nemoci skonal i Jan Kašpar. Tyto ztráty byly částečně kompenzovány hereckým angažmá dvou potomků členů divadla v rámci tzv. akce „Synové pomáhají otcům“ (Josef Čepelka a Vojtěch Kotek) a hostováním Miroslava Táborského. Též se k souboru vrátil Andrej Krob.

Další vlna úmrtí přišla koncem 10. let, kdy zemřeli Bořivoj Penc (2018), Jaroslav Weigel a Václav Kotek (oba 2019). Náhradou se jako další hostující profesionál k DJC připojil Ondřej Vetchý.

Působiště divadlaEditovat

  • K prvnímu zkušebnímu představení došlo 19. 6. 1967 v Malostranské besedě (pro rodiny a známé) a oficiálně pro veřejnost (4. 10. 1967) – šlo o hru Akt.
  • V lednu 1972 se DJC nastěhovalo do pražské Reduty.
  • Od října 1974 DJC vystupovalo bez kulis, kostýmů a rekvizit na různých alternativních scénách – strahovská Sedmička, kolej 5. května, Klub chemiků, Divadlo v Řeznické.
  • Od března 1975 divadlo působilo v Branické ulici č. 41 na Praze 4, kam se přestěhovalo po krátkém intermezzu v kulturním domě Novodvorská.
  • Od roku 1983 působilo Divadlo Járy Cimrmana v Divadle Solidarita (dnes Strašnické divadlo).
  • Od roku 1992 Žižkovské divadlo Járy Cimrmana, p. o., sídlí na Štítného 520/5, 130 00, Praha 3 – Žižkov (dříve Žižkovské divadlo T. G. Masaryka; budova nese název Masarykův dům[3]).

HryEditovat

Většina her je koncipována tak, aby mohl být jejich autorem skutečně Jára Cimrman, tedy jejich děj je situován do období pozdního Rakouska-Uherska, resp. belle époque. První tři hry, které napsali samostatně tři zakladatelé divadla, se o tento charakter ještě nesnažily, což je v případě Aktu vysvětleno tím, že podle Cimrmanova přání měl restaurátor hry právo přizpůsobit postavy i děj své době, pokud zachová její myšlenku. Vyšetřování ztráty třídní knihy je samo o sobě umístěno časově neurčitě (dojem starého Rakouska byl později akcentován přejmenováním postavy ministra školství na zemského školního radu), a Šebánkova Domácí zabijačka byla evidentně zasazena dokonce do doby po druhé světové válce, ovšem brzy po premiéře se přestala uvádět a dnes je prakticky neznámá.

Pasáže některých her, pokud by je byl skutečně napsal Cimrman počátkem 20. století, by ovšem svědčily o skutečně věšteckých autorových schopnostech – to se týká zejména hry Vizionář, kde je „předpovězena“ komunistická revoluce a znárodnění dolů.

Děj jednotlivých her funguje samostatně a navzájem spolu nesouvisí, místy jsou však mezi nimi styčné detaily. Např. postava policejního inspektora Trachty alias Ludvíka se vyskytuje jak v Hospodě Na Mýtince, tak ve Vraždě v salónním coupé, poručíka Pihrta ze hry Lijavec zmiňuje v jedné replice také šikovatel Vogeltanz v Záskoku, a ve hře Afrika se objevuje narážka na vtip pronesený ve hře Švestka – Motyčka ze Švestky se ptá Sváti Pulce, zda není jeho otcem nějaký doktor Žába, načež ve hře Afrika se baron Ludwig (hraný zpravidla stejným hercem jako Motyčka) otáže dr. Emila Žáby, zda není otcem nějakého inženýra Pulce.

Zvláštní význam má zmínka o „doktoru Petiškovi z Brandýsa nad Labem“ v replice Faráře v Němém Bobši – inspirací byl cimrmanovský herec František Petiška, v civilu lékař žijící v Brandýse nad Labem. Toto jméno se ovšem v textu objevilo až po Petiškově smrti roku 1980, do té doby šlo o „doktora Šubrta z Brodu“ a byl přejmenován právě na Petiškovu počest. Příjmení Šubrt pak posloužilo jako „krycí jméno“ postavy inspirované Petiškou ve filmu Nejistá sezóna (hrál ji Josef Vondráček). V Brandýse nad Labem mimochodem žil i Petr Brukner (je to pravdivě zmíněno v semináři představení Posel z Liptákova, kde vystupuje jako dálkový student cimrmanologie) a po jistou dobu i Ladislav Smoljak, když učil na zdejším gymnáziu.

Filmy a seriálEditovat

Z iniciativy členů divadla Járy Cimrmana vzniklo také několik filmů s cimrmanovskou tematikou. Ve všech ztvárňují herci divadla Járy Cimrmana alespoň vedlejší role. V roce 2022 se začal natáčet také první seriál s cimrmanovskou tematikou.

  • Stopa vede do Liptákova (pseudodokumentární film, 1969), účinkují: Zdeněk Svěrák, Karel Velebný, Jiří Šebánek a Miloň Čepelka;
  • Jára Cimrman ležící, spící (hraný film, 1983), účinkují: Zdeněk Svěrák, Jarolsav Vozáb, Jaroslav Weigel, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Petr Brukner, Jan Hraběta, Genadij Rumlena a Jan Kašpar;
  • Rozpuštěný a vypuštěný (hraný film, 1984), účinkují: Jan Hraběta, Jan Kašpar, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jaroslav Vozáb, Václav Kotek, Jaroslav Weigel, Pavel Vondruška, Ladislav Smoljak a Genadij Rumlena;
  • Nejistá sezóna (hraný film, 1988), účinkují: Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Miloň Čepelka, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Jan Hraběta, Petr Brukner, Genadij Rumlena, Jan Kašpar, Michal Weigel, Václav Verner, Robert Bárta, Bořivoj Penc a Václav Kotek;
  • Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny (pseudodokumentární film, 2007), účinkují: Miloň Čepelka, Václav Kotek, Genadij Rumlena, Petr Reidinger, Zdeněk Škrdlant, Václav Verner, Vojtěch Kotek, Jiří Kalina a Luděk Minařík;
  • Štace Miloně Čepelky (dokumentárrní film, 2021), účinkují: Miloň Čepelka, Zdeněk Svěrák, Petr Brukner, Jan Hraběta, Genadij Rumlena, Josef Čepelka, Miroslav Táborský a Ondřej Vetchý;
  • Stopy Járy Cimrmana (šestidílný pseudodokumentární seriál, plánováno 2023), účinkují: Miroslav Táborský, Zdeněk Svěrák, Jan Hraběta, Marek Šimon a další.

Členové divadla běžně dostávali malé role i v dalších filmech z dílny Smoljak–Svěrák (nebo otce a syna Svěrákových), které s Cimrmanem nijak nesouvisely (např. Jáchyme, hoď ho do stroje, Kulový blesk, Vratné lahve, Tři bratři, Marečku, podejte mi pero aj.).

Členové divadla[4][5]Editovat

Současný herecký souborEditovat

Jméno a fiktivní titul Portrét Životní data Doba působení v DJC Původní profese
inženýr Robert Bárta *1958 1980–dosud (původně kulisák) stavební inženýr
doktor Petr Brukner   *1943 1967–dosud (původně kulisák) projektant
bakalář Josef Čepelka *1975 2011–dosud herec
profesor Miloň Čepelka   *1936 1967–dosud učitel
doktor inženýr Jan Hraběta *1940 1973–dosud (původně kulisák) elektromechanik
bakalář Vojtěch Kotek   *1988 2011–dosud herec
inženýr Andrej Krob   *1938 1973–1975, 1990–1992, 2013–dosud (původně kulisák) režisér
doktor Petr Reidinger *1968 1992–dosud (původně kulisák) elektromechanik
inženýr Genadij Rumlena *1950 1974–dosud (původně kulisák) skladník, průvodčí a prodavač
doktor Zdeněk Svěrák   *1936 1967–dosud učitel
profesor Milan Svoboda *1951 2010–dosud dirigent a učitel
magistr Marek Šimon *1952 1984–dosud (původně kulisák) automechanik
Zdeněk Škrdlant ? 1994–dosud (původně kulisák) technik
doktor Miroslav Táborský   *1959 2010–dosud herec a učitel
Václav Verner *1956 1981–dosud (původně kulisák) technik
inženýr Ondřej Vetchý   *1962 2019–dosud herec
Michal Weigel *1954 1979–dosud (původně kulisák) grafik

Kromě kulisáků, kteří se alespoň z části uplatňují jako herci, působí v divadle i kulisáci, kteří se na jevišti dosud neobjevili, jmenovitě Luděk Minařík a Jiří Kalina.

Bývalí herci[6]Editovat

Jméno a fiktivní titul Portrét Životní data Doba působení v DJC Původní profese
Petr Čada ?–? 1968–1969 (původně kulisák) technik
Jindřich Holna 1944–2021 1967–1976 (původně kulisák) technik
inženýr Jan Kašpar 1952–2013 1973–2013 (původně kulisák) zámečník
doktor Jan Klusák   1934–dosud 1969–1976 hudební skladatel
inženýr Václav Kotek 1953–2019 1974–2019 (původně kulisák) technik
inženýr Josef Koudelka   1938–dosud 1970–1980, 2006–2008 (původně kulisák) fotograf
doktor Vít Mach ?–? 1968–1969 technik
František Malota ?–? 1967–1973 (původně kulisák) technik
inženýr Jiří Menzel   1938–2020 1976–1980 režisér
Milan Papírník ?–? 1968–1969 (původně kulisák) zvukař
doktor Bořivoj Penc 1936–2018 1983–2018 nástrojář
doktor František Petiška 1934–1980 1970–1980 lékař a básník
doktor Josef Podaný ?–? 1968–1969 novinář
profesor Ladislav Smoljak   1931–2010 1967–2010 učitel
inženýr Jiří Stivín   1942–dosud 1968–1969 hudebník
docent Jiří Šebánek 1930–2007 1967–1969 scenárista
doktor Ivan Štědrý 1934–2017 1968–1969 hudebník
profesor akademický sochař Jan Trtílek 1938–dosud 1967–1968 sochař
inženýr Jaroslav Uhlíř   1945–dosud 1977, 1990–1992, 1994–1995 hudební skladatel
inženýr Oldřich Unger   1934–2015 1967–1978 novinář
doktor Evžen Hedvábný (Karel Velebný) 1931–1989 1967–1969 hudebník
profesor Pavel Vondruška   1925–2011 1969–2010 dirigent
docent Jaroslav Vozáb 1919–1988 1968–1988 tlumočník
docent Jaroslav Weigel   1931–2019 1970–2019 výtvarník a učitel

V minulosti působila v divadle také řada kulisáků, kteří se nikdy neuplatnili jako herci, jmenovitě Milan Zuščák, Arnošt Kurell, Ivo Maurenc, Tomáš Edel, David Wünsch, Jiří Kunc, Aleš Duda, Jiří Kočí, Karel Kučera, Dan Pokorný, Ladislav „Papoušek“[pozn. 2], Petr Dvořák, Ivo Jahelka[pozn. 3], Dan Řezníček, Jiří Čelikovský, Ivan Hermel a Petr Hecht.

Sociální sítěEditovat

Divadlo Járy Cimrmana se do roku 2018 dalo volně pouštět na všech možných platformách typu Spotify, Apple Music a dalších. Po té však bylo stejně jako většina mluveného slova z platformy staženo. V roce 2016 se na YouTube objevil kanál Jára Cimrman, kde byly všechny videosnímky k dispozici volně. V červnu roku 2020 byl tento kanál smazán, a to v důsledku probíhajícího soudního sporu, v němž se Filip Smoljak, jeden ze čtyř potomků zesnulého spoluautora a režiséra divadla Ladislava Smoljaka, dožaduje po společnosti Originální Videojournal určitých informací právě o nahrávkách Divadla Járy Cimrmana. Pražská firma Originální Videojournal, kterou rovnými díly vlastní Pavel Kačírek, Jarmila Konířová, Andrej Krob a Olga Pešková, pořídila mnohé z nahrávek, které se na zmíněném kanálu na YouTube objevily. Byť firma své nahrávky nelicencovala, proti jejich použití na internetovém videokanálu dosud neprotestovala.

Velkou revoluci na YouTube provedl kanál GOLEM, který se zaměřil na raritní snímky vystoupení DJC ze staré i nové doby, vesměs v audio provedení. Mezi ně patří Lijavec s Jaroslavem Vozábem, Němý Bobeš s Oldřichem Ungerem nebo např. různá provedení hry Cimrman v říši hudby. Představení mají zpravidla vzácná obsazení a některá jsou ještě v dřevní podobě z konce 60. let (např. Akt nebo Vyšetřování ztráty třídní knihy). Zcela unikátní jsou záznamy vystoupení Františka Petišky nebo Jana Klusáka. Majitel kanálu tuto svou činnost zdůvodnil v odpovědi jednomu uživateli takto: "Podívejte se, Cimrman je pro mě národní klenot. Jenže já se narodil do doby, kdy se tento fenomén blíží ke konci bohužel. Nechci aby to tak bylo, ale je to prostě pravda. Když jsem byl poprvé v divadle už nežil ani Jaroslav Weigel. Ale právě to mě motivuje. Vozáb, Petiška, Unger, Vondruška, nechci, aby se na ně zapomnělo a na oficiálních záznamech nejsou. Proto to sbírám. Navíc já je mám rád a chci je slyšet ve všech jejich rolích a snažím se na to nějak najít. A když najdu, proč si to nechávat pro sebe, že? Proto to dělám".

PoznámkyEditovat

  1. Rok 1988 byl pro cimrmanologii tragický i symbolicky, neboť shodou okolností zemřel i hokejista Otto Cimrman, jehož jméno bylo pro jméno Járy Cimrmana inspirací.
  2. Příjmení si nikdo z žijících herců nepamatuje, vzpomínají si pouze na uvedenou přezdívku.[7]
  3. Soused Jana Hraběty, nejedná se o známého „zpívajícího právníka“ Iva Jahelku.[7]

ReferenceEditovat

  1. 40 let DIVADLA JÁRY CIMRMANA [online]. Divadelní společnost, 2016 [cit. 2016-02-24]. Dostupné online. 
  2. Místo toho, aby se radovali, tak došlo k třenicím. I Divadlo Járy Cimrmana čelilo krizi. Radiožurnál [online]. 2016-09-14 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. 
  3. HISTORIE BUDOVY VE ŠTÍTNÉHO ULICI 520/5 – Žižkovské divadlo Járy Cimrmana [online]. [cit. 2021-09-18]. Dostupné online. 
  4. CIMRMANŮV ZPRAVODAJ Notice: Undefined variable: str_titulek in /www/doc/www.cimrman.at/www/list.php on line 66. www.cimrman.at [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  5. Inscenace. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  6. MIKŠOVÁ, Zdeňka. Závěrečná diplomová práce - praktická příručka pro tvorbu diplomové práce na Fakultě zdravotnických věd. Křížkovského 8, 771 47 Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-5629-4. 
  7. a b MALEČEK, Tomáš. Padesátiletá historie Divadla Járy Cimrmana. Brno, 2020. 132 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Miroslav Jireček. Dostupné online.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat