Marečku, podejte mi pero!

česká komedie

„Marečku, podejte mi pero!“ je československá filmová komedie z roku 1976, natočená režisérem Oldřichem Lipským podle scénáře Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Šlo o jejich druhou a neméně úspěšnou spolupráci po filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!

„Marečku, podejte mi pero!“
Země původuČeskoslovensko
Jazykčeština
Délka93 min
Žánrkomedie
ScénářLadislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
RežieOldřich Lipský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJiří Sovák
Václav Lohniský
Iva Janžurová
Míla Myslíková
Josef Kemr
Ladislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
František Kovářík
Josef Abrhám
Jiří Schmitzer
Taťjana Medvecká
ProdukceJaromír Lukáš
HudbaSvatopluk Havelka
KameraJiří Macák
StřihMiroslav Hájek
ZvukJiří Lenoch
Výroba a distribuce
Premiéra8. října 1976
Produkční společnostFilmové studio Barrandov
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
„Marečku, podejte mi pero!“ na FPČSFDKinoboxuFDbIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nápis „Kroupa je vůl“ z filmu v HLINÍKáriu

Dělníci a úředníci, kteří si potřebují zvýšit kvalifikaci, docházejí opět do školy. A ukáže se, že mnohé jejich návyky z dětských let se projevují i v pokročilém věku.

Děj editovat

Spokojená existence mistra v továrně na výrobu zemědělských strojů Jiřího Kroupy je u konce. Podnik čeká modernizace výroby, která klade nároky na vyšší kvalifikaci zaměstnanců. Kroupův nadřízený, náměstek Kalivoda, naznačí, že mistr bude nově potřebovat mít maturitu z průmyslovky. Kroupa je zpočátku kategoricky proti tomu, že by měl začít chodit do večerní školy, ale nakonec se nechá přemluvit svými spolupracovníky. Ti se totiž děsí ambicí úlisného kontrolora Hujera, který si dělá zálusk na Kroupovo místo a do školy se už těší.

Ve stejné školní budově studuje i Kroupův syn, Jiří Kroupa mladší, který přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest, na kterou dosud blahosklonně shlížel spatra. Kroupa tak stojí před úkolem napravit si reputaci a obstát před profesory, spolužáky i kolegy. Nakonec večerní průmyslovku i se synovou pomocí zdárně absolvuje a může z vyvýšené prosklené kukaně řídit zmodernizovanou výrobu.

Kromě této základní zápletky plyne řada humorných situací z různých charakterů Kroupových spolužáků, kteří se často nechovají o nic dospěleji než běžní žáci a studenti. Svérázné figury obsahuje také profesorský sbor.

Obsazení editovat

Jiří Sovák mistr Jiří Kroupa (st.)
Václav Lohniský Viktor Hujer, výstupní kontrolor (a jeho bratr Robert Hujer)
Iva Janžurová Eva Týfová, spolužačka Jiřího Kroupy st.
Míla Myslíková paní Kroupová
Josef Kemr skladník Plha
Ladislav Smoljak Tuček, zvaný Mareček
Zdeněk Svěrák Šlajs, zvaný Hustoles
František Kovářík profesor Hrbolek
Josef Abrhám třídní profesor Čeněk Janda
Jiří Schmitzer Jiří Kroupa ml.
Taťjana Medvecká Eva Tůmová, přítelkyně Jiřího Kroupy ml.
Jan Skopeček náměstek Kalivoda
Milena Dvorská Outratová
Marie Motlová svačinářka Zuzanka
Jaroslava Obermaierová profesorka Zíková
František Filipovský profesor Lapáček
Jiří Hálek ředitel školy
Petr Nárožný Emil Týfa
Jaroslav Vozáb tlumočník
Jaroslav Weigel Rousek
Petr Brukner Famfula
Vladimír Hrabánek Hora
Pavel Vondruška Svátek
Jiří Lír Dudek
Zdeněk Srstka Mužík
Libuše Švormová Ječná
Vladimír Hrubý vrátný u vlečky
Oldřich Velen Hujerův strýc
Darja Hajská teta Máňa
Václav Trégl starý pan Plha
Václav Kotva přednosta stanice
Gabriela Osvaldová studentka
Tomáš Holý žák Matula

Produkce editovat

Film se natáčel v areálu podniku ROSS v Roudnici nad Labem, večerní škola pak v Dušní ulici v Praze.

Natáčelo se v zimním období a dětský herec pro roli žáka Matuly, kterého měla produkce smluveného, nastydl. Režisér Oldřich Lipský se v časové tísni obrátil na svůj štáb, zda někdo nezná nějakého kluka, který by byl schopen výstup zahrát. Přihlásil se rekvizitář a nazítří přivedl svého synovce, Tomáše Holého. Ten nejenom, že svou úlohu zvládl výborně, ale během přestávek bavil celý štáb. Bylo to tři měsíce před jeho osmými narozeninami a jednalo se o jeho vůbec první filmovou roli – malý žák nesoucí vzkaz od ředitele školy. Když o několik měsíců později připravoval Lipský svůj další film, Ať žijí duchové!, vzpomněl si na Holého a pozval ho na kamerové zkoušky, čímž začala jeho kariéra jednoho z nejlepších českých dětských herců.

Ohlas editovat

Film zaznamenal ohromný úspěch a dodnes patří mezi nejoblíbenější české filmy všech dob. Mnohé scény a hlášky z filmu jsou obecně známé, například domnělý brouk hrdobec, žák Hliník, který se odstěhoval do Humpolce, a přesto je stále zapisován do třídní knihy profesorem Hrbolkem, švestičky z vlastní zahrádky jako pozornost podlézavého kolegy Hujera (jehož jméno se vžilo jako pojem i samo o sobě), „rumunská“ výzva Hujer, metelesku blesku, vzkaz „sejdeme se na hřbitově“, repliky „pane učiteli, už je čas“, „i skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále“, „století páry“ a mnoho dalších.

V čtvrtém díle zábavného televizního pořadu Veselé příhody z natáčení z roku 1988 vyprávějí scenáristé Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu, například „vzpomínku“, že ve scénce v ředitelně chtěl Jiří Hálek o mnoho vyššímu Jiřímu Sovákovi původně říci větu „My jsme asi tak stejně velcí, viď?“

V roce 1999 se názvem filmu inspirovala komedie Zavařený den Jiřiny Bohdalové aneb Marečku, podej mi tu kameru.

Roku 2006 vzniklo v Humpolci na počest jeho „slavného obyvatele“, žáka Hliníka, recesistické muzeum HLINÍKárium s různými předměty vztahujícími se k filmu.[1]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ má své muzeum [online]. Ceskatelevize.cz, 2006-09-22 [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat